Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ubližování ve školce
Ahoj holky, potřebuji poradit, jak se zachovat, když syn mojí kamarádky ve školce ubližuje mému synovi. Kluci jsou stejně staří, je mezi nimi přesně 6 týdnů, odmalička se „kamarádí“ a my, mamky zase spolu. Loni v lednu spolu začali chodit do školky. Já syna učím, že nemá ubližovat, a když někdo ubližuje jemu, nemá oplácet ránu ranou. Kamarádčin je trošku rozmazlený, byl od malička tak trošku protěžovaný, nemá „pevné“ opratě, i když jeho otec je dost přísný, ale kamarádka se ho pořád před tátou zastává a hodně mu dovolí. Teď mi několikrát učitelka ve školce říkala, že i když jsou kamarádi, její chlapeček našemu dost často ubližuje (dnes přišel s monoklem a škrábancem pod okem od kostky).
Jak byste se zachovaly vy? Nechci vychovávat cizí dítě, nechci ani kamarádce radit, jak má syna trošku zkrotit, ale nechci, aby měl náš kluk pocit, že to kamarádovi projde a bude ho dál trápit. Kamarádka to nemá zrovna jednoduché, je na výchovu v podstatě sama a snaží se mít doma trošku klidu, aby se s manželem nehádala, ale je to na úkor pevnější výchovy.
Tak moc držím palce!:-)
Dášo, neomlouvej se, beru to jako poklonu, že nejsem tak profláknutá.
Jinak: Vojtěška je zlatá povaha, nevadí mu doktoři, nevadí mu bolest, není problém se spaním, ale zoubky ukázat umí, právě proto, že je prostředníček a musí o svou pozici někdy bojovat.
Ájíku, to je přesné, rodiče by někdy měli trošku přemýšlet (já mám ve zvyku spíš děti krotit a ustoupit, aby nebyly konflikty). Já bych spíš řekla, to se přece nedělá, vidíš, jak je chlapeček hodný, že Ti půjčí s čím si hrál…
Je ale fakt, že hračky jsou častým jablkem sváru i doma, ale řešit by se to mělo v klidu, jinak to končí pláčem a nebo rvačkou. Když se nedokáží domluvit, inkriminovanou hračku seberu já a nemá jí ani jeden.
…možná je erární… ? :))) jako odstrašující případ…
Omlouvám se Lenousovi,
zasloužilé mamce. :o) To jsem nevěděla.
Ájíku,
čekárnu na hemat. v Porubě (bohužel) taky znám, a byli jsme tam před 6 lety. Už tenkrát tam byly hračky, plno lidí, a taky jedno dítě vychované stylem „co neurveš, nemáš!“ Asi je tam (to dítě) dodnes. (?) :o)
Čtu to po sobě – samozřejmě že „my nebyly“ :), ale mu byly (Martínkovi) 🙂
Dáši, Lenous má 3 děti :))) Takže v tom to asi není. Ale máš pravdu,jednou jsem zažila něco z mého pohledu ve výchově naprosto úděsného. Čekali jsme v Porubě na dětské hematologii na kontrolní odběry u Martínka, tehdy my byly asi tři roky, Domčovi 5 let. Kluci seděli v čekárně, prohlíželi si časopisy a pak si šli hrát s hračkami, co v čekárně byly. Byla tam dvě odrážedla, ve stejnou chvíli k jednomu z nich vrhnul vedle čekající chlapeček, Tak si Martínek prostě v klidu vzal to druhé.Načež jeho tatínek řekl svému synovi: „Vezmi si to lepší, to horší nech klukovi.“ Já zůstala zírat jak opařená, my to učíme děti přesně naopak … Chyba prostě nebývá evidentně v dětech.
to je zvláštní…
tohle jsem taky řešila se starším synem, když byl batole. nechodil ještě do MŠ, a moje tehdejší kamarádka s námi a jejím stejně starým synem chodila ven. Povětšinou do parku na pískoviště.
Její syn bil mého syna, ale kamarádka to nikdy jakoby „neviděla“ a řekla, že by to nikdy neudělal. Nešlo o žádná závažná zranění, ale proč si hrát s klukem, který mi ubližuje, že?!
Kdyby můj syn někomu vědomě ubližoval, rozhodně bych to tak nenechala. Jenže dnes je politika mnohých maminek taková:
„Ať mu dá, ať se učí, to je dobře, že se umí prosadit, že se nedá, ten se v životě neztratí…“ apod.
Lenous,
Tvůj chlapeček je zatím jedináček? Myslím, že sourozencem se leccos změní. Alespoň u nás to tak bylo. Tam je rivalita na denním pořádku a děti jsou nuceny se naučit chovat a reagovat podle toho.
jo, holt ty slušné hodné děti to mají těžší, obzvlášť v dnešní době, kdy se kolikrát agresivita dětí považuje za přednost…:o(
Holky, děkuji vám všem za snahu pomoct. Teď jsem si s kamarádkou popovídala, řekla jsem jí, že se tohle stalo, že mi to řekla paní učitelka a že chci, abychom to vyřešily v klidu my dvě a děti. Kamarádka to uznala, řekla, že se na to ve školce přeptá, dítěti to důrazně vysvětlí a že je ráda, že jsem k ní byla upřímná. Já jsem to podala tak, že si nechci stěžovat, že chci, aby to slyšela ode mě. Jsem si vědomá, že náš kluk může v nestřeženém okamžiku udělat to samé, takže jim to vysvětlíme spolu. Její synek měl ráno černé svědomí, říkal, že se na něj bude Vojta určitě mračit, ale nepřiznal barvu. Asi se bál, že to řekla paní učitelka a nechtěl se přiznat, udělala jsem to za něj…
Moc díky, mezi námi to bude v klidu, tak jsem moc ráda, že jsem k tomu nakonec našla odvahu.
Lenousku, určitě bych to řešila taky přes p. učitelku,ta má možnost zasáhnout. I když… možná by bylo dobré promluvit si i s kamarádkou, ať nemá pocit, že něco řešíš za jejími zády – v klidu, u kafe, bez velkých emocí, třeba s tím, že učitelku jsi už informovala. Víš, kluky jsme taky vedli k tomu, že nemají vracet facku fackou, ale postoj jsme přehodnotili. Je pravda, že děti by si z nich udělaly otloukánky a pak už je rozdíl řešit pošťuchování ve školce nebo docela drsnou šikanu ve škole. Takže mají pravidlo – nesmíš ubližovat, hádky se snaž řešit v klidu, ale když tě někdo napadne, braň se.(tak jako to vysvětluješ dětem ty). A funguje to – jsou už dávno ve škole, ale když agresor zjistí, že se ho nebojí a klidně mu jednu „vytnou“, dá pokoj a už si na ně netroufne. Ale určitě to řeš. Držím ti moc palečky!
Zajit za ucitelkou a razne ji rict at si toho vsima a resi to. Plus prestat syna vychovat tak hloupe – zacit rychle s tim „kdyz ti nekdo ublizuje, vezmi klidne drevenou kostku a pretahni ho s tim po hlave – vsak on si to uz priste rozmysli“. Vitejte v realnem svete, proboha.
Pokud ne, na ZS ho budou sikanovat a bude z nej otloukanek :-).
18lety student, nikdy nesikanovan, avsak umim to posoudit ;-).
jajaja