Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co se nosívalo
V r. 1928 otec dostavěl na samotě pod vsí domek a jedva ho vybavil k bydlení, tak jsem se na podzim narodil. Vyprávěli, že tenkrát nastala krutá zima. Tatínek vyrobil jednoduchý nábytek, nejdřív kolíbku, stůl, lavici a štokrdlata na sezení, od někoho koupil dvě postele, omšelou kredenc, šatní skříně a všecko pěkně natřel barvou – byl přece lakýrník…Na tom domku si dělal skoro všecko sám, i omítku, kůlnu, studnu a plot. Svítilo se petrolejkou a topilo se jenom v kuchyni. Maminka si postavila do kuchyně k oknu svou starou šlapací singrovku a jak měla chvilku, pořád něco šila. Však toho bylo plno potřeba. Osobní a ložní prádlo, a také oblečení, všelijaké vyšívané firhaňky – na zeď za postel, nad lavici i ke kamnům a též na police a do oken. Nadělala i peřiny a polštáře, také do kolíbky a na štokrdlata. Obstarávala celou rodinu, domácnost i zahrádku, a ještě si zpívala.
Novorozeňata se tehdy balila do peřinky s řadou krajek, ovinuté zdobeným povijanem jako vánočka. Na tělíčku měla jemnou nažehlenou vázací košilku, která nesměla mít žádný tuhý šev ani patentku či knoflíček, jenž by děťátko mohl tlačit. Tehdy se zásadně užívaly jemné řídké plínky Tetra a Duplo. Často rodiče plínky k přebalení nahřívali na svém těle. Protože dětská hlavička je velmi měkká a často bez vlásků, chránívá se čepečkem, přivázaným pod bradičkou a při vycházce ven ještě upletenou soupravičkou – podle pohlaví – oranžovou nebo modrou, včetně dupaček. Bývalo zvykem mít v peřince zabalené i ručičky.
Takových košilek a plínek měla děcka v zásobě i několik desítek.
Když už děcka udrží zdviženou hlavičku a pak začnou samy sedět, to už jsou z nich batolata. To je snad nejkrásnější období. Dítě se směje, pláče, brouká si a dává o sobě vědět mnoha způsoby. Teď je nejvíce zranitelné a matka musí být jako ostříž, aby se nic zlého nestalo, dokonce i na mouchy a předměty, na něž dítě dosáhne. Do roka začne tvořit slabiky, začíná mluvit a stavět se na nožky, je to taková malá opička, dělá, co vidí a slyší. Teď ale potřebuje více různých svršků a potřeb, také bryndáček, botičky, nočníček, dudlík, žvýkací a jiné hračky, na nichž si cvičí kousání a hmat. Musíme chránit jeho oči před prudkým světlem clonou a venku kšiltovkou nebo kloboučkem. Podobně musíme chránit i jeho sluch, kůži a čich před škodlivými vlivy.
Jako batole jsem nosíval kupované světlé punčošky připjaté na kšírek, což byl takový pásek přes bříško, někdy měl i kšandičky přes ramena vzadu zkřížené; dolů visely na páskové gumě takové drátěné připínací sponky s gumovým jazýčkem, kterým se připínal horní okraj pletených punčošek. Když jsem byl větší, nosil jsem asi do 12 let pod krátkými kalhotami dlouhé hnědé předené punčochy, upínané ke stehnům guměnými podvazky a také krátké spodky s rozparkem na knoflík. První předškolní kalhotky měly náprsenku s vyšitým obrázkem a kšandičkami, které se daly nad náprsenkou zkracovat či prodlužovat. Teprve ke konci školní docházky jsem nosíval dlouhé manšestrové kalhoty a jako kabát chlupatý hubertus s páskem. Dost mužů i kluků nosívalo podkasané kalhoty – pumpky, zejména k jízdě na kole, případně si sponou spínali nohavici, aby se nezamotala do řetězu kola.
V zimě jsem nosil teplé pletené punčochy, svetr, šálu, pletené rukavice, beranici a pevné kotníčkové kožené boty s podkůvkami. Vespod přes košili jsem nosil oteplovací triko tvaru kombinézy s odepínacími rukávy, které se zapínalo svisle na zádech na patentky; v rozkroku a přes zadeček mělo z praktických důvodů rozparek, takže tudy mi někdy koukal podolek košilky. Dívčí triko mělo navíc odklápěcí kryt na patentky až k pasu. Taková trika se vyráběla ve všech velikostech, nejen pro děti, nosili je i dospělí, málokde se totiž při práci topilo. Pod kalhotami do zimy se nosily třeba i dvoje dlouhé spodky. K různým beranicím a kapucím, z kterých koukal jen obličej, se nosily ještě šály a rukavice, nebo na krku zavěšené oteplovací kožišinové rukávníky (štucle) a při práci k ochraně zápěstí nátepníky (hančlíky); průvodčí tramvají i vlaků, hokynáři a trhovci i mnozí dělníci nosili bezprstové doma pletené rukavice.
Na nohou se nosily masivní kožené kotníčkové boty s tuhou koženou podrážkou (ručně přiflokovanou) a do bot oteplovací vložky. Muži nosili v létě sandály či polobotky a v zimě vysoké kožené vodotěsné boty, nebo alespoň si holeně chránili ovinovačkami či spínkami přes podolek kalhot, případně kamašemi. Do deště někde páni nosili přes botky gumové galoše a ženy přes střevíce polovysoké gumové přezůvky. Ženy běžně nosily páskové či plné nízké kožené střevíce a v zimě ozdobně prošívané vysoké filcové válenky. Na hlavě nosili muži hlavně placaté čepice nebo barety a klobouky. Ženy nosily nejvíce šátky, ty starší také masivní šály (plédy) a některé třeba barety či kloboučky.
Přestože svršky byly levné, muselo lidem zbýt i na jiné věci. Když se mělo jít, jak se říká, mezi lidi, na to nosili občané tzv. sváteční oblečení (do kostela, na svatbu, na pohřeb, na úřad či zábavu), zřídka také kroje. Naše republika byla uznávanou světovou velmocí mnoha oborů výroby, kultury, aj. Např. naše sukna byla vysoce ceněna a různých vzorů měla stovky. Traduje se, že jsme štoky sukna vyváželi do Anglie, kde na ně natiskli svůj znak kvality a pak je k nám zpátky za vyšší ceny vyváželi. Ještě koncem minulého století byl náš stát v mnoha produktech na světové špici a neměl dluhy. Občané slušně bydleli, netrpěli nedostatkem, nebyla ani nezaměstnanost, ani drahota.
Když něco rozebíráš detailně, ukáže se víc chyb a taky víc dobrého. Já nesouhlasím, abychom se dělili ze svého s těmi, které má zajišťovat stát. Stát často oknem vyhazuje co má dát třeba na školství. Prý nám chybí pro misi v Afganistánu vrtulníky atd, ale občané přece tyhle odjinud nadiktované aktivity nechtějí, stejně ty mise nejsou nic platné. Tak je tomu i s jinými akcemi, kde z našich kapes má užitek někdo jiný. Milodary – to mi připadá jako předválečná Armáda spásy, to přece chudobu nevyřeší. Také jsem přispěl na Sandru, ale potřebných je moc, mnohé země zchudly pod cizí nadvládou, za své národní surovinové bohatství nedostaly zaplaceno. Až ustane podezíravost s pomlouváním a všichni lidé se navzájem budou respektovat a tolerovat drobné vady, bude na světě dobře. Jde o to, aby tak smýšlela většina. Ale pořád uhýbáme od toho, co se nosívalo. Hlavně, že si nakonec porozumíme, já s Vámi souhlasím.
Zavo, napsala jsi to moc hezky, není to chaotické, přemýšlím nad tímtéž a taky jsem se trochu cítila dotčená (myslím tím přímo já osobně) tím výrokem „musíme se dát morálně dohromady, s dnešní morálkou bychom to nikdy nedokázali“. Mám pocit, že znám dost pracovitých, šikovných i nadaných lidí, sama pracuji pilně od školy a nikdy jsem nebyla nezaměstnaná. Tak snad jsme lepší než Stará vojna uvádí….
Stará vojno, děkuji za vzpomínky na doby minulé… Je hezké číst, jak to dřív chodilo. I já pamatuji dobu, kdy se nedaly sehnat základní potřeby, takže tentokrát s tebou až tak úplně souhlasit nemůžu. Nějak nás to tenkrát ale semklo, proto se mohlo zdát vše morálnější než bylo. I když: sám píšeš o kšeftaření s nedostatkovým zbožím a s léky.
Mrzí mě ale tvoje shrnutí všech dnešních občanů do jednoho pytle „nemorálních“. Poslední dobou se naopak setkávám stále víc s lidmi, kteří by rádi pomohli potřebným, nebo už pomáhají. Zvlášť tady na VD. Není je ale navenek tolik vidět, jak ty nemorální. Ráda bych nějakým způsobem vystrnadila ty nemorální nahoře a nahradila těmi morálními. Bohužel to asi možné není. To už by to dávno někdo zařídil. Ani nevíš, jak mě pokaždé mrzí a trápí, když se ze zpráv či tisku dozvím, kolik se zase za co promrhalo peněz, kam státní činitelé jeli, koho pozvali na návštěvu, kolik jich přibude, jak moc si navýšili plat nebo že mají jídlo za pakatel. To vše i v době krize. Možná by to chtělo nezávislé kontrolory, jenže i ti by začali brát úplatky a tak pořád dokola. Máš-li radu, jak to zařídit, sem s ní. Ovšem se znovunastoupením komunistické strany asi nepochodíš, bohužel se to neosvědčilo. Možná byl systém dobrý, ale se špatným vedením… Je to zkrátka v lidech. Nahoru se vyškrábou ti s nejostřejšími lokty a zákony pak udělají tak, aby vyhovovaly jim. Začarovaný kruh, jak z něj ven? Dost často o tom přemýšlím…
Omlouvám se za možná chaotický text. Tyhle úvahy mě vždycky rozhodí.
Všem – jenom dodávám, nechci, aby se ten minulý režim vrátil, ale i to špatné je pro něco dobré. Mít všecko jenom za špatné také nelze. Vždy se budeme s něčím setkávat poprvé a hledat nejlepší cestu, často s novými lidmi na postech; taky budou dělat chyby. Jde o to, aby se každý systém uměl chyb rychle zbavovat a to záleží na každém z nás, musíme se k tomu dát morálně dohromady; s dnešní morálkou bychom to nikdy nedokázali.
Promiňte mi prosím češtinské chyby v zápalu psaní. Všichni bychom měli být spravedlivější k ostatním, každý má právo říci to své, jinak by tu nebyla demokracie.
„Pracuj každý s chutí usilovnou na národa roli dědičné, cesty mohou býti rozličné, jenom vůli mějme všichni rovnou!“ (Jan Kollár).
Stará vojno, nechtěla jsem se k tomu vyjadřovat i z důvodu, že oblékání, jak ho popisuješ, pamatuje ještě moje maminka a vzpomíná, co se tehdy nosilo…. (je trochu starší). Článeček jistě zajímavý a nostalgický.
Ovšem tvůj poslední příspěvek – to je opravdu rudá propaganda a s tím, co píšeš, opravdu nemůžu souhlasit.
A přidávám se k holkám – tuhle dobu pamatuju velice dobře a zpátky už ani náhodou.
Anonymní Heleno, máš úplnou pravdu. Někteří lidé byli takoví jak píšeš; betonově jsem viděl, jak vedoucí zatajoval před lidmi zboží a nechával ho svým známým. To samé bývalo místy i na radnicích a ve školách, mezi nositeli kultury, pochopitelně i v Pionýru a také na byťáku. Něco se vozilo z NDR, třeba ložní a záclony, atd. Prostě některé lidi neuhlídáš, naoko jsou učinliví a ve skutečnosti škodí. Doktoři psaly léky pro své známé na karty těch zdravých a ještě tam psaly bludy, aby jim to v zaměstnání zavařily. Manželka jako školačka musela ze třídy za dveře, pokud „paní učitelka“ chtěla s ostatními něco projednat, protože její tatínek byl jenom dělník a mohl by si na ni stěžovat. Nejen majetní měli všude problémy, ale jak vidíš i děti dělníků – záleželo i tehdy na lidech, co skutečně vyznávali. Nelze všecko házet na volené funkcionáře KSČ a na STB, ti si ty problémy nevymýšleli, ale byli tu udavači z těch, co se ke KSČ z prospěchu přidali. Byly tu také další polit. strany a nevěřili byste, jak se mezi sebou osočovaly, skoro jako dneska a to ještě stát nebyl konsolidovaný, i někteří ministři rozvoj brzdili. Až kolem r. 1960 se to trochu srovnalo přes Národní frontu, když už se rozjela i nová výroba a lidi začli chalupařit a jezdit auty, ale nikdy tu nevládli jen samotní komunisté. z Bavorska sem Svobodná Evpropa pouštěla balóny s letáky, ohrožovala letecký provoz a otravovala ovzduší – patřila kongresu USA, a přičtěte ta kvanta ozbrojených špiónů, co mařily naše úsilí o pokrok. Jejich vinou pak trpěli jimi naočkovaní a zadržení narušitelé, co utíkali za hranice, většinou že něco nekalého předtím provedli, jako třeba Mašínové. Kdo se cítí vlastencem, bude jím za každého režimu a nebude utíkat jinam. Třeba to sem nepatří, ale média nás dnes krmí jenom špínou z minulé doby, někdo lidem musí říct pravdu, nemám důvod něco překrucovat.
Chtěla bych odbočit od tématu DŽÍNY, kdybych měla totiž vyjádřit svůj názor, bylo by to na celý článek, rozhodně to nevnímám jednoznačně ani z jedné strany.
Líbilo se mi, jak píšete o košilkách pro miminka. Dnes už je používá málokdo, ale u nás se jich oběvilo asi 20-30 a občas jsem je použila. Ale hlavně je schováváme pro případ, že by nějaké miminko mělo kožní problémy. Nejlíp se vyvařují, žehlí, neškrábou, netlačí, pro citlivé tělíčko jsou určitě skvělé. Jsem alergická na některé kovy, takže se mi trochu příčí dávat novorozeněti body, u kterého se kovové cvočky dotýkají kůže.
Bábofko, ani nám se tesilky nelíbily, no a ta trička, možná bychom je teď chtěli, ale už nejsou. Co se divadla týče, to už také není jak bývalo, scéna je spíš prázdná jen s promítaným pozadím, chování k nám zanesli turisté, bohužel. Všechno je opravdu jiné, ale nedá se tvrdit že vždy lepší a etické. Jak říkám, uvolnila se morálka a to mi vadí nejvíc; ty džíny sice jsou všude, ale hezké to není. Nám se u žen a dívek líbily pěkné spíš pestré šaty a dnes je skoro není vidět, zato se hlavně ukazuje poprsí, nevím proč. Za mých let se sex tolik nepředváděl a bylo to rozumné, ten rozum převažoval.
Stará vojno, nechtěla jsem v tu dobu (zmiňuji se o letech 1975-1985) být ani vyjímečná ani odlišná, nikdy jsem nechtěla (a ani neměla) džíny rozdrbané nebo špinavé, chtěla jsem „JEN“ ty džíny, což tenkrát nebylo možné a dostupné a pro ty už uvedené manžestráky jsem jela čtyřikrát, než je konečně v obchodě dostali a já si je po dlouhém čekání a dlouhé frontě mohla koupit….