Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tak nám začala škola 🙂
Píšu NÁM, protože je nás v rodině víc …Luky je v pětce, Anežka ve školce a já? V první…m ročníku dálkového studia.
Poté, co jsem konečně úspěšně složila zkoušku na VŠ, jsem cítila obrovskou úlevu, že jsem TAM a moc jsem si nepřipouštěla to, jak to budeme doma zvládat…rodina, práce, škola…Brzy moje radost splaskávala jako ucházející balónek., když jsem jela v srpnu k zápisu, a tam jsem se, mimo jiné informace, dozvěděla, že škola začíná už v půlce září ( žila jsem v domnění, že až v říjnu ) a taky, že si máme rozvrh stáhnout z netu.
Doma jsem se na rozvrh podívala a šla jsem do kolen…Opět moje původní domněnky vzaly za své… výuka neprobíhá 1x za 14 dnů, jak jsem si myslela, ale téměř každý pátek, nebo sobotu anebo ještě lépe pátek i sobotu… Polévalo mě horko z pomyšlení, že budu každý týden v čudu, budu jezdit na otočku skoro 200km, měsíčně dám jen za cestu majlant a to nepočítám ubytování v případě, kdy bude škola pátek a sobotu, a taky skripta, jídlo…Pak mi došlo, že manžel slouží občas 24 hodin, že nemáme babičky v místě bydliště a že mi zbývá v nouzi jenom naše zlatá hodná kamarádka… V práci si musím vybírat dovolenou, protože na žádné úlevy nemám nárok ( přestože mě vlastně do studia nutí, jinak bych přišla o místo 🙁 )
Postupně jsem si to začala v hlavě srovnávat, zjišťovala jsem si, kolik mi vlastně zbývá dovolené, když jsem se vrátila zpátky do práce v posledním čtvrtletí, jak má služby manžel na měsíc dopředu, jak má kamarádka směny, kolik projezdím, jak jezdí vlaky…
A včera jsem byla na prvním úvodním dni…Ale to netušíte, co tomu mému odjezdu předcházelo a že jsem skoro nikam neodjela…
Naplánováno to bylo dobře. Manžel ráno odvede Anulku do školky, protože já musím odjždět brzy a to ještě škola není otevřená, odpoledne ji po práci vyzvedne, zajedou nakoupit, udělá s Lukčou úkoly a večer už přijedu domů.
Ve čtvrtek večer jsem dala malou spát a šla jsem taky chrupat s tím, že ráno ve čtyři vstávám na vlak…
Kolem jedenácté v noci jsem k ní šla, protože volala, že má žízeň…Dávala jsem jí napít a když jsem se jí dotkla, zdálo se mi, že je teplejší než obvykle..Změřila jem jí teplotu a hádejte co…byla tam! Sice jen trochu zvýšená, ale bylo mi jasný, že ráno se školka nekoná…Ke všemu manžel do práce musel, protože jel na služebku, což se nedalo už takhle pozdě večer nijak zrušit. Kamarádka měla druhý den v práci denní směnu, což taky nešlo už s nikým vyměnit…zbývali jen rodiče anebo to, že nikam nepojedu..Jenže, měl to být první úvodní den, měli jsme psát jakýsi test na rozdělení do skupin na jeden předmět, kupovali jsem si skripta, dostávali indexy….Takže tuhle myšlenku zapudil hned v počátku manžel…Řekl, že prostě jet musím! Manželově mamce poslední dny nebývá moc dobře, má chronické žaludeční problémy, takže i když bydlí blíž, nakonec jsme kolem půlnoci volali našim, jestli by přijeli ráno pohlídat malou.
Ti bydlí 80km od nás a museli vyjíždět brzy ráno, ale byli tak zlatí, že fakt přijeli ( oba, babička totiž nemá řidičák a hůř chodí, takže vlakem by to pro ni bylo náročný ). V půl šesté ráno už jsem dávno seděla ve vlaku, když jim manžel otevíral, jen se s nimi mezi dveřmi vyměnil a mazal do práce… byla jsem ve vlaku jak na trní, protože jsem netušila, jestli se malé nějak nerozjede horečka, jestli nebude bulet, že nejsme s manželem doma ( vídáme se s našima jednou za měsíc a o prázdninách jsem u nich s dětmi na pár dní byla, ale přece jen, není s nimi v denním kontaktu, tak jsem netušila jak to zvládnou ..)..Nervila jsem se úplně zbytečně. Babička mi volala, že je malá v pohodě, teplotu má stále jen zvýšenu a že ji drží v posteli, hrajou si a střídavě čučí na DVD s dědou..Babička nám uvařila na dva dny dopředu, malá se od ní nechala uložit po obědě i na spinkání, povídala jí pohádky a usnuly obě dvě ( hlásil mi telefonem zase děda 🙂 )Ve dvě přišel z práce manžel, tak se zase prostřídali mezi dveřmi a naši jeli zpátky, protože měli odpoledne na starost ještě bráchovo syna – další vnouče;-)
Já jsem stihla dřívější vlak, takže jsem domů dorazila ne v osm, ale už kolem šesté večer….a malá měla sice dobrou náladu, ale už jí vylezla trochu víc teplota. Dostala Brufík sirup a šla chrupkat.
Dneska už je bez teploty, jen měla nějakou řidší stoličku, takže ji asi lehce “ lízla“ viróza… A doufám, že zítra už bude úplně v pořádku, aby mohla v pondělí do školky.
A z toho všeho vyplývá, že když se něco sype ( tady se používá sice jiné sloveso, ale tohle je taky pěkný, že?;-) ), tak se to prostě SYPE… Omlouvám se za ten “ elaborát“, ale muselo to ze mě ven :-))
Šárko i ostatní holky, obdivuji Vás jak můžete při dítěti ještě studovat, nebo dělat náročnou práci. To jsou pak dny, které musí být po organizační stránce naplánované na vteřiny, že? Prostě žádné prostoje.
A co pak když jak naschvál onemocní dítě, jojo, jsou to starosti. Tak Vám držím pěsti, ať to zvládnete.
Já vím, chápu to. Je to hrozně složité. Ale zase ty děti hrozně rychle rostou a za pár let se budou už hlídat sami a za ještě pár let budou hlídat oni nás. 🙂
Peťko, já nevím. Manža zřejmě na 3 měsíce odjede daleko daleko, a jak to jinak řešit? Měla jsem zatím jedinou důchodkyni, která byla ochotná hlídat, s dětmi si navzájem padli do oka, vypadalo to slibně. Ale za pár dní jsem zjistila, že milá paní dost pije, přišla jsem domů dřív a láhev na stole, paní se jazyk nepletl, ale říkala, že nikdy víc jak půl litru tvrdýho denně nepije… A nechala bych jí děti přes noc? To tedy ne… Chtěla bych bydlet ve velkým městě, kde spolehlivá agentura za lidi odpovídá.
V nouzi nejvyšší má někdo nemilovanou tchýni, která sice není nadšená, ale pomoc neodepře. Takového my nemáme nikoho – tohle by byla jediná pojistka…
Přes den si beru nemocné děti do práce, hrůza, ale můžu. Na službu to nejde, navíc oba dva už vůbec, byli by tam na tom stejně jako sami doma. Bez hlídání mám jedinou možnost – dát je na těch 16 hodin na dětské oddělení. Co bys radši udělala ty? 🙁 Nojo. Nějak bylo, nějak bude. Doufám, že na to nedojde. Všechno bylo napjatý, ale ve dvou se to táhne, že. Jestli manža vypadne (přišel s tím včera), bude to prostě zlé…
Virenko a ruku na srdce..I kdyby taková placená hlídačka ve vašem okolí byla, využila bys ji? Já tedy ne, jen kdyby malou znala z dřívějška. Ale kdo by nechal dítě v horečce cizí paní, byť profesionálce? Asi to mám v hlavě jinak nastavené, ale já bych to neudělala. Ale třeba budu za rok mluvit jinak. 🙂
To jsme se tu na VD asi sešli všichni se stejným životním rytmem, tento podzim je prostě náročný :-(((. Vydrž, Šárko, počáteční potíže jsou vždycky, však ono se to pokaždé nějak udělá, pokud nebude vyloženě zle (třeba dítě s vysokou horečkou…), a když parkrát nedorazíš, rozhodně nebudeš sama. Kolik vás studuje dálkově matek malých dětí? Všechny jsou na tom nějak podobně…
Taky mám co dělat, od října se mi zvyšuje úvazek na ambulanci, čili práce denně, to se s nemocnými hodně špatně plánuje, kdy je nechat vydechnout, když si prostě paragraf vzít nemůžu. Navíc začínám zase sloužit na porodnici, takže hned příští týden 2 dny za sebou, taky to bude masakr pro manžu, který bude 2 dny děti ráno chystat, vodit, vyzvedávat, krmit, dělat úkol – a nemoc řešit prostě nelze :-(, babička žádná, kamarádky žádné volné – 2 začaly pracovat, jedna vysoko těhotná – nechce hlídat nemocné dítě, to je jasné. Placené hlídání u nás nefunguje tak, že bych v osm večer někam zavolala a ráno v půl sedmé tu byla profesionálka, která i když vidí dítě poprvé, zvládne to… Každá máme něco, je ale fakt, že to máme všechny najednou nějak drsnější. Už aby bylo zase zpátky to sluníčko, to je moje jediná naděje. Vydrž – vydržíme všechny, že jo, holky :-))
Přeji, aby vše bylo relativně v pohodě. Taky jsem večerně studovala. A pak dálkově, pro změnu. A vše s rodinou. Někdy to byl horor, ale šlo to. A hlavně přeji, aby to v práci vyšlo. Mě do toho nutil také zaměstnavatel a není mi to nic platné. Propustil mě, protože by mne s lepší kvalifikací asi nezaplatil, protože si tam vzali holku, která požadované školy neměla a dělám podřadnější práci. Hlavně, že je. I když zrovna si dovoluji na mateřské.
Šárko, protože jsem také studovala dálkově, vím, jak je to náročné. Opravdu není jednoduché to vše propojit. Chce to velkou podporu rodiny, jinak to můžeš zabalit.
Přeju hodně síly a studijních úspěchů!
Píšu NÁM, protože je nás v rodině víc …Luky je v pětce, Anežka ve školce a já? V první…m ročníku dálkového studia.
Poté, co jsem konečně úspěšně složila zkoušku na VŠ, jsem cítila obrovskou úlevu, že jsem TAM a moc jsem si nepřipouštěla to, jak to budeme doma zvládat…rodina, práce, škola…Brzy moje radost splaskávala jako ucházející balónek., když jsem jela v srpnu k zápisu, a tam jsem se, mimo jiné informace, dozvěděla, že škola začíná už v půlce září ( žila jsem v domnění, že až v říjnu ) a taky, že si máme rozvrh stáhnout z netu.
Doma jsem se na rozvrh podívala a šla jsem do kolen…Opět moje původní domněnky vzaly za své… výuka neprobíhá 1x za 14 dnů, jak jsem si myslela, ale téměř každý pátek, nebo sobotu anebo ještě lépe pátek i sobotu… Polévalo mě horko z pomyšlení, že budu každý týden v čudu, budu jezdit na otočku skoro 200km, měsíčně dám jen za cestu majlant a to nepočítám ubytování v případě, kdy bude škola pátek a sobotu, a taky skripta, jídlo…Pak mi došlo, že manžel slouží občas 24 hodin, že nemáme babičky v místě bydliště a že mi zbývá v nouzi jenom naše zlatá hodná kamarádka… V práci si musím vybírat dovolenou, protože na žádné úlevy nemám nárok ( přestože mě vlastně do studia nutí, jinak bych přišla o místo 🙁 )
Postupně jsem si to začala v hlavě srovnávat, zjišťovala jsem si, kolik mi vlastně zbývá dovolené, když jsem se vrátila zpátky do práce v posledním čtvrtletí, jak má služby manžel na měsíc dopředu, jak má kamarádka směny, kolik projezdím, jak jezdí vlaky…
A včera jsem byla na prvním úvodním dni…Ale to netušíte, co tomu mému odjezdu předcházelo a že jsem skoro nikam neodjela…
Naplánováno to bylo dobře. Manžel ráno odvede Anulku do školky, protože já musím odjždět brzy a to ještě škola není otevřená, odpoledne ji po práci vyzvedne, zajedou nakoupit, udělá s Lukčou úkoly a večer už přijedu domů.
Ve čtvrtek večer jsem dala malou spát a šla jsem taky chrupat s tím, že ráno ve čtyři vstávám na vlak…
Kolem jedenácté v noci jsem k ní šla, protože volala, že má žízeň…Dávala jsem jí napít a když jsem se jí dotkla, zdálo se mi, že je teplejší než obvykle..Změřila jem jí teplotu a hádejte co…byla tam! Sice jen trochu zvýšená, ale bylo mi jasný, že ráno se školka nekoná…Ke všemu manžel do práce musel, protože jel na služebku, což se nedalo už takhle pozdě večer nijak zrušit. Kamarádka měla druhý den v práci denní směnu, což taky nešlo už s nikým vyměnit…zbývali jen rodiče anebo to, že nikam nepojedu..Jenže, měl to být první úvodní den, měli jsme psát jakýsi test na rozdělení do skupin na jeden předmět, kupovali jsem si skripta, dostávali indexy….Takže tuhle myšlenku zapudil hned v počátku manžel…Řekl, že prostě jet musím! Manželově mamce poslední dny nebývá moc dobře, má chronické žaludeční problémy, takže i když bydlí blíž, nakonec jsme kolem půlnoci volali našim, jestli by přijeli ráno pohlídat malou.
Ti bydlí 80km od nás a museli vyjíždět brzy ráno, ale byli tak zlatí, že fakt přijeli ( oba, babička totiž nemá řidičák a hůř chodí, takže vlakem by to pro ni bylo náročný ). V půl šesté ráno už jsem dávno seděla ve vlaku, když jim manžel otevíral, jen se s nimi mezi dveřmi vyměnil a mazal do práce… byla jsem ve vlaku jak na trní, protože jsem netušila, jestli se malé nějak nerozjede horečka, jestli nebude bulet, že nejsme s manželem doma ( vídáme se s našima jednou za měsíc a o prázdninách jsem u nich s dětmi na pár dní byla, ale přece jen, není s nimi v denním kontaktu, tak jsem netušila jak to zvládnou ..)..Nervila jsem se úplně zbytečně. Babička mi volala, že je malá v pohodě, teplotu má stále jen zvýšenu a že ji drží v posteli, hrajou si a střídavě čučí na DVD s dědou..Babička nám uvařila na dva dny dopředu, malá se od ní nechala uložit po obědě i na spinkání, povídala jí pohádky a usnuly obě dvě ( hlásil mi telefonem zase děda 🙂 )Ve dvě přišel z práce manžel, tak se zase prostřídali mezi dveřmi a naši jeli zpátky, protože měli odpoledne na starost ještě bráchovo syna – další vnouče;-)
Já jsem stihla dřívější vlak, takže jsem domů dorazila ne v osm, ale už kolem šesté večer….a malá měla sice dobrou náladu, ale už jí vylezla trochu víc teplota. Dostala Brufík sirup a šla chrupkat.
Dneska už je bez teploty, jen měla nějakou řidší stoličku, takže ji asi lehce “ lízla“ viróza… A doufám, že zítra už bude úplně v pořádku, aby mohla v pondělí do školky.
A z toho všeho vyplývá, že když se něco sype ( tady se používá sice jiné sloveso, ale tohle je taky pěkný, že?;-) ), tak se to prostě SYPE… Omlouvám se za ten “ elaborát“, ale muselo to ze mě ven :-))