Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nové začátky
Něco končí a něco začíná, ať chceme nebo nechceme. Určitě každý z nás si prošel novými začátky , které se týkají čehokoliv. Začátku nového vztahu nebo i konce, nového zaměstnání, mnoho z nás se několikrát za svůj život stěhovalo apod….Svěřte se nám se svými příběhy.
Co vás jako první napadne, když se někdo zeptá na nové začátky?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (25. 3. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-breznu-2011).!!!!!
Pro mě byl nový začátek tím, že mi odešel človíček mému srdci nejbližší….víc myslím netřeba dodávat. Naučit se znovu žít, o to šlo především…corina
Před chvilkou jsem zveřejnila jméno výherkyně z minulého týdne, najdete je ve vyhodnocených soutěžích.
Děkuji všem, kteří si přišli o nových začátcích popovídat, a také Dadule za moderování tohoto tématu.
Celý tento týden si můžete soutěžně povídat s Jarmuschkou na téma „Nej“ učitel(ka).
vd začátky …bezváááá…přijde mi že jsem zapadla hned a byla tady tou partičkou přijata za své, prožívám s váma všechno at je to dobřé nebo zlé, vždycky tu najdu podporu a podržíte mě, ráda tu trávím i ty hezké chvilky rýpem tak nějak hezky do sebe a smějeme se spolu, a když náhodou nemůžu z nějakého důvodu nahlédout chybíte mi…tak nějak prožívám i vaše životy a jsem do nich vtáhnutá…
role maminky,,,já nevím já jsem to asi neprožívala tak nějak zodpovědně….chtěla jsem miminko a manžel samozřejmě také, já samozřejmě měla radost, byly to moje sluníčka a zaplnují mi život, ale s tou rolí rodiče mám asi nejvíc spojenou starost o ně a moc se o ně bojím….
Když se Dadulo ptáš na začátek na VD (už se to tu probíralo na víc místech), musím říct, že to i pro mě fakt skoro “nový začátek“ byl… protože jsem našla stránky asi po týdnu, kdy nám zavedli internet… teprve jsem se s ním seznamovala a o VD jsem “náhodou“ zakopla při prvních vážnějších snahách si něco opravdu najít (kdo mě zná, ví už, že na náhody nevěřím 🙂 ). Samozřejmě jsem VD, potažmo internetu, propadla, zároveň jsem se vracela do práce, čili změna jak Brno, kterou se mi ještě pořád po těch letech nedaří eliminovat… tedy ne že bych neměla potěšení z VD, ale ta míra závislosti a ta spousta času, kterou prostě nemám a tak ho v pravém slova smyslu kradu… tohle odstranit by mělo být součástí mého příštího “nového začátku“…
A já jsem se na VD necítila stranou, i když mi to tu přišlo, že přicházím do dobře sehrané party (to mi ale přišlo na prakticky všech webech). Vpadla jsem ještě jako neregistrovaná přímo in medias res a rozvířila se tenkrát docela živá debata o několika tématech (mých tématech = porodnických), nikdo neřešil, že jsem tu spadlá z nebe… Potěšilo mě, že debaty byly slušné, nikdo nehájil postoj do krve, ale kde už ztratil pozici, přijal a schopnost posunu tu v debatách předčila všechny ostatní stránky o 100% minimálně… jsem ráda, že jsem tu zůstala doma a věřím, že aktivnější chvíle našich stránek zase přijdou a zase tu bude hodně debat, řekněme, málo osobních a přitom s ochotou jít se svým názorem do toho 😛
Nedá mi to se nezeptat, jak se vám začínalo tady na VDčkách?
Cítili jste hned, že jste zapadli “do rodiny“?
Nebo jste ze začátku měli pocit, že jste jaksi pořád odstrčené “na druhou kolej“?
Ahojky Dadulo a ostatní:o)
Tak celý týden přemýšlím, co považuji nebo naopak nepovažuji za “nové začátky“. Poctivě čtu i když nepíšu.
Je toho tolik, ale na druhou stranu strašně málo. Rozdělila bych je něco jako “Malé nové začátky“ a na “Velké nové začátky“.
“Malé nové začátky“ je třeba každý nový den a v podstatě každá chvilka…protože je nová a je to začátek něčeho, co se odvíjí od našeho konnání a rozhodování. Prostě běžný denní šrumec:o)
“Velký nový začátek“ je pro mě nastavení si zrcadla a nahlédnutí do své vlastní duše. A s upřímností si říct, že je to tak nebo tak.
“Velký začátek“ je také narození dítka…najednou je tu človíček, který je na nás do určité doby závislý a je nám v podstatě jen “propůjčený“ se svou vlastní povahou. A my nemáme právo tu povahu měnit…a ani nikdy nezměníme, jen mu máme pomoci díky naším dospěláckým zkušenostem se udržet na cestě života. Pokud se budeme “násilně“ snažit člověka předělat, jsme na nejlepší cestě ho zavést k novému “Velkému začátku“ pro sebezničení.
Taky narození dětí změní z gruntu naše životy.
Jak jste se cítili v nové roli rodiče?
Starost o prvorozené dítě bývá zpravidla nejtěžší. Alespoň u me to tak bylo. Tenkrát jsem byla ráda, že mi byla k ruce moje mamka, byla jsem ze všeho vyplašená, hormony udělaly své a já jsem si připadala naprosto neschopná, přestože jsem nebyla zrovna nejmladší. S druhým dítětem to byla malina:-)
V následujícím odkazu si můžete přečíst soutěžní článek k našemu tématu.
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/od-srdce-i-od-plic/zacatek-znamena-poprve/
Během posledních třech let mi manžel ně+kolikrát zachránil život, jednou i mamka. Vím, že to vypadá trochu jako přehnané hodnocení, ale nebýt jich, tak zřejmě nejsem tady.
Takže po posledním příspěvku od “anonymní“ mne napadlo, že jsem několik “nových začátků“ prožila… Už několikrát jsem byla na hranici mezi žitím a nežitím.
Brzy tomu budou tři roky, manžel mi už nedokázal z mého stavu pomoci a zavolala záchranku. Lékař mi napíchal 5 ampulí glukozy a teprve potom jsem začala přes jakousi mlhu vnímat, že kolem mne někdo je. Nechtěla jsem ale do toho světa za mlhou… viděla jsem tam “nějaký“ lidi a vubec se mi nechtělo mezi ně. Ne z pocitu viny, ale prostě a jednoduše se mi nechtělo. Tehdá ještě můj přítel, nyní můj manžel, mne vzal za ruku a mluvil na mne a já se pokusila otevřít oči. Stále jsem se styděla, ale jeho přítomnost mne podpořila k tomu, abych žila.
Zachránil mne tedy hned několikrát v jednom okamžiku.
Jelikož s mojí nemocí se nedá vyloučit podobný stav opět, obdivuji ho, že si mne vzal. Během těhotenství mne hlídal, abych zase neupadla do komatu.
Ačkoli i sebeideálnější pár prochází čas od času nějakou krizí, jsem ráda, že po mém boku stojí právě on. Vděčím mu za “nový život“… nebýt jeho, tak by ten “starý“ ani jiný život nebyl…
Já jsem se se svým současným manželem seznámila na Vranovské přehradě.Pozval mě na rande tam,kde jsem ten den byla,ale to jsem mu neřekla,protože jsem s ním hrozně moc chtěla jít.Svěřila jsem se mu až byla ruka v rukávě.
Byl moje první láska,takže to byl můj nový začátek.