Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Neposlouchá
Ahoj, můj čtyřletý syn mi dělá těžkou hlavu…vůbec neposlouchá. Přitom je to chytrý a šikovný kluk, jen mu všechno musím říkat desetkrát. Někdy mě nevnímá vůbec. Když se ho zeptám, co jsem říkala, často řekne, že neví. Když mu říkám něco, na čem doopravdy záleží, donutím ho, aby to po mě opakoval. Na všechno má dost času, ve všem je poslední. Pořád mu jede pusa, ale ruce stojí. Snažím se, aby ho nic nerozptylovalo, ale ve školce stačí, když nejsme v šatně sami a obléká se půl hodiny. Myslím, že je dost velký na to, abych ho oblékala já – všechno zvládá a když ne, umí si říct o pomoc. Nepomáhá domlouvání, křik, výchovný lepanec, zákaz dobrůtek, dokonce jsem mu řekla, že nepůjde do cirkusu, když se nepolepší – nic nezabírá. Ani to, když to pojmu hrou – kdo bude první oblečený…Chová se tak i ve školce a na tréninku také. Nevím, kde je chyba…vždycky jsem trvala na svém a svého většinou dosáhnu, ale stojí mě to hodně úsilí a energie. Prosím poraďte.
Mám tip a všem doporučuji si sehnat knihu (nejsnáz asi přes internet, dodání je otázka týdne) „Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, a děti jsou z nebe“ od Johna Graye. Je to zajímavé, laskavé a plné konkrétních rad a postupů, které u mě (mám 5ti letého syna a řešíme skoro všechno z výše uvedeného:-) )i u mých kamarádek a jejich dětí skoro zázračně fungují.
bingo:)..věř praktikovi….kdyz mas takovych deti ve tride tricet jinak to nejde nez se respektovat navzajem:)
Brmbulko, tvoje taktika mi příjde jako docela účinná. Zkusím to…je fakt, že jakmile něco jedno z mých dětí chce, tak všeho nechám a hned tam spěchám. Máma je prostě pořád k dispozici. Taťka se nepřetrhne a tak se děti obracejí víc na mě…
pokud mohu pridat sveho do mlyna tak…..nerikej nic desetrkat……..pokud je chytry vi ze te nemusi vnimat protoze jsi ochotna mu to zopakovat jeste 8 krat….zkus na nej stejnou taktiku…pokud po tobe neco chce…nevnimej….at to musi rict taky 10 krat a pak mu vysvetli ze prece dela to same…kdyz rekne ze ma zizen hlad…nedej…a pak rekni ze jsi zapomnela:)))
asi to myslel me.zkusim na katu nekricet,az zas bude jak utrzena ze retezu a bude mi nadavat.
lenka
:-)) Já jsem nepochopila, ke komu vlastně Petr ten svůj příspěvek myslel…
S Petrem také souhlasím, jen myslím, že dítě by mělo pocítit důsledky svého chování. Děti přece běžně zkoušejí hranice, za které už nemohou jít. A rodič ty hranice musí vymezit.
Tomaso, to asi nebude porucha pozornosti.. Ale je hodně živý. Zkus vysvětlit, proč to paní doktorce vadí a zkus motivaci – třeba časopis :-))
Ahoj Tomaso! Nic si z toho nedělej.Mě to taky moc trápilo a trápí ,když ujedu.Nejsme přece dokonalé matky, ale myslím, že je důležité, že si uvědomujeme, co děláme „špatně“ a co bychom chtěly změnit.Petr B. v poslední větě naznačil možnost nadání, což mě zaujalo.Podívej se na http://www.tetakaterina.cz-indigové děti.Třeba to bude to pravé…
Mirka
Obléknout se dokáže bez problémů. Třeba na to plavání ho jenom dovedu, on se tam v šatně převleče a jde do bazénu. A zpátky na něho taky čekám ve vestibulu. Nebo když ho ráno vedu do školky a musím vzít s sebou mladší dceru, tak je tam vždycky dříve (jak jsem psala, že prostě běží) a taky už čeká převlečený.
Akorát na té logopedii – minule ho mgr. potrestala tím, že mu nedala obrázek za to, že zlobil a neuseděl a on se mě venku ptal, proč mu ho nedala, když byl tak šikovný. Tak já nevím, jestli si to vůbec uvědomuje, že se tam pořád vrtí a neposedí.
Jinač co píše Petr, s tím souhlasím, akorát se někdy nedokážu ovládnout. Je fakt, že věžšinou ve spěchu, když jsme v nějaké časové tísni. To pak ztrácím trpělivost, začnu zvyšovat hlas, vyhrožovat, že když nepřijdeme do školky včas, že už nás tam nepustí a že když nebude chodit, tak ho vyloučí apod. Někdy ho plácnu po zadku, když dělá blbosti. Samozřejmě, že to už vnímám jako svůj problém, snažím se s ním bojovat, ale nedaří se mi to na 100%.
Podle mě záleží na tom, jak se „zákaz“ nazve… Určitě by to mělo být vysvětleno jako důsledek (jsem unavená – abych si odpočinula) – nechat jen tak třeba to, že dítě odejde bez dovolení z domu (což už se mi také stalo), to se mi zdá až moc benevolentní.
Zdravím , chtěl by poradit jednu věc. Jakýmikoliv zákazy či jinými tresty ať už psychickými či fyzickými se takovéto chování syna nijak nezlepší spíše naopak. Ideální je vychovávat své dítě formou pochvaly resp. odměny.Zcela jistě je chvíle kdy Vás poslechne . Pokud se tak stane měla by následovat pochvala. Dítě musí pochopit že z toho co právě udělalo podle Vašich představ, máte radost. Pokud dítě trucuje, chce aby něco bylo podle něj ,zásadně na něj nekřičte. trvejte si na svém ale netrestejte jej. On možná ¨zaleze do kouta¨ ale až přijde k Vám a udělá to co prve odmítal udělat pochvalte ho a dejte mu najevo že ho máte ráda.
Chci dodat že Vaše dítě může projevovat určité známky nadání. To se však ukáže v pozdějším věku.
Petr B.
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.