Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Všechno hezký jednou končí.....
Milé virtuální kolegyně,
po strašně dlouhé době se vracím,abych si vylila srdíčko a nezatěžovala tím svoje okolí,ikdyž oni všichni tuší ,
že mi právě není nejlíp…..
Nestalo se zas tak nic strašného,ikdyž pro mě to strašné je.NASTOUPILA JSEM PO TŘECH LETECH DO PRÁCE.Do práce kterou jsem nikdy nedělala,mezi kolegyně,které jsem nikdy neviděla…A ze dne na den je najednou po všem…..
Mireček oslavil v červnu třetí narozeniny a od září půjde na 4hodiny do školky.No a mě se naskytla příležitost-práce dětské sestry na novorozeneckém oddělení.Původně na třičtvrtě úvazku.Moc jsem se těšila a malovala si jak to všechno bude fajn,že si “odskočím“ vždycky do práce a jinak budu stále se svým mazlíčkem a všechno bude “při starém.“Jenže ouvej
Už od prvního dne se mi život obrátil naruby.Ráno vstávám ve 4hod,v 5:30 už jsem v práci a domů se vracím po 15hod,k smrti vyčerpaná a nezmůžu se vůbec na nic.Týden měl manžel dovolenou a chodili mi naproti.Jen jsem je uviděla,začala jsem lítostí bulet a bulela a ž do večera.Zaučuju se a všechno je nové.Kolegyně se se smnou “nemazlí“ a doktorka už vůbec ne.Připadám si jak žákyně prvního ročníku,na všechno se ptám,chodím za sestrama jako ocásek a nejhorší je,že mě “hodili do vody a plav“.Až budu schopná pracovat samostatně,najedu na dvanáctky a pak už budu mít i víc volna,ale tak jak jsem si to představovala to asi nebude,není personál a na třičtrvtěúvazek mi každý kašle.Je mi to strašně líto,všechno.Uvažuju že se na to vybodnu a ještě ten rok si doma “užiju“ ikdyž za 3800Kč a v případě nouze jsem snad ochotná jít vybalovat zboží do supermarketu.Jen když budu mít klid a čistou hlavu.Co myslíte,nezahazuju zbytečně rok,kdy mužu být ještě se svým dítětem,kdy mě ještě potřebuje?Vždyť do práce budu chodit celý život…..
Sunny, já jdu do práce v pondělí…UFFF po necelých šesti letech se těším na změnu. Švagrová říkala (z legrace), že jsem krkavčí matka, která dá dítě v den třetích narozenin do školky…Ale musí to být. Ta snížená mateřská je opravdu málo. U nás jsou nízké platy…s průměrným platem snad neznám nikoho. Manžel by to neutáhnul a představa sedmého roku doma je pro mě šílená. Už teď si připadám spíš jako absolvent MŠ a ne SOŠ:-)))
Tohle každá máma cítí jinak…Miluju svoje děti nade vše, ale výčitky z toho, že budou děti chodit do školky od tří let, nemám. Dávala jsem do školky od tří let i Martínka, přesto, že jsem byla na mateřské s Eliškou. Moc potřeboval kolektiv a hodně se toho tam naučil…
Sunny – jémine, úplně tě chápu a je mi to moc líto :(((
Já nevím – na tvém místě bych asi opravdu zkusila ještě pár týdnů a pokud to bude pořád stejné, vykašlala bych se na to….
Pracovala jsem mezi dvěma a dvěma kluky -když jsem nastupovala, mladšímu byly 4 roky a starší šel právě do 1. třídy…. zvládli jsme to bez potíží, navíc jsem měla zkrácený úvazek, takže to u nás probíhalo tak, že jsem třeba týden dělala osmičky, a pak jsem byla týden doma – paráda. Teď by mě to mělo čekat příští rok v září – a taky se toho bojím,už to bude na 6 hodin, takže denně. Jeníčkovi budou 3,5 roku, je to můj mazlík a já mám výčitky, že zatímco ti velcí zažili ten pocit, že přijdou domů a mamka tam JE, ti malí už budou znát jen pracující maminku…. ale co se dá dělat, splácí se hypotéka.
Děti jsou malinké jen jednou a pracovat budem až do důchodu (ne-li do smrti, podle toho, jak nám to hezky posouvají). Vždycky je to dilema. Na druhou stranu to možná nesem hůře my mamky, děti se prostě jen přizpůsobí nové situaci.
Vůbec bych teď nechtěla být v tvé kůži. Ale opravdu – pokud by ses tak mizerně cítila pořád, asi nemá cenu to lámat a raději si toho svého miláčka užít. Přeji ti hodně sil a štěstí při rozhodování – a ať už se rozhodneš jakkoliv, ať se rozhodneš dobře! 🙂
Suny, jéje úplně se mi z toho udělalo špatně, protože i mě se blíží nástup do práce a mám z toho svírání břicha. Malá půjde ale stejně jako u Šárky na celý den a já na plný úvazek. Bohužel si nemůžem dovolit finančně být rok jen na necelých 4 tisících. Já i malá tobudem muset zvládnout, nedá se nic dělat.
Ale pokud máš tu možnost a finančně byste to přežili, tak buď radši doma než takový stresy. I když být tebou tak ještě zkusím vydržet, protože každý začátek je těžký. Pamatuju si, když jsem poprvé nastoupila do práce, no dobrý 3 týdny jsem denně brečela, že tam nechci, že se mi tam nelíbí, že jsou na mě ošklivý a že ničemu nerozumím. Pak se to zlomilo a bylo to v poho. Tak zkus ještě vydržet, utéct můžeš vždycky.
Ja jsem takova ta “mamina na plno“.Deti jsou pro me stredobodem sveta,u nehoko mozna az nezdrave-)),kazdy ma,tak jak chce a citi on..Takze mou radu,prosim tak ber-ja bych se na takove trapeni,stresovani..vyprdla-))
Moc ti preju dobre rozhodnuti..Me moc neposlouchej,pro me i ty “predepsane 4 roky“ jsou malo-)))..nastesti zde muzu delat,jak ja chci-))MOC TI DRZIM PESTICKY!!!MAS UPLNE NORMALNI POCITY SKVELE MAMINKY!!!
Suny, taky mě brzy čeká něco podobného,jen s tím rozdílem, že jdu od září do práce zpátky na plný úvazek a malá jde od září do školky…taky na plný 🙁 ( tři jí budou až v říjnu, ale vzali nám ji ).
Mám trošku strach z toho, jak zvládne to “ vhození do vody“, i když mezi děti do mateřského centra jsme pravidelně jednou týdně chodily, plavání, cvičení..všechno jsme absolvovaly, tak snad se brzy sžije, ale…čí víc se ten datum blíží, tím víc cítím , že je mi ouzko, jestli to nepropláče…Navíc od října začínám dálkově studovat a budu jednou za 14 dní od čtvrtka do soboty ve škole, skoro 200km daleko. A už si maluju katastrofické scénáře..co když malá bude mít zase laryngitidu, co když to taťka sám nezvládne ( vždycky ji “ ošetřím “ já, čípek, zabalit, balkón, mrazák..), a co starší synek? Nebude mi to líto, že s nimi nejsem víc? Jenže na druhé misce vah je to, že do práce prostě musím, rodičovskou dovču mám domluvenou jen do tří let a ty budou malé v říjnu, navíc si musím znovu vydobýt svoje místo( nic moc vztahy se šéfovou )…a pak taky peníze:-(… Školu studovat musím, jinak přijdu o práci s celkem dobrou pracovní dobou ( od 7.00 do 15.30 ), taky už mám nějakou praxi, takže vím kam se vracím,…a jenom do školy projezdím měsíčně nějakou tu tisícovku…
Chci tím říct, že nejsi sama, kdo se takhle vnitřně užírá, ale já už předem vím, že čtvrtý rok doma za ještě míň, než teď mám, prostě doma zůstat nemůžu:-(
Každopádně Tobě držím pěsti, ať už se rozhodneš jakkoliv :o)))
Holky, když se nám před rokem blížil nástup holčiček do školky a můj návrat do práce, říkala jsem si, jestli nejsem krkavčí matka a nemám “risknout“ zůstat doma s holčičkama ještě rok. Jenže s prací tady u nás je to hrůza (jako vysokoškolák dělám za středoškolský plat, jako řada jiných, a můžu být ráda) – dojíždění za prací do krajského města zatím nepřicházelo v úvahu ani po tom ročním odkladu…
A pod tlakem splátek hypotéky… začaly holčičky chodit do školky a já do práce. Mám pocit, že já to nesla hůř, než holky. Jistě, nějakou dobu byly nesvé, ale teď se do školky těší, teď dokonce i do té náradní, když je naše kmenová zavřená.
A když vidím, jaký pokrok za ten rok udělaly (samoobsluha, pohybové dovednosti, vyjadřování, kreslení…) – radovaly jsme se spolu s jejich paní učitelkou (která bohužel po prázdninách odchází se staršíma dětma do středního oddělení, ale už si holčičky přes prázdniny zvykaly – a já vlastně taky – na paní učitelku, která naopak od předškoláků-“loňských absolventů“ jde k maloškům…)
Zrání holčiček si všímá i okolí (a to nejen rodina). Zpětně nelituju, že jsem se do práce už vrátila a že z holčiček jsou už školkačky.
I když – pravda – v práci jsem ztratila některé své počáteční iluze (dělala jsem tam před otěhotněním jen 15 měsíců). Ale mám holčičky, a tak – když přijdu domů – chtě nechtě musím na práci zapomenout a věnovat se jim. A večer únavou okamžitě usínám a nepřevaluju se s možnýma a nemožnýma myšlenkama…
Toto je moje zkušenost s ročním odstupem.
Tak se držte a ať se, holky, dobře rozhodnete.
Držím palce.
;o)
čauky Sunny,já jsem šla do práce půl roku pred tím než malému byli 4,na zkrácený uvazek do potravin:-) Vyšli mi vztříc,dělám od po do pá jen ranní,občas vezmu víkend,když mám hlídání.První měsíce se mi chtělo brečet kdykoliv jsem v práci viděla malé dítě:-)) Ted už je to v pohodě,Ája půjde do školy a já pomalu začínám uvažovat,že si najdu práci,která by mě víc naplňovala a bavila.Mám stejný názor jako karamela,děti jsou malé jen chvíli,ale ty sama musíš vědět jestli ta práce stojí za to,nebo jestli je lepší vzít “horší“ práci a být víc doma.Prober to s rodinou,jak oni to vidí a určitě se rozhodneš správně.
Suny, jak já ti rozumím…. mě to má čekat od září, malá čerstvě 3 roky, má jít na 4h denně, ale já vůbec nevím, jak to zařídit se mnou, mám šanci jít pracovat do solidní firmy, absolvovala jsem další výborný pohovor a firma o mě stojí, jenže je to mimo naše město, což by zas nevadilo, z mého města jsou tam hned dva pracovníci a navíc jim firma dle autobusů přizpůsobila i prac.dobu, od 6:30 do 15h, kdy v 15h už sedívají v buse na cestě domů :o) Jenže já bych nejraději šla jen na půl úvazku, což jsem se jich neptala. Nevím,kdo mi ráno odvede Sáru do školky, žijem samy, možná je i od 6.00, ale tím,že musí být ve školce jen ty 4h (aby mi zachovali 3800Kč mateřské), tak by nejspíš musela v 10h domů, což by tam nebyla ani na oběd. Moje teta ji kdysi slíbila hlídat po obědě, ať já můžu do práce, ale teď má na starosti cizí dítě, takže vůbec nevím. Hledám práci s jazykama, ale víš co si kolikrát říkám? Že bych klidně šla do té školky pomáhat na 4,5h do kuchyně, jen aby mi pasovala směna, ať můžu Sárinku v klidu vyzvednout a nikoho se nedoprošovat. Nebo někam jinam, poblíž, zatím se mi nikdo na inzerát neozval. Ještě pozítří mám další pohovor, je to velice dobrá firma u nás, ale dře se tam jak hrom a samý stres, nejsem na to připravená, tak nějak cítím, že tu práci pořád jaksi nechci, tedy spíše bych brala ten poloviční úvazek, abych byla s malou a celé odpoledne se jí věnovala. Být 4.rokem doma se mi moc nezamlouvá, tedy rozhodně aspoň chci, aby malá už chodila mezi vrstevníky.
Suny, tobě přeji, aby ses rozhodla, jak to cítíš, cítíš-li se na to být ještě doma, udělej to, potřebuješ-li peníze a nemáte zbytí, vydrž nebo běž jinam. Já jsem taky taková citlivá, všechno na mě spadne, půjdu-li do práce, ale je to jen na čas, říkám si, než si zvyknu, je blbé, že člověk zažívá více nových situací najednou (dítě ve školce, nová práce, nový koloběh, málo času, únava), kdyby to šlo postupně, že?
Sunny je mi to moc moc líto:-( ale vidím to podobně jako Ty a taky pár mých kamarádek bude doma 4tý rok za 3800,-. takže pokud to jde tak si ten poslední rok ještě užij. Já mám v plánu práci na 4hodinky a jak říkáš klidně v potravinách..ale abych na to svoje zlatíčko měla čas..maličký bude teď a pak už ne.
Hele zkus to zatím ještě překousnout 1 nebo 2měsíce a uvidíš jestli se to nesrovná tak doma můžeš zůstat kdykoliv. Je těžké zahodit pracovní příležitost,pak by ses taky mohla tlouct do hlavy. No a vydělané penízky zkus ušetřit a pak můžeš být doma ve větším klidu. Taky se mi nechce do práce.,..jak já tě chápu:-)))) K
Milé virtuální kolegyně,
po strašně dlouhé době se vracím,abych si vylila srdíčko a nezatěžovala tím svoje okolí,ikdyž oni všichni tuší ,
že mi právě není nejlíp…..
Nestalo se zas tak nic strašného,ikdyž pro mě to strašné je.NASTOUPILA JSEM PO TŘECH LETECH DO PRÁCE.Do práce kterou jsem nikdy nedělala,mezi kolegyně,které jsem nikdy neviděla…A ze dne na den je najednou po všem…..
Mireček oslavil v červnu třetí narozeniny a od září půjde na 4hodiny do školky.No a mě se naskytla příležitost-práce dětské sestry na novorozeneckém oddělení.Původně na třičtvrtě úvazku.Moc jsem se těšila a malovala si jak to všechno bude fajn,že si “odskočím“ vždycky do práce a jinak budu stále se svým mazlíčkem a všechno bude “při starém.“Jenže ouvej
Už od prvního dne se mi život obrátil naruby.Ráno vstávám ve 4hod,v 5:30 už jsem v práci a domů se vracím po 15hod,k smrti vyčerpaná a nezmůžu se vůbec na nic.Týden měl manžel dovolenou a chodili mi naproti.Jen jsem je uviděla,začala jsem lítostí bulet a bulela a ž do večera.Zaučuju se a všechno je nové.Kolegyně se se smnou “nemazlí“ a doktorka už vůbec ne.Připadám si jak žákyně prvního ročníku,na všechno se ptám,chodím za sestrama jako ocásek a nejhorší je,že mě “hodili do vody a plav“.Až budu schopná pracovat samostatně,najedu na dvanáctky a pak už budu mít i víc volna,ale tak jak jsem si to představovala to asi nebude,není personál a na třičtrvtěúvazek mi každý kašle.Je mi to strašně líto,všechno.Uvažuju že se na to vybodnu a ještě ten rok si doma “užiju“ ikdyž za 3800Kč a v případě nouze jsem snad ochotná jít vybalovat zboží do supermarketu.Jen když budu mít klid a čistou hlavu.Co myslíte,nezahazuju zbytečně rok,kdy mužu být ještě se svým dítětem,kdy mě ještě potřebuje?Vždyť do práce budu chodit celý život…..