Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pátek třetího
Tak máme za sebou velmi náročný pátek. Přesně podle rčení “když se seje, tak se seje“….
Od pondělí mého muže bolela hlava, nad a za obočím. V pátek ráno se probudil s okem tak nateklým, že na něj neviděl – a to ho konečně donutilo k akci. Navštívil svou praktickou lékařku, byl odeslán na oční (zbytečně) a pak na ORL. No a tam mu pani dr řekla, že už si ho tam nechají, ani pro věcí si domů nesmí dojet, “vše vám přiveze manželka“. Takže jsem popadla Peťku, letěla jsem domů, Peťku jsem zanesla k tatínkovi na hlídání (cestou usnula), nabalila tašku s věcmi, doběhla do školky pro Andrejku, omluvila se kamarádce z odpolední návštěvy. Přijala jsem vděčně nabídku hlídání Andrejky, cestou s Anďou ke kamarádce honem ještě do knihovny (samozřejmě poslední den, navíc manžel chtěl nějaká písmenka, ať má co dělat). Od kamarádky šupem do nemocnice, cestou kontrola a řízení nejstarší dcery, která hlídala tu nejmladší. Z nemocnice honem na veterinu, protože na dnešek tatínek (který mezitím odešel na noční) domluvil operaci našeho rodinného pejska – takže vyzvednout pejska, přičemž cestou jsem se ještě stavila pro Majdu (ta byla pro změnu v kroužku). Nakojit Peťku a rychle ke kamarádce vyzvednout Andrejku (nabízela mi k odvozu svého muže, ale mají miminečko, tak jsem nechtěla zneužívat už tak velmi příjemně nabídnutou pomoc).
V noci jsem toho taky moc nenaspala, protože se mi do postele nacpaly všechny holky (krom té nejstarší, ta hlídala zoperovaného pejska). Navíc jsem myslela na manžela, jak to bude s ním, jestli zaberou antibiotika nebo bude nutná operace. Taky se mi honilo hlavou, co mi řekla dr na veterině – pejskovi vyoperovali nádor a chtěli vědět, jestli poslat vzorek na histologii – tento druh ovšem, kdyby nedej Bože něco bylo, není léčitelný, takže bychom “jen“ věděli, že to dopadne brzy špatně – tak jsem to odmítla. Díky za sladkou nevědomost. Takže jsem rozmýšlela, jestli jsem udělala dobře….
Dnes už je lépe, manželovi léky zdá se zabraly a pejsek je živý jako živá příroda. Tak už bude doufám dobře 🙂
Jéééžiši, mě by asi kleplo:))). Ne vážně, člověk si kolikrát říká, že by to a to nezvládl, ale pak nastane nějaká stresová situace a prostě se to zvládnout musí. Měla jsi toho teda požehnaně, jsi hrozně šikovná, jak jsi to zvládla na jedničku. Co manželovi vlastně zjistili?? To jsou šoky….Hlavně at se ti muž co nejdřív uzdraví a je brzo doma a pejsek stejně tak:))
Jovanko, je vidět, že když někomu teče do bot, je schopen se vybičovat k nadlidským výkonům – jsi zářným příkladem. Všechno jsi zvládla na jedničku… Tak ještě, aby byli zase manžel i pejsek OK…
Já tě Jovanko obdivuji, že vše tak perfektně zvládáš a umíš zorganizovat, já mám dítě jedno a momentálně stresy z nových prac. začátků… Jsi strašně statečná, manželovi i pejskovi moc přeji brzké zotavení!!!
Jovanko, tak to jsi měla pekelně naplněný den:o)
Ale jsi šikulka a tak jsi to v “poho“ zvládla.
Tak ti přejeme ať už je zas katastrof a nemocí dost a další až zááá hóóódně dlouho :o) a nebo vůbec – ale myslím že to nehrozí :o))))
Všude se vždycky něco najde a další přibalí :o))
Tak máme za sebou velmi náročný pátek. Přesně podle rčení “když se seje, tak se seje“….
Od pondělí mého muže bolela hlava, nad a za obočím. V pátek ráno se probudil s okem tak nateklým, že na něj neviděl – a to ho konečně donutilo k akci. Navštívil svou praktickou lékařku, byl odeslán na oční (zbytečně) a pak na ORL. No a tam mu pani dr řekla, že už si ho tam nechají, ani pro věcí si domů nesmí dojet, “vše vám přiveze manželka“. Takže jsem popadla Peťku, letěla jsem domů, Peťku jsem zanesla k tatínkovi na hlídání (cestou usnula), nabalila tašku s věcmi, doběhla do školky pro Andrejku, omluvila se kamarádce z odpolední návštěvy. Přijala jsem vděčně nabídku hlídání Andrejky, cestou s Anďou ke kamarádce honem ještě do knihovny (samozřejmě poslední den, navíc manžel chtěl nějaká písmenka, ať má co dělat). Od kamarádky šupem do nemocnice, cestou kontrola a řízení nejstarší dcery, která hlídala tu nejmladší. Z nemocnice honem na veterinu, protože na dnešek tatínek (který mezitím odešel na noční) domluvil operaci našeho rodinného pejska – takže vyzvednout pejska, přičemž cestou jsem se ještě stavila pro Majdu (ta byla pro změnu v kroužku). Nakojit Peťku a rychle ke kamarádce vyzvednout Andrejku (nabízela mi k odvozu svého muže, ale mají miminečko, tak jsem nechtěla zneužívat už tak velmi příjemně nabídnutou pomoc).
V noci jsem toho taky moc nenaspala, protože se mi do postele nacpaly všechny holky (krom té nejstarší, ta hlídala zoperovaného pejska). Navíc jsem myslela na manžela, jak to bude s ním, jestli zaberou antibiotika nebo bude nutná operace. Taky se mi honilo hlavou, co mi řekla dr na veterině – pejskovi vyoperovali nádor a chtěli vědět, jestli poslat vzorek na histologii – tento druh ovšem, kdyby nedej Bože něco bylo, není léčitelný, takže bychom “jen“ věděli, že to dopadne brzy špatně – tak jsem to odmítla. Díky za sladkou nevědomost. Takže jsem rozmýšlela, jestli jsem udělala dobře….
Dnes už je lépe, manželovi léky zdá se zabraly a pejsek je živý jako živá příroda. Tak už bude doufám dobře 🙂