Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak vyhnat nevěru z hlavy?
Poprvé jsem se vdávala v 21 letech,rok poté se mi narodil syn.Manžel byl světoběžník, tak jsme se ponecelých 3 letech rozvedli, ale dodnes máme spolu dobré vztahy.Když bylo synovi 12 let poznala jsem kluka o devět let mladšího než já.Do vztahu jsem jít nechtěla, ael dopadlo to jinak.Zamiloval se do mne a po půl roce mě požádal o ruku. Brali jsme se až po dvou letech to jsem byla v 6 měsíci vytouženého těhotenství.Narodil se nám krásný chlapeček.Manžel byl skvělý, pozorný, hodný, pořád mě jen hladil a pusinkoval.Je introvert, není společenský tvor, nepije, nekouří, do hospody nechodí.Pravdou je, že jsem byla jeho druhá holka se kterou spal a to je velka chyba.Po porodu jsem byla hodně upjatá na mimi a na sex jsem neměla ani pomyšlení. Šlo to i jinak. Vše bylo OK.
V loňském roce jsem znovu otěhotněla. Chtěli jsme to oba. Byla jsem šťastná, čekali jsem holčičku.Manžel po dceři toužil. V rámci jeho povolání jsou i služební cesty. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou se stanou jeho služební cesty mojí noční můrou. On 8. měsíce těhotenství se hrozně změnil, začal mi více pomáhat, uklízet nádobí z myčky, věnoval se víc synovi, bylo to jen jeho černé svědomí. Na silvestra jsem zjistila, že si píše přes skype s jinou ženou. Dnes už vím, že před silvestrem sza ní jel 300 km a byl u ní3dny a 2noci. Mě řekl, že jede na fušku.(to teda měl)V tu dobu jsem doma njak želhlila a vzpomněla si naně, že dlouho se neozýva a dostala jsem strach, že se mu něc stalo. Tak jsem mu volala a plakala do telefonu, kde je , že mám strach… a on zatím… Vzhledem k tomu, že mam rada jistotu a chci vždycky vědět na čem jsem(a to je asi chyba) přiznal se, že si potřeboval s někým promluvit, že mu chybí mazlení a tak. Podotýkám, že jsem přibrala 20 kg a nebyla jsem schopná si zavazat ani tkaničku, natož mít náladu se večer po celodením starání o syna mazlit s manželem. Prostě to neustál.Byla jsem zoufalá. Hormony se mnou lomcovaly a brečela jsem každy večer.To jsem ještě nevěděla co všechno mě čeká. Začátkem ledna mi slibil, že s ní přestane komunikovat, ale to jsem nevěděla, že se s ní snad za dva dny uvidí a že s ní už 3x spal. Koncem ledna se nám narodila holčička. Manžel byl hrozně rád. Dceru si moc přál. V únoru jsem zjistila, že se spolu v polovině prosince vyspali. Můj muž z ní byl asi celý hotový, protože tolik sms co poslal jí mi neposlal za celých 5 let. Při představě jak si s ní píše zavřený u PC a já spím sama v ložnici…jak si píší erotické sms a pak on si ho vyhoní u televize s porno kanálem…je mi z toho všeho zle…navíc jí před vánocema poslal kurýrem kytku za 750 korun a mě nedal k vánocům vůbec nic(už podruhé) jen figurku andělíčka za 20.Třepou se mi ruce nemůžu ani psát a přes slzy vubec nevidím. Kdyby si našel alespon mladou holku, ale jí je 38.Naše holčička ma dnes 7 týdnů, bojím se že nebudu mít mlíko, za 8 dní jsem zhubla 5kg.Jsem pořád ve stresu a ptám se proč…Beru to jak prohru, že jsem snad jako manželka selhala, i když on ted tvrdí že jsem ta nejlepší…že si uvědomil, co by ztratil… klečel skoro na kolenou a omlouval se.Říkal, že udělá vše pro to, aby to bylo jako dřív.Nikdy to nebude jako dřív. Nechce nas opusit.Prý nás má rád. Hrozně mi ublížil.Chtěl to jenom zkusit.Ale jak s tim mám žít já. Třešinkou na dortu bylo, že mu nakonec volala i domů zvedla jsem to, byla jsem docela v klidu.Chtěla mě naštvat s tím, že kdyby chtěla taky by s ním mohla mít dítě…lidi chápete to,,
Nechci se rozvádět. Mám konečně rodinu, po které jsem celý život toužila. Už to asi ani nedopíši.Malá plače. Nemžu to nikomu říct, všichni by mi to přáli,řekli by si co čekala od mladýho chlapa.Teď je mu 31.
Nevim co mam dělat.
kurna…vem minusko…a nech mu dve starsi:))))…nadelate….ale na te bitce trvam:)
Já bych taky od mimuška na tak dlouho neodjela, ale tak ten půlden nebo večer by vůbec nebyl špatný – pravidelně.
A nejen jako pomsta 🙂
Brmbulko, celkem super nápad, ale já bych od tak malinkého miminka neodjela… Ale třeba to má každá máma jinak, každopádně myslím, že nějaký odvaz by Agátce určitě prospěl. Pokud by dokázala alespoň chvilku myslet na něco jiného… Myslím,že ta bolest je ještě moc čerstvá…
tak opet brmbulovska rada…..sice tvrda ale ucinna…ale musis mit nervy….nejdriv ho zmlat(poradne)….pak mu nechej deti(male nezapomen odstrikat dostatecne mnozstvi mleka do lednicky) a oznam ze jedes na tri dny na dovolenou ke mne do Brna…:)
Agátko, jak jsem už psala, je asi škoda, že jsi se o nevěře dozvěděla, třeba by manžel přestal a tebe to nemuselo trápit. Takových manželství je totiž strašně moc. Ale zase kdyby ses to nedozvěděla a neudeřila na něj, tak by si možná on neuvědomil, že tě také svým chováním může ztratit. Mě manžel jak jsem už psala podváděl už od začátku manželství a to jsme byli spolu přes deset let. K tobě se ten tvůj aspoň chová dobře a jak je vidět i si uvědomil svou chybu a snaží se to napravit, i když to pro něj a hlavně pro tebe bude ještě hodně težké. Ten můj mě ještě k tomu fyzicky napadal a to i když jsem měla 14 dní před porodem. A to jsem se ještě po rozvodu dozvěděla že mě v té době i zahybal. Tak v takovém případě nemá soužití s někým takovým vůbec cenu(i tak jsem to vydržela dlouho, protože jsem si myslela že se změní). Ve vašem případě ještě stojí za to to zkusit napravit
Ještě jsem na Tebe myslela cestou na nákup….. máš super syna, opravdu! 🙂
Jen, jestli Ti do toho ještě můžu “kecat“, moc ho do toho problému raději netahej. Přece jen, je to dítě a ne partner nebo kamarádka.
Agátko, tak jsem dočetla až sem.
Je fajn, že manžel má snahu dát vše zase do pořádku (jak se ale dostal na tuto diskusi?).
Asi bych mu, pokud bych ho měla ráda a pokud by za to stál, zkusila dát druhou možnost – kdyby se opravdu hodně snažil.
Určitě je dobrý nápad i to, zajít někam do manžel poradny, pokud možno oba.
Líbí se mi i myšlenka ho více zapojovat do rodinných aktivit, pomůže to i jemu a dětem. A Ty budeš mít čas na svoje zájmy. A kdo si hraje, nezlobí 🙂
Ano, změň třeba účes nebo cokoliv, ale nejen pro něj, ale hlavně pro svůj dobrý pocit, protože Ty to teď potřebuješ.
Přeji hodně štěstí a ať se z té hnusoty poučíte a vyjdete z ní jako lepší pár, než jste byli předtím!
A ta tlustá čára má určitě něco do sebe. Ale nevím, jestli bych to dokázala. Navenek snad, uvnitř nevím. Ale asi to jinak nejde.
Jo, a na tu “paní“ se vykašli. Nemá úroveň, aspoň podle toho, co jsi psala. A taky bych nevěřila tomu, co říká. V zoufalství toho člověk nakecá….
Agátko, taky jsem si bohužel něco podobného prožila. Byla jsem asi v pátém měsíci těhotenství, když to začalo a v osmém, když jsem se o tom dozvěděla. Románek naštěstí netrval dlouho, dozvěděla jsem se o tom prakticky až když skončil, ale moc to bolelo, a stále jsou chvíle, kdy to ještě hodně bolí (jsou to už dva roky). Přesně, jak píšeš, manžela jsem milovala i nenáviděla, tu ženskou samozřejmě jen nenáviděla a dodnes jí nemůžu přijít na jméno. Manžel naštěstí měl snahu to řešit, taky si prý uvědomil, že nás ztratit nechce. Proč k tomu vlastně došlo? Jednak zapracovala jeho “neukojenost“ (přesně jak píšeš, ztloustla jsem, neměla náladu na sex) a za druhé :sice už mu bylo hodně přes dvacet, ale pořád si nějak nemohl zvyknout na myšlenku, že už je otcem (měli jsme už jedno dítě), na to svazující břemeno, když svět nabízí tolik jiných lákavých možností. Prý to bral jako dobrodružství, endorfiny a tak, a neuvědomoval si, jak mi tím ubližuje. Hrozně dlouho jsem mu nemohla začít důvěřovat, vždycky, když někam šel nebo jel, musela jsem myslet na to, co vlastně dělá…Několikrát jsem byla u psychologa (jednou jsme tam byli i spolu). Nevím kdy nastala ta chvíle, a začala jsem mu zase důvěřovat, milování s ním si vychutnávat a nepřemýšlet (aspoň ne pokaždé), co dělal s tamtou druhou…Ale chce to čas a ochtu něco změnit také z té druhé strany – od manžela. Když jsme už u těch změn – zkus udělat něco jiného, změnu účesu, cokoliv , co by tě rozptýlilo a nastměrovalo zas trochu někam jinam. Držím moc palce, nebude to teď lehké období, ale budu na vás myslet, ať to zvládnete.
Agátko, jste na dobré cestě, důležité je teď se neutápět v představách, co se děje, když… To že jsi mu dala novou šanci a že si uvědomuje, co provedl, je krok vpřed, málokdy se vidí, jak si ten druhý veřejně sype popel na hlavu a tak krásně vyznává lásku své ženě, to pokládám za opravdu důležité. Buď silná, hezky papej, užívej si úžasných dětí, čím víc budeš v pohodě, tím lehčí bude návrat k normálu. Nejhorší je udělat tlustou čáru, ale vím z vlastních zkušeností, že den ode dne bude to trápení bolet míň a míň a míň, i když ten pocit zrady asi nezmizí nikdy… Držím moc a moc palečky vám všem.
Agatko, asi to vyzni blbe, ale prozivas v tomto pripade zcela “normalni“ pocity. Kdyz byl muj muz doma po tom vsem a tiskl me k sobe, tak jsem za to byla stastna, mela jsem v sobe zvlastni jistotu, ze je se mnou a ne s ni. Kdyz byl pryc, hned jsem premyslela jestli mi rekl pravdu, ze jede tam ci tam. Mela jsem porad nutkani si vymyslet nejaky duvod abych mu zavolala… uf.. 🙂 Ja jsem si vubec neumela predstavit mit neco z nekym jinym, jen abych to manzelovi vratila. Prave naopak! Chtela jsem jenom manzela. Naprosto uzasne je, ze mas tak skvele deti. Je to jako odmena za tu lasku, kterou jsi jim davala a davas. Jsi fajn zenska, matka, manzelka. Urcite se vsechno vyresi. Verim, ze i komunikace mezi tebou a manzelem bude zase jako driv. To co prozivas s kazdym jeho odjezdem te asi bude jeste nejakou dobu moc bolet. Asi to slyset moc nechces, ale myslim, ze je dulezite abys na to byla pripravena. Take jsem se s tim mym milovala vlastne hned druhy den, co jsem se o tom dozvedela. Je pravda, ze mi pak z toho bylo uplne na zvr… ale presne jak pises, neslo to jinak.
Bude zase dobre, Agatko!!!!!! 🙂