Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Všechno hezký jednou končí.....
Milé virtuální kolegyně,
po strašně dlouhé době se vracím,abych si vylila srdíčko a nezatěžovala tím svoje okolí,ikdyž oni všichni tuší ,
že mi právě není nejlíp…..
Nestalo se zas tak nic strašného,ikdyž pro mě to strašné je.NASTOUPILA JSEM PO TŘECH LETECH DO PRÁCE.Do práce kterou jsem nikdy nedělala,mezi kolegyně,které jsem nikdy neviděla…A ze dne na den je najednou po všem…..
Mireček oslavil v červnu třetí narozeniny a od září půjde na 4hodiny do školky.No a mě se naskytla příležitost-práce dětské sestry na novorozeneckém oddělení.Původně na třičtvrtě úvazku.Moc jsem se těšila a malovala si jak to všechno bude fajn,že si “odskočím“ vždycky do práce a jinak budu stále se svým mazlíčkem a všechno bude “při starém.“Jenže ouvej
Už od prvního dne se mi život obrátil naruby.Ráno vstávám ve 4hod,v 5:30 už jsem v práci a domů se vracím po 15hod,k smrti vyčerpaná a nezmůžu se vůbec na nic.Týden měl manžel dovolenou a chodili mi naproti.Jen jsem je uviděla,začala jsem lítostí bulet a bulela a ž do večera.Zaučuju se a všechno je nové.Kolegyně se se smnou “nemazlí“ a doktorka už vůbec ne.Připadám si jak žákyně prvního ročníku,na všechno se ptám,chodím za sestrama jako ocásek a nejhorší je,že mě “hodili do vody a plav“.Až budu schopná pracovat samostatně,najedu na dvanáctky a pak už budu mít i víc volna,ale tak jak jsem si to představovala to asi nebude,není personál a na třičtrvtěúvazek mi každý kašle.Je mi to strašně líto,všechno.Uvažuju že se na to vybodnu a ještě ten rok si doma “užiju“ ikdyž za 3800Kč a v případě nouze jsem snad ochotná jít vybalovat zboží do supermarketu.Jen když budu mít klid a čistou hlavu.Co myslíte,nezahazuju zbytečně rok,kdy mužu být ještě se svým dítětem,kdy mě ještě potřebuje?Vždyť do práce budu chodit celý život…..
Souhlasim s Ajik atd-))Zbabela v zadnem pripade nejsi a hlavne-ty jsi mama,tak delej,jak citis TY!!!Jessica
Tak se netrap, ty nejlépe cítíš, co je dobré pro tebe a pro tvé dítě. Užívej si malého, za chvilku vyroste a ty si nebudeš vyčítat, že jsi s ním nebyla.
Vůbec nejsi zbabělá, ono někdy rozhodnutí chce velkou odvahu 🙂
Sunny nevyčítej si to:-) rozhodla ses a pro malého to bude jistě přínos…nemůžeš se rozškubnout..třeba bude za rok lepší místo někde jinde. K
Ahoj holky všem,
tak jsem se sem zase konečně dostala,díky všem za povzbuzení i pochopení nicméně situace je taková,že jsem prostě srab.Srab a zbabělec a vůbec žádný bojovník.Sama sebe jsem hodně zklamala ale vážně u mě zvítězilo ¨rozhodnutí zůstat ten rok ještě doma.Doma a v případě nouze třeba nějaká brigádka,klidně i vtom supermarketu,ale mít prostě klid a být se svým dítětem.Strašně moc si nadávám,ale nesedla jsem si s mojí sestrou staniční,už nesčetně nově nastupujících sester kvůli ní začátky vzdali a já si řikala že budu jiná,jenže neumím bojovat.
Pravdou je že dokud do práce vážně NEMUSÍM,ráda zůstanu doma.Je to holky zbabělost,já vim ale nemužu si prostě pomoc.
Sunny
Jé,holky,tak já budu asi jediná,co jde dobrovolně do práce a ještě se tam těší:-)Nastupuju v září a budu dělat 12 hodin 12 dní v měsíci.Do práce jít nemusím,ale chci.Patrik(v červnu mu byli 3 roky) bude chodit jen na 4 hodiny,pak ho vyzvedne babička a od babičky tatínek.Když budu mít volno,tak si dopol.udělám vše co potřebuji a pak už se budu věnovat jen jemu.Myslím,že mu školka jen prospěje.Mimo jiné si taky užije víc tatínka,který bude muset trošku omezit práci a taky si užije babičku.Já byla jako malá taky hodně po babičkách,když jsem třeba marodila,hlídala mě babička s dědou a mamka chodila do práce.Svoje dětství považuji za velice pěkné a ráda na něj vzpomínám.Takže se holky fakt nebojte,že bude mít vaše dítě nějaké trauma,když půjdete od jeho tří let do práce.Je teda fakt,že se vracím zpět do své práce a když bude nějaký problém,můžu to ukončit a být zase doma.Suny,tobě přeji ať se dobře rozhodneš!Nemůžou třeba trošku pomoct i babičky,víc se zapojit tatínek,(na tu dobu než se zapracuješ)…?Třeba za čas,až se zapracuješ a budeš mít víc volna,půjde vše dobře a bude to dobré!
Ahoj,
já jsem tenhle problém řešila již před patnácti lety (to je strašný, jak to letí). Tehdy mému synovi byly 2 roky a 8 měsíců a mně se podařilo sehnat práci trošku odpovídající mému VŠ vzdělání, když mi během mateřské původní místo v jiném zaměstnání zrušili a dál se mnou nepočítali. Řešila jsem si v sobě, jestli nejsem macecha, když malého dávám tak brzy do školky, oplakala jsem to hodněkrát. I když moje maminka,když jsem se s ní o tom radila, mi říkala,že já jsem musela chodit do jesliček od 4 měsíců (byly jsme s mamkou samy a jinak to tenkrát nešlo) a taky to na mně následky nezanechalo (snad opravdu ne). No, a dopadlo to tak, že Tomáš byl ve školce mezi dětmi šťastný. Já sice padala na ústa, snažila se dělat novou práci na 100%, i když jsem do toho spadla po hlavě a ani jsem neměla čas ji od někoho přebrat (no a vidíte, s tříletou přestávkou na další mateřské jsem tam dodnes), doma jsem se snažila věnovat Tomovi na 200%, mít v pořádku i domácnost. Časem jsme se zaběhli, člověk si taky určil priority a v práci s to taky setřáslo. A dne toho fakt nelituju, i když pochybnosti jsem měla dlouho.
Tak držím palečky. Neboj, to všechno zvládnete a Mireček to zvládne taky.
Halina
Milé holky, já už jsem sice v práci nějakej ten rok po mateřské, ale doma jsem byla opravdu jenom toho necelého půl roku a pak malá dnes už 8 letá šupajdila k babičce která hlídala a já do práce, tenkrát byl rodičovský příspěvek asi kolem 3000,- Kč takže se to nedalo museli jsme splácet půjčku za byt.Všechno se dá zvládnout když to jinak nejde.
Milá Suny, ani nevíš jak já ti rozumím….
V září nás čeká můj návrat do práce na plný úvazek… už od začátku srpna se budím ráno celá zpocená… Mám strach. Strach z toho, jak to všechno organizačně zvládneme, jak já ustojím nástup do nové školy(část úvazku mám ve své domovské škole , ale dva dny v týdnu budu dojíždět do okresního města) – budu učit i obor, který jsem učila před lety a jen okrajově….
Matýskovi budou 4 roky v polovině listopadu, takže v tomto ohledu je vše v pořádku…. Ve škole se učitelům v půlce školního roku nastupuje jen těžko…Do školky chodil Matěj celý minulý školní rok na 5 dní v měsíci a nemám ani strach, že by denní docházku nezvládl-koneckonců bude tam mít i staršího brášku(předškoláka)….
Na nový režim jsme si tak nějak částečně zvykali už minulý školní rok-jezdila jsem učit jen dva dny v týdnu a s manželem jsme se u kloučků vystřídali. Co jsme nezvládli my, zastoupila babička….
Bydlíme na vsi, máme jedno auto. manžel jezdí učit do blízkého městečka, já budu dojíždět cca 15 km . K dovršení všeho nám ČSAD zrušily moc fajn spoj, který zastavoval dole pod kopcem a zavezl mne rychle do místa působení…. Ze dne na den, jen tak….
Takže už te´d vím, že v pondělí a ve čtvrtek budu muset ráno dovézt děti do školky, manžela do práce, něco doma uvařit, uklidit a pak si odjet v klidu do školy. Učím v ZUŠ, takže moje pracovní doba je zhruba od 12 hod. do půl šesté….. To je další kámen úrazu-ty svoje broučky uvidím vlastně až večer při koupání….. Nemám strach, že by muž péči o kluky nezvládl, to vůbec ne. Spíš cítím obrovskou lítost, že se jim te´d budu věnovat daleko méně…..
Také mám strach z nemocí. Naštěstí ale tchyně je letos první rok v důchodu a kluky tak v nejhorším případě ohlídá….
Nějak se to bude muset zvládnout, pomohlo by nám ještě jedno autíčko-na to ale není….
Držím vám všem palečky, ať ten svůj návrat do “procesu“ ustojíte co nejlépe …. Suny, asi bych to ještě zkusila chvíli vydržet a pokud to finančně zvládnete, vykašli se pak na to a raději buď doma s Mirečkem ….
Já v říjnu taky nastupuji zpátky do práce – taky předčasně, Honzík bude mít 3 roky až v únoru, ale vracím se pod vlivem okolností (které se pak sice změnily) už teď. Vracím se po 6 letech z MD. Honzík nastupuje příští týden do školky na 5 dní v měsíci, od října pak na celý den. Původně to vypadalo, že to bude pro nás všechny lehčí, teď už ten pocit nemám.
Jsem ráda, že mi zaměstnavatel držel místo, u nás je taky nouze o dobrou práci a navíc po 6 letech doma mám pocit, že mi hrabe, protože se dětem věnuji opravdu maximálně. Chce to změnu a tou nástup do práce opravdu je. Asi jsi ze všeho přecitlivělá, ale možná buď taky ráda, že máš dobré místo, začátky jsou hodně těžké – nedělám si iluze, že ten můj bude lehký. Bude to naprostá katastrofa, ale nehodlám se vzdát. Přemýšlej o tom, jestli by stejně dobré místo bylo za rok … já myslím, že se to časem srovná, ale nesmíš to vzdát. Moje sestra teď porodila a chtěla být doma 3 roky, protože ale mezi dětmi nebyla v práci a po jedné MD navázala hned na druhou a předtím měla pracovní poměr na dobu určitou, na sociálce jí řekli, že nemá možnost volby a “musí“ být doma 4 roky za 3.500,- Pokud bude chtít jít do práce dříve, její problém, ale přijde o alespoň ty malé peníze.
Holky, já mám Lindu tříletou od června, v září půjde do školky, ale já budu ještě doma, protože jsem zatím na žádnou práci nenarazila. Navíc, bydlíme na venkově, všude daleko a já pracovala v Praze, jenomže to je denně 40 km dojíždět tam a zpět (jezdí tam manžel). Vůbec nevím, co si počnu, ale po těch osmi letech, co jsem doma, bych jít do práce prostě měla, už kvůli zachování duševního zdraví. Mám pocit, že jsem naprosto mimo realitu.
Suny, pamatuji si, že jsi psala, jak se do práce těšíš, zkus to ještě měsíc vydržet, třeba se zapracuješ, zvykneš si a najdeš si na “povinnosti“ něco,co Tě bude motivovat. Utéct můžeš vždycky, ale těžko se pak vrací. Držím palce, ať se Ti vede.