Začátek znamená poprvé

Ačkoliv „svoje dítě“ už mám nějaký ten pátek, „vaše děti“ jsem objevila teprve nedávno a úplně náhodou – jak už to tak na internetu chodí, při hledání něčeho jiného. Po letmém zkoumání mne zaujala právě soutěž Nové začátky.

Není tomu až tak dlouho, kdy jsem si i já odžila další ze svých začátků. Díky své potřebě se ze všeho vždycky vypsat jsem začala plnit papír úvahami s pracovním názvem Poprvé… Ale pak už jsem se k tomu nedostala. Zkusím zavzpomínat, mohlo by to být nějak takto:
Malé začátky prožíváme všichni, každý den a ani si je neuvědomujeme, zato ty velké nám přináší víc radosti, nebo bolesti a určitě si jich všimneme. Novým impulsem v mém životě bylo rozhodnutí o přestěhování se do domku, tedy spíš staršího statku, který sloužil do té doby jako chalupa. Což s sebou neslo i nutnost celkové rekonstrukce, která nám tehdy zabrala více než dva roky. Ale přesně podle hesla cesta je cíl jsme si je užívali se vším všudy, opravdu to totiž bylo v našem docela dlouhém partnerství něco nového. Moc jsme se těšili, plánovali, bourali a stavěli, a výsledkem bylo, že jsme se stěhovali už jako dva a půl. Prostě celé to „hnízdění“ ve mně vzbudilo instinkty, o kterých jsem do té doby neměla tušení. Těhotenství jsem si užívala, nevolnosti mě minuly, zásobovala jsem se informacemi o porodu a spokojeně čekala na konec těchto devíti měsíců. Porod byl rychlý, na bolest si moc nepamatuji, miminko zdravé, tatínek přežil bez újmy. Ale ouha – celou tu dobu jsem žila v omylu!! Porod není konec, porod je začátek!! Začátek všech Začátků možná. Tak tohle mi nikdo dostatečně důrazně neřekl, možná jsem měla tušit, ale na to jsem byla přiliš spokojená. Zkrátka, nějakou dobu vše fungovalo. Ale časem jsme se s přítelem stále více odcizovali, přestávali fungovat jako partneři i rodina a nebyli jsme schopni spolu komunikovat, což byl asi největší problém. A tak přišel další konec. Tenkrát to hodně bolelo, něco možná nechápu ještě dnes, ale už je to nějakou dobu a čas funguje jako lékař naštěstí skvěle. Kdybych tím měla dnes procházet znovu, vím, že moje rozhodnutí budou stejná. I za cenu všech těch nových začátků, nových poprvé, nebo možná právě kvůli nim. Dnes vím, že dokážu leccos zvládnout a díky mé rodině, synovi a kamarádům je vše mnohem snažší. Takže přišly nové začátky samostatného života, v práci, v novém bytě, s dalším studiem, nová poprvé. Jinak to totiž ani nejde – ráno vždycky znovu vyjde slunce, i když možná není za mraky hned vidět… A když někdy přece jen přijde smutnění? Většinou rychle zmizí s prvním pohledem na spokojené zdravé dítě funící pod peřinou a vědomí, že se na něj můžu dívat každičkou noc (nebo aspoň než přijde puberta).

Napsal/a: Raduza79