Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Už jsem pěkně nervózní
Ještě pořád nic nevím, zbývá mi jen čekat, jak dopadl odhad nemovistosti, ještě netuším, jestli hypotéku dostanu .
“Přítel“ se překonává – všechno děláme spolu – sušíme, grilujeme, vaříme, vypijem si spolu kávičku i pivečko… nechci jen tak sedět a nic nedělat, ale nechci, aby si myslel, že je všechno zas dobrý. Ale když mu něco řeknu, určitě bude řádit a bude zle. Taky už to dokážu jako on, být milá a příjemná i když mám úplně jiné plány.
Nevím jak to mám udělat, chci, aby věděl, že odcházím, že to myslím vážně… ale bojím se mu to říct. Já mu to řekla přece jasně, že s ním na dovolenou nejedu a že sháním byt.
On řekl, že můžeme zůstat, než se to vyřídí a že se k sobě budeme chovat slušně……. jenže on se chová, jakoby se vůbec nic nedělo a já se rozhodla zůstat (ale nic takovýho jsem mu neřekla). To je hrozná situace. Jak byste se zachovaly vy?
Blani:-( no co se dá dělat..nic čekat,čekat,čekat….taky Ti moc držím paleček aby už to klaplo:-)))) drž se holka.. K
blani, musím říct, že číst (nedej bože žít) tvůj životní příběh od..až do…nu, nic pěkného. Ale myslím, že by se za takový námět k filmu nemusel nikdo stydět :-). Každý den nakouknu, jestli už bydlíš a hlavně mě uklidní, že o sobě dáš vědět, že jsi v pořádku, tedy alespoň fyzicky. Držím pěsti, aby to trápení a starosti co nejdříve skončili, je to docela ubíjející, že to všechno tak dlouho trvá. Líbí se mi nová TaHad, rozhodnutá necouvnout :-))).
Tak mám další zprávu. Před chvílí mi volal odhadce z banky, že prohlídku bytu má teprve teď za sebou – bylo to domluveno na minulý čtvrtek – jel do Hrádku jak bylo domluveno a ten pražskej realiťák mu zavolal, že je v Praze a nemůže přijet.
Brácha zuří, protože jede za pár dní na dovolenou a jelikož mi i s manželkou na hypotéku budou ručit, má obavy, že budou muset přijet ze Šumavy podepsat smlouvy.
A já se divila, že to tak trvá. Snad už se všechno konečně rozjede jak má a všechno nakonec dobře dopadne….. už jsem fakt s nervama docela v koncích. Doma udržovat klídek, Libor už si určitě myslí, že jsem si všechno rozmyslela a zase couvnu a zůstanu….. nejraději bych vykřičela na všechny strany dokola, jak jsem s ním nešťastná, jak mi ubližuje a že chci od něj co nejrychleji pryč….. jenže tam musíme ještě chvíli vydržet …. no tak tedy přistoupím na jeho hru a budu chvíli hrát hodnou holku, nevím jak dlouho ještě tohle divadlo bude trvat 🙁
Já to nějak zvládnu, tentokrát už necouvnu, už vím, že to nemá smysl, jen mě ten vztah ničí. Už se zase začínám dostávat do takového toho stádia, že se bojím něco říct, aby si to zas nepřebral po svém……. bojím se, že mi zazvoní telefon, aby on u toho nebyl ……. bože, ať už tohle skončí, ať už je to za námi
Blanko,přesně vím, jak Ti je… my máme doma úplně to samé. První soud máme za 14 dní a doma se dělá, jakoby nic. Smějeme se (je fakt, že ne na sebe), hrajeme si s Majdou, minulý týden jsme dokonce i chodili s Majdou spolu na procházky….. přetvářka je hrozná věc.
Ale pokud máš vidinu “lepších“ zítřků (budoucích), vydržet se to dá.
Posílám Ti trošku síly, kterou mám a držím pěstičky, ať se to netáhne moc dlouho a vy můžete brzo odejít.
Jak to říct Elišce opravdu nevím 🙁 Bude to pro ni hodně těžké, ale zvládne to. Uvidíš.
Držím pěstičky.
Blanko, hlavně prosím zase necouvni, abys nám tu chvilku po “couvnutí“ zase neplakala, že je na Tebe sprostý a vyhazuje Tě. Musíš mít prostě svoje a nebýt na něm závislá, protože komedie (ty chvilkové) už jste měli několikrát, tak vydrž a necouvej…. A PRYČ
Blaní hlavně mu zase nepodlehni a vydrž! Až budeš osamostatněna, bude ti líp určitě, hlavně zatkni zuby a nepust si ho k tělu!
Blani, taky bych řekla, ať vydržíš… je to šílenec a než riskovat, že zas začne vyvádět, to bych s ním raději ještě pár dní tu komedii hrála. Hlavně už se pak spakuj a utíkej a nikdy se nevracej…. prosím!
A Eliška je už dost velká, měla by to pochopit. Hlavně by asi měla vědět, že za tebou může kdykoliv přijít. Drž se a vydrž!
Blani..ale ona má přece u Tebe dveře otevřené ne ?…není to mimino,ona to pochopí..možná Ti bude v životě nakonec blízká jako Tvoje vlastní dcera:-))
Zítra má narozeniny, koupila jsem mu už dávno předávno dárky. Nevím, jestli mu je mám dát… ale asi jo. Pak mu řeknu, že to má za to, že jsme u něj mohli “dožít“ v klidu.
Nejdřív řádil a vyhazoval nás hned, že chce narozeniny oslavit už bez nás….. pak zas otočil. Tak nevím, nevím, jak tohle dopadne. Připadám si jako podvodnice. Dnes má přijít jeho máma, volala mi, jestli jsme doma, tak budu hrát komedii i s ní. Nejvíc mě trápí Eliška. V pátek přišla hodinu před návratem táty z práce, objala mě a říkala, že už se bála, že od táty odejdu, že si všimla, jak se trápím a že s tátou nemluvíme. Jak to říct tý holce??? To mi opravdu nebylo moc příjemný.