Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
trest???
Ahoj mamky,hrozne se trápím a ještě více stydím.Moje 2letá holčička před poledním spaním opravdu zlobila,nepomohlo kárání,domluva prostě nic.Tak jsem jí plácla,ale ona se začala smát.A tady se to stalo..já jí „seřezala“,opravdu hodně.Sice jen po zadku,ale až ho měla uplně čarvený.Selhala jste někdy takto?Je mi hrozně.Ted spinká.Potřebovala jsem to někomu říct.Děkuji…Petra
Petra
Ahoj Karlo,myslím že je docela fajn si odpočinout.Máš babičku či někoho kdo by malou pohlídal?Určitě si zasloužíš třeba víkend o samotě.Vím že je to náročné období tak třeba Ti to pomůže a veř že malé taky.Držím palečky a hlavu vzhůru….
Karlo, klidně mi cokoliv napiš, taky mám 3 letou holčičku a jsem s ní sama, a zrovna nastupuju do práce na plný úvazek, kdykoliv mi napiš na man.darinka@centrum.cz, budu ráda, taky nechci pořád zdejší holky obtěžovat samotou, ale vím, jak to trýzní, každý den chodit domů s pocitem, že tam nikdo nečeká, a kamarádky či výlety to vyřeší jen na chvilku, však víš… Darča
Karlo, asi se ti bude zdát, že to nesouvisí, ale měla jsi těžký porod? Nebo přenášení?
Radka
Karlo:-) těžko radit-jednoho takového aktiváka mám doma:-) ale už sem si ho naučila poslechnout a když utíká tak zakřičím-v poslední době ani nemusím moc nahlas:-) aby se hned vrátil a on poslechne…má 3 roky a od 8mi měsíců chodí sám a od té doby sem za ním běhala až do 2,5roku.
Pomáhá mi mu říct,že když neposlechne tak půjdeme okamžitě domů-on miluje být venku a v zápalu hry hodně divočí-ale neutíká mi natruc,to ne.
Když to ale řekneš,tak to musíš dodržet i kdyby Ti to narušilo plány,i kdyby Tě to sebevíc bolelo a malá sebevíc plakala…musí pochopit,že velíš Ty.
Určitě je to moc těžké být s dítkem sama-moc to obdivuju, že to zvládáš- a když máš pocit že to nezvládáš-tak požádej o pomoc okolí-hlavu Ti neutrhnou a uvidíš třeba se dobrá duše najde:-)
je tu spousta holek co jsou samy s dítkem-jistě najdete společnou řeč.
S tou koupenou hračkou-co zkusit jí něco koupit až na konci výletu:-))) a pak už frčet domů-tohle je podle mě přirozený dětský projev-pamatuju si na druhé prckovi Vánoce-rozbalil první věc a už ho další nezajímali:-) a potom když měl narozeniny-tak už věděl.že dárků bude víc a rozbaloval a rozbaloval a pomalu se ani nepodíval co v krabici je:-))))) takže ke sdtřímosti vede jediná cesta 🙂 koupit malou věc a nemít pokušení toho koupit víc:-) a přiznejme si,že těch nádherných hraček je tolik,že často MY maminky neodoláme a koupíme i co není nutné:-))))) K
Dobry den. Dnes jsem objevila tuto stranku a jsem za to moc stastna.
Jsem sama s dcerkou, 3.5 roku. Vzdycky jsem si myslela, ze to nebude tezke, ale v posledni dobe to nezvladam. Zacala jsem hodne pracovat, protoze jsme na tom financne dost zle, a ja byvala kdysi zvykla mit dost penez, no spadla jsem proste z dobrych pomeru na „setrim kazdou korunu“. Dnes jsem nemusela do prace, takze jsem male slibila, ze nepujde do skolky a udelame si hezky vylet, vse jsem se snazila zaridit jen pro ni, abych ji udelala radost. Dopadlo to priserne. Jakmile jsem ji koupila prvni vec, zacala chtit neco kazdych pet minut a to doslova. V obchode vzala veci a naschval rozbalila, kdyz jsem odmitla ji je poridit. Nemam tolik penez na nakupovani a samozrejme ani kdybych mela, nechtela bych takto dite vychovavat, koupit mu vse, na co si vzpomene.
Prosim Vas holky, jak tohle resite? Kdyz chcete udelat radost, koupite jednu vec, a najednou chce vsechno? Nevim, zda je na vysvetlovani jeste mala, ale zda se mi, ze chape az moc dobre.
Take mi neustale utika. Trva to uz temer rok, co zacala. Vzdycky byla strasne zive dite, je neustale plna energie, nikdy jsme neznaly nejaka kaficka s kamaradkami nebo chozeni na obed do restaurace, kdy dite sedi hodinu v sedacce. Mala je strasny aktivak, ale vse bych prezila, ale ona utika, a to je strasne. Jsme treba v obchode a ona se behem zlomku vteriny propadne do zeme a neni, a utika ven z obchodu a do jine ulice, je to tak bleskurychle, mam i svedky na to, jaka je v tom „mistryne“. Kdyz je to v cizim prostredi, mam z toho hrozny sok. Vzdycky se samozrejme nasla, ale nekdy to trvalo dlouho a neslo to bez pomoci lidi. Zkousela jsem uz vsechny metody, jak ji presvedcit, at to nedela. Byt hodna, byt zla, vysvetlovat a vysvetlovat, vyhruzky,na zadek, nikdy nic nepomohlo.
Ted s ni mam jet sama na tyden pryc, na navstevu ke znamym a rodine do zahranici, a desim se toho, jak ji sama zvladnu na letisti atp, ze mi nekde zdrhne, ze se ji neco stane a ja ji neuhlidam…
Nekdy ji za neco potrestam a ona se jen smeje, jsem sice rada, ze je od narozeni takova hodne vesela, bezstarostna povaha, obe jsme hodne pozitivni, rady se smejeme, ale zaroven je strasne, ze si ze me vubec nic nedela, nekdy v posledni dobe me chytaji hrozne stavy, takova bezmoc a strasny vztek, uplne zachvaty vzteku, kdy nevim, co delat, kdyz me vubec neposloucha a do toho je clovek porad sam…
To pak pozoruju mlady holky kolem, ktere jsou treba o deset let mladsi nez ja, a zavidim jim, chytaji me strasne komplexy, ze nemam tu volnost a svobodu, a nemuzu o sebe dbat tak jak bych si prala… Samozrejme bych malou nevymenila za nic na svete, ale nejak to na me vsechno pada… Mate nektera z vas take takovou zkusenost? Jste treba samy s ditetem?
Nejspis je to proto, ze mala je vubec nejzivejsi dite, co znam, hrozne porad skace, je v pohybu, a malinko spi, ale asi se neda nic delat, musim to prezit, ale nevim, v jakem veku se trosku zklidni… Jinak je moc hodna, sikovna a chytra, ale zacinam mit pocit, ze na ni nestacim, a nerada bych ji treba nekdy v zachvatu vzteku zbila nebo se pred ni chovala jako psycho… Poradte!
Karla
Ahoj Petra aj ja som to tiež spravila strašne ma to trápi aj keď to bolo už dávnejšie stále ma to trápi už by som na malého nepoložila ruku lebo deti rýchlo odrastú a zostanú ti výčitky svedomia. Aj keď viem že je to niekedy ťažké pre nás aby sme všetko tolerovali, ale snaž sa mať vždy chladnú hlavu. Uvidiš budeš mať dobrý pocit keď sa to už nestane.
No vařečku bych až tak neodsuzovala-ono nejde ani tak o sílu rány:-) ale o tu ,,hrozbu“ takže pak může být spolehlivým pomocníkem a stačí jen zmínka o ní.
Tak jsem řešila večerní utíkání z postýlky…asi měsíc musela být vařečka přítomna a usínat spolu s prckem:-) dostal možná 3x a pak už bylo jasno. Dneska už ji nepotřebujeme. K
Petro, samozřejmě že je to špatně. Ale výborné je, že to sama vidíte. Ale nepřehánějte ty výčitky, dcerce to určitě nijak extrémně neublížilo a utrápená mamina ji ublíží víc.
Neznám maminu, která by alespoň jednou nenaplácala svýmu dítěti. Nervy máme taky jen jedny a dítka dovedou pěkně vytočit. Hodně špatné by bylo, pokud by to bylo pravidlem.
Z vlastní zkušenosti doporučuji v takových okamžicích se nadechnout a napočítat aspoň do dvaceti, nebo nechat řvát, odejít do vedlejší místnosti, a až se uklidíte (vy) se vrátit. Rozhodně zamítám vařeku, jak ji tady někdo doporučoval místo plácnutí rukou. Tou můžete opravdu moc ublížit (dítě uhne, vařeka se trefí do ruky, do ledvin, a i malá rána může způsobit zranění).
Radka
Tady jde ale o to, že jaksi není čas na nějaké vyhodnocování situace, prostě ujede ruka bez nějakého přemýšlení.
ahojky. Myslím že by bylo divný kdyby nás to nemrzelo.mě to teda vždycky mrzí a hodně.Snažím se tu situaci vždycky vyhodnotit.Je potřeba ji plácnout přes zadek nebo přes ruku? nebo ji jen napomenout?Ale někdy to fakt nejde a první intinkt je plácnutí přes zadeček.To když jí jde o zdraví nebo o život.To už se ale opravdu neznám.Ale jinak se snažím trestat spravedlivě a podle činu taky míru trestů.