Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdy pustit samotné dítě ven
Maminky, vím, že je to opravdu hodně individuální, ale popíšu vám trošku naší situaci. Bydlíme na vesnici v klidné části, dceři je 6 let (v září jde do školy). Máme doma ještě dvouletého chlapečka. Kolem nás bydlí samé malé děti (od 1 roku max. čerstvých 5 let). Dcera doposud chodí všude s námi, ale teď na ní delší dobu pozoruji, že se s dětmi dost nudí – nebaví jí jejich “miminkovské“(jak sama říká) hry, takže buď se postaví do role starší sestra malého brášky a neustále se ho zastává, což samozřejmě vzbuzuje v ostatních maminkách pohoršení, že naše 6ti letá holka si dovoluje na jejich děti nebo za ní ty malé děti chodí, pošťuchují ji a pak se malá naštve (dle mě celkem pochopitelně neb nikomu neni příjemné, když na něj někdo pořád doráží) a pak se zachová nevhodným způsobem (třeba zmáčkne tomu dítěti ruku) a zase je pochopitelně ta nejhorší ona neb ta už je velká. Mně jí je líto, protože je opravdu už nespokojená – nudí se a pak je nustále ta nejhorší a mám strach, aby se v této roli nezabydlela. Děti v jejím věku již jezdí po vsi samotné na kole a ona by chtěla pochopitelně za nimi. Pustili byste ji? Přemýšlela jsem, že bych ji pustila po “klidné“ části vesnice (tzn. mimo hlavní silnici)… Děkuji všem za pohled z jiné strany… Ksanda.1MD
Ksando ano, v tomhle spatřuji hlavní rozdíl, město versus vesnice, na vesnici bych jí už i pustila……..já z vensice pocházím, takže vím, jak to tam bylo, je a bude/ zrovna z té vesnice mám ten traumatizující zážitek toho chlapečka/, my jsme po vesnici lítali právě, jak dravá zvěř………….pak jde hlavně o to, zda tomu dítěti věříš, že nic neudělá, nepůjde tam a neudělá to, v tomhle jsem já asi zaostalá a nebo na mě nechávají následky dnešní doby, když slyším, tamto dítě se zatoulalo, tam spadlo atd. asi budu muset více věřit dcerce a modlit se, že jí se zrovna nic nestane…………pokud opravdu vidím, že dítě žádoní, stagnuje mezi mladšími dětmi, tak souhlasím, že klidně může sama ven, o tom žádná 🙂
Mariko, u nás je asi právě velký (podstatný) rozdíl v místě bydliště a také v tom, že dcera už opravdu potřebuje starší děti a tady u nás děti chodí ven cca od 5ti let sami a už nestojí o to,aby za nimi běhal někdo s matkou za zády a není to ani dost možné neb zas musím brát trošku ohledy na malého. Máme sice velkou partu, ale jak jsem psala všechny děti jsou výrazně mladší, navíc i na dceři pozoruji, že trošku “stagnuje“ ve vývoji – řeč… prostě nic a nikdo ji nenutí, aby se zlepšila a jelikož sama není vůbec cílevědomá, tak je to problém. Také bych 4leté dítě nepustila – ale zase záleží – znám 4leté děti, které mají více rozumu jak 6ti leté… Také ve vsi máme rybník, ale k němu malá nesmí a pokud by pravidlo nedodržela, tak je mi aspoň slabou útěchou, že umí plavat. TO víš, že bych byla radši, kdyby malá byla stále spokojená se mnou a mladším bráškou, ale bohužel.
🙂 celkem jsem se do čtení zažrala a dle vás jsem teda předpotopní člověk 😀 Dcera má 7,5 let a ven jí nepouštím, mám děsnej strach 🙂
Zkusím trochu osvětit, chodím s ní ráno do školy v tomhle má ona strach chodit sama, přitom odpoledne na mé urgence, když nemá kroužek, tak jde sama, ale musím jí urgovat, že to dělat věčně nemůžu, vždy dorazí v pořádku, nikde se ani nezastaví, přitom má kolem sebe spousty hřišt a určitě vidí i děcka, nezastaví se a valí domů, nenechá se zlákat 🙂
Párkrát se mě zeptala zda může jít sama ven, zatím jsem nesvolila, nevím, ale vnitřně bych trnula hrůzou a běsem, co se může stát, vyvažují to denodenním pobytem na zahrádce, kde je s mladším bráškou a nebo jdu na hřiště s něma/ radši/ 🙂
Bydlíme v 50 tis. městě, sice mimo centrum, ale i tak na sídlišti s 5 tis. obyvateli……………kousek od domu máme park i hřiště, v parku je banda pubertáků obsazující dětské atrakce, u písku se opíjí a pohazují vajgle, o střepech na zemi nemluvě, opravdu bezpečné hraní pro děti, to mi taky může dojít domů zkouřená a nalitá, že??
Dětské hřiště bývá hodně obsazeno romy, ale tam by si i vyhrála nebýt hlavní silnice, kterou musí přejít a vím, že ona je občas trdlo a prostě se nerozhlídne 🙂
Takže pořád váhám, odolávám, chtěla jsem to zkusit v létě, ale to se musí ještě naučit poznávat hodin, bez nich nikam nepůjde, zrovna se ve škole učí, tak čím dřív se je naučí, tím dřív půjde sama ven 🙂
A musím oponovat, já bych 4-leté dítě asi ven nepustila vůbec samotné ven/ mám totiž trauma z dětství, kdy mamina pouštěla už 3-leté dítě a to se jí vymstilo řádně, chlapeček se jí utopil ve vodní nádrž/, takže tenhle zážitek mě utvrzuje jen v tom, že dokud se mi dcera drží sukně, jsme nejraději, páč vím, že v pubertě se nachodí ven sama až, až, zatím si užívám společně strávené chvíle, i když je to někdy na palicu 🙂
ksando super, jsem moc ráda, že volnost probíhá dle tvých představ.
Tak jsme malou slavnostně vypustili “do světa“. Zatím se drží sama v blízkosti domu a jezdí se snad co 5min. ukázat. Ale kdybyste viděli to štěstí v těch jejich očičkách:-). Hned na první “vyjížďce“ potkala stejně starého chlapečka, který už může ven delší dobu a ten ji nadšeně ukazoval bunkry… Navíc jí také ukázal, že i on MUSí a dodržuje pravidla – dcera mu chtěla ukázat koťátko a tak ho manžel zval ať jde dál (máme koťátka v domě) a on řekl, že mamka říkala, že nesmí k nikomu ani na schod. Tak jsem byla ráda, že hned poprvé natrefila na hodného kluka. Chlapeček se pro dceru každý den stavuje, tak doufám, že jim kamarádství vydrží:-)
ještě jsem zapomněla,že ono hřiště už tu není a další je cca 15 minut pěšky..a jak píše Šárka,i já pozoruju,že čím jsem starší,tím víc se o rodinu(hlavně děti) bojím.
tak já už o tom taky přemýšlím,ale bojím se dost “dnešní doby“ :(..syny jsem pouštěla ven už ve 4 letech(před 17 a 12 lety),snad každou čtvrt hodinu jsem chodila kontrolovat,zda jsou na hřišti a v pořádku(protože hřiště máme mimo dosah oken,neviděla jsem na ně)..sice si tam hrálo hodně dětí,ale i tak strach byl..v dnešní době,když vidím,co se všechno děje,mám o malou(5 let) velkej strach jí pustit,jaká sebranka se tu potuluje,tak jí prostě samotnou pouštět nechci..není průbojná,takže kdyby jí někdo pohrozil,ani by necekla..to se radši seberu a jdu na hřiště s ní..tam jí nechám,ať se vyřádí,ale mám jí pod kontrolou,vidím na ní..přijde mi,že v dnešní době na děti čeká všude plno nebezpečí 🙁 a to jak ve městě,tak na vesnici..my jsme z města,takže tady je to daleko horší,ze všech stran jezdí auta,samá pakáž(feťák,bezdomík a spol.)..možná až ještě povyroste,ale teď jí prostě samotnou nepustím.
Mankaš, já o tom, že bych malou pustila úplně bez omezení ven ani neuvažuju. Jen mám trošku strach, aby pak taky nebyla bokem. No, to budu řešit až to nastane:-). Teď jsme s manželem (já po prodiskutování s několika kamarádkami) došli k názoru, že tedy s omezením malou “vypustíme“ do světa. Já bohužel nemám žádné kamarádky, které by měly stejně staré dítko či starší (měla jsem malou na dnešní poměry dost brzy), takže to opravdu musím “rozjet“ já. Proto jsem vděčná za každou radu a pohled.
Tak u nás také aktuální téma…teďka děti na hřišti vymyslely, že jdou do potoka chytat ryby, byly mezi nimi i dva spolužáci naší malé, tedy předškoláci. Jenže mě se ten nápad nelíbil, takže malá plakala, proč se o ni pořád tak bojím, že ona chce sama někam chodit, kompromisem bylo, že jsem šla na potok i já. Její věk ale pořád beru, jako ještě dost nízký na to, aby si chodila, kam chtěla, tedy než se s malou vypravíme, tak může na hřiště, pokud chce si pro někoho zajít nebo odejít jinam, tak mi musí přijít říct.
Na jednu stranu si říkám, že když jsem já byla malá, tak jsem také běhala po ulici(hráli jsme schovku, vybíjenou a kdoví co všechno), ale je prostě jiná doba, děti vymýšlí jiné věc 🙁
Šárko, vidíš, to mi přijde zvláštní – my to máme spíš naopak – u starší jsem trnula a když byla poprvé venku sama, stála jsem skoro celou dobu u okna. Mladší v jejím tehdejším věku už chodila sama ven úplně běžně. Je fakt, že většinou jsou holky venku spolu, ale i tak u té mladší prostě už tolik strach nemám. Říkám si, že když to zvládla jedna, zvládne to i druhá.
Taky jsems e bála, aby se nenechala strhnout staršíma dětma a neodešla s nima nikam pryč. Takže zezačátku jsem ji nepouštěla samotnou, když tam byly jen ty větší děti.
Teď už se může projet kousek od baráku, ale musí mi to vždycky hlásit.
Marinado, z toho, co píšeš, běhá mráz po zádech. Zlatý naše maloměsto s drbnama na lavečce 😀