Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Každé dítě vlastní pokoj
Ráda bych se zeptala, co si myslíte o tom, když má každé dítě vlastní pokoj? Jaké vztahy pak bude mít se sourozenci? Budou si pak spolu hrát a respektovat se? Mám teď na mysli spíše sourozence s větším věkovým rozdílem.
Abych vysvětlila – ti naši dva starší raubíři mají společný pokojík už 10 let a výsledkem je to, že se téměř nesnáší. Snažím se zjistit, kde jsme jako rodiče udělali chybu, a jak dalece na tom měl vliv společný pokoj. Ach jo, díky za rady.
Já osobně bych volila samostatné pokoje, pokud to jen trochu jde, už kvůli úklidu. Kluci jsou odmala spolu v jednom. Jasně, že se pořád hádají, ale skoro všechno dělají společně – je mezi nimi rozdíl 3 let a mají stejné kamarády, stejné zájmy, jeden pomáhá druhému……. přesto bych volila samostatné pokoje.
Já byla se starším bráchou v jednom, taky jsme vyrostli, jiní neměli ani to. Když se narodila ségra, brácha se vrátil z vojny a já už bydlela jinde, takže svůj pokoj mám až teď ve 38letech a je to žůžo.
Když se brácha odstěhoval do podnájmu, musela sestřička spát s maminou, protože nechtěla sama být. S bráchou jsme si začali líp rozumět teprve nedávno a to mu letos bude už 40. Se ségrou máme nádherný vztah a je mezi námi rozdíl 19let a nikdy jsme spolu nebydlely ani v jednom bytě.
My byli vždy v pokoji tři.
Zpravidla holky.
Nejstarší brácha vyfasoval původní “pokoj pro služky“.
Když odešel z domu, měl se tam stěhovat nejmladší brácha, ovšem pak měla ségra rodinu (a švagr jezdil jen na víkendy), takže dostala pokojík ona.
No, bylo to zajímavé – tři puboši v jednom pokoji, z toho jeden kluk….
Ale největší zážitky mám, když ségra studovala medinu – kolem její postele se jednu dobu válely kosti, na kterých se učila anatomii…
Já se vždy těšila, až budu nemocná (což jsem ale nebyla často, skoro vůbec), abych byla doma (resp. v pokoji) chvilku sama.
Ale je pravda, že to byla dobrá škola života – ty koleje.
Naše holky po stěhování vyfásly ten největší pokoj – je udělaný tak, aby se v budoucnu mohl případně rozdělit – ale chodí tam jen spát. Většinou jsou s námi v obyváku, kam si tahaj i většinu hraček.
Uvidíme, jestli dojde na “separaci“.
Souhlasím s tebou babkobylinkářko. My jsme byli tři, já nejstarší, o dva roky mladší bratr a o devět let mladší sestra. Když jsem nastoupila na Sš, jako studentka jsem vyfasovala vlastní pokoj. Byla to paráda. Svoje soukromí. Jenže mě to asi kapánek rozmazlilo, protože na koleji jsme měli společný pokoj čtyři a musím říct, že jsem to nesla strašně těžce. Nebyla jsem zvyklá…
Citim to stejne babkobylinkarko,navic jsem to poznala na vlastni kuzi-))Jess
Musím se přiznat, že téma vlastní pokojíček se u nás na písku řeší často. Já osobně nejsem zastánce oddělených pokojů. Podle mé zkušenosti, do oddělených pokojů se děti stejně chodí jen vyspat, většinu času (hraní atd.) stejnak tráví někde, kde je víc lidí – v obýváku, společně v pokojíku atd. Je fakt, že když chodí do školy a musí se doma učit, může to být trochu problém, ale i ten se dá vyřešit. Navíc naučit se ustoupit tomu druhému, dopřát mu soukromí i za cenu trochy vlastního nepohodlí, to je podle mě škola života. Co až dítě přijde na kolej?? Nebo se bude muset sžívat s partnerem – to přijdou zkušenosti ze sdíleného pokoje vhod.
Ahoj,mmyslim,ze hadky jsou normalni,neboj se,urcite to neni spolecnym pokojem-)))
S vejstarsima detma znam situaci bydleni i v garzonce,jinak to neslo-))Jsou od sebe rok a trosku a maji se,prekvapive radi a to jsou v puberte.. Situace nebyla dlouho takova a myslim,ze tak to ma klasicka rodinka,aby kazde ditko mohlo bydleti samostatne,ikdyz je to idealni stav-)
Ja jsem nejstarsi ze trech sourozencu,jeste mam sestru a brachu..V nasem 3plus 1 byl nas pokojik spolecny!Pri spol.setkanich radi vzpominame na nas malinkej,spolecnej pokojik,nevybavuje se nam zadne negativum,vse se da zvladnout,dokonce ja si tam dovedla i sveho snobence pozdeji-)
Nyni mame dum,dcera ma svuj pokoj,syn take,male je vsude plno-)A stejne decka v pokojicich hlavne speji a nejradeji se navzajem navstevuji anebo jsou s nama v obyvaku-)A to jsou dokonce pupertaci a holka a kluk-)
Vztahy jsou o necem jinem,nez je pokojik,tak to citim a vidim ja-) Jessica
Ahoj,moje deti mají společný pokoj,jinou možnost ani nemám:-) Zatím to docela funguje,jelikož doma moc nejsme.Než je vyzvednu ze školy nebo z fotbalu je pět,pak ukoly no a pak si rádi na chvíli zalezou k sobě do pokoje.Teda když nesednou k počítači:-) My jsme se sestrou měli taky spol. pokoj,občas to trochu skřípalo ale většinou dobrý,až okolo puberty jsme měli každá svůj a to si myslím,že je dobré,každá jsme vstávaly v jinou hodinu do školy a tak.
jééé,quendolino,já to napsala asi špatně.pokojíček majíspolečný,včetně hraček a televizky a dvd a videa.postel tam má pouze starší protože menší 2,5 este žádnou nemá,spí s nami v posteli,usína při kojení.
ona má akorát ta strarší psací stoleček a skřínečky asi3 v jinem pokoji přepaženem,v druhé pulce jsou harampadí a boty a kabaty a pc.
Ahoj,
já jsem byla až do 10 let s rodiči v ložnici. Protože jsem měla dva bratry a sestru. Naši rozdělili větší pokoj příčkou, která končila u okna. Naštěstí ten pokoj byl víc na délku. Ve větší části byli kluci a v malé sestra. Až se ta vdala podědila jsem její pokoj.
Moje starší děti mají větší pokoj pro sebe. Mají ho rozdělený. Každá u jedné stěny postel a skříň a psací stůl. Každá má své a prostředkem se chodí. Jedna pořád uklízí svou půlku. Druhá na to kašle. Sem tam se pohádají a nadávají si. My máme malou ložnici a v ní postýlku. Když se chceme otočit musíme na chodbu. Malá si hraje v obýváku a ložnice je na spaní. Až povyroste asi si dáme spaní do obýváku a ji necháme ten malý pokoj. Manžel je kamioňák a tak moc nocí není doma a já se na gauči vyspím.
Každý nemůže mít postavený domek s požadovaným počtem pokojů. Tak my v paneláku to musíme řešit i takhle.