Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tak nám začala škola 🙂
Píšu NÁM, protože je nás v rodině víc …Luky je v pětce, Anežka ve školce a já? V první…m ročníku dálkového studia.
Poté, co jsem konečně úspěšně složila zkoušku na VŠ, jsem cítila obrovskou úlevu, že jsem TAM a moc jsem si nepřipouštěla to, jak to budeme doma zvládat…rodina, práce, škola…Brzy moje radost splaskávala jako ucházející balónek., když jsem jela v srpnu k zápisu, a tam jsem se, mimo jiné informace, dozvěděla, že škola začíná už v půlce září ( žila jsem v domnění, že až v říjnu ) a taky, že si máme rozvrh stáhnout z netu.
Doma jsem se na rozvrh podívala a šla jsem do kolen…Opět moje původní domněnky vzaly za své… výuka neprobíhá 1x za 14 dnů, jak jsem si myslela, ale téměř každý pátek, nebo sobotu anebo ještě lépe pátek i sobotu… Polévalo mě horko z pomyšlení, že budu každý týden v čudu, budu jezdit na otočku skoro 200km, měsíčně dám jen za cestu majlant a to nepočítám ubytování v případě, kdy bude škola pátek a sobotu, a taky skripta, jídlo…Pak mi došlo, že manžel slouží občas 24 hodin, že nemáme babičky v místě bydliště a že mi zbývá v nouzi jenom naše zlatá hodná kamarádka… V práci si musím vybírat dovolenou, protože na žádné úlevy nemám nárok ( přestože mě vlastně do studia nutí, jinak bych přišla o místo 🙁 )
Postupně jsem si to začala v hlavě srovnávat, zjišťovala jsem si, kolik mi vlastně zbývá dovolené, když jsem se vrátila zpátky do práce v posledním čtvrtletí, jak má služby manžel na měsíc dopředu, jak má kamarádka směny, kolik projezdím, jak jezdí vlaky…
A včera jsem byla na prvním úvodním dni…Ale to netušíte, co tomu mému odjezdu předcházelo a že jsem skoro nikam neodjela…
Naplánováno to bylo dobře. Manžel ráno odvede Anulku do školky, protože já musím odjždět brzy a to ještě škola není otevřená, odpoledne ji po práci vyzvedne, zajedou nakoupit, udělá s Lukčou úkoly a večer už přijedu domů.
Ve čtvrtek večer jsem dala malou spát a šla jsem taky chrupat s tím, že ráno ve čtyři vstávám na vlak…
Kolem jedenácté v noci jsem k ní šla, protože volala, že má žízeň…Dávala jsem jí napít a když jsem se jí dotkla, zdálo se mi, že je teplejší než obvykle..Změřila jem jí teplotu a hádejte co…byla tam! Sice jen trochu zvýšená, ale bylo mi jasný, že ráno se školka nekoná…Ke všemu manžel do práce musel, protože jel na služebku, což se nedalo už takhle pozdě večer nijak zrušit. Kamarádka měla druhý den v práci denní směnu, což taky nešlo už s nikým vyměnit…zbývali jen rodiče anebo to, že nikam nepojedu..Jenže, měl to být první úvodní den, měli jsme psát jakýsi test na rozdělení do skupin na jeden předmět, kupovali jsem si skripta, dostávali indexy….Takže tuhle myšlenku zapudil hned v počátku manžel…Řekl, že prostě jet musím! Manželově mamce poslední dny nebývá moc dobře, má chronické žaludeční problémy, takže i když bydlí blíž, nakonec jsme kolem půlnoci volali našim, jestli by přijeli ráno pohlídat malou.
Ti bydlí 80km od nás a museli vyjíždět brzy ráno, ale byli tak zlatí, že fakt přijeli ( oba, babička totiž nemá řidičák a hůř chodí, takže vlakem by to pro ni bylo náročný ). V půl šesté ráno už jsem dávno seděla ve vlaku, když jim manžel otevíral, jen se s nimi mezi dveřmi vyměnil a mazal do práce… byla jsem ve vlaku jak na trní, protože jsem netušila, jestli se malé nějak nerozjede horečka, jestli nebude bulet, že nejsme s manželem doma ( vídáme se s našima jednou za měsíc a o prázdninách jsem u nich s dětmi na pár dní byla, ale přece jen, není s nimi v denním kontaktu, tak jsem netušila jak to zvládnou ..)..Nervila jsem se úplně zbytečně. Babička mi volala, že je malá v pohodě, teplotu má stále jen zvýšenu a že ji drží v posteli, hrajou si a střídavě čučí na DVD s dědou..Babička nám uvařila na dva dny dopředu, malá se od ní nechala uložit po obědě i na spinkání, povídala jí pohádky a usnuly obě dvě ( hlásil mi telefonem zase děda 🙂 )Ve dvě přišel z práce manžel, tak se zase prostřídali mezi dveřmi a naši jeli zpátky, protože měli odpoledne na starost ještě bráchovo syna – další vnouče;-)
Já jsem stihla dřívější vlak, takže jsem domů dorazila ne v osm, ale už kolem šesté večer….a malá měla sice dobrou náladu, ale už jí vylezla trochu víc teplota. Dostala Brufík sirup a šla chrupkat.
Dneska už je bez teploty, jen měla nějakou řidší stoličku, takže ji asi lehce “ lízla“ viróza… A doufám, že zítra už bude úplně v pořádku, aby mohla v pondělí do školky.
A z toho všeho vyplývá, že když se něco sype ( tady se používá sice jiné sloveso, ale tohle je taky pěkný, že?;-) ), tak se to prostě SYPE… Omlouvám se za ten “ elaborát“, ale muselo to ze mě ven :-))
Virenko, díky:-) však ty to nemáš o nic lehčí…tak se taky se drž, ju?
Jinak, Luky ještě dneska horečkoval, ale nehuhňá a nebolí ho v krku ( to je dobrý znamení, jako malej totiž šel z angíny do angíny a jakákoliv teplota nad 38 byla její začátek, tak snad se mu teď vyhne a je to jen viróza…doufám…)Ještě zítra ho nechám doma, oběd jsem mu dneska koupila a na zítra už uvařila, ale v práci už musím zůstat do půl čtvrté, pak jdu pro malou do školky a na plavání rodičů s dětmi…Tak ještě špekuluju, že se urvu přes poledne a dojdu se na toho mého maroda juknout místo obědové pauzy, ať není celý den tak sám…Tak, ať jsou všechny NAŠE DĚTI zdravé :-))
Šárko :-(((( Vydrž, vydrž, určitě jsou to počáteční potíže :-(( Proč to někoho takhle honí, že si pomalu sahá na dno? Ale až to zdoláš, všechno určitě splavně pošlape, musí! Opravdu držím paleček.
Tak dneska přišel Luky z tréninku a stěžoval i na zimnici a na bolest hlavy…změřila jsem mu teplotu a hádejte, co?Měl ji tam…zatím jen lehce nad 38, ale loupla jsem mu Paralen, uložila do postele a zítra ho nechám doma. Manžel je na cvičení až do pátku a já musím do práce, tak si zkusím domluvit aspoň půl den dovolené…aby nebyl dlouho sám doma. Toto pěkně začíná :-(…asi to chytil od Anežky…A v pátek zase odjíždím do školy a vrátím se až kolem desáté…, děti mi ohlídá kamarádka…tak snad se do té doby Lukča vypotí a taky to u něj proběhne jako u malé…rychle, aspoň doufám :-(. Šárka
Šárko, obdivuji Tě držím palce, ať vše zvládáš! Máš zlaté rodiče!!!
Virenko, teda, nemáš to lehké, klobouk dolů!
Já pro svou práci další studia nepotřebuji, ale chtěla bych, sama pro sebe. I když třeba jen dotáhnout své jazykové znalosti k nějakému oficiálnímu glejtu (i když mi to nikdo “nezaplatí“…)
Ale upřímně jsem si řekla, že teď ještě ne… Ještě nenastala vhodná doba.
Ale Ty jsi Šárko nucena okolnostmi…
Tak se drž. Bude to náročné, ale když to zvládneš(te), bude to hřejivý pocit a budeš(te) na sebe hrdá.
;o)
A neboj, ono se to časem poddá.
Šári, máš můj obdiv:)), je to určitě záhul, vše zkombinovat, člověk se tak snaží a pak se najednou navalí spousta nepříjemností zaráz. Vloni jsem dělala zdravotnický kurz-sice jen 4měsíce, škola byla pátek sobota, to byla pohoda, ale měli jsme povinnou praxi v hospici, ranní taky šla, z odpolení jsem končila v osm večer, než člověk dojel domů….do toho děti a práce….ale zvládla jsem to a dodnes na to náročný období vzpomínám jen v dobrém. Určitě to taky zvládneš a na konci toho všeho ti zůstanou hezké vzpomínky a radost ze sebe, žes to všechno přežila:)))))))
Virenko, taky do budoucna počítám s tím, že nebudu moct jet pokaždé, jenže…nevím jak to tam chodí, kdy je účast nutná ( kvůli prezenci anebo zápočtu), jak vypadají ti učitelé…prostě, jsem typický “ zobák“, co neví, do čeho vlezl;-), ale až se v tom rozchodím a budu trošku jistější v kramflecích, tak si klíďo prubnu i nejet a opsat si zápisky od nějaké spolustudující…beztak mě to čeká, ať chci nebo ne. Výuka totiž začíná téměř pokaždé v devět ráno a já jsem schopná tam dojet nejdřív ve tři čtvrtě na deset…takže budu jezdit i tak pozdě:-(
Jinak, babule vypadá, že je v pořádku, takže zítra maže směr školka:-) Už nepláče poránu, těší se tam a taky se nám zamilovala :o)) Jenže není sama, ještě má asi dvě konkurentky:-)
obdivuji vsechny maminky ktere studuji pri zamestnani
PS: jak se na rikavalo…studuj dokud muzes na stara kolena uz se ti nebude chtit….:)
Šárko :((( To je tedy něco, jak jsi popisovala už ty začátky, já bych to asi vzdala 🙁
Jsi vážně dobrá…. a vůbec obdivuji jako Quendolina všechny, kdo zvládnou při dětech ještě studium – takhle to dělala i má švagrová. Já si slibovala, že si někdy dodělám aspoň státnici z AJ, ale zatím jsem se nedokopala ani ke kurzu, natož tak k náročnému studiu.
My máme sice na hlídání dva dědečky a babičku, ale fakt je, že taky nemůžou pokaždé – chalupa, vnoučata od bráchy atd. … kamarádka, která byla ochotná pohlídat, kdykoliv mohla a děti ji milovaly, se vdala a odstěhovala 70km, má už své starosti, ale v nejhorším tu máme hodnou paní sousedku…. aspoň tak. Ale stejně už si dělám hlavu, jak to budem řešit, až nastoupím do práce, byť jen na 6-ti hod. úvazek.
Ale jak tak koukám na některé z vás – Šárko, Virenko, máte to mnohem mnohem složitější – klobouk dolů před Vámi, jste fakt dobré!
Držím palce všem bojovnicím! 🙂
Tak tohle mám taky za sebou, studium jsem slavnostně ukončila v červnu, od října se vracím po 6 letech zpátky do práce a taky pokukuji po dalším studiu, takže v únoru hurá na přihlášku … asi se z toho zblázním, ale musím to ještě zkusit.