Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Otec ano či ne.... ?!
ahoj všem….. poslední měsíce mě samozřejmě “trápí“ situace v jaké jsem, nechci tu “fňukat“, to rozhodně ne…. jsem velká holka a za vše si můžu minimálně z poloviny hlavně sama… ale zajímá mě Váš názor…. a prosím, nešetřete mě…. 🙂
Byla jsem 5 let vdaná… a vdávala se z lásky proti rozumu s pocitem, že je to ten, se kterým chci rodinu…. což jsem po pár letech zjistila, že nám nejde a hlavně, že jaksi vlastně není tím, s kým chci mít rodinu….. nemá cenu popisovat to, začala jsem řešit jak to změnit a z těch 5 let jsme 3 zkoušeli slepovaně znovu a znovu fungovat…. upřímně našla jsem si milence a to byla poslední tečka… věděla jsem, že milenec je zadaný a náš vztah byl čistě milenecký,ale mě to pomohlo se srovnat, vyřešila jsem hypotéku, do toho jsme musela na konizaci děložního čípku… ale koupila jsem byt, přestěhovala manžela a požádala o rozvod… a s milenecem to tak nějak ukončila a začala nový život… antikoncepci mi gynekolog nedoporučil a tak sjem po ni tak nějak neprahla, až si začnu nový vztah, jsou jiné způsoby a tak ….. nová práce, cvičení, hubnutí, čas pro sebe… užívala jsem si to… po půl roce co manžel žil sám jsem nadšeně přišla k rozvodu jako někdo vevnitř úplně jinej… byla jsme fakt spokojená… sama se sebou… milenec mi občas napsal… a já jednou po pár dnech jeho usilovného nátlaku přes smsky povolila a opět se s ním sešla…. a otěhotněla…. za 2,5 roku co se mnou spal se mě nikdy na antikoncepci nezeptal…ale také nikdy neudělat to co tehdy…. a když jsem mu řekla, že příště s rozumem… zasmál se tomu se slovy: “copak, budem rodinka?“ Dneska jsem v 16tt a otce dítětě jsme od té doby potkala jen na ulici s přítelkyní nebo rodiči, tudíž jsme dělali, že se nevidíme a neznáme…. o mém těhotenství ví od samého začátku kdy jsme se bála, řešila testy a pod…. vyměnili jsme si snad tisíce smsek a pořád je to jen o tom co budeme dělat….. vlastně chce jen, abych mlčela… nejdřív psal, že to nezvládne, že má jiné plány atd… pak se zas omlouval, pak zase vyhrožoval, že si něco udělá… nesmysly…. 3 měsíce chci,aby si se mnou promluvil…. a ted uz asi ani nechci… nejdriv jsme ho uvest jako otce ani nechtela, ted si rikam, ze musim… jednak jsme sama osvč, takže příspěvky žádné, mám hypotéku a nevím jak zvládnu dělat s děckem… ale pak je tady jeste muj kamarad, ktery je starsi a je homosexuál a chtěl by být zapsán jako otec dítětě… zajistil by nás a dítě by mělo jeho jméno… on žije ode mě 50km, vidíme se tak dvakrát do měsíce a tak by to zůstalo, mohla bych i žít s kým bych chtěla, ale on by měl smysl života… těšil by se z jednodenní návštěvy jendou za týden… od začátku co mi tohle kamarád řekl jsem nd tím moc nepřemýšlela, brečela jsme do telefonu, když mi to řekl, bylo mi líto všeho, ale čím déle jsem těhotná, začínám myslet na to malé…. prosím, co si o tom myslíte Vy? Jednou dítěti stejně řeknu, kdo je jeho táta….. a má jeho táta nenávidět mě i jeho za to, že jsme mu zničili život nebo ho má mít rád cizí strejda…. anebo mít v rodném listě otec neznámý?! 🙁
Zikmi, v hlavě to máš srovnané, jako zralá ženská a ne pubertální naivka. Víš, co chceš. Tak teď asi začni jednat – myslím s tím otcovstvím. Protože mi to tak nějak připadá, že se asi tatínek na matriku moc nepohrne podepisovat souhlas 🙁
A to příjmení? To už bych asi tak neřešila – ze svobodného nemáš dobrý pocit a na vyvdané už nehleď, máš ho a tak se prcek bude jmenovat po Tobě 🙂 A pokud bude mít alespoň tchán radost, tak mu ji udělej 😉 A co když bude otec chtít, aby se prcek jmenoval po něm? S tím bys souhlasila? *
Marýsku, díky… zajímavý příběh… 🙂 taky se občas obávám, abych neměla mamánka…. abych se sama na děcko moc neupnula, ale zase jsme hodně společenskej typ a mám kolem sebe hafo idí…. a vlastně i ségra, která je o 10 let mladší, je jak moje mimi a navíc… nehodlám zůstat bez chlapa.. někde musí bejt nějakej co uzná moje kvality 😀 a co bude mít rád mě i prcka 🙂
Zikminko, určitě uveď otce do rodného listu, mám kamarádku, co to neudělala a myslím, že toho dneska lituje, nejhorší je, že otec o ni nemá zájem, myslím, že ji viděl jen jednou a to ještě neměla rok…a hlavně je na ni v podstatě sama, vůbec ji nepřispívá a to malá bude mít za chvíli 6 let…kdyby kamarádka neměla svoje rodiče, tak nevím, jak by obě dvě dopadly…a nejedná se jen o finanční stránku!!!!!!! je to hodně složité, kamarádka si teď našla přítele, vypadá to vážně a seznamovala ho s malou (poprvé jí ukázala strejdu)a ta se s ním vůbec nechce vídat, protože se s ním nechce dělit o mamku….
jinak přeju pohodové těhotenství!!!!!!
Ježečku, moc díky 🙂
Věř, že rozhodně nejsem bláhová, o otce mi nejde ani náhodou, a rozhodně nečekám, že se změní… těhotenství byl šok pro nás oba…. a tak první reakce jako že nemůže nechat své dítě vyrůstat bez otce, ale zároven nemuže být s námi jsem tak nějak brala s rezervou… od začátku vím, že já s ním být nechci, ale myslím si, že by měl mít svou dávku zodpovědnosti… když nemluvím o alimentech, myslím, že dneska je skoro normální, že si otec bere dítě na prázdniny, na víkendy a pod…. a myslím, že to není o té pomstě…. nechci mu dělat zle, kdybych chtěla, udělám to dávno i jinak…. ale jd eo to, že ted může říct já to dítě nechci, pak se narodí, on sám mít třeba už jiné nebude apod… a pak si za 5, 10 let vzpomene, že bude hodný otec? 😀 nejsem bláhová a právě proto… právě proto, že nechci nikdy říct svému dítěti, tvůj táta je blb co nás nechtěl….a už od začátku vím, že sama to nezvládnu…. né s hypotékou, kterou mám… a né se sociální podporou v našem státě…. a právě proto, že s dítětěm rostou i náklady na něj, už teď řeším co je pro dítě nejlepší a nehodlám mu lhát v tom, kde je tatínek… a proč to tak je… no s tím lhaním do RL mě to občas napadá, když nemám sílu na to, co by bylo kdyby s tím biologický otec nesouhlasil….ale rozhodně jsme od začátku proto, aby dítě mělo v rodném listě jeho jméno… a s přijmením po manželovi je to taky trošku složitější 🙂 proti bývalému manželovi vlastně nic nemám, navíc, on se narodil své mamince za svobodna…. takže přijmení přijl až po sňatlu své matky, asi v 1 roce života…. takže své přijmení nosím po tchánovi 🙂 a to je člověk, kterého mám moc ráda a vážím si ho…. ke svému rodnému přijmení jsme se úmyslně nevracela, protože mi připomínalo otce, kde nebyly ideální vztahy v rodině…. a prostě pokud dítě bude mít přijmení jako já, nebude mi to zas tak vadit a tchán se dočká jmenovce, pokud to bude kluk 🙂
Ahoj Zikminko, hned za začátku Tě zdravím a přeji hodně zdraví vám oběma.
K tvému tématu… No, holka, nebuď bláhová. POkud se staví už 3 měsíce do pozice mrtvého brouka a náhodného kolemjdoucího, který něco slyšel a nechce s tím nic mít společného, tak nečekej, že se změní. Už jsi sama psala, že má svůj život nalajnovaný, naplánovaný s tou svojí přítelkyní a je vidět, že opravdu nechce.
Nechci, aby to vypadalo, jako že Tě navádím k pomstě nebo “když ty nechceš, tak já ti ukážu“. To vůbec ne, kdysi jsem taky tak přemýšlela – vše zvládnu sama, nepotřebuju chlapa na nic, ani jeho peníze… Ale dnes vím, že to opravdu není tak jednoduché a proč někomu ubírat zodpovědnosti a sám ji mít za 3? Naštěstí to byly jen mé představy – “co by, kdyby“ a nic takového jsem řešit nemusela. V tomto opravdu lituju každou, která místo aby se radovala zcela z miminka, tak ikdyž si to připouští jen malinko, tak přece myslí na ty problémy.
Ale k věci. Rozhodně bych jméno otce uvedla. A toho biologického. Ať je jaký chce, tak je prostě otec. Je to dané a nic se s tím neudělá – a takové ty papírové lži, mě to příjde spíše trapné. Říkáš, že to jednou dítku řekneš, kdo je jeho otec a důvody, proč nejste spolu, tak proč trapně lhát do RL?
Když jste tedy v kontaktu přes sms, tak mu napiš, že je nutné podepsat souhlas s otcovstvím. Pokud tě bude ignorovat, nebo se vytáčet, tak mu oznam, že to prostě půjde přes soud, protože nechceš, aby dítě mělo v RL – otec neuveden. Osobně si myslím, že tahle věta, je pro dítě to nejhorší, co může číst. A pak uvidíš a můžeš se dále rozhodnout, jesti ho chceš stále uvést nebo neuvést, jako otce. Poznáš jeho reakce.
A ještě k tomu příjmení. Chápu, že bys asi nechtěla, aby se jmenovalo miminko po bývalém manželovi a zřejmě se ti nelíbí ani aby bylo po otci. A co takhle zaplatit nějaký poplatek a vrátit se ke svému rodnému příjmení? Ale opravdu netuším, kolik to je – vím, že kdysi známý platil 2000 Kč, ale je to tak 10 let zpět. 🙂
Držím palce a čekám na další informace o tvém mimi i celé situaci. Hlavně buďte zdraví, oba dva a co nejvíce pohody vám přeji! *
Jovanko, ve jménech mám jasno už roky… a přijmení je otázka…. neříkám, že lpím na přijmení po otci, ale byla bych rdši, já si totiž po rozvodu nechala přijmení po manželovi… 🙂
No to jsou případy….
Co udělala ta teta? Já bych ho asi zabila….
Zikminko, a jaké chceš jméno? Nic mi do toho není, ale snad ne jeho?
no pěkný příběhy teda…. koukám, že můj život je docela normální 🙂 jasně, že vím, že otec musí s uvedením souhlasit…. ale tak já vím, kdo je otec a pokud na tom budu trvat, bude klidně i soud… což bych fakt nerada no… už proto, že prý musí souhlasit i se jménem a dítě by nemělo jméno dokud by to nepodepsal.. díky Vám všem, je mi najednou mnohem líp a mám elán 🙂
zikminko,
souhlasím s holkama, naprosto.
Napíšu ti takový příběh z manželovy rodiny.
Jeho sestřenice nastoupila po maturitě do práce, nikdy neměla kluka, takový telátko. Tam jí sbalil nějaký skladník, ona celá vyplesklá, že o ní někdo stojí, on byl ženatý a jeho manželka těhotná, sestřenice to věděla, přesto se s ním scházela.
Pak zjistila, že je těhotná, bála se to doma říct, když to řekla a šla k doktorce, tak na potrat bylo pozdě.
On se k tomu samozřejmě stavil zády, hlavně ať to nikde neříká, že manželka má před porodem, jak by jí chudince bylo, hrál na city no.
Sestřenice si umanula, že on se určitě rozvede až uvidí to jejich dítě. Jenže samozřejmě dřív viděl to co měl s manželkou a v tu chvíli dal jasně najevo že se sestřenicí a jejím dítětem nechce nic mít. Ona pořád doufala a doufala, dokonce ho neuvedla do rodného listu, aby na něj prý netlačila a on měl šanci si k nim najít cestu.
No a pár měsíců po porodu, kdy on absolutně nejevil zájem, jel se svou manželkou autem a na žel. přejezdu vletěl pod vlak a manželka na místě umřela… On měl hodně těžká zranění, ležel v nemocnici, sestřenka tam za ním chodila, pak zjistila, že takových zhrzených milenek tam chodí víc…On se pak po operaci hlavy neprobudil. Takže po něm zůstali 2 sirotci.
Sestřence najednu došlo, že na malou bude opravdu sama a otočila. Chtěla posmrtně testy DNA,určit otcovství a sirotčí důchod.
Naštěstí si to pak rozmyslela (právník jí vysvětlil že to prakticky ani nejde).
Ale zkontaktovala rodiče onoho otce a řekla jim, že mají ještě jednou vnouče, jen o pár měsíců mladší než chlapeček o kterého se po smrti rodičů starají.
Babička to nerozdýchala, ale dědeček byl rád a za novou vnučkou občas zajede.
Dneska jí je 23 , holce byly 4 roky a o chlapech stále ještě nechce ani slyšet.
Tím jsem chtěla říct, že život je někdy hodně složitý a zamotaný, nikdo nevíme co se kdy může stát.
víš, k tomu zapsání otce do rodného listu.
Myslím, že radka2 by to věděla nejlíp. Ono to není asi jen tak.
Těžko ty jen sama napíšeš do kolonky otec jméno a hotovo. To bys tam mohla napsat třeba Karla Gotta :-).
On s tím musí souhlasit, podepsat to a když ne, tak musí asi proběhnut nějaký soud o určení otcovství nebo tak něco.
Určitě bych se s ním sešla, nenechala se vydírat a řekla mu, že od něj nechci nic víc a nic míň, než to, že ho uvedeš jako otce a on bude platit výživné. Jak si to on zařídí doma, to je jeho věc.
Např. moje teta zjistila po 20 letech manželství, že strejda platí alimenty na dítě, které se narodilo těsně před jejich svatbou. Paradoxně ve chvíli, kdy přišel dopis, že osoba XY přestala studovat a že mu zaniká vyživovací povinnosti…
Moc ti přeju pevné nervy a nějaký happy end, i když třeba za několik let 🙂
Díky Vám všem… 🙂 no já vlastně vím co chci a vím to od začátku, jen se v tom nějak utvrzuju nebo co… navíc asi ty hormony se mi fakt nějak bouřej… takže uvidím jestli se vůbec rozhovoru po těch 3 měsících dočkám…. bohužel se psychicky připravuju i na tu variantu, že zase žádnej nebude a já budu muset mluvit s jeho přítelkyní…. což bych teda fakt úplně nerada… ale je to mladá holka, kterou on teď nenápadně nutí, aby si ho co nejdřív vzala… pak prej jí to řekne a to se mi sakra nelíbí… nejhorší je, že se mi o ní už i zdá… ale měl by jí přiznat sám jak to je…. a pokud spolu mají být, budou i tak… a koneckonců já bych i ráda, aby spolu byli… mě o něj nejde, jako chlapa ho vážně nechci, obzvláště po tom všem… nevěřím mu a vlastně jak některá z Vás psala, o chlapech nechci chvíli fakt ani slyšet… 🙂