Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ma ze mne srandu,je vztekloun a uz silime
Ahoj maminky,ja jsem maminka skoro dvouleteho chlapecka,ktery si ovsem dela co chce uz ted.Mame ted obdobi,ze z nej vazne silim a touzim jit nekam do prace.vecer vzdycky lezime s manzelem v posteli,malej jeste v deset skace,dela hlouposti,smeje se a my si pripadame jako v blazinci.Jsme uz oba vazne vyrizeni.to je prvni problem.Nemuzu ho vubec uspat.Zadne haji,pohadka a pusinka.Je to skakani,kdyz ho napominam,tak se mi smeje a kdyz uz ho plesknu i po zadku,tak se snad smeje jeste vic.Dalsi hruza je,ze kdyz se mi pocura nebo pokaka na koberec,snazim se mu dat plinku.To je ale kriku,boj a pak si ji ztrhne.Takze cele dny jen uklizim,jak po pejskovi.Jeste horsi je to s oblikanim.Dostava normalni zachvaty,krouti se mi,utika a proste nechce.Podobrem to nejde a kdyz ho nejak zdolam,nebo spis preperu,tak mame vsichni po nalade na cely den a s planovanym hezkym vyletem je konec.Kdyz mu reknu „nechytej na to“udela to,kdyz reknu „nechod tam,dej mi ruku,atd.“neposlechne.Taky se vzteka u kazde hlouposti,ktera se mu nepodari a navic je hroznej jedlik a kdzy mu neco nedam,je zase toco.Nejhorsi na tom je,ze ma vazne neuveritelne silny hlas a zni to,jako bych ho rezala na kousicky.Mam pocit,ze uz oba s manzelem blaznime a uz si nevime rady.Prosim,prosim,porad te nam nekdo!!!!!!!
simona
Ahoj to co popisuješ moc dobře znám. máme taky dvouletého kluka a je to samé, jen ho ještě navádí pětiletá sestřička. nejlepší je si ho vůbec nevšímat, no vdycky to taky nejde,ale funguje to. teď jsem přišla na věc, která ho strašně štve.když se začne vztekat,tak mu začnu říkat nějakým jiným jménem(jmenuje se denis)ale já mu říkám bohoušku a on je celej špatnej,že se tak nejmenuje a přestane.vždycky mu řeknu,že je tady zase ten zlej bohoušek a že chci zpátky svýho denýska.tu beznaděj večer s manželem znám,jen manžel je flegmatik tak většinou to obrečím já.naše starší je hyperaktivní tak se vždycky polituju,proč zrovna já…držím palečky ať to období máte brzy za sebou.
Stáňa
Skutecny pribeh Proc (NE) jet pracovat do anglie. Poslete tento odkaz vsem znamym.Dekuji.Pavel
http://www.procdoanglie.estranky.cz/
Proc (NE) jet pracovat do anglie
A k tomu „uklízení po pejskovi“…Zbytky a co se dá…vezmi,dítko za ruku…a šup s tím do záchoda…a příště to uděláme…tady,to se určítě podaří..:).Nenutit,jen vždy stejný rituál.Na zachůdek začne běhat sám a rád/dá si sám i dětské prkénko/..až dozraje.U nás to bylo z týdne na týden i bez plínky na noc…po období“šíleného pejska…“/v období 2,5let/-vyšlo to na léto…což je o to snazší.Okolím se nenech vystresovat…že třeba sousedovic Julinka je na nočníčku od půl roku:)
Jerabinka
Jerabinka
Snaž se být klidná…a za všech okolností důsledná.A to nejen Ty,ale i manžel.Zachovávej dítěti pevný denní režim,dbej na průběžnou motivaci a využívej hodně pochvaly a povzbuzení.Žádoucí chování odměň..třeba pohlazením,slovně,ovocem,obrázkem…U vztekacích estrád asistuj,aby se dítě nezranilo a počkej až to přejde.Nejsi li dobrým a chlácholícím divákem….a dítě nedostane to,co si vztekem snaží vynutit….po několika příšerných scénách/které mohou být i na veřejnosti…tím se netrap/ho to dříve nebo později přestane bavit.Uspávací rituály…mohou být různé,nejen pohádka..třeba písnička,pohlazení po tváři,masáž dětské ručky atd.Po té z místnosti odejdi,striktně a pak se ještě jednou mrkni,zda je opravdu v lůžku.Zpočátku je to boj nervů,ale vytrvej,vyplatí se to./Dítě Ti z pokojíku třeba čtyřikrát vyběhne ven…/i vícekrát:)/v klidu a vlídným slovem ho vrať zpět.Zdvořile a neoblomně.Jinak přes den nabízej hodně nových rozmanitých činností/i když u nich třeba dlouho nevydrží.Pořádný pobyt venku,dvakrát denně.Vylítat,vyběhat,vysportovat….
Ověřeno.Syn,3r.
Jerabinka
Milé maminky,prošla jsem si několika hrůznými dobami,které tady popisujete.Mám dva kluky a jsou od sebe 5 let.Starší byl skvělej,posouchal,dal si vše vysvětlit,ale nechtěl usínat,bál se.Uspávala jsem ho každý den,než začal spát se svým mladším bratrem.Dnes už je v pubertě a musím vám říct,že i toto ve 2 letech zlaté dítě je na „zabití“,nebo-li těšte se bude hůř.To si teprve užijete.Ale abych se vrátila k tomu mladšímu.To je vzteklej beran.Snad od narození,řekla bych,že s touto povahou se člověk rodí,je jen na nás vymyslet,jak ji krotit.Na každé dítě platí něco jiného a to lze zjistit jen soužitím s dítětem,takže se v tomto těžko radí.Každá maminka by se měla snažit na to přijít,i když to někdy může trvat delší dobu.Mě to také trvalo docela dlouho,nakonec jsem zjistila,že nejlepší metodou je,když jsem si vzteklouna nevšímala a dělala jakože nic.Když za mnou chodil a tahal mě za oblečení abych si ho všimla,tak jsem se na něj začala zlobit a řekla jsem mu,že když je takovej ošklivej,že s nim doma nebudu a příjdu až se uklidní.Nejprve nestačilo,že jsem se jen začala oblékat a obouvat,musela jsem opravdu odejít a samozřejmě zamknout zvenka,jinak by šel za mnou. Zezačátku začal řvát ještě víc,ale jeho touha po něčem co měl zakázáno se změnila na touhu mít u sebe maminku.Několikrát jsem jako přišla abych se přesvědčila,zda se uklidnil(i když jsem to za dvěřmi slyšela),a když ne tak jsem zase odešla(jako).Když jsem to několikrát takto udělala,tak později když měl jeden ze svých záchvatů,stačilo říct, že odcházím a začít se obouvat,prostě to co děláte když opravdu odcházíte.Už to stačilo aby se uklidnil,protože strach z toho, že bude bez maminky je nadevše.Horší je to s ním teď,když je mu 10 let.Je stále tvrdohlavý i když v mnohem menší míře,už si dá toho hodně vysvětlit a také výchova takto velkého dítěte je jiná.Bojím se toho,co až bude v pubertě tenhle když i ten starší,který byl hodný,je dnes v 15 letech k nevydržení.Jeden klad toto období puberty u staršího syna ale má.Chlapci se přestávají hádat,prát se a začínají si víc povídat a rozumět si.Už jsem měla strach že to bude trvat ještě ve 30,ale jak se jeden z nich stává dospělým,tak tyto problémy sami vymizí.Jinak malej taky musel vždy dělat to co velkej,mladší sourozenci mají totiž ty starší dost často za vzor i když se strašně „nenávidí“.
U toho spaní u živějších dětí je důležité,aby už alespoň hodinu před tím,než má jít spát,byl vklidu,třeba si s ním jen povídat a snažit se ho udržet,hlavně aby neskákal,nelítal apod.Musí se na spaní připravit a uklidnit.Rozdováděné dítě špatně usíná.
Majka
Milá Marcelko.
Uvidíš,že až kluci vyrostou budeš jen v dobrém vzpomínat na toto trošku hektické období!Vydrž!Všechna láska , vše co do dětí investuješ se ti jednou několikanásobně vrátí! Však děti jsou opravdu naše největší investice!To,že máte možnost s manželem alespoň občas si někam vyrazit,je moc fajn. Možná by bylo také dobré domluvit se s manželem na jeden den v týdnu,který bude jen „tvůj“.Zajít si s kamarádkou na kávu,zacvičit,zaplavat…cokoliv co máš ráda!
A ještě něco napíšu. Víš já mám hrozně ráda uklizený,voňavý byt. Takže jsem také každou hračku neustále uklízela,vše rozházené urovnávala apod. Už to ale nedělám. Snažím se toto tolik neřešit. Přestala jsem zasahovat do „bordýlku“ v pokojíčku. Starší dcera mi tak trošku otevřela oči. Máme spolu (musím zaťukat) moc fajn vztah. A když mi pak říkala jak jí vadí,že si musí v pokoji stále něco uklízet..Tak máme určitá pravidla. Dcera měla pravdu. I ta malá nerozhází tolik hraček,když každou ,kterou odloží neběžím hned uklízet. A když už je toho opravdu někdy „nad hlavu“,doporučuji jít ven! Nejlépe do lesa! Tam si vždy tak krásně odpočinu! Nejezdí tam auta a tak nemusím malou stále nahánět,aby šla za ruku.Je to prostě můj malinký relax a pěkně si tam pohrajeme.
Děkuji za odpověď. Nechtěla jsem být „anonymní“ – jsem Marcela, ale bohužel se jméno neobjevilo. Mám teď krizi. Zřejmě je způsobená i tím, že je ten starší, 5 a půl-letý doma. Jsou prázdniny a ak půjde za 14 dní do školky, už tam rok chodil. Situace doma bude hned klidnější a přehlednější. Kluci si dělají naschvály, berou si hračky… co má ten starší k jídlu, to ten mladší chce taky… (a to nesmí, kvůli té alergii…), stále uklízím něco vylitého, rozházeného, vysypaného. Až budeme doma sami a budu na něj mít dostatek času, tak se snad tolik vztekat nebude – doufám 🙂 Oba jsou velcí mazlové a vyžadují spoustu pozovnosti jen pro sebe. Bohuže babičky bydlí 100 a 250 km daleko a nemáme tu – v Českých Budějovicích jiné příbuzné ani známe. Ve školním roce mám holčinu (vysokoškolačku) na hlídání. Kluci ji milujou a my jí věříme. Ona je teď na čtvrt roku v Anglii. Platíme jí 80 za hodinu tak si vyjdem 3x za měsíc do kina a to je vše. Buďte vděčné, maminky, za vaše babičky, co vám pohlídají :-)))) Co se týká výchovy a výživy jsou babičky téměř nebezpečné, řekla bych :-D, ale když občas pohlídají, je to úžasné, že? S tím starším a tím jeho vydíráním skutečně možná vyhledáme psychologickou poradnu. Za rok má jít do školy a to už by měl mít spánkový režim naprosto v pořádku! Snad se srovná. Je příjemné si promluvit (přes net) s maminkami, co mají stejné problémy.
Milá anonymní. Neporadím ti,jen chci napsat,že tě obdivuji. Musí to být opravdu dosti náročné! Nevím,zda ten starší chodí do školky? Mladší je ještě na období vzdoru malinký. Ale jak je vidět udávané období od cca 2-3let nemusí být u každého stejné! Je to přesně jak popisuješ. Záchvaty vzteku,neposlouchání…Psychologové doporučují nenechat se rozhodit. Já mám u nás také vyzkoušeno,že více zvládnu s dcerou po dobrém! Když se začne vztekat odvedu jí do pokojíčku. Jen dohlížím,aby si neublížila. Nenadávám,nerozčiluji se! I dítě má právo se vyvztekat. Tak pokud se chce vztekat,ať se vzteká,ale nemusí to poslouchat celá ulice.U nás to funguje. Malé to bez obecenstva brzo přestane bavit a přijde v pohodě.Ale je už starší! U 16ti měs.dítka myslím postačí,když si ho nebudeš všímat,jen dohlížet,aby se nezranil apod.On prostě jen zkouší ty hranice!A také pokud to jen trošku jde pokusit se o nalezení času jen pro staršího syna. Je vidět,že tě velmi potřebuje.Třeba tatínek nebo babička pohlídá mladšího a vy si vyražte někam (bazén,zmrzlina)jen sami dva!Pokud to je opravdu vážné asi bych se na tvém místě zašla poradit do psychologické poradny.Přeji hodně trpělivosti!
Ahoj maminky, můžu i já poprosit u radu? Mám 2 kloučky, 5 a půl roku a 16 měsíců. A ten malý se vzteká – ale jak! Je to beránek. Řeknu pojď se přebalit, papat, převlíct – dřív poslechnul. Myslím, že v tomhle věku nemusí poslechnout na slovo, jenže on se otočí a utíká pryč. I venku. Nic na něj neplatí. Když ho chytím a chci obléct nebo cokoliv jiného, zvedne ruce nahoru, že by mi snad vypadnul, začne ječet jak šílený a jde rovnou k zemi. Válí se a pak zase utíká pryč. Nejhorší je to venku, v kočárku nesedí ani náhodou (kdepak hračky, jídlo, pití – zabavit ho nelze) a když zkoušíme chodit za ručičku, věčně se jen vzteká a válí. Sousedi na nás divně koukají, mám i přes den všude zavřená okna, celý den se od nás ozývá je řev. …že mu nepodám co chce, že mu nedovolím vylézt na židli, na stůl, na prádelní koš, že mu nedovolím lézt do vany, otvírat lednici, zapínat tiskárnu a počítač… výpočet je nemožný. S tím starším to nebylo tak těžké. Měl pár záchvatů vzteku, ale když jsem si na něj udělala dostatek času a vysvětlila to, vždycky to zabralo, hlavně klid a žádný spěch. U tohohle ale úspěch nemám. A to jsem si myslela, že když jsem zvládla období vzdoru u jednoho dítěte, proč bych to nezvládla s druhým? Večer v 11 ležíme též s manželem naprosto vyřízení v posteli a čekáme až ten ten náš nezmar usne a pak jsme šťastní, že si můžeme chvíli vydechnout. Ten starší se také dožaduje pozornosti, asi žárlí na mladšího. Zase má svůj způsob. Přestal spát ve svém pokojíčku, několikrát na noc pláče, důvod si vždy nějaký vymyslí (něco se mu zdálo, po někom se mu stýská, něco ho bolí, má hlad, žízeň… znáte to). Někdy sedí půl hodiny na záchodě, že se mu chce jako kakat, jindy celé minuty vydrží kašlat. Měsíc jsem ho v noci krmila kapkama na kašel a utěšovala a u doktorky se domáhala vyšetření na černý kašel 🙂 než jsem přišla na to, že kašle schválně! abych do pokojíčku přišla za ním. Teď spí s námi v ložnici. Je to katastrofa, usínáme všichni o půlnoci. Už jsem si nevěděla rady, tak jsem mu to povolila. Byli jsme zoufalí a nevyspalí. Máme ho ignorovat, trestat, slibovat? Věřte, všechno už jsme zkoušeli. Máte nějaké zkušenosti? Snažíme se svoji pozornost rozdělit mezi oba naše kluky. Musím říct, že oba jsou extrémně nespaví, aktivní a nároční, takže je to velmi těžké. Ztížené ještě tím, že jsou oba alergičtí na kravské mléko a i jiné potraviny. Já kojím a tak všichni držíme dietu a i jen vařit pro toho nejmenšího a nakrmit ho bez toho, aniž by se mi po něčem osypal, zhoršil se mu exém nebo ho bolelo bříško, je opravdu výkon. Budu vděčná za jakékoliv zkušenosti. Píšete tu o starších dětech. Ale co s 16 měsíčním malým vzteklounkem. V jeho věku se metody, které jste popisovaly v článcích nahoře, bohužel míjí účinkem 🙁
Milá Zuzko,myslím,že jsi na správné cestě k nápravě.
Abych řekla pravdu po přečtení tvého příspěvku jsem docela nechápala.Ne chování dcerky,ale tvé chování.Dvouletému dítěti jistě není vhodné vysvětlovat,že babička vyhoří.To prostě ten malinký mozeček nemůže pobrat.Klečet je také nepřiměřené věku.Zkus se nad tím ještě jednou v klidu zamyslet.Není třeba dceru mlátit ani křičet.Ba naopak mnohdy klidem dosáhneš více.Důležitá je ta důslednost ve výchově.Vůbec nekoukej na okolí!Když začne dcerka neposlouchat např.v obchodě, pokus se zůstat v klidu a v klidu vysvětlit,že tak tedy NE.Pokud začne ječet,nevadí.Na ostatní kolem nekoukej!A už vůbec neříkej dcerce,buď hodná,co tomu řeknou lidi!Každý máme nárok se vztekat.Pokud se chce vztekat,odveď ji do pokoje a jen dohlížej, aby si neublížila a uvidíš,že jí to bez diváků brzo přestane bavit.Také je fajn,když si např.hraje na písku,v klidu jí oznámit,ať si dohraje,že za chvíli půjdete domů.Ne z ničeho nic malou popadnout a odejít.To bych se vztekala taky!Na vše upozornit dopředu!Přeji ať vše v klidu zvládnete!A věř,že toto je jen slabý odvar.Těš se na pubertu!Nikdy jsem nevěřila tvrzení,že malé děti malé starosti-velké děti,velké starosti.No,je to tak!