Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tatínek už není \"sám\" II.
Ahoj holky a pěkný den Vám všem,
jdu za Váma na radu… jak taky jinak, že? 😉
Jak už jsem před časem psala, můj tatínek si našel kamarádku. A já osobně se musím přiznat, že čím víc ji znám, tím víc se mi líbí :-). K tomu mi nabídla tykání a já ho s potěšením přijala – všechno je to mnohem jednodušší a takové přátelštější :-). No a můj tatínek? Mám pocit, že je “zamilovaný“ a tuším, že mu ten nový vztah svědčí – víc o sebe dbá, pravidelně chodí ke kadeřnici, holí se, doma udržuje pořádek, luxuje, nakupuje atd. atd.
Tak… a to je ta první část mojí zprávičky…
Druhá část už není tak veselá a příjemná…
Moje sestra se k tomu všemu staví velmi chladně. V chování je upjatá a hodně rezervovaná (ve vztahu k ní). Dokonce mám dojem, že se tatínkově kamarádce tak nějak vyhýbá.
Bude mi umět některá z Vás poradit, co s tím?
Můžu tomu nějak napomoct? Mám s ní o tom mluvit?
Máte s tím někdo nějaké zkušenosti – jak přijmout novou partnerku?
Moc moc bych si přála, aby všechno bylo v klidu a pohodě a abychom i dál (do budoucna) fungovali jako “rodina“…
Mějte se hezky, příjemný večer :-).
ahoj Padmé,já si myslím,že tvoje sestra je dospělá svéprávná osoba a je sama odpovědná za své pocity a chování.asi,teď už po svých životních posunech,bych ji nechala být ať se s tím vyrovná sama.ať už ji trápí cokoliv,tak svůj názor nezmění jen proto,že ty jí to řekneš.maximálně ,pokud by chtěla, bych s ní zkusila ty její pocity probrat,ale bez toho abych jí je vyvracela/třeba je to žárlivost,smutek po matce,že už nic není a nebude jako dřív,ale pokud se bojí o majetek,tak stejně si tatínek udělá podle svého a jen bude zbytečně zlá krev/Ona si to jednou uvědomí,ale nejde říkat dospělému jak má co cítit a argumentama někoho přesvědčovat,že ten druhý je pro mě úžasný,tak proč pro něj není,taky moc nevyřeší…
Radko, Keen, děkuju za Vaši výměnu.
Myslím, že to cítím tak, že můj tatínek je právě ta osůbka, která si někoho přeje (mít vedle sebe) – myslím, že není z těch, kdo by chtěl být sám a nevadilo mu to.
Pokusím se to se svou sestrou probrat – při nějaké vhodné příležitosti – a uvedu i ty příklady (životní příběhy) od Vás.
Ono je to pro ni (pro mou sestru) “čerstvé“ a třeba jen potřebuje čas, aby si tomu přivykla…
Přeji pěkný den a krásný víkend :-).
Jasně radko, beru.
Taky jsem se prý nepoučila z máminých chyb. Ale zase mi nikdy nikoho nezakazovala, a i kdyby, stejně si udělám svoje 🙂
Na druhou stranu, kdybych ji tenkrát mohla nějak ovlivnit, byla bych ráda, kdyby chlapa měla, možná – možná, by se tak nesoustředila na naše životy a možná bych neměla svýho tátu na talíři celý ty roky. 🙁 Jenže to se nezmění.
Tátovi umřela žena letos po 25letech a myslím, že nikoho hledat nebude a dožije sám.
keen, i kdyby přínosem nebyla, jsou to dospělí svéprávní lidé a hanba by mě fackovala mluvit do vztahu rodičům. i dětem. i když, taky se mi jedna přítelkyně syna sakramentsky nelíbila. ale je lepší se kousnout do jazyku než do toho kafrat. sama jsem to zažila u prvního manžela, a víceméně blbá mladá jsem to vzala jako vzpouru rodičům – vy ho nechcete? ale já jsem dospělá a vezmu si ho. natruc. a jak jsem dopadla:-(
radka by připomněla naši situaci.. mamce ted bude 72, od rozvodu v jejích 46letech je taky sama. Možná nějaká krátkodobá známost tehdy ještě proběhla, ale jinak je sama. Ale… byla to její volba. Ani brácha, ani já bychom ji nikdy nebránili, kdyby si někoho našla. V tu dobu jsem byla doma už jen já.. a byla bych radši, kdyby někoho měla. Takže to je dle mě taky extrém… někdo poslechne dítě a někdo se vzdá dobrovolně.
Sestra paní-kamarádku nemusí mít ráda nikdy, ale mohla by ji aspoň akceptovat..obzvlášt, když je pro tatínka přínosem.
teta ovdověla ve třiceti letech. měla dvě malé holky. až do jejich puberty chlapa nechtěla, nehledala, tak tak stíhala se o ně postarat. když jim bylo 15 a 12, našla si přítele. teda spíš on našel ji. fajn chlapa. pomáhal jí na baráku, na poli i na zahradě, měl ji moc rád a ona jeho. ta starší jí začla vyčítat, že na tatínka (na kterýho si vlastně ani moc nepamatovala) zapomněla, že ho asi neměla ráda, že uteče jestli si ho bude vodit domů atd atd…s přítelem to skončila a dál žila pro dcery. dcery vyrostly, vdaly se, odešly z baráku a teta skončila na rok v blázinci. doktorka nám tehdy řekla, že na tom mělo hlavní podíl to, že “potlačila“ lásku a touhu být s někým. teď jí je 76 let, a 46 let prožila “sama“. bez objetí, bez milování, bez přítele. a dcera říká – byla blbá, neměla mě poslouchat:-(
váš tatínek je sice už v důchodu, ale právě proto, že má spoustu volného času by měl s někým být, pro někoho jiného, než pro děti a vnoučata žít, mít se komu svěřit, pro někoho vstávat s pocitem – musím se upravit, ať mě nevidí jako starého nepotřebného zanedbaného dědka:-) zkus to tak ségře říct. vy se o něj můžete starat jak chcete, ale nebudete s ním 24 hodin denně, nebudete tam když zrovna bude potřebovat s někým si promluvit, poradit, postěžovat si nebo se podělit o starost i radost. a taky si myslím, že se bude cítit “užitečný“ tím, že tam je někdo, kdo naopak zase potřebuje jeho přítomnost.
BTW: nebo ji postraš tím, že když bude sám, může se stát, že jí třeba ve dvě v noci nebo ve čtyři ráno bude volat, protože zrovna akutně potřebuje něco vyřešit a nemá s kým. to mi dělá můj tatínek, a to není ani senilní, ani dementní:-))
Ahoj Radko, děkuju Ti za napsání, pravda – sice se to četlo ztuha – ale je to ze života a já Ti děkuju za upřímnost.
Víš, Radko, já to vím, že nejde o žádné “zapomenutí“ – my o mamince mluvíme, tatínek o ní mluví každou chvíli (aspoň se mnou ano), vždycky vzpomene, jak to či ono dělala, jak byla pořádkumilovaná, jak měla o všem přehled a často mezi řečí řekne, že byla skvělá nebo báječná….
No… a k té tatínkově kamarádce… já si toho právě cením, že díky ní o sebe tatínek dbá, že je oholený, ostříhaný a čistě oblečený… A připadá mi fajn, že s ní chodí na procházky a na kafíčko, že má s kým promluvit a cítí se s ní dobře. Tatínek už je v důchodu… a neumím si představit, co by celé dny dělal… kdyby byl “sám“…
Mimochodem – ta tatínkova kamarádka je také vdova (pět let).
neznám tvoji sestru, ale popíšu ti stav u nás.
maminka zemřela před dvaceti lety. asi tak za dva roky tatínkovi začala “nadbíhat“ paní, kterou jsme znali léta a které zase zemřel manžel. on ji teda nechtěl, ale já s ním měla promluvu, že přece nemusí být do konce života sám. dozvěděla se to sestra a seřvala mě na dvě doby. žádnou ženskou, ještě by ho obrala o majetek, kdyby se nedejbože oženil tak by dědila…o tatínka jí nešlo, ale o prachy. ale to asi nebude případ tvé sestry. ale můžeš své ségře říct jak dopadl můj tatínek. celých 18 let vykřikoval, jak to zvládne i bez ženské, jak si umí uvařit, vyprat, vyžehlit….teď už je dva roky po mrtvici, nevidí a špatně chodí. do domova ani ke mě jít nechce, chce být doma. je sám ve velkém bytě. chodí špinavý, takřka násilím jsem ho donutila, že ho chodí 1x týdně umývat. zrovna dneska smlouval, že by to stačilo jednou za čtrnáct dní. špinavé prádlo z něj rvu taky víceméně násilím (je schopný už leta nosit 14 dní stejné ponožky, trenky, rifle a košile klidně i dva měsíce. když mu domlouvám, vždycky řekne – co na tom záleží, jak vypadám? pro koho se mám mejt a oblíkat? vrchol je, že se přestal holit, u holiče byl naposled před maminčiným pohřem, pak se stříhal sám. před měsícem mu přestaly sloužit ve městě nohy. mobil nechal doma tak mi nemohl zavolat abych pro něj přijela. lidi zavolali policii, že se tam válí ožralej bezdomovec. policajt naštěstí poznal, že není ani opilej ani bezdomovec a odvezli ho do špitálu. a až poté, co měl ve zprávě napsaný ZANEDBANÝ pacient a viděl jak se stydím přistoupil na domácí péči, umývání atd atd…myslím si, že kdyby si nějakou babu našel, rozhodně by takhle nedopadl. a kdyby ano, aspoň by si měl s kým popovídat a nečučel by celý dny do stropu:-(
taťkovi to přejte, to není o “zapomenutí“ na zemřelého partnera, a to by sestra měla pochopit.
Ahoj Kekunko, děkuju za reakci.
To víš, že se na to chystám… že si s ní promluvím… až bude příhodná chvíle, vhodná doba a příjemná atmosféra…
Možná máš pravdu… třeba to chce slyšet… od tatínka… a možná i ode mě…
Ahoj Mankaš, díky za napsání a za vlastní zkušenost.
Já si to uvědomuju, že jsme každá jiná a jsem si vědoma toho, že je to pro ni těžké – vidím to na ní… chtěla bych jí spíš pomoct (nějak se s tím porovnat), než cokoli jiného…
Babofko, díky za Tvůj komentář, úhel pohledu a i za možné “vysvětlení“… možná někde hluboko to v sobě má… to neumím říct…
Holky, moc Vám děkuju, teď budu mít volný víkend, tak budu mít čas to v klidu rozmyslet … a porozmýšlet nad tím…
Ahoj Padmé,
strašně ráda čtu, že je tatínek zase plný života, elánu, stará se o sebe, atd.
Nicméně musím uznat, že jsem se Tebou spíš nechala “nakazit“. Tvým nadšením z něj a vlastně i z nové paní. A jakkoli může být paní fajn, já se znám, jsem “stará konzerva“ a já na Tvém místě bych rozhodně nebyla tak přátelská vůči ní jako Ty. Netvrdím ani, že bych byla natolik nepřístupná jako Tvoje sestra 🙂 taky razím teorii, že by se člověk měl chovat k druhému slušně. A paní za nic nemůže (pokud tedy Kačce nikdy nijak neublížila, apod.).
Já sama se se změnami jakéhokoli rázu vyrovnávám těžko a mnohdy mi to trvá léta. Takže celkem chápu její velmi rezervovaný přístup…
Ale Kačka je “svá“ ve více ohledech, viď? 🙂
Jen mě napadá – nemůže být zakopaný pes v podobné situaci, ale vůči Kačce? A jejímu partnerovi? Co já vím – neměl tatínek vůči němu výhrady? I Kačka by teď mohla mít výhrady vůči nové paní…