Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
uspávání miminka
Ahoj moc by mě zajámalo jak uspáváte svoje děti,jedná se mi o miminka kolem 3 měsíců.Mála hodně plakala prvních 6 týdnů,tak jsme ji pořád nosili,teď jí jsou tři měsíce a neumí usnout jinak než v náruči nebo u prsa.Problém je,že u prsa si nebrkne takže se za chvilku vzbudí a plače,navíc máme problém venku v kočárku,kdy nemůže usnout,jelikož tam nemá prso.(dudlík nemáme-malá ho nechce)Vyčetla jsem,že by 3 měsíční dítě mělo usnout samo v postýlce, tak by mě zajímalo jaké s tím máte zkušenosti a jestli to funguje.Položit dítě, pohladit a odejít z místnosti a nechat brečet.Jak dlohou a do kdy by se to měla naučit.Opravdu je mi jí líto proto bych jí chtěla pomoci a naučit spravné usínání.díky
No ty výčitky musí být-máme přeci i srdíčka:-))))
Tak to máš super mamču, karamelko :))
Jinak – vztek a následné výčitky, toho už se asi nezbavíme, dokud budeme mít “prudiče“ doma :)) Řeším si to už 12 let :))) Akorát později už je vztek kvůli něčemu jinému než kvůli ne – spaní…. ale jako andílci vypadají spící i ti větší a já si pak říkám, jaká jsem strašná semetrika, když mám tak krásné a hodné dětičky :)))))))))))))))
Vici:-) vztek a následné výčitky mám pořád:-) a to už má malý 3,5r…:-))) toho se jen tak nezbavíš:-)))Úplně přesně vím o čem mluvíš-u nás to za doby miminka bylo 100% stejné-kojení do 11 do večera…rozčarování,že ten malý prudič je neutišitelný:-) a pak spokojeně spinkající andílek:-) ale že to Ty dětičky báječně umí:-) Mamka mi vždy na moje zoufalé…on ještě nespííííí… odepsala smsku ale budeeee nebooooj,plače protože to jinak vyjádřit neumí..to se nedá nic dělat:-)
Tak bojuj:-)) K
Holkýýýý :))) Taky se omlouvám (Matildo, Vici…) – ale já se tu řehtám…. a jsem škodolibě ráda, že Jendovi už jsou za chvíli tři… :))) Ale je mi vás líto…. hladím na dálku unavené maminky a zdravím malé “uřvánky a strouhače rohlíků“ ;)))))))))))))
babofko, já jsem občas na pokraji zoufalství a v tu chvilku je mi nějak jedno jestli si zaslouží či nezaslouží vyřvat – takže ječí v postýlce 10 minut, jakoby ho na nože brali – mě opustí vztek a nastoupí výčitky :-), je mi toho našeho dareby líto a tu jsem u jádra věci – vezmu křiklouna, pochovám a kojím do uspání u sebe v posteli, kde ten malý rošťák usne během 2 minut. Když ten uječený tvoreček usne, nabývám dojmu, že mu šíleně křivdím neb vedle mě klidně oddychuje nádherný, spokojený anděl :-D. Takže je to vlastně moje vina, že ten drobeček nechce hajat ve své postýlce, když ví, že maminka ten křik stejně dlouho nevydrží a vezme ho z vězení k sobě do teplíčka.
Karamel, úpně tě chápu, než se narodil Marís, taky jsem se smála. Občas mám stavy (asi šílenství), že i tomu chaosu doma se směju…ale moc často to není. Manžel chtěl děti 3, tak jsem mu minulý týden oznámila, že si bude ale muset najít jinou a odolnější maminku a mě najít místo v blázinci :-).
Matildo,Vici..holky promiňte,ale já se fakt zasmála:-)))))) nad těmi Vašimi příspěvky:-)))))
Jsem škodolibka škodolibá:-))) Ale,že je to mateřství krásnáááá věc ? 🙂 Jo a pusinku ,,prudičům“:-))))) K
Jak píše karamela, děti rostou a vyvíjí se. Náš prcek v 10 měsících byl zlatíčko, které jsme uložili do postýlky, dali pusinku, řekli “papa“, on nám zamával a během chvilinky usnul. Žádný pláč. Podotýkám ale, že nikdy nešel spát před 22.hod. Protože to by jinak než s řevem nešlo, zbořil by barák. Je prostě sova jako my, už odmalinka…
Dnes (2 roky) usíná tak, že si s ním jde někdo z nás lehnout a povídáme si. O tom co jsme přes den zažili, chválím ho i říkám, co se mi nelíbilo, povíme si, co nás zítra čeká, někdy pohádkujeme. Spí část noci ve své posteli a pak vždycky přijde k nám do ložnice nebo už u nás v ložnici usíná.
Na vyřvání dítěte má každý svůj názor, já ho neuznávám. Nechci nechat své dítě jen tak řvát a vybudovat v něm pocit, že ho rodiče nechtějí, že ho radši zavřou do pokojíku, do postýlky a jdou pryč. To si přece ten malý drobeček nezaslouží. Pokud chce být v naší přítomnosti, bude v ní. Chtěli jsme ho a nebudeme ho odstrkovat. I když jsme už často unavení a on je ještě ve 22:30 k neutahání…
Karle, taky moc dobře vím, jak se člověk vyspí s (kopajícím a všemožně se otáčejícím) dítětem v manželské posteli. A představte si, jak na ta léta budete za několik let vzpomínat, jak to bylo krásné slyšet oddychovat to vaše zlatíčko, vnímat jeho vůni umytých vlásků a když se k vám navíc tulí, ve spánku objímá a ráno pusinkuje, to je snad to nejhezčí, co vám může dát a to nevyspání je totam.
Zkuste manželce ulevit třeba o víkendu, nechat ji ráno déle spát nebo přes den, aby si trochu odpočinula. Nervy na dranc nepomůžou nikomu z vás a dítě rozhodně neuspí. Zkuste být co nejvíc v klidu, odpočívat jak se dá a užívat si vašeho prcka… A snad se pak i oba vyspíte… 🙂
Tak u našeho malého to bylo podobné. Spal přes den třeba 5 hodin v kočárku na dvoře, ale v noci spát nechtěl. Nosila jsem ho, uspávala, zpívala potichu (abychom nevzbudili tatínka) a náš malý ne a ne usnout. Žádný režim nechtěl brát a vyřvávat v postýlce, jsem ho nechtěla nechat. Když náhodou usnul na déle než hodinu, tak spal maximálně 3 hodiny v kuse. A pořád by jen jedl. Snažila jsem se ho ošidit s čajem, ale poznal to. Přes den jsem byla jak chodící mrtvola (chtěla jsem spát, ale nešlo mi usnout). Prostě když v 6 měsících začal spát od 8 do jedné v noci, budila jsem se, jestli dýchá. Postupně se délka nočního spaní prodlužovala, až spal celou noc až do 7 hod. ráno. Naštěstí byl první a tak jsem na něj měla čas.
Když jsem čekala druhé dítě, měla jsem obavy, jak to budu zvládat. Přes den syna a v noci miminko. To bych dlouho nevydržela. Naštěstí malá byla hrozně hodná a hned po narození spala skoro celou noc a “dodržovala“ intervaly spaní a bdění, takže jsem se mohla věnovat naplno oběma.
:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Ahoj Vici, jen jsem v rychlosti nakoukla – v telce jsou reklamy, já vím, že se to nemá, ale to je jediná chvilka, kdy mě Vladoš milostivě propustí – např. na záchod, zapnout pračku apod.
Já nevím, mám pocit, jako bys bydlela tady u nás:-) Podepsala bych se pod celý odstaveček – včetně ranního vstávání – hrůza, když si člověk z noci pamatuje každou minutu manželova chrápání a ten pak ráno tvrdí, že byl celou noc vzhůru:-)
Uklízení neřeším, je fakt, že se mi teď, co mu rostou ty zuby a je tak přííííšerně protivný, se mi ten binec tady hromadí, čekám, že se buď stane zázrak nebo 23.12. v noci budu muset aspoň setřít podlahy a prach v nejfrekventovanějších místnostech, ty ostatní hermeticky uzavřu a nikoho tam nepustím:-)
A další věc, která mě strašně s..e, je večerní návrat našeho táťky, kdy po celodenním protivném ječení a vztekání se k němu doplazí naprosto usměvavý nádherný chlapeček, obejme mu nohy, postaví se a vztahuje ručičky a čeká na všechny ty kravinky, co s taťkou dělají a je prostě úžasný a hodný a bez chybičky, a bez slzičky, a pak tomu chlapovi tvrďte, že tohle zlatíčko, tenhle okatý andílek vás celý den tak NESKUTEČNĚ PRUDIL!!!!
Vidím, že jsem si potřebovala vylít své emoce a od uspávání jsme se dostali někam trochu vedle:-)
Halo, halo, hlásí se další troska.
Mariánek je poslední dobou “na zabití“ a já mám nervy na dranc :-(. Přes den spí 2x 1 hodinu a v noci spí sice i 3 hodiny, to však dost nepravidelně a ještě je prokňourá ( rostou mu zoubky, tak asi proto), takže stejně pořádně nespím. Od půlnoci kojím každou hodinu (někdy i častěji) a tímto způsobem se prokojíme k půl 7. Ráno mě dokáže rozhodit i manželovo: “Dobré ráno“ (jaképak dobré, když jsem se opět nevyspala), nebo: “Dneska se mi nějak špatně spalo.“ (ale to JÁ mám už skoro 9. měsíců kruhy pod očima). Uklízení se nekoná, spíš přibývá nepořádek, Marís vyžaduje bezmeznou pozornost a nebo řve tak, že to rve uši – taková malá/velká hysterka. Když už náhodou nepláče, tak vytváří nový nepořádek (trhá letáky, roznáší boty, hází hračky do všech světových stran, kreslí rohlíkem po koberci, případně jej strouhá o hranu stolu, piškoty drtí v ruce a následně rozhazuje všude okolo, leze Máše do misky s vodou, jak najde nějaký chlup už ho má v puse a do toho všeho Verunka, která mluví a mluví a mluví…).