Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tatínek už není \"sám\" II.
Ahoj holky a pěkný den Vám všem,
jdu za Váma na radu… jak taky jinak, že? 😉
Jak už jsem před časem psala, můj tatínek si našel kamarádku. A já osobně se musím přiznat, že čím víc ji znám, tím víc se mi líbí :-). K tomu mi nabídla tykání a já ho s potěšením přijala – všechno je to mnohem jednodušší a takové přátelštější :-). No a můj tatínek? Mám pocit, že je “zamilovaný“ a tuším, že mu ten nový vztah svědčí – víc o sebe dbá, pravidelně chodí ke kadeřnici, holí se, doma udržuje pořádek, luxuje, nakupuje atd. atd.
Tak… a to je ta první část mojí zprávičky…
Druhá část už není tak veselá a příjemná…
Moje sestra se k tomu všemu staví velmi chladně. V chování je upjatá a hodně rezervovaná (ve vztahu k ní). Dokonce mám dojem, že se tatínkově kamarádce tak nějak vyhýbá.
Bude mi umět některá z Vás poradit, co s tím?
Můžu tomu nějak napomoct? Mám s ní o tom mluvit?
Máte s tím někdo nějaké zkušenosti – jak přijmout novou partnerku?
Moc moc bych si přála, aby všechno bylo v klidu a pohodě a abychom i dál (do budoucna) fungovali jako “rodina“…
Mějte se hezky, příjemný večer :-).
Ahoj Zuzi, musím Ti napsat, že výměny s Tebou jsou pro mě velmi cenné… Ty jsi to “rozlouskla“… v okamžiku, kdy jsem Ti psala odpověď na Tvůj komentář, mi to došlo… v čem je ten zásadní rozdíl mezi mnou a mou sestrou… a teď jsi mi to jen potvrdila… je to o vnímání toho, co vzniklo za situaci a o jakémsi “oddělení“ vztahů…
Pořád jsem nemohla přijít na to, kde je ten “zakopaný pes“ a teď už to vím. Přestože mi holky hodně napověděly – co může moje sestra cítit, jak to vnímá, co třeba chce slyšet, v čem se potřebuje ujistit – Ty jsi na to “kápla“. Ano. To je přesně ono. Já to umím a zároveň chci od sebe oddělit, ty vztahy… a moje sestra to bohužel zatím neumí…
Jsem velmi vděčná za tuhle diskuzi. Holky mě přivedly na to, jak ten “rozhovor“ se sestrou vést – ať už to byla Lien, Kekunka, Mankaš, Radka či Keenspeed nebo Bamiska… bylo to pro mě přínosné… každá z nich (z holek) odhalila kousek, jednotlivou část.. a díky Tobě jsem přišla na ten zbývající a zároveň chybějící kousek skládanky…
Moc Vám všem děkuji – za Vaše názory, postřehy, zkušenosti…
Díky Vám se mi to podařilo pochopit…
Děkuji.
padmé on je rozdíl možná v tom,že jsi ,,nastavená“ trošku jinak než sestra.dokážeš oddělit to co se týká tebe samotné a co tatínka,a podle toho k věcem přistupovat.
Lien, díky. To víš, že se člověk cítí o trochu líp. Ono je fakt někdy lepší to probrat, popovídat si a i když se žádné závěry nedělají, aspoň se dozvíš, co si ten druhý myslí, jak to vnímá a tím, že se vypovídáš, se Ti taky trochu uleví.
Zuzi, děkuju za napsání, vím, že máš asociace – tedy – napadlo mě to. A rozumím Ti, jak to myslíš. Ani já nechodím a nesvěřuji se lidem okolo sebe – nechávám je, ať si myslí, co chtějí – pokud si lidé okolo mě myslí, že to “přebolelo“, mýlí se…
Nicméně – považuji to za svou soukromou věc a beru to tak, že se to tatínka a jeho kamarádky netýká.
Padmé jsme moc ráda,že to tak dopadlo…:-)
když jsem ti psala svůj předchozí komentář,úplně jsem si vzpoměla jak dlouho to celé bolelo tenkrát mě, ač už si hodně lidí myslelo,že to ,,přebolelo“…a i když jsem byla těhotná dlouho mamčině odchodu i přesto se mnou cloumaly hormony,jaké by to bylo,kdyby se toho dožila atd…
bude to dobré,sestra už ví,že s tebou může mluvit otevřeně a bude to brzy lepší i ve vztahu s kamarádkou od taťky.Opatrujte se 🙂
Tak to jsem moc ráda, doufám, že se sestře i tobě ulevilo :-).
Ahoj Frančice, díky za napsání. Abych pravdu řekla, tak jsem netušila – nebo neodhadla – jak moc toho moje sestra na srdíčku má, nakonec z toho bylo dlouhé povídání. Ale jak píšeš Ty – vnímám to stejně – někdy i to “vypovídání se“ pomůže.
Meggi, moc děkuju a také Tobě přeji krásný den :-).
Padme,tak to je super zprava a tech neni nikdy dost-)))
a opet se me libilo tve vyjadreni nize-),rozumim ti,co chces pismenky rici!
Preji vsem krasny zbytek vecera,dnes jseme prozili fajn,horky den..
Meggi….
Tak to je dobře, že proběhlo popovídání a sestřička to ze sebe všechno dostala. Vymluvení někdy hodně pomůže. Ne vždy se však najdou “posluchači“.
Tak… hlásím, že jsme si se sestrou popovídaly…
Ani jsem se nemusela snažit – o rozhovor – stačila jedna věta a moje sestra spustila sama…
Měla toho na srdíčku hodně a všechno to vypustila ven. A já si myslím, že je to dobře. Trpělivě jsem naslouchala a vyslechla, co cítí, jak to vnímá, co jí vadí.
V podstatě se dá říct, že jste měly pravdu všechny – každá v něčem. Je jí smutno po mamince, moc se jí po ní stýská a strašně je jí líto, že se malá narodila a naše maminka ji ani neviděla… ještě se s tím nedokázala vyrovnat…
Dotklo se jí, že si tatínek tak rychle našel kamarádku, má pocit, že “nedodržel“ smutek…
Je toho samozřejmě mnohem víc, ale připadá mi to na psaní příliš dlouhé… tak se omlouvám, že to nevypíšu všechno…
Nicméně… sama řekla, že se to časem všechno spraví…
že prostě potřebuje víc času na to, aby si přivykla na nové okolnosti, na novou situaci…
Jsem ráda, že jsme si promluvily. Teď si jen říkám, že jsme to mohly udělat dřív.
Přeji pěkný večer Vám všem :-).
ano máš pravdu, vnímám to jinak, přeju ti aby po rozhovoru nebylo ještě hůř – upřímně, a doufám, že dáš někdy vědět, jak se věci vyvíjí