Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Neposlouchá
Ahoj, můj čtyřletý syn mi dělá těžkou hlavu…vůbec neposlouchá. Přitom je to chytrý a šikovný kluk, jen mu všechno musím říkat desetkrát. Někdy mě nevnímá vůbec. Když se ho zeptám, co jsem říkala, často řekne, že neví. Když mu říkám něco, na čem doopravdy záleží, donutím ho, aby to po mě opakoval. Na všechno má dost času, ve všem je poslední. Pořád mu jede pusa, ale ruce stojí. Snažím se, aby ho nic nerozptylovalo, ale ve školce stačí, když nejsme v šatně sami a obléká se půl hodiny. Myslím, že je dost velký na to, abych ho oblékala já – všechno zvládá a když ne, umí si říct o pomoc. Nepomáhá domlouvání, křik, výchovný lepanec, zákaz dobrůtek, dokonce jsem mu řekla, že nepůjde do cirkusu, když se nepolepší – nic nezabírá. Ani to, když to pojmu hrou – kdo bude první oblečený…Chová se tak i ve školce a na tréninku také. Nevím, kde je chyba…vždycky jsem trvala na svém a svého většinou dosáhnu, ale stojí mě to hodně úsilí a energie. Prosím poraďte.
Máte neklidné dítě – Nessia Laniado vydal Portál
Tomaso, nevím, to, že neudrží pozornost – to asi bych nejdříve došla do poradny, tam zjistí jestli má poruchu pozornosti, nebo ne… Abys „nebojovala“ zbytečně :-))
Vim o čem mluvím, Terezka poruchu pozornosti má. Oni se soustředit dokáží až moc …. na to, co je baví. Problém je pak spíš odpoutání pozornosti. Ale to bys poznala…. Dokáže se sám rychle obléct, nebo udělat jiný sled jednoduchých úkonů, aniž bys nad ním musela stát a hlídat, aby nezapomněl, co má dělat?
Leni – no jo, máš nějaký konkrétní opakující se problém? Nemůžeš řešit vše najednou… Vyber si zpočátku to, co Ti nejvíce vadí a jseš si jistá, že jseš schopná si za tím stát a neustoupit, ať se děje, co se děje…
Já sama jsem začala před rokem a půl – nejvíce mi vadilo, že Terezka dělala scény u babičky vždy když jsme měli odcházet (že domů nepůjde, ječela na celý panelák, kopala, kousala – no děs). Takže jednoho krásného dne jsem jí v klidu oznámila, že až bude ručička na 12, tak odcházíme. Ona do té doby musí být oblečená. Pokud nebude, obleču jí já a bez křiku a pláče. No samozřejmě to lepší nebylo. Ještě v autě jsem jí vysvětlila, že jsem z těch scén smutná a unavená a teď týden bude chodit po spaní a budu jí vyzvedávat já. Pak, až si odpočinu, to znovu zkusíme a uvidíme, jestli už bude schopná se chovat slušně. Hysterčila večer, hysterčila ráno, pak už celý týden byla jak vyměněná :-)) Ono jí to vždy chvíli vydrží a pak je znovu třeba jí usměrnit (většinou něco zakázat)…
Občas se rozčílit je docela dobré – já jsem v klidu týden a když se pak rozčílím, tak to najednou jde :-)) Ale rozčilovat se denně – to dítě otupí.
Zpočátku jsem přehlížela že si neuklízí, že čmárá tužkou po lině, že si sedá do bláta – protože jsem věděla, že v ten moment nemám sílu být důsledná. Když už pak to základní bylo ok, mohla jsem přidat..
Udělat z dítěte – to hodné… Věty: „Už zase sis neuklidila oblečení“ „Jako vždy jsi se venku zmazala“ „Vidíš a můžu říkat do chci a ty neposlechneš“ „Zlobíš“ a pod… zapomeň… tím vlastně přiznávám, že nemám nad dítětem vůbec žádnou moc. Neúspěchy (když neposlechne) nekomentovat. Zato úspěchy chválit – „Moc se mi líbí, jak si dokážeš správně vyčistit zuby. Předveď to teď Honzíčkovi (bráška), určitě se to od tebe bude chtít jednou naučit“
Vyžaduji slušné chování – o vše Terezka musí poprosit, jinak dělám, že neslyším. ALE já jí také o vše prosím, nebo použiju „Buď tak hodná a…..“ to je kouzlo :-)) Když poprosím a Terezka nereaguje, při první příležitosti jí to vrátím – třeba jí řeknu ať si laskavě vstane, vezme židli a pití si nalije sama – ona přece také nevyhověla mé prosbě. Nebo naopak – „Ráda Ti naleju, protože Ty jsi mi také pomohla, když jsem potřebovala“
Pak velmi funguje vlastní příklad… Ráno vstanu a řeknu. Jsem hrozně šikovná, protože jen co vstanu, tak se hned obleču a vyčistím si zuby. Nechci totiž, abych nastydla a pak nemohla ven. – Tohle dívadlo funguje také často.
V té knize je celá kapitola o tom, jak mluvit… Opravdu je to účinné.
A co jsem ještě časem zjistila… Je třeba si vyhradit alespoň půlhodinky v kuse/spíš víc/denně jen a jen pro to jedno dítě a tím mu říct, že nic není důležitější v ten čas. Terezka vždy po té hodince roztaje jako milius.
Ona ta kniha má x kapitol, těžko říct které Ti nejvíce pomohou :-)) Každý dělá chybu někde jinde.
Tak zlom vaz :-))
VlaďkaP
Kdo napsal tu knihu Máte neklidné dítě a kdo ji vydal? Taky bych ji potřebovala. Synovi bylo 5 a dělá úplně to samé. S tím rozdílem, že na svoji 17 měsíční sestřičku nedá dopustit, nervou se, ještě ji ani neplácnul ani když ho pořád štípe, tahá za vlásky a tak. Věčně se tulí. Neřekla bych, že žárlí. Je věčně v pohybu, jdeme na procházku a on běží, nejde. Doma pořád tancuje na Dádu. Ve školce jsem se ptala na popud logopedky, jestli udrží pozornost a učitelka říká, že ano. Ale na té logopedii to je děs a hrůza. Nebaví ho to tam, pořád se vrtí, ona ho neustále napomíná, ať si sedne rovně, ať dá nohy dolů, atd. a on dělá na sebe opičky do zrcadla, když logopedka mluví se mnou, posledně skončil pod židli a děla brm brm. Hrůza. Pětiletý kluk. Ale jinač je šikovný, umí počítat, dokonce sčítat – to jsem zjistila dneska úplně náhodou a to dokonce počty jako 7+8 a tak. Takže není hloupý. Vybitý by měl být taky docela dost, chodí 2x týdně plavat do kroužku, každý týden bruslit s manželem. Fakt nevím, co s ním. V podstatě nejvíce mi vadí ta logopedie – nevím jak na to, aby tam useděl a poslouchal.
Ahoj holky!Moje holčička (2 roky)mě „vytáčí ve chvíli, když jí řeknu :“Evičko, pojď půjdeme ven ,tak se půjdeme obléknout“.A malá si lehne na zem :“Evička nechce“.Je to pokaždé, ať jdeme kamkoliv.Jedna moje známá ,která dělá rodinné konstelace mi i poradila, že je nutné na dítě nespěchat,být vnitřně v klidu ,aby malá necítila můj stres,třeba když jdeme ven, tak jí říct dřív, že se někam půjde.A když na ní křičím,zlobím se tak to nepomáhá.Dítě se prý zatvrdí a bude křik a zlobení brát jako samozřejmost.Špatné je ale zase vztek nechat v sobě,tak mi ta známá poradila jít do koupelny ,vzít mokrý hadr a praštit jím o vanu:-)) Já se rady hledám taky v knížkách.Sice je to teorie a někdy jde obtížně se chovat podle toho,co“je správné“, ale člověk musí vyzkoušet všechno.Zdravím
Mirka
vladko prosimte jak mam zmenit pristup?knizku tak rychle nesezenu
lenka
Lenko – chce to změnit přístup… Zkus si přečíst knihu „MÁTE NEKLIDNÉ DÍTĚ“
Ahoj Cvrčku, mám s dcerou stejné problémy. Ona by i poslechla, ale prostě mě nevnímá. Zrovna to oblékání ve školce je stejné. Řeknu, že se má oblékat a ona si prohlíží obrázky na stěnách. Zeptám se jestli mě slyšela, zamyslí se a po chvilce řekne, že ano.Během oblékání se zamyslí ještě pětkrát, samozřejmě na úkor oblékání. Jinak je také velmi vnímavá a dost citlivá. Beru to prostě tak, že má svůj vnitřní svět, do kterého občas utíká. I když to dokáže pěkně vytáčet ve chvíli, kdy člověk spěchá.
Je fakt, že mi máme taky ještě mladší holčičku. Že by to bylo žárlením…jenže on neposlouchá nikoho, ne jenom doma…
to bude zřejmě dobou nebo školkou.naše malá,bude jí pět,byla hrozně hodná,ale tak od tech tří no hrůza a je to čím dál těžší.vůbecd mě neposlouchá,ale jako fakt vůbec,stojim nad ni a rikam at neco udela desetkrat a ona nehne ani brvou.este se mi smeje.oblekani to same,lina jak ves pritom to umi.hrozne s e vzteká,s druhou 14m. se vecne rvou a rvou na cele kolo.dela naschvay.radu nemám sama ji potrebuju
lenka
Ahoj, můj čtyřletý syn mi dělá těžkou hlavu…vůbec neposlouchá. Přitom je to chytrý a šikovný kluk, jen mu všechno musím říkat desetkrát. Někdy mě nevnímá vůbec. Když se ho zeptám, co jsem říkala, často řekne, že neví. Když mu říkám něco, na čem doopravdy záleží, donutím ho, aby to po mě opakoval. Na všechno má dost času, ve všem je poslední. Pořád mu jede pusa, ale ruce stojí. Snažím se, aby ho nic nerozptylovalo, ale ve školce stačí, když nejsme v šatně sami a obléká se půl hodiny. Myslím, že je dost velký na to, abych ho oblékala já – všechno zvládá a když ne, umí si říct o pomoc. Nepomáhá domlouvání, křik, výchovný lepanec, zákaz dobrůtek, dokonce jsem mu řekla, že nepůjde do cirkusu, když se nepolepší – nic nezabírá. Ani to, když to pojmu hrou – kdo bude první oblečený…Chová se tak i ve školce a na tréninku také. Nevím, kde je chyba…vždycky jsem trvala na svém a svého většinou dosáhnu, ale stojí mě to hodně úsilí a energie. Prosím poraďte.