Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nejstarší vzpomínka
Všechny moc zdravím,
nedávno jsme s rodinou probírali, co si vlastně pamatujeme z dětství a která vzpomínka je ta nejstarší. Byl to moc zajímavý exkurz, podle různých detailů jsme se snažili vzpomínky časově co nejpřesněji zařadit.
Zjistila jsem, že moje první vzpomínka je z doby, kdy mi byly dva roky: babička mě drží v náruči a já hladím obrovskou, hebkou a teplou hlavu koně.
Tak mě napadlo zeptat se i vás. Jaké jsou vaše první vzpomínky a odkdy si už něco pamatujete?
:-OOO,Danasi,tak to je síla teda..je vidět,že některý učitelky jsou prostě k.á.y!..pak se můžeme divit,že vzniká šikana už ve školce:((..jinak k tématu,to je skvělá hra,já se hrabu ve vzpomínkách a vybavuju si školku,malé oddělení-tedy 3 leté děti..jak si hrajeme na zahradě,ve třídě a co nikdy nezapomenu,na čerta a mikuláše,z těch jsem měla hrůzu pomalu do plnoletosti..ale strašně by mě zajímalo,jaký bylo třeba vožení v kočárku:DD
Danasi, to je opravdu otřesný zážitek.
Já si pamatuju (a to se mi vybavilo jen kvůli vyhlášení tohoto tématu, jinak už bych si asi nevzpomněla – takže díky) jen takové výjevy z jeslí. Běháme nahatí po zahradě jeslí a sestřičky (či co to bylo) nás stříkají ledovou vodou. Není to vzpomínka s žádnými emocemi, tak mi to asi nevadilo. A pak vidím postýlky s bílými mřížemi. Takže taky asi 1,5 – 2 roky. Bývala jsem často nemocná, moc jsem toho do jeslí nenachodila. Hlídala mě babička s prababičkou a pradědečkem v Mikulově. Měla jsem úžasnou knížku (tu tvrdou, tak jsem asi byla předškolák), kde si medvědi hrají s různým vybavením domácnosti. Podle nich jsem stavěla domky ze smetáků a přehozů přes postel, houpala panenky v prostěradle a vyhazovala do stropu. Jé, to je hezký, takhle vzpomínat. No, teď už mě nezastavíte. Za domem potůček plný krásného nepořádku a pijavic. Zahrádka s poviňkami a růžemi, obrovská lípa a ježdění na babiččině hůlce jako na koni. Ona seděla s ostatními babičkami na lavečce a řešily důležité věci. A pak ty pivoňky voněly z míšeňské vázy na naškrobeném, bílém, vyšívaném ubruse. Bylo to jak na zámku. Bramborové placky pečené na plotně, které už mi nikdo jiný neudělal. No a mám slzičky v očích. Děda pořád četl noviny a když byl oběd, volala jsem ho bouchnutím do novin. Moc špatně slyšel, tak to jinak nešlo, víte? 🙂 Nikdy mi nevynadal. Jen – co děláš?! A poslední vzpomínka jo? Čerstvý chleba s medovým máslem – ve školce. Vybavuje se mi toho ze školky víc, ale už končím, jak jsem slíbila.
Já si pamatuji, jak mne rodiče dávají babičce a jdeme se dívat na kačenky a kuřátka. Než jsme došli zpět, rodina odjela na dovolenou. Plakala jsem, ale protože babička bydlela na zámku brzy jsem měla o zábavu postaráno. Dva jsem měla v dubnu a to bylo léto, takže dva a kousek.
Další vzpomínka: když se vdávala sestra, to mi byli 4 a učitelky mne ve školce nechtěli pustit na WC, protože se mělo spát a já se počurala. Pak jsem musela stát v mokrém na hanbě a všichni se mi posmívali i učitelky, že jsem čuně a to mám jít na svatbu, že mne vlastní sestra jistě nebude chtít. Tento horor se mi zdál jako noční můra hodně dlouho.
Jovanko, promiň, ale musela jsem se smát :-))) teda na jednu stranu je to drsná “metoda“, ale mně to přišlo, jak když si hrají děti a nemůžou se na něčem dohodnout, ta “teta“ mi naskočila ještě jak si dupne nožkou a zatne pěstičku :-))) I když říct te´d někdo něco podobnýho naší Áně (pravda, je o dost starší než jsi byla tenkrát ty), tak ji do té postýlky aspoň týden nedostane – v tu ránu by totiž měla z té postele totální fóbii…
Holky, díky, tohle téma mě hdně zajímá.
Syn si pamatuje věci z doby, kdy mu byl rok a půl. Samozřejmě ještě spoustu z toho zapomene. Jsou mu 3 a 9 měsíců.
V pondělí s ním šla manželova mamka na pomlázku (byli jsme u nich). A on si vzpomněl, jak před dvěma lety u jedné paní jedli chlebíčky. Tehdy mu bylo 21 měsíců, loni jsme tam nebyli.
A právě manželova mamka zase říkala, že si pamatuje až od sedmi let, do té doby vůbec nic, jen jednu mlhavou vzpomínku, jak se narodil její brácha. Neměla moc dobrý vztah s mámou, takže je to podle mě nějaký blok. Ale přijde mi to hrozně smutné.
I to, co píšete o těch výchovných metodách.
další parádní téma – koukám, že se nám jich tu vyrojilo více :-)))
tak moje nejstarší vzpomínka je asi z jeslí nebo první školky ??
1. že mi jeden klučina strčil do ucha kus dřívka a já musela na vyndání k dr.
2. že mi taťka koupil přívěsek se špendlíkem, byli na něm dvě malé, tm.zelené botičky a myslím, že kvůli nim , mi ten kluk strčil něco do ucha (kus špejle nebo tak)
ale vždycky , když si na tyhle prazážitky vzpomenu, by mě zajímalo, co z toho je skutečná pravda a co časem upravená fantazie.
Moje nejstarší vzpomínka je z jeslí, kde mi teta vyhrožovala, že když nebudu spinkat, že mi dá do postele červené mravence (asi jsem se jich v té době bála). Jak to tenkrát dopadlo, už nevím, ale spinkat po o bych dnes chodila tak ráda 🙂
Tak mně se teda vybavuje, jak mě taťka dává na nočník, sedím na něm uprostřed kuchyně a pořád nic:o)))) Netuším kolik mi bylo, ale jistě ne víc než 2 roky. :o)
Jen matně si pamatuju když mi bylo kolem dvouch let,že nám v jeslích házely sestřičky z okna balony na zahradu.
Spíš se mi vybavuje jak jsem v pěti letech utekla ze školky v Jihlavě.Školku jsme měli na kopci a pod kopcem přes silnici bydlela teta,u které jsme bydlely s matkou,kvůli mým průduškám.
Šla jsem na záchod a v šatně jsem se oblíkla.Učitelka /byly tam postarší/zjistila,že chybím a se mnou i moje oblečení.No a já běžela domů.Vyběhla za mnou,zavolala mě a já se zastavila a zas rozběhla a tak až domů.Teta musela mámu vyhodit vedle do pokoje,protože se smála.Učitelka udýchaná a já koukala jak mi domlouvají.No nechaly mě už doma.
Pak pár zážitků z prázdnin,ale tenhle byl první:)
Dani,
nevím, jestli si něco pamatuju před nástupem do mat. školky. Možná jo,ale možná to bylo z pozdější doby. Já si hodně vybavuju věci ze školky. Bohužel ne všechny byly hezké, za “trest“ mě zavírali do kumbálu a já z toho měla takový trauma, že jsem to v dospělosti musela řešit u psychologa.
Ale třeba si i pamatuju první nesmělou pusu s chlapečkem ve školce na zahradě. Řekla bych, že si člověk pamatuje něco co ho hodně zaujalo, zasáhlo nebo ovlivnilo.
Mě vždycky udivuje, jak si dospělák myslí, že si děti musí pamatovat všechno a pak je mi docela líto, že to tak není. Byli jsme kdysi se kamarády na dovče a ty měli sebu 4 letou dceru. A ona si dneska nepamatuje vůbec nic a že jsme tam měli teda plno zážitků :-).