Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Moje cesta
Tak jsem přemýšlela, jestli to mám připsat jako komentář k úvodnímu Arabartinu článku, ale protože toho mám na srdci více, tak radši jako další, samostatný příspěvek.
Když jsem pročítala vaše komentáře jak v TAM-TAMu, tak tady v zápisníčku, uvědomila jsem si, že se pohybuji zřejmě v jiné váhové kategorii. ;o)
Svou aktuální váhu vám neprozradím, ale abyste měli nějakou představu – mít méně než 70 kg, jsem vyloženě vychrtlá, skoro kost a kůže.
Ale když už někomu svou váhu prozradím, nikdo mi to nechce věřit (no, možná mi chtějí jen zalichotit) – že vážím „tolik“, ale vysvětluji si to tak, že rozhodně nemám „gracilní kostru“ jako Káča, spíše naopak.
Už několikrát jsem se odhodlávala „něco“ se sebou udělat, ale vždy z toho z nějakého důvodu sešlo. Teď jste mě vyhecovaly, tak s tím snad pohnu (teda sama se sebou).
Přiznávám ale, že nějaké významné omezování v jídle (jako přesné odměřování, co ještě můžu a co už ne) na mě neplatí – jsem pak šíleně podrážděná a nervózní a to by potom odnesly holčičky, a taky manža.
Z tohoto důvodu jsem si vymyslela poněkud jinou strategii.
Mým cílem není rapidní váhový úbytek, ale řekla jsem si, že chci být v těle pevnější a pružnější (hlavně abych stačila vzrůstajícím pohybovým nárokům holčiček).
Počítám ale s tím, že zároveň půjdou i ta kila dolů. Doufám…
A jaký je můj plán?
Výše jsem napsala, že se nehodlám významným způsobem omezovat v jídle. Prostě se nechci trápit hlady. To by byl rychlý konec mého snažení.
Chci ale více uvažovat o tom, co a kdy jím. Hlavně si to uvědomovat.
A druhá věc – pohyb.
Někomu by se mohlo zdát, že s dvojčaty mám pohybu až až. No, možná mám, ale na mé postavě to není moc vidět. Ověřila jsem si, že se mi dosti zlepšila fyzička, ale stále si připadám taková neforemná.
Aerobik či něco podobného mě baví, ale cvičení někde organizovaně v pohybovém centru není reálné – známý důvod: mám dvě malé děti a manža je stále zaměstnán.
Tak musím cvičit doma. Ale co? Napadlo mě, že by byl fajn Pozdrav slunci. Našla jsem si vyhovující „návod“ na internetu. Opakovaně si ho dokonce vytiskla, ale vždycky přijel někdo, komu se moc hodil – rodiče, sestra…
Na váš popud jsem si ho dnes ale znovu vytiskla (mám ho uložený v počálu) a dnes se poprvé odhodlala (mezi uložením holčiček a mým obědem).
Neměla jsem pocit, že bych se kdovíjak namáhala, ale teď večer začínám cítit své tělo (hm, příjemný pocit – po tom se mi stýskalo).
A to jsem začala méně namáhavou variantou v kleče. Co teprve, až se propracuji k té plnohodnotné variantě…! ;o)
A objevila jsem ještě jednu časovou proluku – když manža odejde do práce, tak holky ještě nějakou dobu spí. A to bude můj čas.
Tak doufám, že mi pomůžete vytrvat. A že se vám časem budu moct pochlubit s prvním, druhý, dalším úspěchem.
Tak já bohužel nic moc ! 🙁
Záda stále bolí , tak se vymlouvám na ně !
Tak co holky, jak pokračujete?
Pozdrav slunci už má své pevné místo v mých ranních rituálech.
Na váhu jsem zatím nevlezla (od posledního vážení), ale konstatuji, že mi padají domácí kalhoty (na gumu). Radši si to vysvětluju tak, že se poněkud vytahaly…
;o)
Gratuluju gratuluju gratuluju !!!!! Já mám pocit, že to moje kilo dole už je opět nahoře, tak ti držím palce, ať ti ty 2 zůstanou a ještě k nim nějaké přibude !!!!!
Gratuluju, jarmuschko,…! Já jsem se dopracovala ke dvěma kilům navíc:-(( Vůbec nevím, kde se vzaly..ach jo! Kecám…, vím, kde jsem k nim přišla. To jsou ty moje Milk – Joy cestou z Delvity!
Oni je totiž v tom obchodě mají tak krásně u kasy, takže když dlouho stojíte ve frontě a čučíte kolem sebe, tak vám oko na ty dobrůtky prostě padne, no.
Je pravda, že chodím denně ven s malou a s kočárkem a že bydlíme na kopci, takže když chci z města domů, nebo z parku, pokaždé funím do kopce, taky bydlíme ve třetím patře bez výtahu, takže denně minimálně dvakrát chodím s Anežkou a nákupem v ruce,…ale asi je to málo nebo co:-(
Když jsem dneska stoupla na váhu a uviděla tam 60 kg, úplně mě polilo horko. Ještě pět a půl kilo a mám to, co jsem měla v těhotenství před porodem:-((( Ale aspoň mě to donutilo dneska hlídat, co baštím. A večer zkusím cvičit. ( Hlavně, že jsem se odměnila tou střechou z Bebe sušenek a snědla skoro půlku, ale abych před tím nejdřív cvičila a zdravila slunce, to ne!!)
Takže, ještě jednou blahopřeju těm úspěšným a těm, co jsou jako já ( nechci napsat neúspěšné, protože já se ani nesnažila), tak přeju ať zvítězí pevná vůle nad leností a žravostí:-))) Slunci zdar!!
Jarmuschko, moc ti to přeju. Já jsem před „konečnou“ a mám trochu strach, co bude dál.
Tak jsem dnes po několika týdnech stoupla na váhu a nechtěla jsem tomu uvěřit – ale jak se zdá, mám skoro o 2 kila méně!!!
Potěšilo mě to a povzbudilo.
No, mám před sebou ještě dlouhou cestu…
Ještě něco k Pozdravu slunci – když jde manža spát dřív než já, „pózuju“ si ještě večer. A je to úžasné, protože mi to odblokovává páteř – při záklonu (tuším ásan kobra). Skvělý pocit. ;o)
Jsi šikulka!!!!!!Vydržžžžžžžžžžž
Tak musím se pochlubit, dnes se mi dařilo jíst po malých porcích několikrát za den. Začala jsem v devět (to nebyl nějaký záměr, ale vyšlo to tak) a snažila se jíst tak po dvou hodinách. Zatím to docela jde, ale jsem zvědavá na další dny…
Cvičení zatím bohužel nic, mám nějaký urologický potíže a s jsem ráda, že zvládám co musím :((.
Tak jsem dnes začala sportovat! Šla jsem na kolečkové brusle! Prý jsou velmi vhodné při redukci váhy :-)!Ale bohužel to dopadlo špatně! (viz dotaz v poradně zdraví)Tak nevím zda se mi podaří sundat ty 3kg za měsíc! Navíc jsem dnes snědla půl pekáče rybízového koláče.Ach jo.