Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Každé dítě vlastní pokoj
Ráda bych se zeptala, co si myslíte o tom, když má každé dítě vlastní pokoj? Jaké vztahy pak bude mít se sourozenci? Budou si pak spolu hrát a respektovat se? Mám teď na mysli spíše sourozence s větším věkovým rozdílem.
Abych vysvětlila – ti naši dva starší raubíři mají společný pokojík už 10 let a výsledkem je to, že se téměř nesnáší. Snažím se zjistit, kde jsme jako rodiče udělali chybu, a jak dalece na tom měl vliv společný pokoj. Ach jo, díky za rady.
Karamelo a Ájíku, teď jste mě nasadili brouka do hlavy,máte pravdu, asi by to bylo nejlepší řešení dát pokoj nejstaršímu. Nerada bych ale způsobila stejný problém s těmi mladšími. Toníček bude Edu rozčilovat, když mu bude brát věci. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak nejmladší Toník si stejně hraje po celém domě a jen postýlku potřebuje mít v pokoji, kde může usnout sám.
No, budu nad tím ještě přemýšlet, každopádně moc děkuji.
Janni, myslím, že jsi udělala dobře, že má starší holčička svůj pokojík. Jak začne chodit do školy, bude ráda, že jí mladší sestřička nerabuje ve věcech, když bude mít taky svůj pokoj.
jéé tak ted ste me dostali,prestehovali sme se dovelkého bytu a první co me napadlo byl společený pokojiček.předtim sme totiž meli pokojiček s ložnicí v minipkoji najednou a byla taj jen malá ulička.ted maj obrpokoj a spi tam jen 6 letá,2,5 letá spí u nás v posteli.v jiném má starší místo na učení,pujde do první,tak me napadlo ze sem se asi mela nejdřiv poradit s vama jak to uspusobit,aby to pro ne bylo nejlepší.tohle je ten nejvetší pokoj,pak je tu jeden menší a jeden takový rozdelený prepážkou.de o to že ty menší když tam te starší dam postel,a skřínky že zas bude mit jen tu malinkou uličku a žádne misto na hraní ach jo.
Hani, úplně bych souhlasila s Kamčou, myslím, že ten nejstarší by možná měl mít to “privilegium“ vlastního pokoje už proto, že teď se logicky péče rodiny točí kolem toho nejmenšího a když má ještě vlastní pokojík…. spíš si myslím, že vyjde nejmenšímu bráškovi vstříc desetileté dítě než 17- leté….
No, není to jednoduché, viď? :))
quen..asi bych nejstaršímu dala samostatný pokoj a mladší děti nechala spolu…a pak až starší odejde z domu tak zase přestěhovala prostředního.
na polední spinkání bych prcka dávala spát do Vaší ložnice-o víkendu a přes týden jsou starší ve škole…nevím jak to máte zařízené:-))) K
Holky, díky.
Tady nejde o uklízení, to už jsou docela vycvičení, aby alespoň na zemi se dalo projít 🙂
Ale spíše o to, že mladší (10 let) chodí spát dříve a ten starší(17 let) tam čumákuje do noci u počítače a nejraději by měl hudbu naplno a rozsvícené světlo. A ráno zase naopak, starší vyspává a mladší už si chce hrát. Nechtějí se tolerovat, a to nemluvím o tom, když za jedním z nich přijde kamarád. Teď bohužel nemáme možnost je rozdělit, už není kam. Uvidíme, musíme něco vymyslet. Takhle to fakt nejde.
Nejmladší Toníček (necelé 2 roky)má pokojík svůj a oba mu ho závidí.
My jsme byli doma 3 sourozenci a měli jsme společný pokojík 9 m2 – hrůza. Kamarády jsme si vůbec vodit domů nesměli. Vždycky jsem si přála mít svoje soukromí, ale bohužel, v paneláku to nešlo. Ale vztahy máme teď dobré, tak snad to takový vliv nemá. Nevím.
Teď je starší na prázdninách a mladší si libuje, že má klid a vůbec se netěší až Lukáš přijede, to mě trochu děsí. Stejně tak to bylo, když byl mladší na táboře a starší měl pokojík pro sebe. Mám dojem, že se nemají rádi a to mě rve srdce. Ale nevím co s tím.
Určitě není špatné, když mají děti každé svůj koutek soukromí, navíc se naučí se o něj samy starat – uklízí si v něm ten, kdo si tam udělá nepořádek a nevznikají hádky, to rozházel on a já to musím po něm uklízet – dobře to znám 😀
Hlavní problém je asi místo – my máme dceru u nás v ložnici a kluci mají svůj pokoj, ale pokud budeme skutečně stavět,chtěla bych pro děti samostatné pokoje – viz. důvody výše. Stačí postel, stůl a skříň, takže kamrlíčky, ale soukromí.
Sama jsem měla o dva roky mladšího bratra a do mých 15 let jsme byli spolu, pak jsme měla svůj pokoj a bylo to fajn. Pokud ale prostor domu – natož bytu, tohle neumožňuje, tak se prostě dětičky budou muset snést, pak na to budou v dospělosti stejně hezky vzpomínat.
Hani, docela tě chápu :))) Vidím, že ti naši starší kluci už potřebují více soukromí, mají trochu jiné zájmy atd., takže to budeme v brzké débě řešit taky. Navíc zvláště Jenda je ve věku, kdy všechno bere, všechno likviduje, což starší bráchové samozřejmě nesou nelibě 🙂 Jelikož máme “jen“ 4+1, není samostatný pokoj pro každého reálný, takže aspoň rozdělíme děti podle věku – starší spolu a mladší taky spolu. Kdybychom měli dcerku, asi bych zvažovala samostatný pokojíček vytvořením aspoň nějaké příčky.
Sama jsem sdílela pokoj se starším bratrem a v jistém věku nám to vadilo oběma velmi – potom už brácha hodně nebyl doma (internát, vojna, práce na směny, pak se oženil), takže v období dospívání už jsem měla pokoj téměř pro sebe, což jsem velmi ocenila.
Jsem proto, pokud to prostory dovolují, určitě dětem dopřát soukromí, aspoň vlastní koutek, kam si můžou zalézt….
Myslím, že chybu jste neudělali, asi je to normální ponorka, kterou občas spolubydlící prostě zažívají.
Jen stále přemýšlím nad tím, jestli je úplně nejvhodnější, aby bylo každé dítě úplně zvlášť, taky bych se bála odcizení…. spíš se mi jeví dvě děti stejného pohlaví v jednom pokoji jako dobré řešení…
Byli jsme doma tři sestry a malým věkovým rozdílem a po hodně letech se nám narodil brácha. Měly jsme společný pokoj, potom se uvolnilo místečko v domečku a já měla svůj samostatný pokoj a mladší sestry zůstaly spolu. Brácha byl mimi s našimi v ložnici. Vzhledem k velkému rozdílu mezi námi jsme se postupně odstěhovaly a vdaly, takže brácha nikdy neměl společný pokoj s některou z nás, byl vždycky sám. Pokud si pamatuji, byla jsem nesmírně ráda, když jsem mohla ze společného pokoje, který jsem sdílela se sestrami, vypadnout.
U svých dětí to mám tak, že momentálně jsou oba v jednom pokoji, ale než půjde Kuba (4,5 roku) do školy, Honzíka (2,5 roku) odstěhujeme do jeho vlastního pokojíku hned vedle, aby ho nerušil. Myslím, že to potom oba ocení, Kuba bude mít klid – Honzík ho pořád vyrušuje, nenechá ho v klidu malovat a prohlížet knížky, pořád mu všechno bere. Věřím, že i Hontula pak bude nadšený z nového pokojíku.
Ráda bych se zeptala, co si myslíte o tom, když má každé dítě vlastní pokoj? Jaké vztahy pak bude mít se sourozenci? Budou si pak spolu hrát a respektovat se? Mám teď na mysli spíše sourozence s větším věkovým rozdílem.
Abych vysvětlila – ti naši dva starší raubíři mají společný pokojík už 10 let a výsledkem je to, že se téměř nesnáší. Snažím se zjistit, kde jsme jako rodiče udělali chybu, a jak dalece na tom měl vliv společný pokoj. Ach jo, díky za rady.