Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ma ze mne srandu,je vztekloun a uz silime
Ahoj maminky,ja jsem maminka skoro dvouleteho chlapecka,ktery si ovsem dela co chce uz ted.Mame ted obdobi,ze z nej vazne silim a touzim jit nekam do prace.vecer vzdycky lezime s manzelem v posteli,malej jeste v deset skace,dela hlouposti,smeje se a my si pripadame jako v blazinci.Jsme uz oba vazne vyrizeni.to je prvni problem.Nemuzu ho vubec uspat.Zadne haji,pohadka a pusinka.Je to skakani,kdyz ho napominam,tak se mi smeje a kdyz uz ho plesknu i po zadku,tak se snad smeje jeste vic.Dalsi hruza je,ze kdyz se mi pocura nebo pokaka na koberec,snazim se mu dat plinku.To je ale kriku,boj a pak si ji ztrhne.Takze cele dny jen uklizim,jak po pejskovi.Jeste horsi je to s oblikanim.Dostava normalni zachvaty,krouti se mi,utika a proste nechce.Podobrem to nejde a kdyz ho nejak zdolam,nebo spis preperu,tak mame vsichni po nalade na cely den a s planovanym hezkym vyletem je konec.Kdyz mu reknu „nechytej na to“udela to,kdyz reknu „nechod tam,dej mi ruku,atd.“neposlechne.Taky se vzteka u kazde hlouposti,ktera se mu nepodari a navic je hroznej jedlik a kdzy mu neco nedam,je zase toco.Nejhorsi na tom je,ze ma vazne neuveritelne silny hlas a zni to,jako bych ho rezala na kousicky.Mam pocit,ze uz oba s manzelem blaznime a uz si nevime rady.Prosim,prosim,porad te nam nekdo!!!!!!!
simona
Ahojky!úplně chápu co zažíváš.Máme úplně stejné problémy.Nemám moc velké zkušenosti s tím co tady psaly holky,ale na našeho Maxíka (29 m)občas při vztekání zabírá zrcadlo.Vždy když začne,tak ho vysadíme k zrcadlu ať vidí jak je škaredej,ale zabere to jak kdy.S tím spaním neporadím,u nás je to to samý.Prostě to chce se obrnit a vydržet,dokud toto období nepřejde.Tak přeju pevný nervy a snad to brzy skončí.
Katie uplně přesně-u nás taky zabíralo odejít-neměl diváky a uklidnil se ,synátor:-))
a hlavně ten klídek!!!
a neřešit „hlouposti“,neznám dítko,co ve dvou letech udělá vše,co rodič chce..:-))
Ahoj, já mám taky holčičku občas pěkně vzteklou a neposlušnou.
Když domluvy nezaberou, tak prostě ji donutím fyzicky udělat to, co chci. Když se neustále svléká, tak ji neustále oblékám (taky někdy kope, vzpírá se a je to boj). Když se začne vztekat, tak ji nechám tam, kde je, a odejdu. Ona okamžitě letí za mnou, já jdu pryč a přitom jí říkám, ať přijde, až se vztekat přestane. Někdy taky nevydržím a dám jí jednu na zadek, ale poslušnější kvůli tomu není. Zkoušela jsem ji vyfotit, když byla vzteklá, ale ani to nezabralo. Občas zabere, když jí řeknu, že si s ní nebude její kamarádka hrát, když…(si nevyčistí zuby, nenechá se vysprchovat, nebude jíst, …) Nebo když k nám má přijít návštěva a Lucka zlobí, tak jí pohrozím, že zavolám návštěvě, ať nechodí, když tak zlobí. Protože má návštěvy ráda, většinou přestane.
Jo, je to těžký, a s tím spaním bohužel žádný recept nemám. Snad jen už hodinu před plánovaným spaním nasadit klidovější režim, místo jančení, poskakování číst pohádky nebo kreslit, koupat v levanduli nebo meduňce apod. Možná jsou i nějaké aromaoleje, které zklidňují.
HLavně buď ale důsledná a když něco vyžaduješ, nenech to pak plavat, musíš si to prosadit, aby si syn nemyslel, že si může dělat, co chce. Ale zase po něm nechtěj něco, co v jeho věku není schopen dělat a co odporuje jeho přirozenosti. Někdy vyvádí rodiče z míry maličkosti, které jsou dětem vlastní. Já jsem taky někdy nervozní, když dcera třeba blbne u jídla, loudá se, ale pak si uvědomím, že i jídlo bere jako hru, a když chce chvíli jíst lžící a pak vidličkou, jedno sousto žvýká dvě minuty, tak o co vlastně jde? O nic.
A nakonec ještě jedna rada – všimla jsem si, že Lucka je „nejzlobivější“, když se jí málo věnuju. Něco potřebuju udělat, kojím malého, apod. a ona je ponechaná sama se sebou. Když s ní jsem aktivně, věnuju se jí, vyprávím pohádku, spolu s ní si kreslím, spolu s ní stavím stavebnici, spolu s ní skládám puzzle, tak zlobivá není. Možná že syn je taky zlobivý právě když necítí vaši pozornost?
obávám se Simi,že na tohle nikdo učinou radu nezná!!!věř mi,že určitě každá známe vztekající se dítko:-))já 3x:-))
ale hlavně-i tu nervozitu z tebe prcek vycítí!!prostě klídek,tedy mě to taky zabíralo!!!
tak se nezlob,mysleli jsme to v dobrém..
Nezlobte se na mne holky, ale potrebuji vazne poradit a ne si cist jen vase nazory,jestli je to dobre ci ne.Pokud mate hodne deti a nesouhlasite dejme tomu se sprchou,tak se vam nedivim.Ale tim padem ani netusite,co zazivam kazdym dnem.Ted se jeste s malym chystam na desetihodinovy let,coz bude hruza.Mam uz nervy jak spagaty,tak doufam,ze nekde neskocim z letadla.Kdyz nevite,co to je,poslouchat to kriceni a nervovat se bez jakekoli dalsi pomoci a pokud neznate radu,prosim vas,radeji ani nepiste.Ja ctu s nadeji,ze mi nekdo da dobrou ucinnou radu.Nevite aspon,jestli tady muzu dostat nejakou radu od odbornika?Presto dekuji za prispevky.
simona,ta s problemem
cvrčku-a bude hůůř,jak poroste:-))opravdu je ještě malej!!neradíme,ale snažíme se!!ten radí to a ten zas tohle,a všichni dohromady uděláme moc:-))
klidně sprchuj,já nebudůůůů:-))
Vím, že ta sprcha je drastická, ale co dělat se sedmiměsíčním pupkem, když potřebujete být někde včas a chlapeček odmítá jakoukoliv spolupráci… Přeci nemůžete nechat dvouletýho prcka samotnýho doma… Já jsem samozřejmě taky pro důslednost a vždycky jsem si na svém trvala, ale malej prostě nikdy nechtěl to, co já. Když jsem řekla, jdeme nakoupit, on na to, že ne (a takhle to bylo se vším). Chtěl vždycky pravý opak a dával to dost hlasitě najevo. U nás ta sprcha fungovala (osprchovala jsem ho asi jen 3x). Když se vám to zdá přehnané, proč neporadíte něco vy?
Cvrček
Taky se mi zdá ta sprcha dost krutá. Zvláště když chlapečkovi nejsou ještě ani dva roky. Ale já jsem vztek u své dcery řešila také mým naprostým klidem a jí jsem občas, když už nebylo zbytí, jen omyla obličej ve studené vodě. To zabíralo spolehlivě. Jo a strašení bych si teda taky odpustila i když vím, že je to fakt těžké.Důležité je, jak píše Peťka – důsledná výchova a trvat si na svém.U syna nás období vzdoru teprve čeká, je mu teprve 14 měsíců. Ale začíná se už taky pěkně prosazovat. Tak hodně klidu a úspěchů ve zvládání našich malých miláčků….
Reny
ahoojda,souhlas s Petkou,a ještě bych dodala,že bych upustila i od té sprchy!!doufám,že se tady na mě nezesypou,ale je to hloupé,nedospělé a zastaralé!!jednou v azyláku,moje sousedka, ta pořád taky sprchovala stud.sprchou synáčka!! a já jsem vždy musela odejít,jak mě to vytáčelo,chudák malej!!jenže jednou u toho byla i paní ze socilky!!když to viděla,tak pěkně maminu seřvala,že jak může dospělí člověk dělat takovou věc a že by na prdel i sprchu potřebovala spíš ta mamina!!!
souhlasím s tím!může z toho mět pěkný šok!!pěkně mě to vytáčí,hlavně,když maminky poslouchají „zaručené rady babiček“!!..
vím,musí to být na nervy.ale ikdyž mám děti tři,tohle naštestí moc neznám.a ikdyž náš syn/11l/ taky zkoušel vztekací taktiku,stačilo právě zůstat v klidu!já vím,že je to těžký, ale u nás pomáhalo odejít!!jenže u vás je to asi horší..fakt nevím.ale myslím,že ve dvou letech ještě není tak „velké a zralé“.hlavně bych i neplácala po zadečku,!ale to je jen můj názor a zkušennost!!/ikdyž s tímhle jsem se nesetkala osobně,tak se nezlobte:-))/
lenka
Ahoj.Také si myslím,že to bude právě to období prvního vzdoru. Myslím,že nejdůležitější je důsledná výchova. Dítě milujeme,ale důslednost vyžadujeme! Strašit neposlušné dítě čerty,policajty apod.moc nedoporučuji! Ono se nám to pak může velmi tvrdě vrátit. Kamarádka strašila holčičku lékařem,injekcí. Ovšem jednou musela malá do nemocnice. Byl s toho velký problém a malá holčička skončila na oddělení dětské psychiatrie. Měla panickou hrůzu z lékařů. Je to samozřejmě jen extremní případ. Ale člověk nikdy neví! Dnes dítě strašíme policajtem a za pár let ho budeme učit,že když se stratí policajt pomůže. Dala bych si na to pozor. I když chápu,že když pak tečou nervy člověk použije i věci,které by nikdy nepoužil! Přeji hodně trpělivosti,bohužel konkrétně poradit neumím. Snad jen ukázat dítěti,že ho milujeme,ale disciplínu vyžadujeme!