Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
uspávání miminka
Ahoj moc by mě zajámalo jak uspáváte svoje děti,jedná se mi o miminka kolem 3 měsíců.Mála hodně plakala prvních 6 týdnů,tak jsme ji pořád nosili,teď jí jsou tři měsíce a neumí usnout jinak než v náruči nebo u prsa.Problém je,že u prsa si nebrkne takže se za chvilku vzbudí a plače,navíc máme problém venku v kočárku,kdy nemůže usnout,jelikož tam nemá prso.(dudlík nemáme-malá ho nechce)Vyčetla jsem,že by 3 měsíční dítě mělo usnout samo v postýlce, tak by mě zajímalo jaké s tím máte zkušenosti a jestli to funguje.Položit dítě, pohladit a odejít z místnosti a nechat brečet.Jak dlohou a do kdy by se to měla naučit.Opravdu je mi jí líto proto bych jí chtěla pomoci a naučit spravné usínání.díky
Našeho syna jsme museli také nosit a uspávat. Potom byl problém ho položit do postýlky, protože byl okamžitě vzhůru a nastal nový řev. Zhasnout jsem nesměla hodně dlouho, protože se pravděpodobně bál tmy. Pohádky jsem za večer přečetla nejméně tři. Vyžadoval neustálou pozornost. Dcera byla úplně jiná. Pravidelná doba na spaní. Položila do postýlky, pohladila jsem jí po hlavičce, nechala svítit bodovou lampičku a odešla. Za 5 minut jsem se na ní šla podívat a buď spala a nebo si pro sebe něco potichu broukala a hrála si s ručičkami a ještě se stačila na mě usmát. Malý nechtěl být v pokoji sám a vždy čekal na mě, až přijdu od malé. Lehla jsem si k němu, četla nebo povídala pohádky, držela ho přitom za ruku a on usnul a já samozřejmě s ním. Potom mě musel manžel přijít vzbudit, abych se přestěhovala do své postele. Nevím jestli to má nějaký význam, ale malej je narozený klasicky, kdežto u malé mi museli udělat císařský řez a na pokoj jsem jí dostala až 4 den. Jinak spala na odd. šestinedělí. Nekojila jsem je ani jednoho, ale malýmu ta dávka nestačila, byl to takový náš Brouček a je do dneška. Malé jsem se naučila říkat Beruško a také jí to zůstalo. Ještěže jsem měla nespavé dítě jako první a měla jsem na něj dostatek času. V opačném případě by to byla docela fuška. Přes den se věnovat jednomu a v noci chodit s druhým, to bych dlouho nevydržela
Taky vzpomínám-tehdy to bylo vyloženě hrozný, ale ted si vzpomenu se slzou v oku:)). Syn asi do 10-ti měsíců usínal jedině u kojení. Pak jsem ho musela přenést spacího do kočárku a aspon houpat, pokud jsem stála,vydržel 10min, zas houpání….atd. V 10-ti měsících se mi odstavil, a to nám teprve začalo-uspávala jsem ho jedině v náručí tím způsobem, že jsem musela stát, houpat ho, pochozovat a ještě ho pleskat po zadečku, takhle si to vynutil asi do 1,5roku. Dovedete si představit takhle třeba půl hodky chovat 13kg dítě?:)) měla jsem záda v pr…:)) Byla to moje blbost, ale neměla jsem to srdce nechat ho křicet nebo vztekat. Ale zvládli jsme to, zhruba od toho 1,5 roku se mi už podařilo ho udrncat v kočárku nebo si vedle něj lehnout,chytit ho za ruku a za chvíli spal. A dnes? má už 6let-jak to letí-rozmazlený určitě není, usíná sám, takže vše o.k. Bylo to docela náročný období, hlavně po fyzický stránce:)), ale dnes na to vzpomínám už s úsměvem
Zrovna dnes jsem vzpomínala se svou dcerou jaká byla živá a uplakaná, na ruky naučená….taky jsem na sebe upletla tehdy bič..ale po nějaké době se to ustálilo..a bylo fajn…další tři byli už v pohodě. Teď čekám po dvanácti letech své vytoužené páté..tak jsem zvědavá, jaké to bude u tohodle zlatíčka. Přece jen už to bude po tak dlouhé době vše nové. Asi to bude mazlíček..všichni se moc těší..tak už se smějeme a připravujeme i na tu možnost, že bude hýčkání a nošení. Ale kdoví..na to si ještě musíme nějaký ten čas počkat.
jo, kolébka byla pěkně na houby, ale ten kříž do kterého dítě dáváš až pak, to chápu, to jde blbě, zkus to ale obráceně, to jde krásně. roztáhneš pruh třeba na postel, do půlky položíš mimi tak aby spodní okraj mělo pod prdelkou. vezmeš konce,za zády překřížíš a zezadu dopředu přehodíš přes ramena, když za ty pruhy najednou zatáhneš, přitáhne to děťátko k tobě. podeber prcka a narovnej se. Jednou rukou přidržuj mimi druhou zatáneš za popruh, pak ruce vyměníš a utáhneš druhou stranu, snad to nezní moc složitě, čím více je mimi připláclé k tobě tím lépe. na prdýlce překřížíš a pod nožičkami vedeš zase dozadu za sebe. Uvaž uzel, vše musí být hodně utažené. Pruhy roztáhni, aby neškrtily. Je to kříž s kapsou, ale uvazuješ ho i s dítětem, takže ti odpadá to dodatečné nandavání prcka. Možná bude ze začátku plakat, to neva, pláčou skoro všechny, pomůže, když se při uvazování budeš pohupovat v kolenou.(http://www.youtube.com/watch?v=A4H4yYd7Xfg) akorát tady ta paní dává dítě do toho pruhu až pak, kdežto já už tam tu malou mám. Uznávám, že je to kapanek obtížné, ale dá se to naučit, fakt to jde, chce to jen cvik, a ten kříž ti vyjde pokaždé stejně. hlavně hodně utahovat, máš ještě malé mimi, nemělo by v šátku sedět,ale být jakoby rozpláclé jako žabička na tvém hrudníku. Když to budeš mít dobře utažené, budete mít společné těžiště a nebudou tě bolet záda, budeš mít volné ruce (obě! žádné přidržování- parádička) a mám vyzkoušeno, že se v tom úvazu, pokud máš prsa jako já (kapanek vytahaná, promiň, jiný výraz mne nenapadá) dá se v tom v pohodě KOJIT a to i ZA CHUZE! Na nakrmení to není, ale na uklidnění uřvánka během nákupu – vynikající. A neboj, do šátku není vidět. Můžeš mimi poplácávat po prdýlce a když se nají a ty ho kapanek povysadíš (to už přidržovat musíš) krásně si odbrkne. Jo, a ještě nám to výborně pomohlo na prdíky, který jsme měly fakt ukrutný a díky šátku se dcerce krásně spravily i kyčle. Kdybys cokoli potřebovala, tak klidně písni. Já ti můžu šátek jen a jen doporučit. Holčička je klidná a vyrovnaná i když z počátku to tak vůbec nevypadalo a já byla z toho jejího pláče vážně K.O. Šátek nám opravdu velice pomohl a myslím, že až se narodí to druhé, ocením ho o to více.
Téro zkoušej dál, kolébka se teda u nás taky neujala ani u jednoho, ale kříž s kapsou byl bezva! Zkoušej a přijdeš do toho určitě.
bramborko, satek mam,ale porad bojuji jak to uvazat, nejde mi to podle navodu.kolebku nechtela mala vubec kriz s kapsou mi pokazde vyjde jnak a nasoukat tam malou je drina, tak nevim asi nejsem satkovy typ,ale zkousim to…
Matildo, zkus šátek, moc se mi osvědčil, malý se ti tam vyspí a ty uděláš fůru práce.
Sončo, šátek, šátek..((-: Můžu se podepsat ((-:.
Malá řvala v kočáře – šátek, špatně nám usínala – šátek, později nastoupil tatínek s houpáním na baloně. Houpeme stále a to už byl děvence rok (-:. Ale ,až na vyjímky, to funguje bezvadně, skoro jako na vypínač. Nakojit na baloně, čtvrt hodinky houpat a šup do postýlky. Vzhledem k tomu, že jsem opět v naději, šátek jsem odložila a malá se (KONEČNĚ) naučila usínat i v kočárku, sama od sebe. Nevím, skutečně nevím, co budeme dělat, až se to druhé malé narodí (((-: Nejspíš si pořídíme druhý balon, i když už jen ten jeden je velký jako kráva ((-:. Ale spíme všichni v jedné místnosti a pokud to bude, v rámci zachování všeobecného zdraví, nutné, klidně koupím druhý. Jeden pro mě, jeden pro tatínka, a budem houpat a houpat a slibuju, že si nebudu stěžovat, protože TOHLE už bude BIČ JAKO NOHA (((-:
Téro, opakuji se, ale ten šátek vážně zkus, v nouzi ho můžeš uvázat na kohokoli – vyzkoušeno.((-:
A ještě jak píše Karamela – kojíme i 15x i vícekrát za den, je to jediná činnost, u které se uklidní a trošku si zdřímne, večerní rituál zatím spíš vypadá tak, že kojíme, kojíme, někdy půl hodiny ale spíš i 2,5 hodiny, než se rozhodne, že už bude spinkat. A nenadělám s tím nic, to jsem si myslela, že mě u dětí nic nemůže překvapit. A túry s kočárkem musím dělat taky, jen aby trošku pospal, jinak by snad vůbec nepřibral:-)
Ehm…Jaruško, Julčo, Sašo tak to máš teda hodné děti! Ale takové malé děti….že by to bylo výchovou to nevěřím! Tobě to vyšlo a já ti to jedině přeju.
Ale každé miminko je jiné a takoví malí nemají rozum, to že některé usíná samo a některé chce chovat a nechat uspávat…já naprosto souhlasím s Peťkou! Taky bych nenechávala ho uřvat.
Já mám 2 děti. První kluk se ode mě nechtěl hnout, už v porodnici se mnou spával často v posteli, usnul u prsu a jka jsem s ehnula že ho dám do postýlky tak se vzbudil a řval a řval, málokdy se mě to podařilo. já sjem teda na to neměla, byl to s ním v tomto náročný, ale snažili jsem se to vydržet, protže jsme věděla že to nebude věčně, doma jsem ho uspávali na baloně anebo spával mezi nama s manželem. Po obědě také…musela jsme si s ním lehnout než usnul, jak byl starší tak pak postupně…chtěla usínat se mnou ale jak usnul, nechal se dát do postýlky. někdy okolo roku a půl najednou nechtěla, chtěla chodit sám, z ničeho nic, chtěla jít sám do postýlky a usíná od té doby sám. připomínám, že jsem všemu dala volný průběh, někam možná směřovala, ale do ničeho ho nenutila. Druhá holka byla opak…už v porodnici se napila a chtěla jít do své postýlky, zmuchlala si pře pusinkou ručičkama peřinku spala do dalšího kojení. Totéž doma, neznám že bych ji uspávala, naopak ji to rušilo…moje pohupování…chtěla jít do té své postýlky….na druhou stranu jenom tam…nechtěla spávat nikde jinde…ani v kočárku. vyjímečně usnula když jsem ji nosila v šátku…ale nejraděj byla v té své postýlce se svou peřinkou a sama.
myslím že je to fakt individuální, holky a mě teda hodně pomohloa pomáhá když je nějaké trápení takové…ne že bych jim nechala at si dělají co chtějí, samozřejmě je směřuju a vychovávám, ale ne do úplnýho řevu a říkám si…věčně to trvat nebude. A tak rychle to utíká…pak budem rády vzpomínat jak jsem je jako miminka chovaly a houpaly a na to blbý zapomenem.
Jaruško, nic proti tomu, co píšeš, máš štěstí na chápavé a hodné dětičky. Já mám třetí dítě, s mým mužem dohromady páté, opravdu nehrozilo jít si lehnout každý den odpoledne a večer v sedm být v posteli:-) A náš malý benjamínek (8 týdnů) je od návratu z porodnice pokládán po večerním kojení v pravidelnou dobu do postýlky, ale jaksi to nefunguje. Metodu nechat miminko vykřičet bych dokázala aplikovat u děťátka, které se do dvaceti minut uklidní a usne. Řev našeho tygra po půl hodině víc a víc graduje a my máme opravdu strach, že si ublíží. V životě jsem neviděla tak malé děťátko takhle se vztekat. Takže u nás to vypadá tak, že nakojím, uložím, zazpívám ukolébavku a pokud už neječí, tak zkusím odejít. Teď dva dny po sobě to začalo zabírat, usnul sám od sebe, hurá hurá. Když ale začne plakat, nenechávám ho, protože vím, že prostě nepřestane.