Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Příhody z mládí (10)
V posádce Slaný jsem sloužil od r. 1960 do r. 1974, ale mnoho času jsem služebně strávil mimo domov na cvičeních, kontrolách, prověrkách vojsk, na odvelení k posílení vyšších štábů a v kurzech. Přistěhovali jsme se z Liberce a hned mi byl přidělen v novostavbě byt 1. kat. 2+1 s příslušenstvím Za nádražím, v sídlišti ČKD…Jak jsme žili po r. 1960
Měsíční inkaso z bytu včetně ÚT, plynu, vody, telefonu a TV mě přišlo na 450 Kčs a bral jsem necelé 2 tisíce. Kuchyň byla vybavena stejným kombinovaným sporákem na plyn a uhlí, jako tehdy v Liberci. V koupelně byla plynová karma s rozvodem ohřáté vody po koupelně a kuchyni. Denně jsme tam museli radiátory ÚT odvzdušňovat, jinak zůstávaly studené. Sídliště mělo asi 18 třípodlažních domů o 2 – 3 vchodech, malé obchodní centrum a v jednom z domů společnou lokální kotelnu.
Kasárna byla asi 300 m západně od bytu pěšinou přes pole. Byla postavena krátce před válkou a u ní i vojenské sídliště, kde jsem si později postavil montovanou garáž. Východně našeho bytu za cestou bylo tehdy pole a vybagrovaný prostor po bývalé cihelně. Tam ČKD postupně vybudovalo fotbalový stadion, kde se konaly také okrskové spartakiády a vedle něj zimní stadion, kam z ČKD podél žel. trati přivedli parovod. Tam i na ploché dráze Svazarmu, na polích a ve městě jsem odpracoval mnoho brigádnických hodin.
Náš kluk se po zabydlení skamarádil s místními rošťáky, takže občas něco z bytu tajně vynesl, napřiklad sekyrku, pilku, apod. Jak jsem později zjistil, vyhrabali si ve břehu úvozu kavernu coby klubovnu s maskovaným vchodem a musel jsem zakročit, aby ji zaházeli; bylo to nebezpečné. V okolí Slaného zůstaly ruiny šachet a děti o dolování často slýchaly, takže fantazírovaly o havířích a podle toho si hliněný strop podpíraly prkénky a sloupky.
V sousedním domě byl vybudován podzemní protiradiační úkryt CO s nouzovým vybavením a zvláštním zděným výlezem dál od domu. Občas se tu konal cvičný poplach a kryt byl zpřístupněn. Podobné kryty se tehdy budovaly všude. Také v kasárnách slánské tankové divize byly vybudovány podobné úkryty, spíše jako dočasné velitelské stanoviště, které se okamžitě zaujímalo při úhroze leteckého napadení či cvičném poplachu. Asi 2 km jižně od posádky jsme měli ve staré pískovně vybudováno větší polní velitelské stanoviště, kam se štáb vyváděl k zachování své bojeschopnosti a k počátečnímu řízení vojsk, než bude znám směr nasazení. Byly sem zavedeny spojovací kabely a prostředky k velení. Podobná opatření byla tehdy připravena ve všech voj. posádkách. Patřily nám posádky: Slaný, Strašice u Rokycan, Rakovník, Postoloprty, Žatec, Louny a Terezín, kde byla i voj. nemocnice. Civilní obrana a znalost chování občanů v případech ohrožení měly tehdy v podnicích, na školách i v obcích jednu z nejvyšších priorit.
Pro výchovu CO měly školy osnovy. Děti si při hodinách i nácvicích poplachu užily dost legrace – každý měl ve skladu masku (někdy ještě s vrapovanou hadicí) se svým jménem, z domova nosil igelitovou pláštěnku, vybrané žačky dostaly zdravotní brašnu, prováděly vzájemně cvičné resuiscitace, první pomoc, aj. Byla určena shromaždiště za poplachu – vše podle zvl. plánu, koordinovaného v rámci teritoria pro všechny možné případy, i třeba požár, zamoření, nebo potopu. Péčí státu byla zřízena trvalá výdejní místa, kde byly pro každého občana uskladněny individuální protichemické a zdravotní potřeby a ke všemu byly připraveny vycvičené kádry.
Pro případ přesunu z ohrožených míst bylo pamatováno i na dopravní prostředky. Byly připraveny nouzově vybavené evakuační prostory včetně záložních i záložní mosty a stavební materiál. Pamatuji, že každý autobus a většina žel. vagonů měly tovární vybavení pro evakuaci včetně ležících pacientů. Teritoriální štáby měly pro všechny možné případy zpracované plány a uskladněné prostředky a zásoby, včetně obměňovaných potravin, ochranných a asanačních prostředků. Podobná opatření byla později zajišťována v pražském metru, které mělo sloužit k ukrytí živé síly. Místy byly připraveny i podzemní nemocnice s operačními sály a lůžkovou částí. Tehdy byla v provozu i zvláštní celostátní telefonní síť (ZTS) pro vybrané funkcionáře s centrálou v budově MZV. V trvalém provozu byly i rádiové dálkové spoje, zejména vojenské a MV. Pošta na signál „OP2A“ aktualizovala plánované spoje včetně dálnopisných (mobily ještě dlouho neexistovaly). Po sametové revoluci prý byly prostředky ze skladů CO darovány Izraeli a většina krytů a plánů byla zrušena.
Pamatuji na srpnové události r. 1968. Tehdy jsem byl v domácím léčení. Nedlouho před vpádem vojsk VS na naše území byla naše divize počtu cca 10 tisíc vojáků s veškerým vybavením včetně ostré munice vyvedena do podkrušnohoří na předem plánované cvičení, včetně brodění tanků přes Labe. K tomu byly tanky vybaveny gyroskopy pro udržování správného směru pod vodou a spolehlivým těsněním. Ráno 21. 8. 1968 jsem z bytu pohlédl na kasárna a nevěřil svým očím. Kasárna byla ze všech stran hustě obklíčena tanky, které na ně mířily svými kanóny. Zavolal jsem na ústřednu a dověděl se, že v kasárnech je normální provoz, ale štáb i vojska že se dosud ze cvičení nevrátily. Dobelhal jsem se dovnitř, tam byla jen hrstka vojáků a malá skupina zbytku štábu divize. Vojska VS hlídkovala vozidly po městě a na západních svazích měla houfnice v palebném postavení, zamířená na důležité objekty.
Ptal jsem se rusky důstojníka u spojovacího vozidla naproti vchodu do kasáren, co tady dělají a ten odpověděl, že je třeba se ptát našich nejvyšších představitelů v Praze. Měli úkol zabránit u nás kontrarevoluci a krýt naši západní hranici; naši armádu měli za nespolehlivou, ale o vnitřní situaci nevěděli nic, a protože naši občané mnohde obrátili směrové tabule, často bloudili. Na vsích ale s nimi občané udržovali družbu. Musel přijet bývalý velitel, který r. 1945 Slaný osvobozoval, a vše se v krátkosti urovnalo. V Praze na sídlišti Bohnice jsem viděl jednotku SA z Milovic brigádničit na výkopu pro pouliční osvětlení. Jinak se, pokud vím, vojska SA jinak neangažovala, byla jen protiváhou vojsk USA, rozmístěných v SRN.
Také vzpomínám na televizi, která podle nouzového plánu aktivovala při srpnových událostech 1968 všechny plánované vysílače a stejně i vysílání VKV z utajovaných míst. Tehdy byl před spuštěním nový vysílač Krašov, kterému vojáci VS rozstříleli zařízení v domnění, že přestane televize vysílat, ale ta byla nezničitelná a dál zprostředkovávala aktuální zprávy o situaci v místech i soukromé vzkazy občanů mezi kraji, i za cenu složité manipulace s přesměrováním vysílačů. Bratislava se hlásila jako „Vysílač na Dunaji“. Zajímavý byl třeba přenos útoku přískoky na vysílač Cukrák, který komentoval pan Škutina. TV tehdy vysílala signál také prostřednictvím trolejového vedení pražských tramvají, co realizovala Tesla Karlín. Jistě by bylo zajímavé o tom napsat více, ale pro ilustraci tehdejší situace to myslím stačí. Ne všechno ale bylo tak, jak nám dnešní média popisují. Člověk měl větší oporu v zákonech a o nějakých poplatcích a exekutorech jsme ani neslýchali. Stačí, že neexistovali bezdomovci, ani nezaměstnaní.
Pro Lussy – viděl jsem satelitní snímek – kasárna zrušena a přestavována na bytovky – ani mne to nedojímá, všechny armády by měly být zrušeny, je to prostředek násilí a spolyká moc peněz, kterých se státu nedostává. Představte si jenom, že prý jsme darovali Afgánistánu 12 bojových vrtulníků, mohlo to stát miliardu. Postupně jim asi darujeme i ostatní vyvezenou techniku, ale co je horší, že se nemusí vrátit domů ani naši vojáci. Pryč se zbraněmi a násilím.
Stará vojno, měl bys jít učit. Na tvých hodinách bych se rozhodně nenudila a můj manžel čeká nyní na tvé články stejně nedočkavě, jako na svůj oblíbený nedělně-dopolední válečný dokument. Prosím, pokračuj..
Stará vojno,
jestli pak máte představu jak slánská kasárna vypadají dnes?
V posádce Slaný jsem sloužil od r. 1960 do r. 1974, ale mnoho času jsem služebně strávil mimo domov na cvičeních, kontrolách, prověrkách vojsk, na odvelení k posílení vyšších štábů a v kurzech. Přistěhovali jsme se z Liberce a hned mi byl přidělen v novostavbě byt 1. kat. 2+1 s příslušenstvím Za nádražím, v sídlišti ČKD…Jak jsme žili po r. 1960
Měsíční inkaso z bytu včetně ÚT, plynu, vody, telefonu a TV mě přišlo na 450 Kčs a bral jsem necelé 2 tisíce. Kuchyň byla vybavena stejným kombinovaným sporákem na plyn a uhlí, jako tehdy v Liberci. V koupelně byla plynová karma s rozvodem ohřáté vody po koupelně a kuchyni. Denně jsme tam museli radiátory ÚT odvzdušňovat, jinak zůstávaly studené. Sídliště mělo asi 18 třípodlažních domů o 2 – 3 vchodech, malé obchodní centrum a v jednom z domů společnou lokální kotelnu.
Kasárna byla asi 300 m západně od bytu pěšinou přes pole. Byla postavena krátce před válkou a u ní i vojenské sídliště, kde jsem si později postavil montovanou garáž. Východně našeho bytu za cestou bylo tehdy pole a vybagrovaný prostor po bývalé cihelně. Tam ČKD postupně vybudovalo fotbalový stadion, kde se konaly také okrskové spartakiády a vedle něj zimní stadion, kam z ČKD podél žel. trati přivedli parovod. Tam i na ploché dráze Svazarmu, na polích a ve městě jsem odpracoval mnoho brigádnických hodin.
Náš kluk se po zabydlení skamarádil s místními rošťáky, takže občas něco z bytu tajně vynesl, napřiklad sekyrku, pilku, apod. Jak jsem později zjistil, vyhrabali si ve břehu úvozu kavernu coby klubovnu s maskovaným vchodem a musel jsem zakročit, aby ji zaházeli; bylo to nebezpečné. V okolí Slaného zůstaly ruiny šachet a děti o dolování často slýchaly, takže fantazírovaly o havířích a podle toho si hliněný strop podpíraly prkénky a sloupky.
V sousedním domě byl vybudován podzemní protiradiační úkryt CO s nouzovým vybavením a zvláštním zděným výlezem dál od domu. Občas se tu konal cvičný poplach a kryt byl zpřístupněn. Podobné kryty se tehdy budovaly všude. Také v kasárnách slánské tankové divize byly vybudovány podobné úkryty, spíše jako dočasné velitelské stanoviště, které se okamžitě zaujímalo při úhroze leteckého napadení či cvičném poplachu. Asi 2 km jižně od posádky jsme měli ve staré pískovně vybudováno větší polní velitelské stanoviště, kam se štáb vyváděl k zachování své bojeschopnosti a k počátečnímu řízení vojsk, než bude znám směr nasazení. Byly sem zavedeny spojovací kabely a prostředky k velení. Podobná opatření byla tehdy připravena ve všech voj. posádkách. Patřily nám posádky: Slaný, Strašice u Rokycan, Rakovník, Postoloprty, Žatec, Louny a Terezín, kde byla i voj. nemocnice. Civilní obrana a znalost chování občanů v případech ohrožení měly tehdy v podnicích, na školách i v obcích jednu z nejvyšších priorit.
Pro výchovu CO měly školy osnovy. Děti si při hodinách i nácvicích poplachu užily dost legrace – každý měl ve skladu masku (někdy ještě s vrapovanou hadicí) se svým jménem, z domova nosil igelitovou pláštěnku, vybrané žačky dostaly zdravotní brašnu, prováděly vzájemně cvičné resuiscitace, první pomoc, aj. Byla určena shromaždiště za poplachu – vše podle zvl. plánu, koordinovaného v rámci teritoria pro všechny možné případy, i třeba požár, zamoření, nebo potopu. Péčí státu byla zřízena trvalá výdejní místa, kde byly pro každého občana uskladněny individuální protichemické a zdravotní potřeby a ke všemu byly připraveny vycvičené kádry.
Pro případ přesunu z ohrožených míst bylo pamatováno i na dopravní prostředky. Byly připraveny nouzově vybavené evakuační prostory včetně záložních i záložní mosty a stavební materiál. Pamatuji, že každý autobus a většina žel. vagonů měly tovární vybavení pro evakuaci včetně ležících pacientů. Teritoriální štáby měly pro všechny možné případy zpracované plány a uskladněné prostředky a zásoby, včetně obměňovaných potravin, ochranných a asanačních prostředků. Podobná opatření byla později zajišťována v pražském metru, které mělo sloužit k ukrytí živé síly. Místy byly připraveny i podzemní nemocnice s operačními sály a lůžkovou částí. Tehdy byla v provozu i zvláštní celostátní telefonní síť (ZTS) pro vybrané funkcionáře s centrálou v budově MZV. V trvalém provozu byly i rádiové dálkové spoje, zejména vojenské a MV. Pošta na signál „OP2A“ aktualizovala plánované spoje včetně dálnopisných (mobily ještě dlouho neexistovaly). Po sametové revoluci prý byly prostředky ze skladů CO darovány Izraeli a většina krytů a plánů byla zrušena.
Pamatuji na srpnové události r. 1968. Tehdy jsem byl v domácím léčení. Nedlouho před vpádem vojsk VS na naše území byla naše divize počtu cca 10 tisíc vojáků s veškerým vybavením včetně ostré munice vyvedena do podkrušnohoří na předem plánované cvičení, včetně brodění tanků přes Labe. K tomu byly tanky vybaveny gyroskopy pro udržování správného směru pod vodou a spolehlivým těsněním. Ráno 21. 8. 1968 jsem z bytu pohlédl na kasárna a nevěřil svým očím. Kasárna byla ze všech stran hustě obklíčena tanky, které na ně mířily svými kanóny. Zavolal jsem na ústřednu a dověděl se, že v kasárnech je normální provoz, ale štáb i vojska že se dosud ze cvičení nevrátily. Dobelhal jsem se dovnitř, tam byla jen hrstka vojáků a malá skupina zbytku štábu divize. Vojska VS hlídkovala vozidly po městě a na západních svazích měla houfnice v palebném postavení, zamířená na důležité objekty.
Ptal jsem se rusky důstojníka u spojovacího vozidla naproti vchodu do kasáren, co tady dělají a ten odpověděl, že je třeba se ptát našich nejvyšších představitelů v Praze. Měli úkol zabránit u nás kontrarevoluci a krýt naši západní hranici; naši armádu měli za nespolehlivou, ale o vnitřní situaci nevěděli nic, a protože naši občané mnohde obrátili směrové tabule, často bloudili. Na vsích ale s nimi občané udržovali družbu. Musel přijet bývalý velitel, který r. 1945 Slaný osvobozoval, a vše se v krátkosti urovnalo. V Praze na sídlišti Bohnice jsem viděl jednotku SA z Milovic brigádničit na výkopu pro pouliční osvětlení. Jinak se, pokud vím, vojska SA jinak neangažovala, byla jen protiváhou vojsk USA, rozmístěných v SRN.
Také vzpomínám na televizi, která podle nouzového plánu aktivovala při srpnových událostech 1968 všechny plánované vysílače a stejně i vysílání VKV z utajovaných míst. Tehdy byl před spuštěním nový vysílač Krašov, kterému vojáci VS rozstříleli zařízení v domnění, že přestane televize vysílat, ale ta byla nezničitelná a dál zprostředkovávala aktuální zprávy o situaci v místech i soukromé vzkazy občanů mezi kraji, i za cenu složité manipulace s přesměrováním vysílačů. Bratislava se hlásila jako „Vysílač na Dunaji“. Zajímavý byl třeba přenos útoku přískoky na vysílač Cukrák, který komentoval pan Škutina. TV tehdy vysílala signál také prostřednictvím trolejového vedení pražských tramvají, co realizovala Tesla Karlín. Jistě by bylo zajímavé o tom napsat více, ale pro ilustraci tehdejší situace to myslím stačí. Ne všechno ale bylo tak, jak nám dnešní média popisují. Člověk měl větší oporu v zákonech a o nějakých poplatcích a exekutorech jsme ani neslýchali. Stačí, že neexistovali bezdomovci, ani nezaměstnaní.