Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak vyhnat nevěru z hlavy?
Poprvé jsem se vdávala v 21 letech,rok poté se mi narodil syn.Manžel byl světoběžník, tak jsme se ponecelých 3 letech rozvedli, ale dodnes máme spolu dobré vztahy.Když bylo synovi 12 let poznala jsem kluka o devět let mladšího než já.Do vztahu jsem jít nechtěla, ael dopadlo to jinak.Zamiloval se do mne a po půl roce mě požádal o ruku. Brali jsme se až po dvou letech to jsem byla v 6 měsíci vytouženého těhotenství.Narodil se nám krásný chlapeček.Manžel byl skvělý, pozorný, hodný, pořád mě jen hladil a pusinkoval.Je introvert, není společenský tvor, nepije, nekouří, do hospody nechodí.Pravdou je, že jsem byla jeho druhá holka se kterou spal a to je velka chyba.Po porodu jsem byla hodně upjatá na mimi a na sex jsem neměla ani pomyšlení. Šlo to i jinak. Vše bylo OK.
V loňském roce jsem znovu otěhotněla. Chtěli jsme to oba. Byla jsem šťastná, čekali jsem holčičku.Manžel po dceři toužil. V rámci jeho povolání jsou i služební cesty. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou se stanou jeho služební cesty mojí noční můrou. On 8. měsíce těhotenství se hrozně změnil, začal mi více pomáhat, uklízet nádobí z myčky, věnoval se víc synovi, bylo to jen jeho černé svědomí. Na silvestra jsem zjistila, že si píše přes skype s jinou ženou. Dnes už vím, že před silvestrem sza ní jel 300 km a byl u ní3dny a 2noci. Mě řekl, že jede na fušku.(to teda měl)V tu dobu jsem doma njak želhlila a vzpomněla si naně, že dlouho se neozýva a dostala jsem strach, že se mu něc stalo. Tak jsem mu volala a plakala do telefonu, kde je , že mám strach… a on zatím… Vzhledem k tomu, že mam rada jistotu a chci vždycky vědět na čem jsem(a to je asi chyba) přiznal se, že si potřeboval s někým promluvit, že mu chybí mazlení a tak. Podotýkám, že jsem přibrala 20 kg a nebyla jsem schopná si zavazat ani tkaničku, natož mít náladu se večer po celodením starání o syna mazlit s manželem. Prostě to neustál.Byla jsem zoufalá. Hormony se mnou lomcovaly a brečela jsem každy večer.To jsem ještě nevěděla co všechno mě čeká. Začátkem ledna mi slibil, že s ní přestane komunikovat, ale to jsem nevěděla, že se s ní snad za dva dny uvidí a že s ní už 3x spal. Koncem ledna se nám narodila holčička. Manžel byl hrozně rád. Dceru si moc přál. V únoru jsem zjistila, že se spolu v polovině prosince vyspali. Můj muž z ní byl asi celý hotový, protože tolik sms co poslal jí mi neposlal za celých 5 let. Při představě jak si s ní píše zavřený u PC a já spím sama v ložnici…jak si píší erotické sms a pak on si ho vyhoní u televize s porno kanálem…je mi z toho všeho zle…navíc jí před vánocema poslal kurýrem kytku za 750 korun a mě nedal k vánocům vůbec nic(už podruhé) jen figurku andělíčka za 20.Třepou se mi ruce nemůžu ani psát a přes slzy vubec nevidím. Kdyby si našel alespon mladou holku, ale jí je 38.Naše holčička ma dnes 7 týdnů, bojím se že nebudu mít mlíko, za 8 dní jsem zhubla 5kg.Jsem pořád ve stresu a ptám se proč…Beru to jak prohru, že jsem snad jako manželka selhala, i když on ted tvrdí že jsem ta nejlepší…že si uvědomil, co by ztratil… klečel skoro na kolenou a omlouval se.Říkal, že udělá vše pro to, aby to bylo jako dřív.Nikdy to nebude jako dřív. Nechce nas opusit.Prý nás má rád. Hrozně mi ublížil.Chtěl to jenom zkusit.Ale jak s tim mám žít já. Třešinkou na dortu bylo, že mu nakonec volala i domů zvedla jsem to, byla jsem docela v klidu.Chtěla mě naštvat s tím, že kdyby chtěla taky by s ním mohla mít dítě…lidi chápete to,,
Nechci se rozvádět. Mám konečně rodinu, po které jsem celý život toužila. Už to asi ani nedopíši.Malá plače. Nemžu to nikomu říct, všichni by mi to přáli,řekli by si co čekala od mladýho chlapa.Teď je mu 31.
Nevim co mam dělat.
Agátko, holky napsaly to, co bych psala já, souhlasím s nimi. Moc na Tebe myslím, a´t to ustojíš. Buď silná, jak to jen jde, mysli na své děti! Věřím, že to s manželem “ustojíte“.
Duše se možná zahojí,
já odpustím, ale nikdy, nikdy nezapomenu.
Ahoj holky, tak to jsem vůbec nečekala, takovou reakci, udelala jsem to vůbec poprve, ze jsem se sverila do “éteru“.Vím že u všeho jsou vždycky dva.Je to i moje vina, ze jsem si ho vic nevsimala, ale nemohla jsem se přemahat, když to nešlo. Ono kdybych mela napsat uplně celý příběh, tak jsme tu hodně dlouho.Když se manžel ke všemu priznal(i ktomu že ji koupil zlatý prstýnek, brr protože to na nej bonzla)napsala jsem ji sms, ze já umím odpouštět a on si uvědomil kam patří a co by ztratil. To spuslilo řadu sms z její strany..kolik ji muj muž koupil dárků, že planovali společné bydlení a že kdyby ona chtěla tak by i to mimi bylo. Pak jsem si uvedomila, že je to chudera.Ta hrůza probíhala cely prosinec a doznívala leden a unor.Přece normální ženská nechce dítě s člověkem kterého viděla (ja nevím) asi 5x.
Prostě on si pořadně to … co potřeboval a pak se do ni asi zblbl. Nebo ona ho zblbla tim svym hlasem.Mluví tak potichu a pomalu. No je to blbka.A vzhledem k tomu ,že je rozvedená, tak zobne po všem.
Tak nějak to ze mě padá, je to fajn, že to muzu takhle napsat. Vím, že když muž podvede ženu nebo naopak, tak se to může stát zase.Ale na druhou stranu bych mu mohla dát druhou šanci.Řekla jsem mu že opravdu ale jen jednu druhou šanci.Když zklame, tak se pakuje a ja si beru zpět svý příjmení :-)))To asi trest neni :-))
Chci mít normální manželství, šťastné děti, hlavně pohodu a klid.Ten stres je hrozny. Dnes konečně mi povolil žaludek a snědla jsem trochu polévky.Asi proto, že už všechno vím a pomalu se s tím smiřuju.
Jo ještě vám musím napsat, že když mi řekl že ta kytka před vánocema patřila té svačinářce(mimo jiné ten název ji vytáčí-dělá na hotelu snídaně a ja jsem ji tak oslovila), tak jsem vzala takovej malej polštář a jak seděl na té sedačce, tak jsem ho mydlila hlava nehlava. Jéé, ja se tak uklidnila.
Holky diky moc. Snad bude dobře a dušička se brzy zahojí.
Agátko, holky už napsaly “za mě“ úplně všechno podstatné a důležité. Musíš se teď dát do kupy kvůli dětem a s manželem to určitě řešit. Jen držím všechny palce a myslím na tebe!
Úplně souhlasím se vším, co bylo napsáno přede mnou. Máš miminko, které je teď pro tebe tím nejdůležitějším. Zkus si v klidu popřemýšlet, co je pro tebe v tuto chvílu nejvíc prioritní a důležité, co jsi ochotná udělat pro zlepšení situace. Každopádně bych k nějakému psychologovi určitě zašla, na internetu existují i stránky různých poraden, v manželské poradně by ti taky dobře poradili. Každopádně, ať zajdeš kamkoliv, tak se vypovídáš, uleví se ti a co je hlavní, dostaneš náhled do situace a názor někoho jiného. Už to ti pomůže, abys Vaši situaci začala vnímat objektivně – i když to teď cítíš jinak a máš na to plné právo. Trošku tě to uklidní, protože už nebudeš tak nečinně sedět a brečet, ale začneš něco dělat, přemýšlet … o sobě, životě, budoucnosti, hodnotách.
Každopádně zradu manžela v obodbí těsně před porodem s takovou výmluvou bych brala hodně osobně a brala bych ji v potaz při dalším řešení situace. Sliby jsou chyby a pokud mu milenka stojí za takovou námahu, aby jel za ní tak daleko … a ještě opakovaně. Hlavně si pamatuj, že máš taky svoji hrdost a je pod tvojí úroveň nechat se podvádět, o nevěře vědět a ještě si o ní povídat s milenkou. Nejhorší je, když chceš zachovat rodinu, manželství, on bude slibovat, ty doufat, že už to neudělá, nepovede to nikam, protože s ní bude stejně, jen si dá větší pozor … nenech se od manžela a jeho milenky deptat a zlomit, překonáš to a půjdeš hrdě a sebevědomně dál … přeji hodně síly.
Já jsem tohle nezažila, ale dobře to udělala Iveta, tohle je jediný způsob, jak se to dá asi řešit. Buď půjde a možná si namlátí hubu a pak pozná o co přišel, nebo neodejde protože si to uvědomí dřív. Nechala bych tomu volný průběh, Ty jsi to nezavinila, tak se netrap, i když to bolí, tak se snaž s chladnou hlavou udělat podobně statečné gesto jako Ivča.
Držím palce a myslím na Tebe.
Agátko, je mi opravdu líto, že musíš řešit v tom pro tebe nejzranitelnějším období takovou rodinnou krizi….
Moc ti přeju, aby bylo brzy vše v pořádku, držím palce a myslím na tebe. Jsi statečná ženská-a´t to dopadne jakkoliv…..
Agátko, trochu vím, jak ti je. Prožila jsem si skoro to samé, jen to mimko tam tenkrát nebylo. Vím, jak chlap dokáže zblbnout, naprosto. Dělá věci, který by nikdy nedělal, ty jsi pro něj až na posledním místě a kvůli “té druhé“ se může zbláznit. Samé SMSky, zprávičky, honem z práce za ní atd atd.
Já se z toho skoro zbláznila, skončila jsem na depresivech a na u doktora, který mě chtěl poslat do nemocnice, protože jsme přestala jíst, zhubla jsem přes deset kilo, všude se mi chtělo omdlít, vykašlala jsem se na školu ( naštěstí jsem se do ní pak zase vrátila) atd.A hlavně, ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, tak s ním a jeho hlavou jsem nehla. Nešlo to.Změnila jsem účes, celkově image, skákala jsem okolo něj, jako kdyby to byl pán světa. Po dvou měsících tohodle trápení jsem to vzdala.Úplnou náhodou a ve vzteku jsem mu řekla, že fajn, ať jde, když si myslí, že ona je ta pravá( ještě podotknu, že měla prsa snad 4- já mám tak 1,dvě děti, třikrát rozvedená, s bývalým manželem žila ve společné domácnosti, děti nechávala sama doma, aby mohla chodit přes noc trandit na diskotéky atd. jedno dítě měla postižené měntálně, druhému byly 3 roky, takže dost síla je nechat takhle samotný, ale jí to nevadilo).
No, prostě a jednoduše jsem mu to řekla a odešla jsem pryč. Vrátila jsem se večer a on tam byl. Po nekončících rozhovorech jsem se dali dohromady, dneska je tomu už pár let, máme mimko a myslím, že by to už nikdy neudělal. I když se říká, nikdy neříkej, nikdy. Ale tentokrát bych neváhala a hned bych ho vyrazila. Ať si jde. To utrpení, který jsem měla tenkrát kvůli němu, bych si znova už prožít nechtěla. Asi takhle. Jednou udělá člověk chybu, beru to a dokážu to pochopit i odpustit. Podruhý už ne.
Je mi u tebe líto, že máte mimko, musíš se vzpamatovat, prtoože to mimi to všechno cící, ten stres a nervozitu. Mysli především na to malé. manžel je až druhý v pořadí a vždy bude.Promluv s ním, řekni mu situaci a jak si to dál představuje.Možná se mnou teď většina souhlasit nebude, ale chlapa, co tohle provede v takovém období ( mimi), tak si tu ženskou nezaslouží.Nechceš se rozvádět – chceš být podváděná pořád, pokud by se to neurovnalo?Musíš si vybrat. A hlavně mysli na to malé. To tě teď potřebuje nejvíc na světě.
A hlavně, vůbec jsi neselhala, ty, ale ten chlap. On nedokázal milovat to nejdražší, co měl, a teď si myslí, jaký je pán?Je ubohý, když dělá tohle a vědomě ti ubližuje i dítěti, ještě navíc tak malinkému.
Pokud by mu tohle nedošlo a chtěl by furt být s ní, tak se na něj vykašli – je to můj osobní názor, ale žádný chlap za ty nervy nestojí.Kdybych tenkrát měla mimi jako ty, asi bych to skončila hned.To malé nemůže za to, jaký je jeho otec, ale nesmí! kvůli němu trpět.
Tak už nejsem první, než jsem ten román dopsala, cvrček mě předběhl:-)
Agátko, odepíšu ti dnes jako první, je to strašně těžká životní zkouška, co teď prožíváš, a po přečtení těch tvých řádků úplně cítím, jak ti je hrozně. Hodně z nás si prošlo takovým hnusným obdobím, někomu se vztah rozpadne, někdo to ustojí. Tady je prostě každá rada drahá. Ale pro tebe je teď nesmírně důležité se sebrat, tvé děti tě potřebují, musí cítit jistotu a lásku, nesmíte na ně přenášet své bolesti a neshody. Máš malinké miminko, které oba milujete, musíš se zbavit stresu, abys udržela kojení. Vím, že je to těžké, ale zkus od sebe tyhle dvě věci oddělit, problémy s manželem je třeba vyřešit, ale teď je ze všeho nejdůležitější láska a péče o vaše děti. Já bych ze všeho nejdřív zkusila dvě věci – abych se dala dohromady a mohla pro děti fungovat – vyhledala bych psychologa /přes praktického lékaře, ten by ti měl někoho doporučit/ a zavolala bych na laktační poradkyni, třeba funguje i v porodnici, kde jsi rodila, nebo pokud důvěřuješ a máš dobré vztahy s dětskou doktorkou, zkusila bych ty obavy ohledně kojení řešit s ní. Někdy stačí pár skvělých rad a milých slov, člověk si řekne – ale co, že mám chlapa, co se zachoval jako sobec, já teď prostě budu dál fungovat jako máma a problémy se budu snažit řešit s chladnou hlavou… A jestli přece jenom s kojením přestaneš, protože tě stres převálcuje, nedělej si z toho hlavně žádné vážné výčitky, to by ti ještě víc ublížilo. Kolik dětí vyrostlo na umělém mlíčku.
Nejdůležitější je teď komunikace mezi váma. Rozvádět se nechcete, takže byste měli dát hlavy dohromady a vyříkat si, proč se to vlastně stalo a jak se přes to přenést. Já bych neřekla, žes jako manželka selhala, těhotenství je těžké období, i když se muž na dítě strašně těší, ale jen sobec a pokrytec neustojí to, že se mu žena mění před očima, že přibrala navíc kila, že v ní hormony bublají, ať řekne cokoliv, že potřebuje více jeho pomoci a pochopení, protože jí to prostě dává zabrat… Pokládám za hodně podlé, když se muž v téhle době prostě otočí za jinou ženou a věnuje svou lásku jí. Ale na druhou stranu, nechci a nemůžu soudit tvého manžela jen z tvého pohledu, téměř vždycky za tyhle problémy můžou ve vztahu oba, vidím to tak, že nějak selhala komunikace mezi vámi, a postupně se vytrácel cit a touha po mazlení, které jsou ve vztahu tak důležité.
Já ti hlavně držím palečky, musíš být teď ten silnější, a nestyď se poprosit o pomoc odborníky. Dej vědět, holka, jak se to dál vyvíjí, myslím, že i to, že můžeš své splíny takto ventilovat, ti může hodně pomoci.