Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Úloha babiček při výchově dětí
V dnešním pořadu Sama doma probírali diváci s psycholožkou úlohu babiček při výchově dětí. Určitě se každé z nás vybaví vlastní dětství, jak jsme byly hlídány babičkami, jak jsme k nim jezdily na prázdniny, jak nám babička vyprávěla nebo četla. Jak vy, dnešní maminky, využíváte při výchově babiček? Jsou všechny babičky stejné, jako byla ta podle Boženy Němcové? Máte někdy pocit, že babičky jsou jenom proto, aby vaši výchovu kazily a porušovaly všechna vámi daná pravidla?
Abych připadala ze svých zkušeností: většinou mám radost, když děti babičky pohlídají, děti jsou většinou spokojené, ale někdy mě naštve, když dostanou něco, co bych jim já prostě v danou chvíli nedala, když se jim ustoupí, jen aby přestaly zlobit. Manželova maminka mě zase dokáže naštvat, když jí děti doslova skáčou po hlavě a ona je ani neokřikne, ale pak si stěžuje, že zlobily.
Podělte se s ostatními 😀
My máme smůlu na hlídání,tchýni té musím říct týden do předu a mé matce no vžádném případě ta je vsektě a nemá čas na hlídání.Tak si hold musíme radit jak to jde.
Ahoj. No moje tchýně naši malou absolutně rozmazluje. Vždycky když je tam Anička přes noc nebo stačí jen půl dne tak přijde domů cela rozvrkočená. Neposlouchá, dělá si co chce. I přede mnou ji nechá cokoliv dělat. Skákat po posteli, zhazovat věci ze stolu, kreslit po koberci, vytahovat z linky všechny krámy (i když tojí občas dovolímtaky ale když řeknu at to uklidí tak to uklidí ale babička dělá všechno za ni) Anička si vymyslí tohleto a tamhleto a babička jde podá jí to dovolí jí prostě všechno. Ale musím to bohužel tolerovat. jelikož moje máma žije daleko tak máme jen jednu babičku a ta je v místě bydliště. Když potřebuju pohlídat a to je dost často (máme 2měsíčního syna)tak jí nemůžu nadat nebo se sní rozhádat. Potebuju ji.¨Sice jsem se párkrát snazila něco naznačit že mi to vadí ale už se schylovalo k bouřce tak jsem ustoupila ale strašně mi to vadí. Dusím to v sobě. Ono je těžké Aničku vhodit zpátky zase k nám, do našeho stereotypu. Ach jo…………….
Já jsem tu za tchýně…… jsem čerstvá důchodkyně a tak se těším, že si konečně užiji zálib, na které jsem dříve neměla čas. Mám také jednu vnučku a s mladými bydlíme od sebe 10 minut chůze. Co se týká hlídání, tak říkám zlatá střední cesta, ráda pohlídám když je to třeba a řeknou mi to předem, ale hlídání každodenního typu abych byla ráno nastoupená u mladých a nevěsta mohla chodit do práce jsem odmítla, prostě musí se v první řadě oni starat jak situaci vyřešit a né si dělat s rodičů automaticky posluhu, já zcela respektuji jejich zájmy a názory, ale také chci by respektovali moje, proto jsem dala kompromisní návrh, až budou mít pro vnučku školku, tak se může vrátit nevěsta do práce a v případě nemoci vnučky vypomohu s hlídáním, prostě ta “zlatá střední cesta“
Jojo, babičky. Já bych bez těch našich vůbec nemohla pracovat. Protože s manžou často večer pracujem společně, musí tchyňka hlídat kluky (bydlí kousíček od nás). Má už letos 80 let, takže je mi to už trochu hloupé ji otravovat. Moje mamka bydlí asi 10 min. normální chůze od nás, jenže je v takovém zdravotním stavu, že to nepřipadá v úvahu. Mamka mi kluky často hlídá, když máme odpolední představení v neděli, to je tam zavedu a odvedu.
Dřív, když hoši byli menší, a nevzali mi je do družiny, jsem ocenila babičky, že jsou. Kluci u nich počkali, než jsem přišla z práce. Jinak by se museli potloukat venku. Klíče od bytu neměli, protože byli nespolehliví (starší např.přišel domů a klidně nezavřel hlavní dveře!).
Jinak, moji rodiče jsou takoví ti rozmazlovací prarodiče. Hlavně mamka. Vrchol blaha je, když navaří kupu jídla a do dětí to jen padá. A ona ráda kouká, jak jim chutná.
Tchyňka je poněkud rezervovanější, má trochu problém vyjádřit city, taky má vyšší požadavky na chování dětí (v něčem je to dobře, ikdyž to občas přehání), ale nepochybuji, že kluky miluje, nakonec, jsou to její jediní vnuci a čekala na ně skoro do sedmdesátky.
Obě babičky pohlídají kdykoliv mohou. Kdybych neměla takové večerní zaměstnání, nebylo by to už ani potřeba.
Díky za naše prarodiče!
Mě moje mamka už v těhu řekla, ať nepočítám s nějakým velkým hlídáním (nehledě na vzdálenost mezi námi). Ale mám starší rodiče, hafo starších “dětných“ sourozenců a navíc mamka dělala celý život v jeslích – je prostě z malých dětí už unavená.
Moje tchýně je sice mladší, zato má docela velké zdravotní potíže – ani tam jsem nemohla počítat s velkou pomocí.
Ale přesto mi rodiče pomáhali, jak mohli.
Dědeček jezdil během prvního roku pravidelně a dělal nám doprovod, když jsme chodily na rehabku.
A co jsem nastoupila do práce, tak se dali i na hlídání (no jo, už je to možné, už se k nám vejde návštěva i na noc).
Jo, bez rodičů bych to asi zvládla, ale i když jsem nikdy neměla pravidelné hlídání (abych mohla třeba pravidelně chodit s kamoškama na kafe, do cvičení, do “zkrášlovacích ústavů“), jsem rodičům moc vděčná.
No a teď máme domluvenou tu kontrolu v krajské nemocnici, budu muset vyrazit vlakem s oběma holčičkami. Ale na nádraží nás bude čekat dědeček a bude mi minimálně k ruce.
No, tak my to máme taky zajímavé…
Moje matka ještě pracuje a její vnoučata jí nezajímají. A taťka je to samé. Pokud se neukážeme my, tak se oni neozvou a nezeptají se, jak se její vnoučata (a ani vlastně my, jejich dcery) máme. Ale taky se mamina ráda chlubí před kolegyněmi v práci. Když jsem za ní náhodou byla v práci i s Majdou, tak ji všem ukazovala a chlubila se, ale aby se zeptala, jestli je Majda v pořádku, zdravá a jestli něco nepotřebujeme, tak to ani náhodou. A o hlídání nemůže být ani řeč. Oba hulí jak fabriky a nedají si říct ani v přítomnosti vnoučat a jejich byt už absolutně není uzpůsoben malým lidičkám. A dle maminých slov ho ani upravovat nehodlají. Oni přece mají ještě svůj život, tak proč by měli, ne?
A rodina od manžela? Ještě nikdy nehlídali, ale tchýně se už několikrát nabízela, že Majdu vezme ven, když budu potřebovat zajít třeba k doktorovi nebo tak. Ale zatím jsem to nevyužila (Majdě je 21m). Ale oni zase mají zájem. Když tam přijdeme, tak pro ně všechno ostatní končí a věnují se nám (a hlavně Majdě). Děda je skvělá hračka a babička je super na mazlení. Jinak o nějaké pomoci v péči o Majdu bych asi nemluvila…. je fakt, že tchýně koupí nějaké jogurty a mlsky, které má Majda ráda a dá nám je s sebou, ale jinak nic.
Zatím nám Majdu přes noc nikdo nehlídal a vlastně byla opravdu hlídaná jenom při pohřbu manželového dědy. A to jenom na obřad a pak jsem musela zpátky domů. To s ní byla moje matka. Když jsem dorazila, tak byla Majda úplně hotová. Probudila se a protože babku vlastně vůbec neznala, tak plakala a plakala. Jak jsem jí viděla, tak jsem se zhrozila, jak byla bobek flekatá a úplně mimo :-((
takže u nás asi tak…… 🙁
ale uvidíme, třeba se to časem změní…. doufám
Jak je vidět, tak největší problém u prarodičů je ten, že jsou ještě pracující a tak jsou hůře využitelní. Moje bývalá tchýně také chodila a ještě stále chodí do práce, ale dost často marodila s rukou a tak kluky hlídala často. Pak jsme se ale přestěhovali a tak teď k nim kluci jezdí jen o prázdninách( o hlídání už nejde, spíš o to aby se viděli). To byla vždy taková rozmazlovací a vyvařující babička. Děda už je horší, je to takový morous a nejlepší děti jsou podle něj ti, co jen sedí a ani se nehnou. Moje mamka byla také moc hodná babička a děti jí měly moc rádi a strašně se těšily když měly u našich strávit nějakou chvilku. Bohužel také chodila do práce a důchodu už se ani nedožila. Můj táta sice v důchodu je, ale těžko se teď postará sám o sebe. Byl totiž na mamce dost závislí. Současná tchýně je také hodná babička, ale trochu úzkostlivá. Všude vidí nebezpečí až to někdy trochu leze na nervy. Skvělý je i děda. Náš malý ho má už teď, když mu je teprve rok, moc oblíbeného a když přijde babička sama, pořád za ní kouká, kde nechala dědu. Kdykoli potřebuji, tak jsou po ruce. Jsou oba v důchodu, žijeme v jednom městě, tak není lepší kombinace. Jsem moc ráda že je máme. Rozmazlovat také klidně můžou, vůbec mi to nevadí. Také si myslím, že od toho prarodiče jsou. Na výchovu jsme tu my, rodiče.
My máme obě babičky i dědu ještě pracující, takže hlídací nejsou. A někdy by se to dost hodilo. Moje mamka bydlí ve stejném městě, ale přes týden je dost pracovně vytížená. Pokud není, ráda se zastaví, jde s námi ven, ale sama nenabídne, že malého pohlídá. A tchyně by se “rozkrájela“, ale bydlí 90km daloko. Ale kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby byla blíž? Třeba bychom tu pozornost neunesli my:-) A děda o malým pořád mluví, ať jezdíme častěji a tak, ale pak vydrží chvíli a usně na gauči, zmizí do lesa, hospody a tak…
Ale na druhou stranu jsme letos byli s manželem na 5dní v Alpách a babičky si týden rozdělily, vzaly si dovolenou a pohlídaly – super!
Jo, taky musím hlídat, co synovi dávají, rozmazlovat jo, ale ne jen sladkostmi!
U nás je to tak. Tchýně nepřenesla přes srdce, že se u miminka kouřit nebude, tak raději 3 roky svého vnuka neviděla. Když začala mít zájem a začali se vídat, zjistili jí rakovinu a za 14 dní umřela. Tchán nikdy nezapomene na narozeniny, svátky, Vánoce a Velikonoce. Vždy zavolá a já si tam dojdu pro obálku s penězi. Navštíví nás jen 2x ročně – 1x o prázdninách na chalupě a 1x před Vánoci. O nějakém hlídání nemůže být řeč.
Naši jsou rozvedení. Taťka bydlí s námi v jednom městě, ale přes týden pracuje v Praze. O víkendu, když je doma, hlídání nepotřebujeme. Když má náhodou pátek volný a my něco nutně, ale opravdu nutně potřebujeme vyřídit atd. pohlídá stylem, že zapneme DVD a rychle běžíme, ať to stihneme než pohádka skončí, dýl by asi nehlídal. Není schopný jim dát najíst, oblíknout je apod. Jednou je hlídal venku a prohlásil, že už nikdy, že každý běžel na jinou stranu a že nevěděl, co má dělat.
Moje mamka bydlí s přítelem (třetí děda) 40 km daleko a z práce přijíždí v 17.00 hod., takže o nějakém hlídání přes týden nemůže být ani řeč. Kdybych něco nutně potřebovala, musela by si vzít dovolenou. Děti si občas bere na sobotu a neděli a každý rok je berou na týden k moři, za což jsem jim vděčná. Někdy to vyjde na pár dní o prázdninách. Děti tam jezdí hrozně rádi, babička je rozmazlovací, což se dá pochopit, když se nevidí tak často. Děti tam můžou prakticky cokoli, ale ví, že doma platí jiná pravidla. Loni s nima byli taky v ZOO, na pohádkovým lese, takže “akční“ jsou na svůj věk dost. Když k nám přijedou na návštěvu, vozí jim ovoce.
Tak u nás už je to taky docela v pohodě, dříve se hodně angažovali moji rodiče, zejména máti, teď spíše tchýně a máti se tu ukáže jednou za čas nebo jen když musí … takže bych řekla, že se síly vyrovnaly. Pokud potřebuji pohlídat, tcháni jsou v důchodě a rádi si kluky vezmou, moji rodiče ještě pracují, takže je to s hlídáním omezené. Když chodím do školy, tak se v hlídání střídají. Na podzim se vracím do práce, takže budu moc ráda, když mi tcháni počkají u kluků než se vzbudí, vypraví a odvedou je do školky a jeden den v týdnu také vyzvednou. Na jeden den v týdnu zaúkoluji svoji máti, ať se jí to líbí nebo ne … zbytek zvládám sama. Tchán je super hlídací děda, zvládne kluky celý den sám, dříve včetně přebalování, zvládl to i v době, kdy jsme se učili na nočník a záchod … na svoje děti čas neměl a teď je moc rád, když se může klukům věnovat, nehledě na to, že je hlídání pro něj zpestřením, kluci mají hodně hraček, hodně pohádek na DVD … děda to bere občas jako relaxaci. Jsem ráda, že je mám, protože v začátcích našeho vztahu a manželství jsem měla s tchýní poněkud zvláštní vztah.