Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Takový normální oběd
Matka:Kryštůfku,chceš oběd?
Dítě..jo..
M:nachystám,ohřeju..
M:brambůrky
D:..nééé..
M:ak masičko
D:..nééé..
M:tak brokolici
D:..hmmm…
D:..žvýk,žvýk,blééé..
M:tak pojíme za chvilku
D:..jo…
M:půjdem skládat puzzlíky
D:..nééé..
D:…nebudeme kádat pucíky..
M:tak já budu skládat puzzlíky
D:..nééé ty nebudes kádat pucíky..
M:tak já jdu obědvat.než příjdu tak to hezky poskládej
za okamžik.
D:..mamíííí,co dejáš?..
M:jím
D:ne Ty nebudeš est,já budu est
:-))))
M:pojíme spolu-skutečně obědváme
za chvilku sedí dítě na chodbě a sám sobě se vzteká…já se nechcu vyčurat bééééé,béééé,
M:Kryštůfku běž na záchod se vyčurat..nééé já nechcu…
za chvilku:
D:honééééém,vyčurAAAAT…úprk na záchod..
za okamžik
D: já cu oplatek
M: obleč si slipy a dám Ti oplatek
D: já necu slipy a necu oplatek
M: a co chceš?
D: já nic necu..bééééé
M: tak nic nedostaneš
D: já cu džus
M: obleč si slipy a dám TI džus i oplatek
D: jo
M: snažím se dítě obléct do slipů-kroutí se a vzteká-chytnu ho a dám mu pusu
D: néééé nedávej mě pusinky!!!:-))))
taky máte takové vztekací dítko?
Matušenko, 🙂 Náš Davídek začal mluvit docela pozdě – zato ta jeho neverbální komunikace – no měl to vychytané do detailu. Například pití – než by řekl “čaj“ – ukázal prstíčky jako že pije, hluboko zaklonil hlavičku a přitom naprázdno polykal… určitě ho to stálo víc úsilí než říct to jedno slovo 🙂
Naše mu Máťovi je teprv 14měsíců tak nemluví, ale všechno dohoní rukama užasně gestykuluje.Když si něco usmyslí že chce podat ze stolu a je tam víc věcí.Je to občas záběr příjít na to co chce.A jak se umí vztekat ,když se netrfím a podám něco jiného.Nejlepší je ho zvednout a on si vybere sám.A to je i s jídlem pokud má na výběr .Je to náš uličník.
cvrčku testovinky:-))))
K:maminko já chci testovinky posím posím
M:tak uvaříme
K: tam sou-ukazuje na skleněnou dozu s těstovinami
M: ty jsou tvrdé,musíme je uvařit
K: nejsou tvrdé
M: na tak to zkus
K: jsou tvrdé
M: uvaříme je
K:já chcu papat,,bééééé
M: musíš počkat
K: nemusím
M: tak nečekej
K: počkám
……….
Holky tak dohle zatím neznáme, malýmu je 21měsíců. takže moc toho ještě říkat neumí. Třeba za rok sem budu psát naopak já, co ten náš Martínek vyprávěl a jak se se mnou dohadoval.
Karamelko: -)))a co má nejraději? Eliška jásá, jen dám na sporák hrnec na špagety: “Huááá pagety!“ a začne tleskat.
Ještě jsem si vzpomněla na něco, co mě potěšilo: Děti byly nemocné a já potřebovala hlídat celý den. Byla u nás babička a pekla kuře. Přišla jsem domů jen na oběd a když jsme seděli u stolu, Martínek mojí mamince povídá:“Babí, ty vaříš skoro tak dobře, jako maminka!“ No, tak učeň už je lepší, než mistr…ta pochvala pro babičku mě moc potěšila.
Cvrček
No, Ájíku, však já jsem to taky nemyslela na situace typu chci nanuka nebo čokoládu, obleču si pruhované tričko a ne to s obrázkem. To jsem se možná špatně vyjádřila. Naopak, děti mají mít možnost volby, ale mně šlo právě o ty zásadní věci, jídlo, spaní apod. A Karamelo, prostřední dcera ve 3 letech měla s bídou 12 kilo a cavyky s jídlem se nedělaly. A něco pro zasmání? Dneska jsme se byli s malým dívat na auta, velmi oblíbená činnost, a já mu povídám:“Podívej, to je Ford sporťák.“ Jáchym:“Ten je maminko vytuněný.“ Pavla
no jo Cvrčku vždyť tady jde fakt jen o to se podělit o ty ,,radosti“ s dětmi:-) proto je to taky zpráva v tam-tamu. kdybych chtěla poradit dám si dotaz do poradny:-)))
mě to vrásky nedělá,jsem dost důsledná v jiných věcech a něco prďolkovi povolit musím:-)
když vařím oběd co má rád,tak se zase vzteká,že už by chtěl jíst když ještě nemám dovařeno..miláček můj:-) K
Pavlo bereš to zdá se moc vážně…Se mnou náš starší cvičil ve dvou letech až nad hlavu a to jsem opravdu důsledná. Svlékal se, když jsem ho oblíkala, když se šlo ven, nechtěl, když domů, taky nechtěl. Měl záchvaty vzteku úplně bez důvodu a s tím jídlem – to taky nechtěl zrovna, když byl čas na jídlo. Já to praktikovala tak, že nedostal nic, dokud nesnědl to, co jsem mu dala poprvé.
Eliška takové scény nedělá…vztekat se taky umí, ale oproti Martínkovi je to slabý čajíček. Přistupuju k nim stejně, takže výchovou to nebude – spíš náturou…
Taky si myslím, že by si dítě mohlo vybrat, co chce (když je ta možnost)…Sousedka letí do krámu, když její dceruška začne scénu, že chce k snídani pudink a ona ho zrovna doma nemá – to je zase na mě moc.
Cvrček
A to jsme to dostaly – fuj, že se nestydíte smlouvat s dětmi, prostě se dá rozkaz a žádné smlouvání :-DDDD
zlatečko