Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kontrolujete své dítě/děti podle tabulek?
Napadlo mě v souvislosti s dotazy v poradně, které se týkají toho, zda dítě se vejde do té či oné vývojové tabulky (růst, dovednosti, chození, mluvení apod.), zda své děti úpěnlivě vy nebo váš pediatr sledujete dle tabulek a každé vychýlení hned řešíte a nebo to necháváte tzv. koňovi? 🙂
Když budu hovořit za sebe, tak si připadám tak trochu mimoň a nebo málo ambiciozní co se týká vývoje mé dcerky. Nikdy jsem nijak zvlášť ony vývojové tabulky nevyhledávala a pokud jsem na nějakou narazila, tak jsem nesrovnávala. Má pediatrička taky nebyla v tomto ohledu nějak přehnaně aktivní. Možná je to dáno tím, že se dcerka nevychyluje regulím 🙂
Bohužel mi ale některá řešení drobných odchylek z nějakých norem, připadají přitažená za vlasy. Spousta věcí je dána dědičností, třeba právě u té výšky. Nedivila bych se, kdyby dcerka po mě získala malý vzrůst a asi by mě ani nenapadlo jí pomoci vyrůst růstovými hormony. Já jsem malá a taky žiju docela obstojně :-))
Nechci to ale zlehčovat, ano jsou chvíle, kdy dokážou ony tabulky ukázat na vážnou poruchu. Bohužel si ale myslím, že někdy se na to pediatři i rodiče a příliš soustředí a žádají po dětech nemožné. Mám pocit, že všechno chce čas.
Jak jste tedy na tom vy? Sledujete? Nebo necháváte věcem volnější průběh a jste spíš pozorovateli než řešiteli?
Jak čtu některé příběhy, je mi vás taky líto. Máme to štěstí, že zatím nebyly s malým žádné problémy.
Osobně mám tabulky všeho druhu ráda, takže občas koukám, ale taky mě to nestresuje, i když v něčem nejsme na špičce. Spíš mě trošku dráždí, když některé maminky pořád hlásají, jak je jejich dítě ve všem nadprůměrné. Nevím, proč by mělo být lepší, když je dítě větší než průměr.
Naše pediatrička mi naprosto vyhovuje. Když byl malý líný, poradila nám, jak ho motivovat, ale nijak nás nestresovala.
Na druhou stranu, podle něčeho se řídit musí a ignorovat výraznější vybočování z normy by taky nebylo dobré.
Markittka.P
Anonyme,
nevím jestli to najdeš na netu. Např. některé centra rané péče podle modelu Portage pracují(ne se všema dětma). Pokud se ti něco nezdá, zkus kontaktovat centrum rané péče a oni ti to třeba dají k nahlédnutí. Není to program, co tě někam zaškatulkuje, je to celý přístup k dítěti, ze kterého si vybereš, co je pro vás vhodné. Nebo ti poradí třeba ta raná péče, která má dost zkušeností.
Prostě chci říct, že to není jen o tabulce, a není dobré se zabývat jen tabulkou.
Já to mám jen v papírové podobě a není to záležitost jednoho listu.
MOŠTE ty si samozrejme ten pripad u ktereho by se nemelo nic podcenovat.
Ja myslela tabulky hodit za hlavu,ale kdyz ditko normalne prospiva,tak jak by melo.
markitko, můžeš mi napsat, kde najdu ten Portage?
Samozdřejmě je dobré mít obrázek o tom, jak to zhruba v průměru je. Kdyby se člověk neřídil podle ničeho a nikoho, tak by ani nezjistil, že když mu děcko v 5 letech nechodí, není to úplně dobré (lehce přehnaný příklad).
Nejsem slepá a vidím, že v něčem je synek jiný než ostatní, ale taky vím, že naše problémy se u spousty lidí časem srovnají, takže snažíme se rozvíjet, ale ne stylem, že bychom někoho chtěli dohánět.
Existuje Portage, zkonstruovaný odborníky, podle kterého člověk zjistí, jak moc se jeho dítě odlišuje v různých oblastech vývoje a podle toho je pak navržený individuální plán. Není to ale dobré pro všechny děti a rodiče. Ty Portage jsou řekla bych mírnější než to, co se běžně traduje mezi matkami(co by děti měly umět, atd…) a já podle toho zjistila, že můžu být v klidu.
Takže za sebe, člověk asi musí mít srovnání, tabulky brát jen informativně, ale řídit jimi život dítěti nebo jakémukoli člověku….to není asi myslitelné, byl by to neustálý tlak.
Rodiče se chlubí, co jejich děcko umí a tak, a pak je spousta lidí nervní. Že umí celou abecedu, to řekne každý, ale že neumí jíst lžící, to už nepoví. Pak z toho celého vyjde něco, co se úplně vymyká realitě – matkama, médii a vším možným je to považováno za běžný vývoj.
To chce klid 🙂
Ostatní reakce jsem nečetla.
Markittka.p
Máš pravdu, Horempádem. Ne, že by doktorům bylo jedno, že můj syn mívá 40tky horečky téměř každý měsíc. Naše dětská vždy udělá sedimentaci, stěry, poslechne, myslím si, že fakt dělá maximum. Poslední dobou i lítáme po odborných vyšetřeních, aby se zjistilo, co to vlastně má. Bohužel zatím se nic nenašlo. Mám z toho pocit, že běžné lékařské praktiky jsou v některých případech trochu bezmocné. Zatím jsme na dobrého homeopata nenarazili. A raduju se už z toho, že jsem přesvědčila zatím všechny doktory, aby s antibiotiky počkali po výsledcích odběrů. Všichni se diví, že na pohled jasná angína vlastně angína není. My se točíme už 10 let, od nástupu do školky.
Jinak si myslím, že než aby se jedno vyšetření zapomělo udělat a něco se tím zanedbalo, raděj podstoupíme i nějaká zbytečná. Samo, že taková, kde nemůžou být vedlejší účinky. Ty zvažuju patřičně.
Asi bych měla uvést příklad. Synovi byly tři roky. Občas prohodil, že ho bolí nožičky. Nebrala jsem to vážně, neplakal, neodmítal chodit, prostě jen konstatoval, že ho bolí. Nepovažovala jsem za adekvátní situaci, vystavovat ho lékařským vyšetřením. Manžel měl na to jiný názor. Honza měl rozpad kyčelního kloubu. A díky tomu, že na to vyšetření dorazili včas, nemuselo se to operovat.
Já vím, že to myslíš dobře Evi 🙂 jen prostě někdy tě do těch sítí ti doktoři tak nějak zamotaj a ty si říkáš, no co, jedno preventivní vyšetření jí neublíží a tak jdeš na odběry, pak se raduješ, že je všechno v pořádku a pak navrhnou, ještě by to mohlo být toto…..a už v tom jedeš 😉
a já jsem taky přesvědčená, že je malá v pořádku, vždyt ona není ani nemocná, nic, za 2 roky měla 3x rýmu a jednou se z toho vyklubal zánět středního ucha, jinak nic!!! kdyby jí nerostly zuby, tak nemá ani teploty ale je zkrátka podprůměrná 🙁
Lussy vím, ty to máš s malou komplikovanější. Já jsem narážela na náš případ. Eli samozřejmě nebyla nikdy vážně nemocná (ťukám na vše okolo) a ani jsme nic vážnějšího charakteru neřešily. Jen prostě mi to už začalo vrtat hlavou, že vlastně nechci, aby byla neustále pod virozami.
Lékaři tady v tom bohužel jen zahánějí symptomy. Snaží se léčit chřipku, angínu atp, ale nějak už si nevědí rady, jak by nám maminkám pomohly vybudovat tu imunitu u dítka tak, aby se s tím nepotýkalo nebo potýkalo v co nejnižších frekvencích. Prostě hledat základ problému, to “něco“ co to v tělíčku spouští a dovolí propuknout.
Eli totiž minulý rok mívala čtyřicítky i u rýmy. Všechno se strašně táhlo, dlouho léčilo, jak kašle, tak rýmy. Dokud nepřišel tento rok, tak jsem si ani neuvědomovala, jak moc jí to minulý rok trápilo a jen jsme zaháněly. Byla neustále dopovaná sirupy a panadoly a bylo to lautr k ničemu.
Až teď si pomalu dokážu oddychnout. Ano chytne rýmu , ale jen zlehka, žádná hrůza a hlavně bez čtyřicítek. Takže můžu říct, že jsme na dobré cestě budování té správné imunity. Doufám a děkuju holčinám tady na VD, které mě nahlodaly k homeopatii.
Takže Lussy, ano vy máte jiný individuální problém a tam je to trošku o něčem jiném. Myslela jsem třeba rodiče, jako je má švagrová, jejíž dcerka je nemocná prakticky pořád a jestli jsem jí zastihla dva nebo tři týdny od podzima tak nějak zdravou, tak je to moc. A protože tu panuje dogma, že to je přece normální, protože se všechna dítka ve školce soplí, tak to nikdo neřeší a příjde jim to naprosto v pořádku a nic není k řešení.
Mari taky nepatřím k maminkám, které by ignorovaly případné varovné signály, pokud by nějaké byly. Prostě mě neopouští dojem, že v období od 1 do 3 let dítě provádí takové skoky, že bych si nedovolila soudit, co je v danou chvíli, týden, či měsíc jeho života už abnormalita nebo prostě na to má jen čas.
Jen mi je prostě líto rodičů i dětiček, kteří tráví velkou část dní po ordinacích, aby např potom zjistili, že je vše v naprostém pořádku. Nějak mi dělá problém se v tomhle ohledu vyjádřit, abych někoho nechtíc neurazila. Neznevažuji práci doktorů v jistém ohledu, ale prostě někdy mi to připadá za vlas přitažené.