Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Příhody z mládí (10)
V posádce Slaný jsem sloužil od r. 1960 do r. 1974, ale mnoho času jsem služebně strávil mimo domov na cvičeních, kontrolách, prověrkách vojsk, na odvelení k posílení vyšších štábů a v kurzech. Přistěhovali jsme se z Liberce a hned mi byl přidělen v novostavbě byt 1. kat. 2+1 s příslušenstvím Za nádražím, v sídlišti ČKD…Jak jsme žili po r. 1960
Měsíční inkaso z bytu včetně ÚT, plynu, vody, telefonu a TV mě přišlo na 450 Kčs a bral jsem necelé 2 tisíce. Kuchyň byla vybavena stejným kombinovaným sporákem na plyn a uhlí, jako tehdy v Liberci. V koupelně byla plynová karma s rozvodem ohřáté vody po koupelně a kuchyni. Denně jsme tam museli radiátory ÚT odvzdušňovat, jinak zůstávaly studené. Sídliště mělo asi 18 třípodlažních domů o 2 – 3 vchodech, malé obchodní centrum a v jednom z domů společnou lokální kotelnu.
Kasárna byla asi 300 m západně od bytu pěšinou přes pole. Byla postavena krátce před válkou a u ní i vojenské sídliště, kde jsem si později postavil montovanou garáž. Východně našeho bytu za cestou bylo tehdy pole a vybagrovaný prostor po bývalé cihelně. Tam ČKD postupně vybudovalo fotbalový stadion, kde se konaly také okrskové spartakiády a vedle něj zimní stadion, kam z ČKD podél žel. trati přivedli parovod. Tam i na ploché dráze Svazarmu, na polích a ve městě jsem odpracoval mnoho brigádnických hodin.
Náš kluk se po zabydlení skamarádil s místními rošťáky, takže občas něco z bytu tajně vynesl, napřiklad sekyrku, pilku, apod. Jak jsem později zjistil, vyhrabali si ve břehu úvozu kavernu coby klubovnu s maskovaným vchodem a musel jsem zakročit, aby ji zaházeli; bylo to nebezpečné. V okolí Slaného zůstaly ruiny šachet a děti o dolování často slýchaly, takže fantazírovaly o havířích a podle toho si hliněný strop podpíraly prkénky a sloupky.
V sousedním domě byl vybudován podzemní protiradiační úkryt CO s nouzovým vybavením a zvláštním zděným výlezem dál od domu. Občas se tu konal cvičný poplach a kryt byl zpřístupněn. Podobné kryty se tehdy budovaly všude. Také v kasárnách slánské tankové divize byly vybudovány podobné úkryty, spíše jako dočasné velitelské stanoviště, které se okamžitě zaujímalo při úhroze leteckého napadení či cvičném poplachu. Asi 2 km jižně od posádky jsme měli ve staré pískovně vybudováno větší polní velitelské stanoviště, kam se štáb vyváděl k zachování své bojeschopnosti a k počátečnímu řízení vojsk, než bude znám směr nasazení. Byly sem zavedeny spojovací kabely a prostředky k velení. Podobná opatření byla tehdy připravena ve všech voj. posádkách. Patřily nám posádky: Slaný, Strašice u Rokycan, Rakovník, Postoloprty, Žatec, Louny a Terezín, kde byla i voj. nemocnice. Civilní obrana a znalost chování občanů v případech ohrožení měly tehdy v podnicích, na školách i v obcích jednu z nejvyšších priorit.
Pro výchovu CO měly školy osnovy. Děti si při hodinách i nácvicích poplachu užily dost legrace – každý měl ve skladu masku (někdy ještě s vrapovanou hadicí) se svým jménem, z domova nosil igelitovou pláštěnku, vybrané žačky dostaly zdravotní brašnu, prováděly vzájemně cvičné resuiscitace, první pomoc, aj. Byla určena shromaždiště za poplachu – vše podle zvl. plánu, koordinovaného v rámci teritoria pro všechny možné případy, i třeba požár, zamoření, nebo potopu. Péčí státu byla zřízena trvalá výdejní místa, kde byly pro každého občana uskladněny individuální protichemické a zdravotní potřeby a ke všemu byly připraveny vycvičené kádry.
Pro případ přesunu z ohrožených míst bylo pamatováno i na dopravní prostředky. Byly připraveny nouzově vybavené evakuační prostory včetně záložních i záložní mosty a stavební materiál. Pamatuji, že každý autobus a většina žel. vagonů měly tovární vybavení pro evakuaci včetně ležících pacientů. Teritoriální štáby měly pro všechny možné případy zpracované plány a uskladněné prostředky a zásoby, včetně obměňovaných potravin, ochranných a asanačních prostředků. Podobná opatření byla později zajišťována v pražském metru, které mělo sloužit k ukrytí živé síly. Místy byly připraveny i podzemní nemocnice s operačními sály a lůžkovou částí. Tehdy byla v provozu i zvláštní celostátní telefonní síť (ZTS) pro vybrané funkcionáře s centrálou v budově MZV. V trvalém provozu byly i rádiové dálkové spoje, zejména vojenské a MV. Pošta na signál „OP2A“ aktualizovala plánované spoje včetně dálnopisných (mobily ještě dlouho neexistovaly). Po sametové revoluci prý byly prostředky ze skladů CO darovány Izraeli a většina krytů a plánů byla zrušena.
Pamatuji na srpnové události r. 1968. Tehdy jsem byl v domácím léčení. Nedlouho před vpádem vojsk VS na naše území byla naše divize počtu cca 10 tisíc vojáků s veškerým vybavením včetně ostré munice vyvedena do podkrušnohoří na předem plánované cvičení, včetně brodění tanků přes Labe. K tomu byly tanky vybaveny gyroskopy pro udržování správného směru pod vodou a spolehlivým těsněním. Ráno 21. 8. 1968 jsem z bytu pohlédl na kasárna a nevěřil svým očím. Kasárna byla ze všech stran hustě obklíčena tanky, které na ně mířily svými kanóny. Zavolal jsem na ústřednu a dověděl se, že v kasárnech je normální provoz, ale štáb i vojska že se dosud ze cvičení nevrátily. Dobelhal jsem se dovnitř, tam byla jen hrstka vojáků a malá skupina zbytku štábu divize. Vojska VS hlídkovala vozidly po městě a na západních svazích měla houfnice v palebném postavení, zamířená na důležité objekty.
Ptal jsem se rusky důstojníka u spojovacího vozidla naproti vchodu do kasáren, co tady dělají a ten odpověděl, že je třeba se ptát našich nejvyšších představitelů v Praze. Měli úkol zabránit u nás kontrarevoluci a krýt naši západní hranici; naši armádu měli za nespolehlivou, ale o vnitřní situaci nevěděli nic, a protože naši občané mnohde obrátili směrové tabule, často bloudili. Na vsích ale s nimi občané udržovali družbu. Musel přijet bývalý velitel, který r. 1945 Slaný osvobozoval, a vše se v krátkosti urovnalo. V Praze na sídlišti Bohnice jsem viděl jednotku SA z Milovic brigádničit na výkopu pro pouliční osvětlení. Jinak se, pokud vím, vojska SA jinak neangažovala, byla jen protiváhou vojsk USA, rozmístěných v SRN.
Také vzpomínám na televizi, která podle nouzového plánu aktivovala při srpnových událostech 1968 všechny plánované vysílače a stejně i vysílání VKV z utajovaných míst. Tehdy byl před spuštěním nový vysílač Krašov, kterému vojáci VS rozstříleli zařízení v domnění, že přestane televize vysílat, ale ta byla nezničitelná a dál zprostředkovávala aktuální zprávy o situaci v místech i soukromé vzkazy občanů mezi kraji, i za cenu složité manipulace s přesměrováním vysílačů. Bratislava se hlásila jako „Vysílač na Dunaji“. Zajímavý byl třeba přenos útoku přískoky na vysílač Cukrák, který komentoval pan Škutina. TV tehdy vysílala signál také prostřednictvím trolejového vedení pražských tramvají, co realizovala Tesla Karlín. Jistě by bylo zajímavé o tom napsat více, ale pro ilustraci tehdejší situace to myslím stačí. Ne všechno ale bylo tak, jak nám dnešní média popisují. Člověk měl větší oporu v zákonech a o nějakých poplatcích a exekutorech jsme ani neslýchali. Stačí, že neexistovali bezdomovci, ani nezaměstnaní.
zejména potrhuji: tato kniha by měla vystavit stopku všem, kteří se slzou v oku vzpomínají na právo v komunistickém režimu. Všem, kteří říkají, že sice nebyla zaručena svoboda pohybu, nebylo možné zakládat politické strany, ale na straně druhé se stát staral o rodiny s dětmi a existovalo právo na práci, a že kdybychom s cinkáním klíčů ještě pár let počkali, měli bychom se vlastně všichni celkem fajn. Výsledkem této knihy je poznání, že byl vadný samotný myšlenkový základ práva, nejen jeho některé konkrétní projevy. Tento systém byl proto nereformovatelný a není sebemenšího důvodu uvažovat o návratu k němu.
Stará vojno, zrovna jsem nakoukla do diskuze pod Tvým příspěvkem a přiznám se, že jsem netušila, jak se to tady nepěkně rozjelo…
Mínila jsem tu svou poznámku na KSČ, pravdou ovšem je, že KSČM bude dosti podobného ražení a tak se musím dobrovolně doznat, že pro mě jsou to strany „červené“, tím mám na mysli „komunistické“, já to takhle nazývám.
Politické cítění máme rozdílné, já jsem s bývalým režimem nesouhlasila a nebyla s ním zadobře (ani on se mnou), přesto si myslím, že spolu můžeme komunikovat a jeden druhého ctít.
A nic to nemění na tom, že jsou věci, ve kterých s Tebou souhlasím a rozumím Ti (např. aby Čechy zůstaly Čechům…, že by nemělo být násilí, zbrojení a války… a spousta jiných myšlenek).
Pro Padmé – u té tvé poznámky jsi asi myslela jinou dobu, neboť ty píšeš o KSČ, ale já o KSČM. Jsem pro soutěž, ať rozhodnou voliči a spravedlnost.
Jseš vedle, neměl jsem s policajty nikdy nic společného. Řídíš se: podle sebe soudím tebe, proto s tebou končím.
Mě urazí jen člověk na úrovni, starej zapšklej komunista, co donášel STB a nejradši by zas mlátil lidi obuškama a posílal na provaz inteligenci národa, takovej mi může být jen k smíchu…
Udělejte si malou opravu: místo dewil debil. Jeden o voze, druhý o koze, to přece nemůže fungovat.
Pokud si chce někdo oživit historii, doporučuji stránky http://www.totalita.cz jsou tam jen fakta,žádná fikce. Procesy, jména, seznamy odsouzených, popravených. Důkazy o manipulaci v procesech.
Ani tehdy to neprobíhalo podle zákona a už vůbec to nemělo podporu jiných zemí – vyjma SSSR. Proti popravě Milady Horákové prostestovali lidé i známé osobnosti,politici z celého světa.
Čím byla ta žena, vzdělanější než ti co jí soudili a žalovali,čím byla nebezpečná, že jí „podle tehdy platných zákonů“ oběsili, Stará vojno?
Nepotřebuju zažít koncentrák, abych věděla co je mučení, ponižování, genocida. Nemusím zažít uranovej důl a vím, jak se tam vojáci chovali k horníkům. Neviděla jsem pyramidy v Egyptě a přesto si dovoluji tvrdit, že existují. Jsou na fotkách. Stejně tak jsou záznamy o politických procesech. Žádný zákon z žádné doby nemůže ospravedlnit vraždy nevinných. Koneckonců na vraždy židů, mentálně postižených atd měli němci taky zákony a vyhlášky. Takže to vlastně bylo v pořádku…
Těžko polemizovat s někým, kdo si osobuje právo sám soudit; z toho by zase mohlo být špatně mně. O vině vždy rozhodne až soud a musí se řídít zákony, platnými v době vzniku skutku, což se často dnes opomíjí. To platí celosvětově, ať se Vám to třeba nelíbí. Můžete si mé minulé chování nechat ověřit, obviňujete nepravé a za to byste se možná měla zodpovídat soudům sama. Nevím kdo Vás pasoval na slušného člověka, když se takto vyjadřujete o jiných. Každý líc má svůj rub a soudit se musí z obou pohledů a zdá se, že slepota je spíš Vaším problémem, musíte si opatřit hlubší informace. Asi jste dosud osobně poznala málo hrůz a podléháte zveličování. Na rozdíl od Vás Vám nic zlého nepřeji.
Popírat holokaust je trestné, vy popíráte politické vraždy, to je stejné a dost možná i to bude trestné. Minimálně je to ignorace historických faktů a důkazů. Litujete chudáky pohraničníky,co stříleli lidi a policajty, co mlátili studenty. Přitom osudy nevinných vás nechávají chladným. Pojala jsem podezření, že jste se na těch hrůzách přímo podílel a teď to omlouváte dobou,jinak není možné, že jste tak slepý. S veškerou úctou k těmto stránkám a omluvou slušným lidem, je mi z vás na blití.