Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pátek třetího
Tak máme za sebou velmi náročný pátek. Přesně podle rčení “když se seje, tak se seje“….
Od pondělí mého muže bolela hlava, nad a za obočím. V pátek ráno se probudil s okem tak nateklým, že na něj neviděl – a to ho konečně donutilo k akci. Navštívil svou praktickou lékařku, byl odeslán na oční (zbytečně) a pak na ORL. No a tam mu pani dr řekla, že už si ho tam nechají, ani pro věcí si domů nesmí dojet, “vše vám přiveze manželka“. Takže jsem popadla Peťku, letěla jsem domů, Peťku jsem zanesla k tatínkovi na hlídání (cestou usnula), nabalila tašku s věcmi, doběhla do školky pro Andrejku, omluvila se kamarádce z odpolední návštěvy. Přijala jsem vděčně nabídku hlídání Andrejky, cestou s Anďou ke kamarádce honem ještě do knihovny (samozřejmě poslední den, navíc manžel chtěl nějaká písmenka, ať má co dělat). Od kamarádky šupem do nemocnice, cestou kontrola a řízení nejstarší dcery, která hlídala tu nejmladší. Z nemocnice honem na veterinu, protože na dnešek tatínek (který mezitím odešel na noční) domluvil operaci našeho rodinného pejska – takže vyzvednout pejska, přičemž cestou jsem se ještě stavila pro Majdu (ta byla pro změnu v kroužku). Nakojit Peťku a rychle ke kamarádce vyzvednout Andrejku (nabízela mi k odvozu svého muže, ale mají miminečko, tak jsem nechtěla zneužívat už tak velmi příjemně nabídnutou pomoc).
V noci jsem toho taky moc nenaspala, protože se mi do postele nacpaly všechny holky (krom té nejstarší, ta hlídala zoperovaného pejska). Navíc jsem myslela na manžela, jak to bude s ním, jestli zaberou antibiotika nebo bude nutná operace. Taky se mi honilo hlavou, co mi řekla dr na veterině – pejskovi vyoperovali nádor a chtěli vědět, jestli poslat vzorek na histologii – tento druh ovšem, kdyby nedej Bože něco bylo, není léčitelný, takže bychom “jen“ věděli, že to dopadne brzy špatně – tak jsem to odmítla. Díky za sladkou nevědomost. Takže jsem rozmýšlela, jestli jsem udělala dobře….
Dnes už je lépe, manželovi léky zdá se zabraly a pejsek je živý jako živá příroda. Tak už bude doufám dobře 🙂
Jovanko moc Tě zdravím,(mimochodem smekám před Tebou)a manželovi i pejskovi přeji co nejrychlejší uzdravení.Fany.
Luci, to jsou dobré zprávy 🙂 Držím pěstičky, ať všechno dopadne co nejlépe 🙂
:))))))))))jj
:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
mateřská dřina:-)) a nemusí měnit zkratku MD
Luci, doufám, že už je Pavlovi líp a že brzy zase budete komplet doma – to si člověk uvědomí, jak moc je šťastný, když dny plynou bez jakýchkoliv pohrom, viď? A jak moc mu na tom druhém záleží, když musí strávit pár nocí bez něj… Tak si to hlavně pak dejte s taťkou krásně najevo, aby věděl, jak moc se ti po něm stýskalo, určitě ho to potěší. A oběma (i pejskovi) krásné uzdravování (jak jinak, když budou v tvé péči:-)
Taky ťuky ťuk!:-)
Luci, čtu to až teď. Teda to se dějí věci, zvládla jsi to perfektně. Jsem ráda, že už se to všechno lepší. Tak pozdravuj Pavla ať se brzy uzdraví a Tobě přeji ať všechno zvládneš tak jako doposud.
Ahoj holky, moc díky za slova útěchy i obdivu 🙂
Opravdu není za co obdivovat, kdyby to potkalo kteroukoliv z Vás, tak to taky zvládnete – co jiného zbývá. Jsem hlavně ráda, že jsem někde někoho nezapomněla :-))
No a čerstvé zprávy – pejsek je v pohodě, zítra má kontrolu, tak snad pan dr shledá stav jako uspokojivý.
Manžel se taky lepší, má zánět dutin (chudáček) a zdá se, že atb to zvládnou a nebude potřeba žádná operace, to bych mu nepřála. Už se těším, až ho budu mít doma. I kdyby neměl (pár dní :-)) ) nic dělat, ať je jen tady s námi.
No a na tu mateřskou “dovolenou“ jsem taky zvědavá, co vymyslí 🙂
Tady je vidět, co všechno ženská zvládne !!!
Tak kupu zdraví pro oba marody a Tobě dvě kupy síly