Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Úloha babiček při výchově dětí
V dnešním pořadu Sama doma probírali diváci s psycholožkou úlohu babiček při výchově dětí. Určitě se každé z nás vybaví vlastní dětství, jak jsme byly hlídány babičkami, jak jsme k nim jezdily na prázdniny, jak nám babička vyprávěla nebo četla. Jak vy, dnešní maminky, využíváte při výchově babiček? Jsou všechny babičky stejné, jako byla ta podle Boženy Němcové? Máte někdy pocit, že babičky jsou jenom proto, aby vaši výchovu kazily a porušovaly všechna vámi daná pravidla?
Abych připadala ze svých zkušeností: většinou mám radost, když děti babičky pohlídají, děti jsou většinou spokojené, ale někdy mě naštve, když dostanou něco, co bych jim já prostě v danou chvíli nedala, když se jim ustoupí, jen aby přestaly zlobit. Manželova maminka mě zase dokáže naštvat, když jí děti doslova skáčou po hlavě a ona je ani neokřikne, ale pak si stěžuje, že zlobily.
Podělte se s ostatními 😀
Tak my to máme tak půl napůl. Jedna babička celkem v pohodě, možná je to tím, že vlastní mamce si člověk víc dovolí něco říct a líp se mi s ní mluví. Druhá babička pokud jsou děti zdravý, dobrý, ale protože chodím do práce, a kluci občas stůnou, hlídání potřebujem. Kolikrát opravdu nevím, co si o tom myslet, je mi jasné ,že to není povinost je v nemoci hlídat, je to její dobrá vůle, za to jsem vděčná, ale pro příklad-hlídala syna s angínou, přijdu domů a oni malovali a on seděl v obýváku u otevřenýho okna, přitom mohli říct že se jim to nehodí. Nebo řeknu že k těm a těm lékům nesmí něco jíst, přijdu a klidně to má v sobě. To jsem pak na ranění, ale co s tím, nevím. Pokud jsou hodně nemocní, jsem s nima doma, většinou babičky hlídají na doléčení, manžel samozřejmě se do toho neplete, asi jako všichni chlapi, ach jo.
Tak já musím říct, že my máme obrovské štěstí-máme senzační babičky. Asi se tím kompenzuje fakt, že kluci vlastně nemají žádného dědu-můj táta zemřel už dávno a manželův otec je po mrtvici a prakticky nemluví, hýbe se málo. Moje děti jsou pro babičky drogou, jsou te´d vlastně silným životním impulsem.
Moje maminka je taková ta babička, která s dětmi dělá blbiny-hraje si na vojáky, na medvědy, sedne s nimi do vlaku a jede na výlet do železničního muzea, vezme je na letiště, udělá jim milované borůvkové knedlíky, upeče jim dort-náklaďáka(kdyby si Šimon řekl, že chce Apollo 13, bude ho mít…), spolehlivě je ohlídá a teď už i neprotestuje proti našim pevným zásadám a drží s námi…..Vzala si kluky na víkend/ti se nemohli dočkat, že pojedou k babí na prázdniny/ a my měli s manželem po strašně dlouhé době skoro dva dny pro sebe. Neskutečná pohoda…..
Manželova maminka je také bezva-kdykoliv potřebujeme pohlídat, vyjde nám vstříc/samozřejmě nezneužíváme…/, je to taková pohodová babička, která kluky bezmezně miluje a užívá si je, jak to jde. Na nějaký velký pohyb a sport to není, ale kluci ji také moc milují.
A navíc-zná naše výchovné zásady a respektuje i naši důslednost, takže pohoda…..
já můžu být moc spokojená, mám obrovské štěstí….
Brmbulko, to víme – v Babiččině údolí o tom nezapomenou vyprávět, ale bereme tu románovou jako vzor. Musíš uznat, že ty filmové představitelky, co si nechaly od Barunky česat bělostné vlasy, byly jako z pohádky. Tak nám nekaž ideál 😀
Je pravda, že některé babičky jsou takové repre babky (to říká moje kamarádka), nechají si vnoučata nastrojit, vymydlit a vezmou je do kavárny předvést svým vrstevnicím, ale běda, jak by od nich děti chtěly nějakou akci. Musím říct, že moji rodiče jsou v tomhle docela odvážní, když se mi narodila dcera, vzali tehdy 4,5 a 1,5 roku staré kluky na týden do chatky do kempu, zvládli to báječně.
Babička z druhé strany, tchýně, už si na ty naše raubíře taky zvykla, i když u ní neuvěřitelně zlobí, protože vědí, že babička je neokřikne, natož aby jim dala na zadek, když by si to zasloužily.
Brmbulka..teda..takže nemáme co závidět jo:-)))))))
a vite o tom ze ve skutecnosti mela bozena nemcova strasne zlou babicku a v romane babicka jen popisuje tu kterou si vysnila a jak by mela vypadat a jaka by mela byt??
Karamelo, náš děda se rozplývá právě jenom nad těma miminama…Elišce je 2,5 a ještě si s ní docela hraje nebo čte…Martínkovi je 5 a toho pořád odstrkuje a okřikuje, ale stavebnici si s ním nevezme. Dokud byl malinký, tak si s ním taky hrál. Největším dědovým “mazánkem“ je teď Lucinka (bráchova holčička) – je jí 9 měsíců (může se z ní podělat), ale u něj je to tím věkem dětí (řekla bych)…
Cvrček
… ale i matek, někdy… to, co píšeš, dělá přesně naše babička, Karamelko… to nesmíš a to ne, při troše kraválu nebo nepořádku už je vidět, jak ji ty děti znervózňují, ale potom závidí dědovi, že na něj děti hupsnou, hned jak ho vidí, zatímco “babičku nemají rády“… mají ji rády, jenomže jinak a babička to nese jako útok na sebe… že si za to může kapinku sama, to už jí nedojde… ach jo!
Cvrčku…nooo a nebo na lyžování a nebo na fotbal…nenapadne ho si s malým sednout a postavit něco z kostek,nebo něco namalovat…sedí na zadku a čeká s čím malý přijde..nebo za ním chodí po bytě a ,,dělá dozor“…ale když se loučíme to se může přetrhnout a pápá a když přijedem tak se diví,že malý neskáče nadšením že ho vidí…no je to divná generace našich otců–děti pro ně začínají existovat až tak kolem 5-6let..až jsou naprosto samostatné….
Zajímavé téma :))) No, u nás je to kapku jinak – moje mamka je ode mě o 40 let, takže docela dobré, ale…. děti už jsou na ni příliš hlučné, takže je nehlídá, přijde, něco jim donese, to jo, naplete jim svetry, ale raději jde k přátelům nebo jede na chalupu, ale hlídání teda neee. Můj taťka je super, klidně kluky okřikne, ale na druhou stranu mi je vezme v létě na týden na chalupu, Dájíka na výlet vláčkem, občas pohlídá, rozmazluje je…. ani mi to nevadí, přijde mi, že na rozmazlování by prarodiče měli být… 🙂 Manželovi rodiče jsou skvělí,mamka už teda není, ale dokud žila, pohlídala, pořád jim něco nosila nebo posílala…. a dědeček pohlídá, když je potřeba (snažíme se toho využívat co nejméně, ale občas to jinak nejde). A když vzpomínám na své prarodiče, mám jen hezké vzpomínky. Moje babička z Moravy byla taková ta babička Boženy Němcové – pořád měla u sebe hromadu vnoučat, starala se, podstrojovala, ale když už jsme moc vyváděli, vzala proutek a vůbec se s námi nepatlala. Ale my jsme ji všichni milovali a když umřela, nesli jsme to moc těžce. Děda byl taky moc hodný (druhého dědu už si nepamatuji) a druhá babička, ta byla taky zlatá. I když byla trochu přísnější, byla hodná a rozdala by se. Navíc to byla hlavně ona, kdo mi předával víru, takže jí vděčím za hodně moc. Zemřela v 95 letech. Takže mě trošku mrzí, že moje mamka není taková TA babička, o které psala B. Němcová, právě pro to, že já tu skvělou zkušenost s babičkami mám. Ale určitě by mohlo být hůř a nestěžuju si, na druhou stranu mi aspoň nemluví do domácnosti a neradí 🙂
U nás babičky rozhodně nejsou na rozmazlování. Je pravda, že tchýně nikdy nezapomene vzít dětem nějakou mlsku, ale vzhledem k tomu, že je vídá dost málo, tak mi to ani nevadí. Moje mamina jim koupí raději ovoce.
Na hlídání máme hlavně tetu (manželovu sestru), která ještě žádné děti nemá a naše děti jí naprosto zbožňujou. Pak hodně hlídá můj taťka, protože je v invalidním důchodu a když potřebuju ke kadeřnici nebo k doktorovi, nemusím s sebou vláčet obě děti.
Trochu mě mrzí přístup rodičů mých i manželových v tom, že nám nikdy nenabídli, že by děti vzali na nějaký výlet (nebo alespoň do cirkusu nebo na kolotoč). Pohlídají, to ano, ale tím to taky končí. Navíc můj táta má k vnoučatům stejný přístup jako Tvůj Karamelo – v hospodě se s vnoučaty chlubí, ale ukáže jim maximálně králíky nebo kočku…vůbec se nezajímá, jak jde Martínkovi hokej (nebyl se na něj za dva roky podívat ani jednou). Není to takový ten nadšený děda, který pro vnoučata udělá cokoli – někdy dokonce celou naší návštěvu “čumí“ na eurosport a vzteká se, když mu do toho děti křičí…
Cvrček