Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kontrolujete své dítě/děti podle tabulek?
Napadlo mě v souvislosti s dotazy v poradně, které se týkají toho, zda dítě se vejde do té či oné vývojové tabulky (růst, dovednosti, chození, mluvení apod.), zda své děti úpěnlivě vy nebo váš pediatr sledujete dle tabulek a každé vychýlení hned řešíte a nebo to necháváte tzv. koňovi? 🙂
Když budu hovořit za sebe, tak si připadám tak trochu mimoň a nebo málo ambiciozní co se týká vývoje mé dcerky. Nikdy jsem nijak zvlášť ony vývojové tabulky nevyhledávala a pokud jsem na nějakou narazila, tak jsem nesrovnávala. Má pediatrička taky nebyla v tomto ohledu nějak přehnaně aktivní. Možná je to dáno tím, že se dcerka nevychyluje regulím 🙂
Bohužel mi ale některá řešení drobných odchylek z nějakých norem, připadají přitažená za vlasy. Spousta věcí je dána dědičností, třeba právě u té výšky. Nedivila bych se, kdyby dcerka po mě získala malý vzrůst a asi by mě ani nenapadlo jí pomoci vyrůst růstovými hormony. Já jsem malá a taky žiju docela obstojně :-))
Nechci to ale zlehčovat, ano jsou chvíle, kdy dokážou ony tabulky ukázat na vážnou poruchu. Bohužel si ale myslím, že někdy se na to pediatři i rodiče a příliš soustředí a žádají po dětech nemožné. Mám pocit, že všechno chce čas.
Jak jste tedy na tom vy? Sledujete? Nebo necháváte věcem volnější průběh a jste spíš pozorovateli než řešiteli?
malá byla taky hypotrofická
ještě malá opravička – váha 2,35kg, samozřejmě:-)
Tak já jsem bohužel hned s prvním miminkem spadla do problémů. Anička se narodila v termínu normálně donošená, ale s váhou 2,35, diagnóza hypotrofie. Nepřišlo se na to, proč, jsem nekuřačka, alkoholu neholduji, nebrala jsem žádné léky a průtok krve placentou byl podle mudry celou dobu ok, nicméně malinké stvořeníčko mělo problémy s kojením, hned chytila střevní infekci, zůstala na JIp a prostě začátek byl trošku těžší.
Tehdy jsem si percentilových grafů všimla sama a protože jsme byli víc hlídaní, tak jsem si váhy míry značila ze začátku pořád. První tři měsíce byla podprůměrná, kojení neprospívalo, nepřibírala, nerostla, pořád plakala a nespala. Bohužel v té době nebyly žádné rady, jak kojení celkově zlepšit, po třech měsících naprostého vyčerpání jsme dostaly Nutrilon a od té doby bylo vše ok.Kojila jsem dál, ale s příkrmem, Andulka začala růst a prospívat, stalo se z ní naprosto spokojené miminko, které během pár měsíců dohnalo “tabulkové děti“ a já to přestala sledovat.
jé ja to objevila až dnes, tak za mě nesledoval a ani sledovat nebudu, podle mě by člověk pak akorát blbnul a byl nervézní dítě je každé jiné a nejde zařadit do tabulky, podle mě pokud se něco děje tak je to znát a matka to pozná, ale jestli jedno chodí před rokem jiné po roce, nebo jiné mluvení, malování …
Nečetla jsem příspěvky ostatních. Tak za sebe. U Lenky (starší) jsem to nikdy neřešila, byla se vším spíš vepředu. Sice mě mrzely pohledy kolemjdoucích, když se mé dítě chovalo na 5, když vypadalo na 6 a byly mu 4. Ale co už. To jsem koňovi nechala.
Co mě dovedlo k dotazu na dětskou doktorku, zda je vše v pořádku, bylo, když se mě kamarádi, příbuzní i maminky spolužáků ptali,kolik že je Honzovi, když je nejmenší, dokonce i z holek. Dětská mě vždy uklidnila, ale nějaký rýpal opět nahlodal, takže jsme skončili na endokrinologii. Máme jít asi za měsíc na kontrolní vyšetření. Pokud se najde porucha, která by byla závažná i z jiného hlediska, než malý vzrůst, asi to řešit budem. Hormonama ho cpát nechci jen proto, aby byl o pár cenťáků větší.
Ono je to asi spíš o obavě, abychom něco nezanedbali, o tom, že by se případná porucha mohla objevit včas a řešit. (mluvím i o ostatním poměřování, nejen o vzrůstu).
Lien, je pravda, že má mudra už nás také vidí sporadicky 🙂 Ono je to prostě dáno tím, že se nic zvláštního neděje. Hodně nám pomohla ta homeopatika. Jsem si i jistější jejím zdravotním stavem a asi určitou roli tam hraje i ten můj přístup, který je zřejmě na ni přenášený.
Sama víš, že když mi na ORL řekly uříznout, že mi to zrovna nelahodilo uchu :-)) A jsem opravdu šťastná, že jsme se vydaly správnou cestou a řezat se prozatím nemuselo.
Jinak na tohle mě právě přivedl dotaz v poradně ohledně toho růstu. Dcerka má tu výhodu, že nejspíš výšku po mě nezdědí, protože vždy tak nějak převyšovala tabulkové hodnoty průměru. Ale jsem si jistá, že bych určitě nepodávala růstový hormon, pokud by mi přišlo normální, že holt bude menšího vzrůstu po mě.
Nevím tabulky mě nestresovaly. Prostě většinu těch vývojových věcí jsem nějak instinktivně vycítila a mudra se také neznepokojovala a to Eli opravdu některé věci jela se spožděním, ať už se jednalo o otáčení se, chození apod. Jenže já cítila že to je veselé a prospívající dítko, tak jsem neplašila a podporovala ji.
Ani nevím, jestli psát, samozřejmě nesleduji. Pokud by se mi něco nezdálo, nejspíš bych se obrátila někam na pomoc, ale myslím, že by to ani nebyla pomoc typu rozpícháme, vysajeme, ozáříme, uřízneme. Spíš nějaký celostnější přístup. Ale zatím se mi zdá vše v pořádku. Sice tedy dle dr. (a to si myslím, že pediatr se mi povedl) byla nízká váha a pak zase nerostla hlavička, no ale po zjištění, že na to nijak nereaguju už neříká nic. :o) Taky už tam vlastně skoro nechodíme, na začátku jsme chodily hodně často.
Pro mě je při takových vyšetřeních smutné to, že vlastně v dítěti vzbuzuju nedůvěru, nějakým způsobem mu naznačuji, že není správně = je špatně a to si myslím je ne úplně přínosný vklad pro jeho život.
Horempádem, taky to až tak neřeším. Tedy u prvního syna jsem vše “hltala“, četla kde co. Na mail mi chodily mailíky každý měsíc, to jsem si se zájmem přečetla. Ale nestresovala se. Je fakt, že syn byl spíš napřed.
Teď u druhého syna to neřeším už vůbec, mailíky mi chodí, s úsměvem přečtu a pomyslím si, jj, to mám doma. Druhý syn je “pomalejší“, ve 13m nechodí sám, ale neva 🙂 Každé mimi má svůj čas.
Naše dr to neřeší, někdy mi přijde, že vůbec… na prohlídkách se ani moc nevyptává, co umí… Ale asi to má v “oku“.
Keenspeed, Danasi, děkuji za reakci. Danasi, ano psala jsem , že chápu, když je dítě sledováno v určitých fázích vývoje a pediatr sleduje, zda je vše v normách. Jen mě občas překvapuje, jak moc se řeší drobnosti, jestli se dítě přetáčí přesně na den nebo chodí později, než je v normě, ale prostě vše je vývojově vpořádku a zbytečně se děti nebo i rodiče podrobují stresu a různým vyšetřením, které pak povedou k jedinému výsledku, že se to za pár týdnů upraví.
Horempádem, také se řadím asi k mimoňům. Ani jedno ze svých tří dětí jsem podle tabulek neřešila. Zrovna mne napadá, že u prvorozené jsem asi měla, protože bych měla dokázané, že je zaostalá již od narození, ale to je asi jiná.