Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ubližování ve školce
Ahoj holky, potřebuji poradit, jak se zachovat, když syn mojí kamarádky ve školce ubližuje mému synovi. Kluci jsou stejně staří, je mezi nimi přesně 6 týdnů, odmalička se „kamarádí“ a my, mamky zase spolu. Loni v lednu spolu začali chodit do školky. Já syna učím, že nemá ubližovat, a když někdo ubližuje jemu, nemá oplácet ránu ranou. Kamarádčin je trošku rozmazlený, byl od malička tak trošku protěžovaný, nemá „pevné“ opratě, i když jeho otec je dost přísný, ale kamarádka se ho pořád před tátou zastává a hodně mu dovolí. Teď mi několikrát učitelka ve školce říkala, že i když jsou kamarádi, její chlapeček našemu dost často ubližuje (dnes přišel s monoklem a škrábancem pod okem od kostky).
Jak byste se zachovaly vy? Nechci vychovávat cizí dítě, nechci ani kamarádce radit, jak má syna trošku zkrotit, ale nechci, aby měl náš kluk pocit, že to kamarádovi projde a bude ho dál trápit. Kamarádka to nemá zrovna jednoduché, je na výchovu v podstatě sama a snaží se mít doma trošku klidu, aby se s manželem nehádala, ale je to na úkor pevnější výchovy.
ahoj,
my taky zažily něco podobného.Dcerka milovala školku, moc se jí tam líbilo, ráno se tam těšila a najednou byl zvrat, vymýšlela si různé neduhy proč nechce do školky – bolest bříška,nožičky,hlavičky, že nemůže do školky protože má rozbité boty apod.,nakonec z ní vylezlo, že jistá holčička jí tam ubližuje. Některé děti jsou citlivé,jako ta moje holčina, nikdy nikomu neublížila,troufám si říct,že by to opravdu nikdy neudělala,je to takový andílek,,,a když mi v slzách povídala,jak ju holčička kope,štípe,šlape jí po botách,podvrkává na procházce nohy,,,zasáhla jsem hned a to tak,že jsem si promluvila ne s maminkou,ale s učitelkou.Těžko maminka může řešit situaci,která se děje ve školce.Shodou okolností moje kamarádka má syna, který taky ubližuje dětem, mou dceru nevyjímaje a kamarádka si s ním neví rady. Domlouvá mu,dostane na zadek, jde klečet, nepomáhá nic.Řešíme to tak,že děti nenecháváme bez dozoru a pokud se k něčemu schyluje,musíme zasáhnout.Na jednu stranu je mi kamarádky líto,protože když vidím,co všechno pro to dělá,aby syn takový nebyl,a stejně to nepomáhá,,,,ve školce to samé, dovoluje si na děti, bije je,,,(začíná to ve chvíli,kdy je sám nespokojený,něco mu někdo vezme, řekne, nebo někdo dělá něco jinak než by chtěl on),,,Koukám že sem tu napsala docela román,trochu jsem se do toho zamotala,ale ještě jsem chtěla dodat, že učitelka zareagovala okamžitě,hned začala situaci sledovat,dala mi za pravdu,že jí opravdu ta holčička ubližovala,,,,do dvou dnů bylo po problémech.
Ještě jedna věc – od známé manžel řekl taky synovi,aby ránu oplácel ránou a od té doby maminka řeší jen samé kopance a rány způsobené jejím synem,těžko říct jak se zachovat,,,vidím to na té své kamarádce, může na něj být důsledná jak chce, vysvětlovat, zakazovat,přikazovat,,,dělá si co chce.Takže maminy, pevné nervy…. (taky sme se setkaly s dítětem,které svoje kamarády kouše,,,tak to je taky docela problém 🙁
sárina
Já bych určitě z pozice učitelky informovala obě strany a to sama od sebe, zrovna teď řeším něco podobného – jen jsou to holčičky a maminky nejsou kamarádky, ale holky to táhne k sobě a přitom neustále vznikají třecí plochy.
Nechci jim zakazovat společné hraní, ale pokud to jde tak se snažím být vždy někde poblíž a jakmile se k něčemu schyluje okamžitě zasáhnu, vysvětlím jim oběma co a jak a je opět nechám ať si hledají mírovou cestu. Ale chce to se jim opravdu věnovat a do úmoru vysvětlovat. U nás se to zatím vyvíjí slibně.
Ale je to těžké, tohle by měla učitelka řešit automaticky, nemůže spoléhat na to, že rodiče vyřeší za ni události ve třídě. Jasně, můžou si s dítětem promluvit, ale věci je třeba řešit na místě.
Asi bych si s učitelkou promluvila, začla nenápadně s tím co sama můžeš udělat pro vylepšení jejich vztahů, přitom se optat jestli to říkala i mamince kamaráda a jak to řeší ona když se něco přihodí.
No já jsem taková ,,držka“:-) že bych to řešila s kamarádkou osobně…asi nějak tak,že bych ji pozvala na kafíčko -bez dětí a tam to na ni vybalila…že syn má monokla a že mu to udělal její prcek a že bys byla ráda aby mu domluvila…a jedním dechem bych přidala,že samotnou Tě to moc mrzí ale nechceš chodit kolem horké kaše,protože kdyby to bylo naopak jistě bys to chtěla vědět..že chápeš,že jsou oba jen děti a že se to stát může a že to může udělat kterékoliv dítě/i kdyby sis 100x myslela v duchu že Tvůj syn ne:-)) to jí neříkej/ a uvidíš..nemyslím,že by Váš vztah měl nějak utrpět…jestli jste fajn kamošky tak se nic nestane…K
Jestli té učitelce věříš, určitě. Já jsem to řešila přes učitelku(dokladem toho, že vše nebylo vpořádku bylo to, že nezvládala jim dát hranice a zaměstnat je – ta současná to zvládá naprosto vpohodě). Když jsem to s tou kamarádkou(jestli se dá ještě takto označit) probírala, obrátila jsem se na tu bývalou učitelku, co šla právě kolem a ta, k mému úžasu řekla, že se vlastně nic zvláštního nedělo, kluci že se perou všichni. Takže nakonec z toho vylezl jako „jediný“ problém jen můj verbalizující syn!
K tomu oplácení rány, to je totéž u nás. Ano. Jenže komu by se chtělo někam, kde ho soustavně napadají?
Katko, já z něho nechci dělat otloukánka, ale taky nechci, aby se pral a já pak poslouchala, co chcete, on ho taky praštil. On ví, že se má bránit, ale že to má nejdřív zkusit po dobrém. Bránit se umí, vždyť má staršího bráchu, který mu jen tak něco nedaruje.
Jak reaguje? No, on je v pohodě. Nestěžuje si na to, je to tvrďák, který nežaluje a ani nebrečí hned po slabém dotyku, ale mě to štve, protože tohle není kamarádství.
Pamino, chápu, že se to špatně řeší právě s kamarádkami, nechci jí nějak žalovat. Spíš bych byla ráda, kdyby jí o tom řekla ta učitelka. Možná jí o to poprosím, aby informovala i druhou stranu. Přeci jen autorita paní učitelky je něco trošku jiného než stěžování si kamarádky, ne?
No, já hlavně nevím, jestli je úplně dobré vychovávat dítě tak, že nemá oplácet ránu ránou. Já jsem to dřív taky dělala spíš takhle, ale ze syna je teď občas trochu otloukánek. Takže teď mu říkám: Když tě někdo schválně bije, nejdřív mu řekni, ať toho nechá. Když to nepomůže, vraž mu taky jednu. Ale nikdy si nezačínej. A docela to funguje.
Jinak si myslím, že by si děti měly konflikty ve školce řešit samy, pokud to nepřesahuje únosné meze.
Katka
Lenousi, je mi moc líto tvého syna. Rozhodně to nějak řeš. Můj prostřední procházel něčím hodně podobným. Byla jsem hodně špatná z toho, že je v prostředí, kde ho neochráním a neochrání ho nikdo jiný. Nevím, jak reaguje tvůj syn, můj začal být sám zlý. Napřahovat na nás a verbalizovat to násilí(Já tě zabiju!, Skočím z okna! atd.) Řeš to! Já jsem to neřešila(byla jsem těhotná a neměla na to tolik energie a taky jsem nechtěla nějak si rozhádat tu kamarádku). Výsledek je ten, že syn prošel traumatizujícím rokem, před časem jsem nakonec s tou kamarádkou o tom stejně mluvila, jak její syn mému ubližoval a že to ještě dnes není úplně vpořádku a naše vztahy výrazně ochladly. Takže má rada zní: řešit hned, s kamarádkou i učitelkou!
Ahoj holky, potřebuji poradit, jak se zachovat, když syn mojí kamarádky ve školce ubližuje mému synovi. Kluci jsou stejně staří, je mezi nimi přesně 6 týdnů, odmalička se „kamarádí“ a my, mamky zase spolu. Loni v lednu spolu začali chodit do školky. Já syna učím, že nemá ubližovat, a když někdo ubližuje jemu, nemá oplácet ránu ranou. Kamarádčin je trošku rozmazlený, byl od malička tak trošku protěžovaný, nemá „pevné“ opratě, i když jeho otec je dost přísný, ale kamarádka se ho pořád před tátou zastává a hodně mu dovolí. Teď mi několikrát učitelka ve školce říkala, že i když jsou kamarádi, její chlapeček našemu dost často ubližuje (dnes přišel s monoklem a škrábancem pod okem od kostky).
Jak byste se zachovaly vy? Nechci vychovávat cizí dítě, nechci ani kamarádce radit, jak má syna trošku zkrotit, ale nechci, aby měl náš kluk pocit, že to kamarádovi projde a bude ho dál trápit. Kamarádka to nemá zrovna jednoduché, je na výchovu v podstatě sama a snaží se mít doma trošku klidu, aby se s manželem nehádala, ale je to na úkor pevnější výchovy.