Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Otec ano či ne.... ?!
ahoj všem….. poslední měsíce mě samozřejmě “trápí“ situace v jaké jsem, nechci tu “fňukat“, to rozhodně ne…. jsem velká holka a za vše si můžu minimálně z poloviny hlavně sama… ale zajímá mě Váš názor…. a prosím, nešetřete mě…. 🙂
Byla jsem 5 let vdaná… a vdávala se z lásky proti rozumu s pocitem, že je to ten, se kterým chci rodinu…. což jsem po pár letech zjistila, že nám nejde a hlavně, že jaksi vlastně není tím, s kým chci mít rodinu….. nemá cenu popisovat to, začala jsem řešit jak to změnit a z těch 5 let jsme 3 zkoušeli slepovaně znovu a znovu fungovat…. upřímně našla jsem si milence a to byla poslední tečka… věděla jsem, že milenec je zadaný a náš vztah byl čistě milenecký,ale mě to pomohlo se srovnat, vyřešila jsem hypotéku, do toho jsme musela na konizaci děložního čípku… ale koupila jsem byt, přestěhovala manžela a požádala o rozvod… a s milenecem to tak nějak ukončila a začala nový život… antikoncepci mi gynekolog nedoporučil a tak sjem po ni tak nějak neprahla, až si začnu nový vztah, jsou jiné způsoby a tak ….. nová práce, cvičení, hubnutí, čas pro sebe… užívala jsem si to… po půl roce co manžel žil sám jsem nadšeně přišla k rozvodu jako někdo vevnitř úplně jinej… byla jsme fakt spokojená… sama se sebou… milenec mi občas napsal… a já jednou po pár dnech jeho usilovného nátlaku přes smsky povolila a opět se s ním sešla…. a otěhotněla…. za 2,5 roku co se mnou spal se mě nikdy na antikoncepci nezeptal…ale také nikdy neudělat to co tehdy…. a když jsem mu řekla, že příště s rozumem… zasmál se tomu se slovy: “copak, budem rodinka?“ Dneska jsem v 16tt a otce dítětě jsme od té doby potkala jen na ulici s přítelkyní nebo rodiči, tudíž jsme dělali, že se nevidíme a neznáme…. o mém těhotenství ví od samého začátku kdy jsme se bála, řešila testy a pod…. vyměnili jsme si snad tisíce smsek a pořád je to jen o tom co budeme dělat….. vlastně chce jen, abych mlčela… nejdřív psal, že to nezvládne, že má jiné plány atd… pak se zas omlouval, pak zase vyhrožoval, že si něco udělá… nesmysly…. 3 měsíce chci,aby si se mnou promluvil…. a ted uz asi ani nechci… nejdriv jsme ho uvest jako otce ani nechtela, ted si rikam, ze musim… jednak jsme sama osvč, takže příspěvky žádné, mám hypotéku a nevím jak zvládnu dělat s děckem… ale pak je tady jeste muj kamarad, ktery je starsi a je homosexuál a chtěl by být zapsán jako otec dítětě… zajistil by nás a dítě by mělo jeho jméno… on žije ode mě 50km, vidíme se tak dvakrát do měsíce a tak by to zůstalo, mohla bych i žít s kým bych chtěla, ale on by měl smysl života… těšil by se z jednodenní návštěvy jendou za týden… od začátku co mi tohle kamarád řekl jsem nd tím moc nepřemýšlela, brečela jsme do telefonu, když mi to řekl, bylo mi líto všeho, ale čím déle jsem těhotná, začínám myslet na to malé…. prosím, co si o tom myslíte Vy? Jednou dítěti stejně řeknu, kdo je jeho táta….. a má jeho táta nenávidět mě i jeho za to, že jsme mu zničili život nebo ho má mít rád cizí strejda…. anebo mít v rodném listě otec neznámý?! 🙁
Peti, ano, já jsem to taky pochopila tak, že tatínek alíky platit bude. Ale to, co tvrdí nyní, nemusí být za pár týdnů. Tím jsem chtěla říct, aby na nich zikminka trvala a nesnažila se vše zvládnout sama.
Peťko, já jsem právě pochopila, že otec ty alimenty posílat bude, takže žádné hrani na hrdinku 😉
Souhlasím, že je pro dítě lepší, když tatínka bude mít nejen v rodném listě, ale bude s ním i v kontaktu (aspoň nějak), ostatně to se uvidí, až se prcek narodí, jak se k tomu “tatínek“ postaví… nutit ho fakt nemá smysl.
To jsou věci…jak se říká všechno “zlé“ je k něčemu dobré..je určitě dobře, že to prasklo, i když nevíme jakým způsobem, je dobře, že slečna udělala, co udělala… no a Jeho reakce..co budeme dělat? To hovoří za vše. Najednou mluví v množném čísle? Přišlo mi, že celou dobu je to jen já, já, já. No nic, drž se zikmi i s miminkem, ať si to taťka přebere po svým, alíky jsou jasný, no a když nechce vychovávat, tak nemusí. K tomu se bohužel i bohudík nikdo nutit nedá.
tak u toho bych chtěla být….dobře že to je venku at k tomu došlo jakkoliv….myslím že to dopadlo dobře a ty máš čas si dopromyslet jak bude probíhat zbytek…….tak se opatruj s miminkem…. je mi líto tebe, ale i té přítelkyně….
Zikminko, po tom, co jsi psala mi tohle taky přijde jako nejlepší řešení. Na druhou stranu ale si myslím, že dítě má na otce právo a třeba po porodu se stav změní a otec bude mít zájem. Ovšem ani jeho nelze k zodpovědnosti nijak nutit, zachoval se tak, jak se zachoval. V tvém případě bych si asi nehrála na hrdinku, která všechno zvládne a opravdu vyžadovala zasílání alimentů, vždyť to jsou peníze pro dítě.
Určitě to všechno zvládnete! Držím palce a hlavně klid!
zikminko, myslím, že se ti muselo ohromně ulevit, že je to konečně venku a ty víš, na čem jsi. Vzhledem k okolnostem a tomu, co jsi psala, bych si troufla říct, že to dopadlo dobře, ne?
Ahoj všem…. tak je konec září, začínám zítra 20 tt a rozhovor s otcem pořád neproběhl…. 🙂 už se tomu směji…. a to hlavně proto, aby miminko bylo taky usměvavé a spokojené 🙂 možná mě teď některé odsoudíte, ale udělala jsem to co jsme v danou chvíli cítila, že je správné… minulý víkend bylo u nás ve městě 3 dny vinobraní….. nebylo to pro mě jednoduché, protože jsme neustále potkávala otce, který dělal, že nás nezná…. ale v neděli to prasklo, nemá cenu popisovat jak a proč…. prostě jsme byla svědkem jak dostal od přítelkyně facku a kopanec tam kam si ho zaslouží a odporoučel se domů… nebylo mi z toho dobře a tlak jsem měla vysokej až do čtvrtka, kdy mi přišla sms s větou, kterou jsem od něj četla snad milionkrát…co budeme dělat? tak jsem mu napsala, že teď už není co budeme dělat, ale co budu dělat já…. a dodnes nevím co chce on… nakonec jsme došli k dohodě, že bude v rodném listě, ale nebude se podílet na výchově, nechce, aby mělo dítě jeho příjmení a bude posílat alimenty…. nevím jestli je to správný krok a teď to nezjistím….. ale doufám v to! 🙂 a díky všem za rady a názory 😉
keenspeed:
Ahoj, a moc díky! Krásně a výstižně napsaný :-)jak jsem psala se jménem to je otázka, kterou ted nedokážu říct, protože pořád neproběhl ten rozhovor, na který já si ještě nepočkala 🙂 s uvedením do RL jsem si jistá, jen nevím jestli zvládnu to, kdyby mi odmítl podepsat souhlas s otcovstvím…. doufám pevně v to, že ho znám natolik, že vím, že to neudělá…
No s tou vírou je to složitější 🙂 ale věřím, že úplně lhostejné mu to dítě nebude…. i když mu sakra dlouho trvá než se z toho vzpamatuje! 🙁
V každém případě díky, my už se nedáme 🙂
Padmé:
Moc díky za Tvůj názor! A jsem ráda, že čteš moje články 🙂 i když Ti přijdu zvláštní v tom jaké udržuji vztahy… věřím, že pro někoho je to nepochopitelné a věř, že to není věc, na kterou bych byla hrdá… že jsem měla na sex někoho, kdo byl zadaný a udržovala to…možná jsme byla bláhová… nechci tady ten vztah nevztah poopisovat…. to nemá cenu, zkrátka jsem ráda, že i přesto jsou lidi, kteří dokáží přát 🙂 pevně věřím, že s mimi to zvládnem a díky za podporu!
Máš pravdu, muži to vidí jinak a je pravda, že to bylo pro nás oba překvapení, i když já to brala jako zázrak, chápala jsem, že potřebuje čas…. ale 3 měsíce už jsou 3 měsíce…. 🙁 čekala jsem, že si o tom minimálně promluvíme… jeho reakce byly a jsou pokaždé jiné… moje ségra říká, že je to “schíza“ 🙂
Se jménem je to trošku složitější, nechtěla jem to nějak rozebírat, automaticky beru, že dítě bude mít jméno jako já, ale na dotaz tady od někoho zda bych svolila se jménem otce jsem napsala, že ano…. ale to neznamená, že bych na tom trvala! Jen pokud on bude chtít, jinak ne… mě se mé přijmení líbí a tady na malém městě je jeho přijmení dost známé, tudíž po tom ani moc neprahnu i z tohoto důvodu…
Ahoj, píšu až teď. Každopádně držím palce Tobě i miminku, myslím, že to zvládáte výborně.
Za sebe, otce bych do RL uvedla. S příjmením bych váhala – otce z něj neudělá to, že se prcek jmenuje po něm, ale to, jak a jestli se o něj bude zajímat.
Chápu i tvoji víru v to, že se jeho myšlení může změnit a on nakonec uzná prcka veřejně a rád, bohužel někdy to bývá opačně a v tom případě je nutné chránit především zájmy miminka. Výživné jsou peníze na jeho potřeby, proto bych otce určitě přiznala a nedejbože, že by se stalo něco v budoucnu, bude děcko třeba zajištěné.
Myslím, že 3měsíce je hodně času, aby si chlap rozmyslel, co chce a nechce..opravdu je srab. Ale třeba nakonec překvapí a začne se zajímat a starat se.
Držím palce, ať to dopadne co nejlépe, já bych zřejmě na tvým místě už dávno stála u jeho dveří, dokud by nevylezl na ten rozhovor :-).