Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Od nejhlubšího zážitku mého života uběhly už 4 roky
Dnes jsou to 4 roky, co se rozhodl přijít na svět můj mladší syn. Vzpomínám na to, kdykoliv je kolem mě chmurněji, protože to byl čas, kdy jsem byla nejvíce naplněná radostí, štěstím, klidem a prostým přijetím nádhery toho příchodu, nikdy, nic z toho, co jsem prožila předtím či potom, se ani zdaleka nepřiblížilo hloubce a komplexnosti tohoto prožitku. Cítím neurčitou lítost, že něco podobného možná už nikdy neprožiju, ale několikanásobně vyšší míru vděčnosti, že mi bylo umožněno něco takového prožít.
Už den předtím, ačkoliv jsem to nevěděla, probíhal ve znamení příprav. Plna energie (v předchozích dnech zcela nevídané) jsem poklidila důkladně celý byt tak, že dvouletý v něm nebyl skoro vidět. Vytáhla jsem z mrazáku asi 12 kotlet a všechny jsem je osmažila, se zcela neurčitým záměrem, který se vybarvil až druhý den. Večer jsem poprvé pocítila cosi jako poslíčky. Byla jsem vcelku unavená, takže jsem jen vnímala ostrou řezavou bolest, která mě v noci co chvíli nutila se otočit, spala jsem ale skvěle. Druhý den za úsvitu, někdy kolem páté, mě vzbudila obvyklá těhotenská potřeba, provázená ovšem silnou bolestí břicha, a po chvilce další. Den se teprve rozjasňoval, cítila jsem se báječně odpočatá a měla jsem pocit, že přichází čas nějaké slavnosti, oslavy, nevím, jak to vyjádřit. V té chvíli mi došlo, že je to právě den porodního termínu. V poklidu jsem fungovala kolem snídaně, stahy se hlásily co 1-2 minuty, věděla jsem, že dnes opravdu přijde. Bylo to nepopsatelně krásné, vůbec to nejde do slov přepsat. Den byl stejný jako dnes, olověné nebe, cestou do porodnice trochu krápalo, ale kdykoliv si ten den vybavím, mozek mi předkládá nádherný den plný slunce. Tak jsem se totiž cítila, nikdy jsem v sobě neměla tolik záře. V porodnici mě prohlíželi v 8.45, bylo mi řečeno, že se zatím vůbec nic neděje. (Musela jsem jet včas, píchala jsem totiž inzulin.) V duchu jsem se usmívala pohledu kolegyně, já VĚDĚLA, že to bude brzy, a nikomu bych to neuměla vysvětlit. V duchu jsem se usmívala úplně všemu. Domů jsem volala (muž byl s dvouletým, neměli jsme hlídání), že to bude kolem poledne. Myslím, že mě k tomu vedl ten pocit plný slunce, protože v poledne má slunce největší sílu. Nic, co se dělo, mluvilo, konalo kolem mě, nebylo v ničem důležité. Porodnice byla k prasknutí plná, jen byly propuštěny 2 maminky (před 11hod.) a já se dostala do samostatné místnosti, porod nabral spád. Při bolestech jsem se už neusmívala, ale uvnitř to bylo nějak čím dál lepší, takže jsem se jak idiot smála při každém odeznívání kontrakce. Vyloupl se ve 12hodin 13 minut, spící, po porodu zamrmlal a dal si do pusy paleček – a spal ještě asi pět minut. Bylo to naprosto neuvěřitelné a v té chvíli opravdu skrz to olověné nebe asi na 10 minut opravdu zasvítilo sluníčko. Tolik let od té události to umím převést do slov právě tak málo jako tehdy. Táta s naším dvouletým po poledni přišli – věřili mi, že nepůjdou zbytečně, miminko viděli asi 10 minut po porodu. Nedala jsem ho z ruky asi půl hodiny, vůbec jsem se ho nemohla nabažit. On vůbec neplakal, jen zakláněl hlavu a těma strašně širokýma očima se rozhlížel kolem, úplně nevěřícně. Nikdy na to nezapomenu.
Vím, že řada z nás zažila hodně těžký porod, plný strachu, bolesti, naprosto nechtěných věcí. Svěřuju se s tím málokdy, jednak to nejde dost dobře říct, a taky mi to moc lidí nevěří, myslí si, že jsem napůl blázen. Ale já bych chtěla, aby někdo další pocítil taky kousek té záře, té zvláštní chrámové hudby, která při tom nějak byla (já nikdy v chrámu u žádné hudby nebyla, čertví, proč to cítím takhle), toho všeho úžasného, co je navrch provázeno taky bolestí, abyste to zahlídli mýma očima. Bez té bolesti by jistota toho příchodu nebyla tak krásná, to vím, i když nevím jak. Mám teď zase anginu a dost mě bolí v krku, a musím říct, že bych rozhodně raději rodila, než měla anginu. Dneska je ta vzpomínka pro mě obzvlášť hřejivá.
Tehdy jsem ještě nic nevěděla o astrologii, ale těm, kterým to něco řekne, musím dopsat, že se narodil se Sluncem v Beranu, v 10.domě, s ascendentem Lva. Je to velmi silná pozice, sluneční energie, která mě porodem provázela, je mu opravdu vlastní. Děkuju všem, kdo to celé dočetli, protože díky tomu, že jsem to celé napsala, to štěstí k pláči zase vnímám. Hezký den všem! :-)))))
Virenko, není co dodat….
Jarmuschko, chápu, že jsem asi o tvůj pocit ochuzení brnkla, ale taky doufám, že jinak tě to moc nenapadá. Tobě rozhodně nikdo nemusí vysvětlovat, jak vážnou komplikací se preeklampsie může stát, v mé celkem krátké praxi měly doslova nakahánku dvě maminky, oběma zachránil císař život i dítě (v jednom případě taky dvojčata). Obě ženy byly v kritickém stavu ještě několik dní po porodu. Zaplaťbůh, že u vás proces tolik nechvátal a všechno proběhlo v relativním klidu, jste všichni zdraví a pospolu. Říká se, že nemoc si nevybírá, ale taky se říká, že 2 porody nejsou nikdy stejné. Až vás jednoho dne starší a zdatné chůvičky ukecají na brášku, kdoví?
Tak jsi mi zase připomněla, jak se cítím jako žena ochuzená o zážitek porodu svých dětí.
Protože jsem byla zářný příklad preeklampsie, tři dny mě v porodnici “udržovali“ (aby se holčičkám dovyvinuly plíce) a pak urychleně porod SC v celkové narkóze.
Kdoví, bude-li mi ještě dáno…
Nemám co dodat. Krása 🙂 ……..
Virenko, to je nádhera. Napsala jsi to tak hezky, že mám slzy v očích.
Holky, moc díky :-)))) Včerejší velký den mě trochu minul, neb jsem celý zbytek dne prodřímala s horečkou přes 39°C, ale je mi líp a snad budu schopná práce 🙂 A hlavně mám radost, že jste (si) připomněly i svoje veliké dny :-))) Ať nám do zdraví rostou všichni.
Moc hezky a dojemně napsané. Jako bys mi psala od srdce. Je to už sice skoro 6let, ale do dneška když třeba vecer nemůžu usnout, si porod a čekání, jestli to bude kluk nebo holčička “přehrávám“ a hned je mi líp. Sice jsem byla na plánovaným císaři ale to čekání na příjem, když jsem pak dostala injekce-byla jsem při vědomí, jen v epiduralu, a čekala s maskou na obličeji:))) až bude mimčo na světě, první pláč malýho a moje slzy, když mi ho ukázali, nad tento zážitek prostě nic na světě není.
Virenko, právě jsem douklízela byteček, po dnešní mega oslavě. Manžel uspává naší princeznu. Uvařila jsem si bylinkový čaj a sedla k PC na VD.
Ani nevíš, jak tomu rozumím. Zítra to budou totiž také přesně 4 roky, co se naše nejmladší narodila . V 11:45hod.
Stále to mám před očima. Bylo to úžasné a přitom bohužel tak uspěchané. Měla jsem vyvolávaný porod, který jsem si vůbec nepřála. Bylo to kvůli těhu cukrovce, která ale byla v pořádku po celou dobu těhotenství. Hodnoty jsem měla velmi nízké, žádný inzulín. Dle ultrazvuku mi ale bylo řečeno, že dcera má už více než 4 kg! a protože první dcera měla 3800g., bude lepší už porod vyvolat. Do termínu jsem měla 5 dní. Nakonec měla dcera krásných 3300g. a 51cm. Oxytocin jsem dostala v 10 hodin, takže velmi rychlý porod. Po porodu jsem si to svoje štěstíčko také dlouho chovala. Bylo to nádherné a neopakovatelné.
Hrozně rychle to uteklo!
Pěkně to oslavte! Přeji vše nejlepší!
Virenko, krásně napsaná vzpomínka. Synkovi hodně zdraví a štěstí k narozeninám. Tobě ještě hodně takových krásných zážitků, nepřekonají tenhle, ale budou snad porovnatelné.
Virenko, to je moc krásná a dojemná vzpomínka :))) Vůbec se nedivím, že sis ji tak hezky uchovala na “horší časy“ 🙂 Je to tak, nic krásného není bez bolesti a pokud tu bolest vnímáme tak pozitivně jako ty, tím lépe 🙂
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.