Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jak naučit děti ukízet
U nás je to totiž neustálý problém. Už nevím, jak na tu naši slečnu vyzrát. Máme jednoduché krabice (bedny), kam se ty hračky nahážou, žádné velké složitosti. Knížky do polic, některé hračky mají své místo také na policích. Jeden kufřík na oblečení pro panenky. Fakt, nic co by 3 a půl leté dítě nezvládlo. Ale když ona to všechno vykrámuje, že se nedá v pokojíku projít a pak, když jí řeknu, že má jít uklízet, okamžitě je šííííleně unavená a kdeco jí bolí (prostě výmluvy). Když to uklízíme spolu (což už mě docela nervuje a vyčerpává), ptá se mě na každou věc, kam ji má dát (přitom to ví). Jenže nejen, že na to nemám občas náladu, ale vzhledem k tomu, že očekáváme příchod miminka, tak už na to tolik času mít nebudu a vlastně ani nechci. Párkrát jsem nevydržela a přes řev našeho dítěte, hračky posbírala, naházela do igelitek a třeba měsíc jí hračky nedala. To jí zas tam moc nevadí, vykrámuje ten zbytek co jí tam zůstane, takže je to takový začarovaný kruh. Poraďí někdo nějakou fintu? Prooosííííím.
Zkusila jsem u vlastních dětí ten způsob, že když jsem zjistila, že už toho mají vytahaného docela dost a jdou si pro další hračky, tak si nejdřív musely uklidit trochu to původní. Jinak neměly šanci si něco dalšího vzít. Byla jsem asi „matka satórie“ jak já říkám, ale při 3 dětech, malém hospodářstvíčku a dědovi, to jinak nešlo. Když jsem byla v jiném stavu, tak bylo trošku víc času (nemohla jsem dělat všechno), tak jsem zase pro změnu dělala, že jsem unavená a že mi tím úklidem moc pomohou nebo jsem dávála věci jinam, než patřily a dítka z toho měla srandu a uklízela sama. Ale že je to běh na dlouhou trať, to je. Pak jsem taky probrala občas hračky a jejich množství redukovala odnesením na půdu, kde odpočívají dodnes, aniž by to ti lumpící postřehli.
Nebojte se, není to jenom u vás, tenhle problém je asi všude, kde rodiče neuklízí automaticky po svých ratolestech.
Jarka
trosku ji svim zpusobem vyhrozujte pokud si neuklidi nepujde treba zitra ven nebo ze ji vezmete vsechny hracky a uz je nedostane a nebo trochu na prdel
zuzka
těžko:)))))))))))))))))))))))))))
maminko uklizejte snim a pripojujte ho a pri uklizeni srandujte.pri uklizeni se ho ptejte kde to bylo nebo kde to patri.Melo by se to zalibyt snad a pak si bude po par dnech uklizet samo.U me to zabralo a sem za to rada protoze syn ma dost hracek a kdybych to mela uklizet tak mozna pul dne :*)
monika
No, já bych to taky neřešila, ale máme pouze dva pokoje a kuchyň – tzn, dětský pokoj funguje přes den částečně také jako obývák. Bohužel.
🙂 Sponky naštěstí ne, ale úplně stačí, když přenášíš spícího prcka a „zaboříš“ si do nohy větší legovou kostičku :))) Taky skvělé 🙂
Jé Ájíku, také máme modrý koberec. A prstýnky nebo sponky zapíchnuté v chodidle, něco úúúžasného:-))).
Právě, mu máme modrý koberec a moc toho na něm vidět není… takže když šlápneš potmě na nějakou kostičku nebo něco prťavého, co se zaryje pěkně do celého chodidla… au ! 🙂
Brmbulko, to je sice skvělá rada, řekla bych nad zlato :-))). Nicméně my do toho pokojíku musíme nacpat ještě postýlku a ta by se jaksi nevešla. A jestli vejde a já budu v noci vstávat k miminku, tak jsem celá nakřivo už teď z toho, jak se pokusím mlčky dojít k postýlce až šlápnu na nějakou tu věc z Kindervajec.
holky…ze to resite….ja dala jedinou zasadu:)….hracky nesmi byt nikde jinde nez v pokojicku….co najdu mimo…hazim z okna….a co meli v pokoji….jen jsem si delala cesticku kdyz jsem prochazela….samotnym jim casem zacalo vadit ze nemuzou nic najit atd…ze si pozvou kamarady a ti jim hned pri vstupu rikaji jaky maji neporadek…:)