Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nejstarší vzpomínka
Všechny moc zdravím,
nedávno jsme s rodinou probírali, co si vlastně pamatujeme z dětství a která vzpomínka je ta nejstarší. Byl to moc zajímavý exkurz, podle různých detailů jsme se snažili vzpomínky časově co nejpřesněji zařadit.
Zjistila jsem, že moje první vzpomínka je z doby, kdy mi byly dva roky: babička mě drží v náruči a já hladím obrovskou, hebkou a teplou hlavu koně.
Tak mě napadlo zeptat se i vás. Jaké jsou vaše první vzpomínky a odkdy si už něco pamatujete?
Já si vybavuji,jak k nám přišel starší pán a podává mi čokoládovou rybku ve zlatém staniolu.Úplně se mi vybavuje atmosféra,je už večer,doma se svítí a ten pán je můj děda,kterého jsem už víckrát-a snad ani předtím- neviděla,protože brzy nato zemřel.To mi bylo taky okolo dvou let.Nepřihlášená Džejn
Já si vzpomínám na stěhování do nového bytu – byly mi dva roky. Vím, že jsme tam chodili byt připravovat k nastěhování, ale kde jsme bydleli předtím, to mi v hlavě nezůstalo. Pamatuju si, jak jsme s bráchou probíhali obývák a všude se rozléhala ozvěna.
A ze školky si pamatuju (to mi byly asi 4 roky), jak mě tam táta zapomněl vyzvednout, když byla besídka k MDŽ a učitelka se mnou pak čekala na konečné tramvaje a já tam stála ubrečená s nataženou rukou, na prstu se mi houpalo vlastnoručně vyrobené srdíčko pro maminku. Jednou jedinkrát mamka slavila MDŽ v práci (většinou to byl táta, kdo zůstal na oslavu dne žen a mamina hnala pro nás do školky).
Jovi, tak to je síla:((((((
Mari, nás nutila pít mlíko učitelka na ZŠ, 3. a 4. třída. Lila nám to u umývadla do krku z těch igelitových pytlíků. Hnus fialový….
Holky, to léto u babičky nakonec bylo fajn, hlavně ty zvířátka a zábava na chodbách zámku. Škoda, že je dneska nepřístupný a již dlouhou dobu se opravuje, ráda bych se koukla a zavzpomínala. Dlouho jsem vyprávěla, že babička je ze zámku a mamka tedy musela být princezna.
A školka: ony ty špatné věci se vryjí do paměti více a to dobré se nějak vytrácí. Tam nešlo držet se hesla: jaké si to uděláš, takové to máš. To šlo později a pak je těch vzpomínek hodně a hodně a jen se mi míhají a už se usmívám.
Bude to znít asi hrozně, ale je to asi nejstarší vzpomínka, musely mi být asi tři roky nebo čtyři roky…….můj mladší bráška a vidím to úplně živě, stojí v postýlce, v takové té kovové, má na sobě bílý overál, no prostě stojí, plínku měl dole a mazal po zdi hovínka………..tohle s emi vždy vybaví, jako první:))))
A pak mám útržky ze školky, kdy mě jedna kuchařina nutila pít mléko, bléééééééééé, bylo mi hodně z toho na zvracení, od té doby, ani dnes mlíko nevypiju, mám k němu odpor, dokonce ani sunar synovi neochutnám, teplotu zkouším na ruce:))))
Jinak mě zaráží, že hodně z vás má špatné vzpomínky ze školky, je to smutné:(((((((
moje první zážitky, které si pamatuju, se odehrály v mých třech letech
moje první vzpomínka je, že jsem byla s rodičí na výletě v Babiččině údolí, taťka mě zvedal a ukazoval mi sochu Babičky a Boženy Němcové
druhá vzpomínka je z doby asi o 2 měsíce později, kdy jsem byla sama 10 dní v nemocnici v Brně
Jana
Vlastně mi vůbec nedošlo, že někdo má své první vzpomínky tak drsné, jako Lussy, Danasi atd. Když o tom tak přemýšlím, z doby do čtyř let si toho pamatuju docela dost, ale všechny vzpomínky jsou buď hezké nebo neutrální.
Vlastně na jednu drsnější věc si vzpomínám. Stála jsem na gauči a zkoumala jsem zásuvku, až jsem do dírky zasunula prst. Odlítla jsem, až jsem upadla na ten gauč a byla jsem vyděšená z toho, co se to stalo. Jo, a ještě jsem si jednou rozbila bradu na tříkolce, pak jsem stála nad umývadlem a brečela.
ahojky holky, tak já si vzpomínám,když jsem ještě spávala v postýlce,měla jsem takovou železnou,jak se jednou taťka,když procházel okolo ní,šíleně uhodil do kotníku a děsně nadával:-) Netuším,kolik mi mohlo být..nepřihlášená Dadula
Danásku, chuděro :o((( Tehdejší učitelky by zasloužily fakt přes hubu, líp to říct neumím. Tlumit a brzdit přirozený pochod těla a ještě se děcku smát, já tady normálně zuřím! A s tou dovolenou je to hnus, odmala říkám Sárince přesně to, co nastane, tedy že teď na chvíli odejdu, hlavně aby o tom věděla. Teta s babi s tím moc spokojené nebyly ale mi je to upřímně jedno, je to hlavně moje dítě a nebudu mu lhát, vždyť to musí budit nedůvěru v rodiče! Vím, co umí děti ostatních, jak potom pláčou a vyvádějí.