Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nevlastní dítě
Dobrý den, prosím Vás moc o radu, protože už nevím, jak dál, jak se chovat a co dělám špatně. Manžel má dceru z předchozího manželství. Nejdříve ji míval jen každý druhý víkend. Tou dobou jsme s dcerkou vycházeli moc dobře. Její máma se jí nikdy moc nevěnovala. Je to paní, která má spíše dítě na ozdobu. Navlékne ho do značkového oblečení, přihlásí do hromady kroužků, aby bylo vidět, že na to má a zbytek času dítě hlídá paní na hlídání nebo babička s dědečkem. Ona na ni dokáže vetšinu času jen křičet. Dcerka byla proto velmi vděčná za veškerou pozornost, kterou jsem jí věnovala. Pak můj tehdy ještě přítel přišel o zaměstnání. Dlouho nemohl sehnat práci, a tak si brával dcerku po dohodě s exmanželkou domů častěji. Nemusela platit na hlídání, tak jí to nevadilo. Já jsem tak přicházela s dítětem víc do kontaktu a začala jsem si všímat řady věcí, které muž i nevidí, ale které ženám neuniknou. Ať už je to ignorace toaletního papíru, splachování, mytí si rukou po použití WC (dítěti je 8, dnes 9 let), soustavná ignorace a podvádění ohledně večerní koupele, čisštění zubů, oblečení v podstatě poházené po bytě, do školy se nebyla schopna bez pomoci dospělého absolutně připravit (prostě tvrdila, že nerozumí zadání),… Pak se k tomu přidalo i to, že její matka neměla čas chodit s ní k lékaři, zakazovala dceři umývat si přirození a já pořád dumala, proč nám dává dítě každou chvíli s léky na záněty močových cest…prostě máma dcerku k ničemu nevede, nevychovává ji a dítě je nesamostatné. Proto jsme s manželem postupně vymohli rozšíření styku s dcerou. Máme ji dnes 6 dnů v kuse, matka 8 dnů. Exmanželka začala dělat problémy (nedává dcerce dostatek spodního prádla, dává jí děravé oblečení, apod.) a činí spoustu dalších věcí, které není nutné zmiňovat. Od té doby, co byl styk rozšířen se rapidně zhoršila situace mezi mnou a dcerkou. Přestože se jí věnuji tak, jak se jí její máma nikdy nevěnovala (maluji si s ní, zpívám, učíme se hrát na piano, chodíme na karneval, do divadel, učím se s ní, čtu jí pohádky před spaním), dává mně najevo, že její máma je ve všem lepší. Situaci s oblečením jsem řešila nákupem vlastního oblečení. Dcerka pohrdavě jen prohlásila, že má tohle u mámy také. Je pravdou, že s manželem dcerku nutíme, aby se denně koupala, čistila si 2x denně zuby, nosila rovnátka, která odmítá, skládala si po sobě oblečení…to po ní doma máma nevyžaduje, tak je nejspíš díky tomu v jejích očích lepší než já. Nemohu ale přeci dopustit, aby v devíti letech nedělala tyto základní věci, které zvládá i má 3-letá neteř, která mé sestře doma dokonce sama od sebe pomáhá, což se o nasšem dítku tedy říci nedá. Já už jsem ztratila veškerou motivaci a upřímně řečeno mě její chování hodně zraňuje. Už jí činnosti nevymýšlím. Prostě si začnu sama malovat, chystat kraslice apod, a čekám, zda se přidá či ne. Už jsem ale psychicky dost na dně a nevím, jak dál. Co dělám špatně? Jak se mám tedy chovat? Nyní máme zažádáno o střídavou péči. Čekám, že se tím vyřeší problémy s oblečením, které si za své výživné budeme pro dceru obstarávat sami, ale hlavně to, že by s námi dcerka měla být 14 dnů v kuse, což by přeci jen mohlo mít trochu vliv na její pohled na věci. Poslední dobou nám ještě začala předvádět hysterické záchvaty (vzteku či vzdoru…nevím). Když se jí něco nelíbí, začne dělat příšerné scény, že chce jít k mámě. Nevím, zda se podobně chová i u matky, ale to se nedozvíme, protože s tou není rozumná řeč. I sociální pracovnice už v tomto směru zlomila hůl. Pořád si myslela, že si můžeme jako dospělí lidé přeci jen promluvit, ale když to sama zkusila iniciovat, zjistila, že to prostě ze strany matky nejde. Prosím, máte někdo podobné zkušenosti? Víte jak situaci alespoň trochu zmírnit?
Alice
I ke me je ted chladna. Drive mi rikala, ze je rada ze tu jsem a ze se o ni staram a ze me ma rada. Braly jsme se do naruce a byly si blizke.Pritel mi rika, ze se po me pta kdyz nejsem doma a ze se snazi me napodobovat jako svuj vzor.
Ted jsem se od ni dozvedela, ze me nema rada a ze mi to rikala jen tak. Nevim jestli si vymysli a nebo to z jeji strany bylo jen divadlo.
Chtela bych aby byla ke me uprimna a nerikala mi hezke veci, jen protoze vi ze je chci slyset a ona chce abych ji neco dovolila ci koupila. Potrebuji vedet, co si mysli doopravdy.
Renata
Mila Alice,
mam pocit, ze Vas pribeh a situace ktere licite jsou z meho zivota. Uplne jako pres kopirak. Naprosto chapu jak se citite. I ja se snazim vychovat nevlastni devitiletou dceru.
Je tu jen maly rozdil, mi ji mame na stalo a s matkou se vida kazdych ctrnact dni. Dosta se k nam po tom, co ji jeji matka v opilosti napadla a vyrazila ji predni zuby. Soud tedy rozhodl, ze je matka pro dite nebezpecna.
O jeji vychove mam taky silne pochyby podle toho, co mi mala i jeji otec vypraveli. Priklad za vse: Nosila cumel az do 7 let a diky tomu potrebuje rovnatka.
I ja jsem se velmi snazila. Spolecne aktivity, oblibenna jidla, hrani si, povidani, darky…..
Kdyz mala dorazila k nam nemela zadne hygienicke naviky: toaletni papir, splachovani, cisteni zubu… Pokud mela hlad sla sama do kuchyne a hledala, co by snedla, nejedla priborem, ke kazdemu jidlu vyzadovala majonezu (napr. spagety s majonezou,) trvala na tom abychom sli spat ve stejnou dobu jako ona…
Zacatky byly opravdu tezke, ale s partnerem jsme to zvladli. Az jsem na sebe zacinala byt hrda, jak se mi jeji vychova dari. Zklidnila se, zacala poslouchat, jedla bez remcani,…
Jenze ted, nevim z jakeho duvodu je vsechno spatne. Mala nema zadne zvlasni povinnosti, co se tyce domacnosti. Jedine, co po ni chci je uklizeni hracek, spinnave obleceni do pradelniho kose a pilnna priprava do skoly.
Nemuzu ji nic rict. Pokud se ji neco nelibi hned mi vmete do tvare, ze to delam naschval, abych ji vytocila. Porad posloucham jak ji stvu a ze jidlo je hnusne( nemuzu prece delat kazdy den rybi prsty s kasi).
Poslouchat deno denne, ze jeji maminka je stejne nejlepsi a taky ze udela vsechno pro to aby me vystvala.
Pritel uz toho ma taky ple zuby. Vina je na me, ja jsem prece dospela a ona je dite, ktere si vytrpelo svoje. Nemuzu mu nic rict, jeho dcera je prece bez chyby.
Jenze kdyz po vsech snahach z me strany si musim vyslechnout, ze me mala nenavidi a ze me vzdycky nenavidela a nenavidet bude jsem opravdu na konci sil. Vazne us nevim, co dal.
Neminim vzdat vychovu chci aby z ni neco bylo.
Renata
Tak tento víkend byl hodně poučný. Vyráběla jsem s malou velké velikonoční vejce a přitom se malá rozpovídala. Řekla, že by mně chtěla něco říct, ale že neví, jak by to nejlépe řekla. Nakonec mně v podstatě řekla to, že mě její máma nemá ráda a že nechce, aby mě ona měla také ráda. Že se má ode mě držet dál apod. Řekla jsem jí jen to, aby dělala vždy to, co cítí a ne to, co jí kdo říká. A že když jí maminka řekne, aby neměla ráda tatínka, tak ho přece také nepřestane mít ráda. Celé odpoledne pak ale stejně byla zaražená. Já opravdu nevím, co s tím. Je mně dost smutno z toho, jak pravá máma může svému dítěti tak ubližovat. Její chování z poslední doby bylo asi hodně dáno tím, že do ní matka hučela a ona se jí buď chtěla zavděčit nebo se cítila provinile, že mě má ráda……manžel to zkoušel sám s malou probrat, ale ona si stojí na svém, že mámě nemůže nic říct, že se jí bojí a že by jí mohla kvůli tomu přestat mít ráda. I když jsme se jí snažili vysvětlit, že maminka ji nikdy nepřestane mít ráda, tak nevím…….mám pocit, že má prostě dojem, že na mámu musí hrát divadlo,a by to u ní měla dobré. S její matkou se nedá abolutně mluvit….ona má patent na rozum, my jsme všichni hloupí,…..
Alice
Hm. Tak to je těžké, když nevíte, co jí doma říká její matka. Třeba má ten blok kvůli ní, má pocit viny, za to, že Vás má ráda. Každopádně si myslím, že ani pro ni to není lehká situace.
Řekla jsem jí mnohokrát, že ji mám ráda a ujistila jsem ji, že i když budu mít své dítě, tak se na tom nic nezmění. A že by měla věřit mně, protože nikdo jiný nemůže vědět, co cítím. Ptala jsem se jí, zda má pocit, že ji nemám ráda a odpověděla, že nemá. Po takovém hovoru se rozplakala. Víte, ona ví, že mně udělá radost, když plní věci, které po ní chci, aby dělala. To si tak třeba krásně poskládá oblečení a ještě mně ukáže, jak krásně to zvládla, abych to nepřehlédla…..takže mám pocit, že to její celkové chování je nějaký vzdor, boj, který já nechápu. Manžel říkal, že jeho exmanželka na pořádek dost zatížená. Takže si myslím, že buď doma po ní všechno hned uklízí (to asi spíš) nebo si musí udržovat pořádek sama. Je to jen můj názor, ale po té citové stránce to může být obdobné…nechce mně třeba záměrně city projevovat, ale já nechápu, proč. Už jsem si říkala, že když se přestanu úplně snažit a budu sledovat, její reakci, že mi to něco řekne….ale vydržte to…
Alice
Podle mě se k Vám bojí přiblížit, ví, že je cizí. Možná má pocit, že je na obtíž, že ji nemáte ráda. Zkuste to překonat a obejmout ji.
+
Matka naopak dceři na otce háže špínu. Řekla jí, že se k ní choval ošklivě a že se tak bude chovat i ke mně a proto mu uteču; také jí řekla, že je on sám opustil, neustále jí říká, že se o ni otec nedokáže postarat… Tohle nebude ten problém. Navíc její matka měla před časem vážnou známost, takže si nemyslím, že by dcerka neměla jasno v tom, že už spolu opravdu nikdy nebudou. Nedávno si manželovi posteskla, že by maminka chtěla mít také takový hezký vztah, jaký máme my. Jenže jí i ten její přítel zase utekl. BVíte, já nevím, ale nepřijde mně, že by si myslela, že rodiče se k sobě mohou vrátit. Vidí a slyší, jak se její máma k mému muži chová. V podstatě s ním jedná jako královna se svým sluhou. Ten pocit nadřazenosti to dítě také vnímá.
Alice
Možná má pocit, že když projeví city k Vám, tak zraňuje svoji matku. Zvlášť když ji proti Vám očkuje. Možná jí matka skutečně říká, že jste překážkou, aby se oni (rodiče) dali znovu dohromady.
A co zkusit využít příhodné chvilky a promluvit si s nevlastní dcerkou? Už moje 5ti letá dcerka dokáže popsat co cítí.
Obejmout ji…to bych udělala moc ráda, ale nedokáži to. Sedím u ní bezradně na posteli, toužím to udělat, ale něco ve mně mi v tom brání (strach, obavy,….). Zkoušela jsem to, ale nedokáži to překonat. Potřebuji mít aspoň náznak toho, že o to stojí. Vemte si, že přijela z lyžáku. Jela jsem jí s manželem naproti, vyzvedávat ji měla matka. Přivítala se s matkou, manžela málem porazila, jak se mu vrhla do náručí, šťastná, že ho vidí a mně neřekla ani slůvko ahoj. Po tak vřelém přijetí mě její matka dokonce pozdravila, aby mně dala najevo, že ona je matka a já vzduch. A tak je to v podstatě vždy. Manžel musí připomenout, že jsem tu také, aby mě podravila…. Ale přitom když s ní nejsem, tak manžela nutí, aby mně koupil kytičku, že mně to udělá radost, pořád má potřebu dávat mně nějaké dárečky……. Víte, jako by si mě chtěla těmi drobnostmi nějak naklonit, ale přitom to zůstává vždy jen v této rovině…. V létě jsem s ní byla u sestry. Vzala jsem obě na hřiště a neteřinku (2.5 roku) jsem houpala na houpačce. Malá začala žárlit a to si o pozornost hned uměla říct. Proč to v jednu chvíli umí a jindy ne?
Alice
Víte ono to je těžké. Možná po tom objetí a lásce od Vás touží více než si myslíte a jen má strach. Pokud jí doma maminka hustí do hlavy, že jí nikdy nemůžete mít ráda, že jste cizí, že jejího otce stejně opustíte a že když budete mít svoje vlastní dítě, přestanete se o ni zajímat úplně, tak se bojí projevit své city k Vám a dát Vám najevo svou lásku. Asi marně čekáte na nějaké impulsy od ní. Myslím, že byste mohla zkusit přiblížit se k ní Vy sama. Třeba jen takové to ahoj, už se mi po tobě stýskalo, říkat, jí, že ji máte moc ráda apod. Možná si myslíte, že přece musí vědět, že ji máte ráda, když se jí věnujete, ale ona to potřebuje slyšet a být o tom ujišťována pořád dokola. Myslím, že hygienické návyky časem odkouká od Vás, samozřejmě jí to připomínat – nenásilně, ale ne stylem jako že lže, podvádí a žalovat otci apod. A co je nejdůležitější – nikdy se nezmiňovat ve zlém o její matce, je to MATKA a i týrané děti ke svým matkám stále inklinují a zrańuje je, když o nich někdo špatně mluví.
Přeji hodně trpělivosti, pevné nervy a obrat k lepšímu.