Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nevlastní dítě
Dobrý den, prosím Vás moc o radu, protože už nevím, jak dál, jak se chovat a co dělám špatně. Manžel má dceru z předchozího manželství. Nejdříve ji míval jen každý druhý víkend. Tou dobou jsme s dcerkou vycházeli moc dobře. Její máma se jí nikdy moc nevěnovala. Je to paní, která má spíše dítě na ozdobu. Navlékne ho do značkového oblečení, přihlásí do hromady kroužků, aby bylo vidět, že na to má a zbytek času dítě hlídá paní na hlídání nebo babička s dědečkem. Ona na ni dokáže vetšinu času jen křičet. Dcerka byla proto velmi vděčná za veškerou pozornost, kterou jsem jí věnovala. Pak můj tehdy ještě přítel přišel o zaměstnání. Dlouho nemohl sehnat práci, a tak si brával dcerku po dohodě s exmanželkou domů častěji. Nemusela platit na hlídání, tak jí to nevadilo. Já jsem tak přicházela s dítětem víc do kontaktu a začala jsem si všímat řady věcí, které muž i nevidí, ale které ženám neuniknou. Ať už je to ignorace toaletního papíru, splachování, mytí si rukou po použití WC (dítěti je 8, dnes 9 let), soustavná ignorace a podvádění ohledně večerní koupele, čisštění zubů, oblečení v podstatě poházené po bytě, do školy se nebyla schopna bez pomoci dospělého absolutně připravit (prostě tvrdila, že nerozumí zadání),… Pak se k tomu přidalo i to, že její matka neměla čas chodit s ní k lékaři, zakazovala dceři umývat si přirození a já pořád dumala, proč nám dává dítě každou chvíli s léky na záněty močových cest…prostě máma dcerku k ničemu nevede, nevychovává ji a dítě je nesamostatné. Proto jsme s manželem postupně vymohli rozšíření styku s dcerou. Máme ji dnes 6 dnů v kuse, matka 8 dnů. Exmanželka začala dělat problémy (nedává dcerce dostatek spodního prádla, dává jí děravé oblečení, apod.) a činí spoustu dalších věcí, které není nutné zmiňovat. Od té doby, co byl styk rozšířen se rapidně zhoršila situace mezi mnou a dcerkou. Přestože se jí věnuji tak, jak se jí její máma nikdy nevěnovala (maluji si s ní, zpívám, učíme se hrát na piano, chodíme na karneval, do divadel, učím se s ní, čtu jí pohádky před spaním), dává mně najevo, že její máma je ve všem lepší. Situaci s oblečením jsem řešila nákupem vlastního oblečení. Dcerka pohrdavě jen prohlásila, že má tohle u mámy také. Je pravdou, že s manželem dcerku nutíme, aby se denně koupala, čistila si 2x denně zuby, nosila rovnátka, která odmítá, skládala si po sobě oblečení…to po ní doma máma nevyžaduje, tak je nejspíš díky tomu v jejích očích lepší než já. Nemohu ale přeci dopustit, aby v devíti letech nedělala tyto základní věci, které zvládá i má 3-letá neteř, která mé sestře doma dokonce sama od sebe pomáhá, což se o nasšem dítku tedy říci nedá. Já už jsem ztratila veškerou motivaci a upřímně řečeno mě její chování hodně zraňuje. Už jí činnosti nevymýšlím. Prostě si začnu sama malovat, chystat kraslice apod, a čekám, zda se přidá či ne. Už jsem ale psychicky dost na dně a nevím, jak dál. Co dělám špatně? Jak se mám tedy chovat? Nyní máme zažádáno o střídavou péči. Čekám, že se tím vyřeší problémy s oblečením, které si za své výživné budeme pro dceru obstarávat sami, ale hlavně to, že by s námi dcerka měla být 14 dnů v kuse, což by přeci jen mohlo mít trochu vliv na její pohled na věci. Poslední dobou nám ještě začala předvádět hysterické záchvaty (vzteku či vzdoru…nevím). Když se jí něco nelíbí, začne dělat příšerné scény, že chce jít k mámě. Nevím, zda se podobně chová i u matky, ale to se nedozvíme, protože s tou není rozumná řeč. I sociální pracovnice už v tomto směru zlomila hůl. Pořád si myslela, že si můžeme jako dospělí lidé přeci jen promluvit, ale když to sama zkusila iniciovat, zjistila, že to prostě ze strany matky nejde. Prosím, máte někdo podobné zkušenosti? Víte jak situaci alespoň trochu zmírnit?
Alice
Tak to Vám držím palce ať Vám ta střídavá péče výjde.Pokud se chování matky nezlepší zkuzte omezit soudně její rodičovou zodpovědnost.Třeba se probere a bude vše v pořádku.Povinností matky je řádná péče o dítě,jeho zrdaví,tělesný,citový,rozumový a mravní vývoj.Dítě,které je schopno s ohledem na svůj věk vytvořit si vlatní názor a pochopit systém střídavé péče a jeho výhody měl by být postoj dcery brán soudem navědomí.Na výchově se podílí i manžel,který není rodičem dítěte,pokud žijete ve společné domácnosti a dceru budete mít ve střídavé péči.A pokud se matka chová k Vám tak jak píšete nebudete to mít u soudu jednoduché.
Terka
Asi jde velmi těžko udržet si odstup od dítěte, s nímž trávíte tolik času. Její matka se jí nevěnuje tak, jak by se máma dítěti věnovat měla a já vím, že to té malé chybí. Když se k ní i já obrátím zády, pak jí zbude, co? Táta se jí věnuje, ale se školou jí pomůžu lépe já, mám pedagogické vzdělání a přeci jen nasekám chyb v úkolech méně než manžel a můj muž si řadu věcí, co se týče hygieny, vůbec neuvědomuje. Ani ho nenapadlo, že by si dcera mohla vymýšlet, že se koupala nebo si čistila zuby. Když je ale vana suchá, ručník netknutý a kartáček suchý, tak si toho já samozřejmě všimnu, ale muži takové věci přeci jen neregistrují. Matka štve dceru hlavně proti mně. Mám si pořídit vlastní děcko a ji nevychovávat, už jsem si i vyslechla, že nejsem její máma, že s jejím tátou nevydržím do konce života a že ho opustím,…..já mám pro ni vždy ráznou odpověď na tyto řeči (neříká nikdy, že máma říkala to a to), ale měla byste vidět, jak se v tu chvíli ve mně vše třese. Můj muž mně pořád říká, abych si tak vše nebrala. Věnovala se sobě, abychom mohli mít své miminko, ale copak to jde? S matkou není absolutně řeč. Dělá jen samé naschvály, jediné, co nám pomáhá je řešit vše přes sociální pracovnici, ale nikoho z nás nebaví pořád někam běhat a i ty úřady jsou pak z toho otrávené. Sociální pracovnice nám jen pořád tvrdí, že si máme zažádat o střídavou péči…no, tak jsme to udělali. Zda to něco zlepší, to nevím.
Alice
Ahoj Alice, takové řeči co má manželova dcera nemá ze své hlavy,ale od matky,pokud jí matka bude vykládat nesmysly a navádět ji měl by táta v tom zavčas udělat pořádek. Je to jeho dcera a ta by se k Vám měla chovat slušně.Neměla byste suplovat roli matky když je dítě u Vás a zbytečně se na ni citově vázat ona má mámu a tátu.Tím si podle mě zbytečně ubližujete a moc si zabíráte věci které říká.Ona to říká proto,že ji to matka nakázala co má říkat.Zvolila bych takový kamarádský vztah samozřejmě za podpory jejího táty.Vychovávat a učit ji hyg. návykům musí matka i otec ne vy,budete mít své děti .O oblečení by se měla starat matka má na to výživné.Táta by měl stanovit pravidla v tom smyslu, že u Vás doma se splachuje,koupe každý si po sobě uklízí atd…a dcera by to měla respekovat. V 9 letech ví co dělá (myslím to splachování),a že to všechno je za podpory matky a ta z toho má asi srandu když je dcera u Vás a dělá -říká různé věci.Když s tím dcera začne ,že maminka říkala….,tak hned řekněte že to nechcete slyšet,že Vás to nezajímá.Ty hysterické scény co malá předvádí je nějaká reakce na situaci budˇu vás nebo u matky,určitě ji něco trápí,ale ona to neumí sama vyřešit tak reaguje vzdorem.Je zajímavé,že Vy jeste z toho celá vyřízená a špatná,je tam taky tak špatně i Váš muž? Přece musí vidět jak na tom jste .Měl by si uvědomit,že tato situace,zdánlivě neřešitelná ohrožuje Vaše manželství.
Terka
Před půl rokem jsem obrovskou krizi. Jsem svým založením hrozně citová osoba. Mám potřebu se držet s mužem za ruce, dotýkat se ho, potřebuji strašně moc tělesný kontakt. A když se člověk tolik moc snaží přiblížit dítěti a ona ta odezva od něj je čím dál tím horší, tak se to na člověku hrozně podepíše. Byla jsem plná emocí, které jsem neměla kde ventilovat. Manžel mně nakonec pořídil koťátko. Tehdy to byl dar z nebes. Přenesla jsem na něj všechnu tu lásku, o kterou ta malá vůbec nestála. Jenže to vydrželo na pár měsíců. Kotě odrostlo, už má svou vlastní hlavu a mazlit se chodí, když má zrovna chuť a já jsem tam, kde jsem byla. S manželem se snažíme o miminko, ale myslím, že protože ho chci tak moc, tak to nejde. A to už nam dcerka stačila říct, že až budeme mít malé, tak na něj bude žárlit. Já nevím, zda má tohle ze své hlavy. O dítěti jsme jí neříkali. Samozřejmě jsme jí řekli, že časem si miminko pořídíme, ale prostě mám pocit, že zde pracuje někdo třetí, kdo jí něco pomáhá hustit do hlavy. No, moc jsi mě nepotěšila. Už jsem uvažovala, že si zajdu do nějaké poradny, aby mně poradili, co dělat.
Alice
Ahoj,taky jsem „vyvdala“dceru,i když se nevídáme tak často,jak je to u vás.U nás to probíhalo podobně,mohla jsme se „rozkrájet“ a alespoň normálního chování se nedočkala.Moje zkušenost je následující:Dítě v tomhle věku miluje bezvýhradně svoji mámu a tátu( idealizuje si je) a i když to vypadá,že je s rozlukou rodičů smířeno,není to tak,pořád tak nějak doufá,že se dají zase dohromady…a ty jsi ta brzda(je to samozřejmě hloupost,ale dítě to tak vidí)A pak vzniká ten rozpor…na jedná straně prima „teta“která se mi pěkně věnuje a je s ní zábava a na straně druhé“teta“kvůli které není taťka s mamkou-proto ten chlad,věř mi u nás je teď po 11letech…nevlastní dceři je 15… docela pohoda,ale až tak poslední rok se dá mluvit o normálních vztazích.A vše,co jsem napsala,mi vlastně po letech řekla holka sama.Já vím,že je to těžký a máš občas pocit,že nevděk světem vládne,ale nezbývá než vydržet,co si pořídit vlastní děťátko,mně to pomohlo získat trochu jiný pohled na děti a pomazlení mi teď opravdu nechybí.Přeji hodně štěstí.
Bohužel zde nejde o chvilkovou záležitost. Tohle už trvá několik týdnů, jen se to teď víc a víc stupňuje. Rodiče ji mají rádi a za mnou se dcerka pomazlit nepřišla nikdy. Manžel říkal, že tomu mám dát čas. Po 2 let se ale nic nezměnilo. Dávám ji pusu na dobrou noc, jednu dobu mně ji dávala sama. Když nejsem doma, tak se na mě pořád ptá, s rodiči kamarádek o mně hezky mluví, sociální pracovnice říkala, že mě má ráda, ale ke mně se chová ale chladně. Dost těžko jimůžu hladit a mazlit se s ní, když ke mně nevysílá žádné impulsy, z nichž bych cítila, že to přijme kladně. Já opravdu nevím, co dělat.
Alice
Bohužel zde nejde o chvilkovou záležitost. Tohle už trvá několik týdnů, jen se to teď víc a víc stupňuje. Rodiče ji mají rádi a za mnou se dcerka pomazlit nepřišla nikdy. Manžel říkal, že tomu mám dát čas. Po 2 let se ale nic nezměnilo. Dávám ji pusu na dobrou noc, jednu dobu mně ji dávala sama. Když nejsem doma, tak se na mě pořád ptá, s rodiči kamarádek o mně hezky mluví, sociální pracovnice říkala, že mě má ráda, ale ke mně se chová ale chladně. Dost těžko jimůžu hladit a mazlit se s ní, když ke mně nevysílá žádné impulsy, z nichž bych cítila, že to přijme kladně. Já opravdu nevím, co dělat.
Alice
Moje dcerka občas také odmítá vše a nechce nic… Není možné, že potřebuje víc lásky? Myslím tím pomazlit se, pohladit?
Dobrý den, prosím Vás moc o radu, protože už nevím, jak dál, jak se chovat a co dělám špatně. Manžel má dceru z předchozího manželství. Nejdříve ji míval jen každý druhý víkend. Tou dobou jsme s dcerkou vycházeli moc dobře. Její máma se jí nikdy moc nevěnovala. Je to paní, která má spíše dítě na ozdobu. Navlékne ho do značkového oblečení, přihlásí do hromady kroužků, aby bylo vidět, že na to má a zbytek času dítě hlídá paní na hlídání nebo babička s dědečkem. Ona na ni dokáže vetšinu času jen křičet. Dcerka byla proto velmi vděčná za veškerou pozornost, kterou jsem jí věnovala. Pak můj tehdy ještě přítel přišel o zaměstnání. Dlouho nemohl sehnat práci, a tak si brával dcerku po dohodě s exmanželkou domů častěji. Nemusela platit na hlídání, tak jí to nevadilo. Já jsem tak přicházela s dítětem víc do kontaktu a začala jsem si všímat řady věcí, které muž i nevidí, ale které ženám neuniknou. Ať už je to ignorace toaletního papíru, splachování, mytí si rukou po použití WC (dítěti je 8, dnes 9 let), soustavná ignorace a podvádění ohledně večerní koupele, čisštění zubů, oblečení v podstatě poházené po bytě, do školy se nebyla schopna bez pomoci dospělého absolutně připravit (prostě tvrdila, že nerozumí zadání),… Pak se k tomu přidalo i to, že její matka neměla čas chodit s ní k lékaři, zakazovala dceři umývat si přirození a já pořád dumala, proč nám dává dítě každou chvíli s léky na záněty močových cest…prostě máma dcerku k ničemu nevede, nevychovává ji a dítě je nesamostatné. Proto jsme s manželem postupně vymohli rozšíření styku s dcerou. Máme ji dnes 6 dnů v kuse, matka 8 dnů. Exmanželka začala dělat problémy (nedává dcerce dostatek spodního prádla, dává jí děravé oblečení, apod.) a činí spoustu dalších věcí, které není nutné zmiňovat. Od té doby, co byl styk rozšířen se rapidně zhoršila situace mezi mnou a dcerkou. Přestože se jí věnuji tak, jak se jí její máma nikdy nevěnovala (maluji si s ní, zpívám, učíme se hrát na piano, chodíme na karneval, do divadel, učím se s ní, čtu jí pohádky před spaním), dává mně najevo, že její máma je ve všem lepší. Situaci s oblečením jsem řešila nákupem vlastního oblečení. Dcerka pohrdavě jen prohlásila, že má tohle u mámy také. Je pravdou, že s manželem dcerku nutíme, aby se denně koupala, čistila si 2x denně zuby, nosila rovnátka, která odmítá, skládala si po sobě oblečení…to po ní doma máma nevyžaduje, tak je nejspíš díky tomu v jejích očích lepší než já. Nemohu ale přeci dopustit, aby v devíti letech nedělala tyto základní věci, které zvládá i má 3-letá neteř, která mé sestře doma dokonce sama od sebe pomáhá, což se o nasšem dítku tedy říci nedá. Já už jsem ztratila veškerou motivaci a upřímně řečeno mě její chování hodně zraňuje. Už jí činnosti nevymýšlím. Prostě si začnu sama malovat, chystat kraslice apod, a čekám, zda se přidá či ne. Už jsem ale psychicky dost na dně a nevím, jak dál. Co dělám špatně? Jak se mám tedy chovat? Nyní máme zažádáno o střídavou péči. Čekám, že se tím vyřeší problémy s oblečením, které si za své výživné budeme pro dceru obstarávat sami, ale hlavně to, že by s námi dcerka měla být 14 dnů v kuse, což by přeci jen mohlo mít trochu vliv na její pohled na věci. Poslední dobou nám ještě začala předvádět hysterické záchvaty (vzteku či vzdoru…nevím). Když se jí něco nelíbí, začne dělat příšerné scény, že chce jít k mámě. Nevím, zda se podobně chová i u matky, ale to se nedozvíme, protože s tou není rozumná řeč. I sociální pracovnice už v tomto směru zlomila hůl. Pořád si myslela, že si můžeme jako dospělí lidé přeci jen promluvit, ale když to sama zkusila iniciovat, zjistila, že to prostě ze strany matky nejde. Prosím, máte někdo podobné zkušenosti? Víte jak situaci alespoň trochu zmírnit?
Alice