Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Výstup s tchýní
Holky máte taky takovou tchyni jako já?Abych začala od začátku,můj manžel je jedináček,máme domeček ve stejným městě jako jeho rodiče ale bohužel pár kroků.Ještě než jsem se tu nastěhovala tak mu samozřejmě chodila uklízet,zalívat apod.Problém je že pořád na něm vysí a mě se nelíbí když někam odjedeme tak mě příjde zalít kvítka a to že má i klíče,při navštěve nenápadně zkontroluje jestli je mám zalité,když vysí prádlo tak mi na něho šáhne a nezapomene říct že poctivě žehlím ty košile že ona by se stím nepárala,když odjedeme na pár dní pryč odemkne si barák všechno přerovná podle svého,máme bazén tak v létě nemam jediný den pro sebe to je tu už skoro od rána do večera vylepená,samozřejmě ji to nedá a trhá mi tu trávu v truhlíkách a když sem to řekla mojemu že mě se to nelíbí tak se jí zastával.A jak se narodila mala tak vezla kočárek,naštěstí jsem šla s ní a ani se nerozhlídla přes cestu a šla,málem do nich narazilo auto kdybych nekřikla.Jenže já to dusím v sobě a dneska jsem už vybuchla a řekla ji to.Naprd je že jsem si myslela že manžel bude stát při mě ale ne stojí při ní.Bohužel nemužu na všechno zapomenout a mám hrůzu pokaždé když přijde.
nezlobte se že jsem se tak rozepsala ale nemůžu spát tak jsem se musela vypsat
tak jsem opět tady. Dnes jsem měla jedinečnou příležitost si to s tchýni vyříkat. Když jsem začala, řekla jen, že jsem věčně nespokojená a rychle odešla. Vůbec mi nedala šanci jí cokoliv říct. Zkrátka nechtěla slyšet pravdu. Hlavně že ona se s nikým nepárá. Takže…. tak to dopadlo. Máte ještě nějakou jinou radu? Tady ta bohužel nevyšla. a já se tak snažila.
No jo. Z počátku jsem to přehlížela, ale bylo to ještě horší. Myslela si , že mi to nevadí a ryla si vesele dál. Nesmím před ní nic říkat, co mám v plánu. Ona je schopná jít a udělat to, nebo něco koupit…..Manžel mě prosil, abych ty její návštěvy u nás překousla. Nechce, aby jsme se hádaly. Ale já se neumím přetvařovat. Dusím to pak v sobě a vylívám si zlost na něho. Asi je na čase si s ní promluvit, bez přítomnosti manžela. Ale už teď vím, jak to dopadne. Ale můj vstah se k ní nezmění, bohužel.
Berdy, někdy je to opravdu bezvýchodné. Já bych určitě zkusila pohovořit otevřeně s tchýní, ale jestli to nezabírá, manžel tě nepodpoří, a situace ti moc vadí, a nemůžeš nebo nechceš to zkousnout, já bych opravdu vyměnila ten zámek. Pro manžela, aby to nebral jako vyhlášení války jemu i mamince, bych řekla, že jsem někde ztratila klíče, a co kdyby je někdo našel a poznal a použil…? Lhát se nemá, ale v tomto případě účel světí prostředky. Jestli jí ovšem dá i klíč nový, máš teprve co řešit…
Tohle asi nedělají jen jedináčci, ale všichni synové, vůči matkám jsou prostě slabí.
Mně se často něco nelíbí, ale raději to překousnu, než abych si dělala zle, protože pokud to není “hovadina“ do nebe volající, manželovi to prostě nevadí.
Nemůžu si na tchýni stěžovat, jsem ráda, že se můžu občas spolenout na vyzvednutí dětí ze školky a školy nebo pohlídání, ale každá občas ráda radí – někdy to prostě není můj šálek kávy, ale většinou to přejdu mlčením.
jedina rada….rekni ji to vsechno……a obavam se ze ji bude zbrani tvuj muz…jj jedinacek to je maso:)
ahoj berdo!!!! Nejprve napíšu, jak jsem moc ráda, že jsem našla tuto stránku a ten tvůj příběh. Když jsem ho četla, tak mi mi připadalo, že jsem to psala já. Letos jsem si brala ,,jedináčka,,Mám úplně stejné problémy s tchýni. Bydlí v panéláku hned za náma, má klíčky od bytu, do všeho strká nos, ví co se u nás děje, kdy máme úklid atd… a ze všeho nejvíc do mě neustále rype. No a před 3ma měsíci se nám narodila Terezka. Dříve jsem držela jazyk za zuby a nic jí na to neříkala. Jenže já to musím ze sebe dostat a tak jsem si vylívala zlost na manžela a pak jsme se hádali. Teď jsem se rozhodla, že si na hlavu srát nenechám a máte vidět manžela, koho se zastává…samozřejmě maminky.Mám sto chutí se rozvést. Máte nějakou radu?
Kaťule,
ono to nebude jen v tom, že je manžel jedináček (ikdyž je to jistě přitěžující okolnost), záleží hodně na osobnosti muže. Můj muž je také jedináček, táta mu umřel když byl malý, takže s maminkou celý život sám…až do 30 let.
Jenže muž je dost silná osobnost, nenechá si nikým do ničeho kecat, ani mnou, ani mámou. Divila jsem se, že je to možné, za takových okolností zůstat sám sebou, ale kupodivu to jde.
Mít manžela jedináčka je docela kruté, protože vztah mezi ním a matkou bude pořád silný a ani jeden z těch dvou na tom nebudou chtít nic změnit, proč taky, vždyť všechno jim funguje docela dobře …
Taky jsem si prošla docela složitými peripetiemi vztahů s tchánama, stálo mě to hodně sebeovládání, časem se všechno nějak upravilo a dneska jsem ráda, že jsem situace nehrotila.
Tobě ale přeji hodně trpělivosti, budeš ji potřebovat. Mám totiž pocit, že lépe se s manželem problémy s jeho rodiči dají řešit, pokud je z více sourozenců, pokud je jedináček, je to hodně obtížné, protože nemůžeš změnit myšlení ani jeho ani tchánů, potažmo tchýně.
Bělásku, vydírání se dneska nenosí, zrovna na tohle bych očekávala úplně výbušnou reakci manžela, který by se právě v téhle krizovce zastal spíše matky než manželky a jeho matka by ho v tom ještě plna chuti podpořila (milující matka je jen jedna, ale ženských po světě běhá …)
To je dobrý nápad ale to bych neuspěla u manžela.Jedině že by jsem to vyměnila já a nenápadně u manžela přeměnit na klíčence starý za nový.Je tvrdohlavý a za maminkou bude stát až do konce života.
Bělásku, bělásku…vydírat ne! Jsou manželé, měli by se domluvit.