Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Moje cesta
Tak jsem přemýšlela, jestli to mám připsat jako komentář k úvodnímu Arabartinu článku, ale protože toho mám na srdci více, tak radši jako další, samostatný příspěvek.
Když jsem pročítala vaše komentáře jak v TAM-TAMu, tak tady v zápisníčku, uvědomila jsem si, že se pohybuji zřejmě v jiné váhové kategorii. ;o)
Svou aktuální váhu vám neprozradím, ale abyste měli nějakou představu – mít méně než 70 kg, jsem vyloženě vychrtlá, skoro kost a kůže.
Ale když už někomu svou váhu prozradím, nikdo mi to nechce věřit (no, možná mi chtějí jen zalichotit) – že vážím „tolik“, ale vysvětluji si to tak, že rozhodně nemám „gracilní kostru“ jako Káča, spíše naopak.
Už několikrát jsem se odhodlávala „něco“ se sebou udělat, ale vždy z toho z nějakého důvodu sešlo. Teď jste mě vyhecovaly, tak s tím snad pohnu (teda sama se sebou).
Přiznávám ale, že nějaké významné omezování v jídle (jako přesné odměřování, co ještě můžu a co už ne) na mě neplatí – jsem pak šíleně podrážděná a nervózní a to by potom odnesly holčičky, a taky manža.
Z tohoto důvodu jsem si vymyslela poněkud jinou strategii.
Mým cílem není rapidní váhový úbytek, ale řekla jsem si, že chci být v těle pevnější a pružnější (hlavně abych stačila vzrůstajícím pohybovým nárokům holčiček).
Počítám ale s tím, že zároveň půjdou i ta kila dolů. Doufám…
A jaký je můj plán?
Výše jsem napsala, že se nehodlám významným způsobem omezovat v jídle. Prostě se nechci trápit hlady. To by byl rychlý konec mého snažení.
Chci ale více uvažovat o tom, co a kdy jím. Hlavně si to uvědomovat.
A druhá věc – pohyb.
Někomu by se mohlo zdát, že s dvojčaty mám pohybu až až. No, možná mám, ale na mé postavě to není moc vidět. Ověřila jsem si, že se mi dosti zlepšila fyzička, ale stále si připadám taková neforemná.
Aerobik či něco podobného mě baví, ale cvičení někde organizovaně v pohybovém centru není reálné – známý důvod: mám dvě malé děti a manža je stále zaměstnán.
Tak musím cvičit doma. Ale co? Napadlo mě, že by byl fajn Pozdrav slunci. Našla jsem si vyhovující „návod“ na internetu. Opakovaně si ho dokonce vytiskla, ale vždycky přijel někdo, komu se moc hodil – rodiče, sestra…
Na váš popud jsem si ho dnes ale znovu vytiskla (mám ho uložený v počálu) a dnes se poprvé odhodlala (mezi uložením holčiček a mým obědem).
Neměla jsem pocit, že bych se kdovíjak namáhala, ale teď večer začínám cítit své tělo (hm, příjemný pocit – po tom se mi stýskalo).
A to jsem začala méně namáhavou variantou v kleče. Co teprve, až se propracuji k té plnohodnotné variantě…! ;o)
A objevila jsem ještě jednu časovou proluku – když manža odejde do práce, tak holky ještě nějakou dobu spí. A to bude můj čas.
Tak doufám, že mi pomůžete vytrvat. A že se vám časem budu moct pochlubit s prvním, druhý, dalším úspěchem.
P.S. kdo by chtěl poslat mailem ten popis, jak cvičit POZDRAV SLUNCE, pošlete mi adresu. Ať v tom nejsem sama. ;o)
Tak jsem přemýšlela, jestli to mám připsat jako komentář k úvodnímu Arabartinu článku, ale protože toho mám na srdci více, tak radši jako další, samostatný příspěvek.
Když jsem pročítala vaše komentáře jak v TAM-TAMu, tak tady v zápisníčku, uvědomila jsem si, že se pohybuji zřejmě v jiné váhové kategorii. ;o)
Svou aktuální váhu vám neprozradím, ale abyste měli nějakou představu – mít méně než 70 kg, jsem vyloženě vychrtlá, skoro kost a kůže.
Ale když už někomu svou váhu prozradím, nikdo mi to nechce věřit (no, možná mi chtějí jen zalichotit) – že vážím „tolik“, ale vysvětluji si to tak, že rozhodně nemám „gracilní kostru“ jako Káča, spíše naopak.
Už několikrát jsem se odhodlávala „něco“ se sebou udělat, ale vždy z toho z nějakého důvodu sešlo. Teď jste mě vyhecovaly, tak s tím snad pohnu (teda sama se sebou).
Přiznávám ale, že nějaké významné omezování v jídle (jako přesné odměřování, co ještě můžu a co už ne) na mě neplatí – jsem pak šíleně podrážděná a nervózní a to by potom odnesly holčičky, a taky manža.
Z tohoto důvodu jsem si vymyslela poněkud jinou strategii.
Mým cílem není rapidní váhový úbytek, ale řekla jsem si, že chci být v těle pevnější a pružnější (hlavně abych stačila vzrůstajícím pohybovým nárokům holčiček).
Počítám ale s tím, že zároveň půjdou i ta kila dolů. Doufám…
A jaký je můj plán?
Výše jsem napsala, že se nehodlám významným způsobem omezovat v jídle. Prostě se nechci trápit hlady. To by byl rychlý konec mého snažení.
Chci ale více uvažovat o tom, co a kdy jím. Hlavně si to uvědomovat.
A druhá věc – pohyb.
Někomu by se mohlo zdát, že s dvojčaty mám pohybu až až. No, možná mám, ale na mé postavě to není moc vidět. Ověřila jsem si, že se mi dosti zlepšila fyzička, ale stále si připadám taková neforemná.
Aerobik či něco podobného mě baví, ale cvičení někde organizovaně v pohybovém centru není reálné – známý důvod: mám dvě malé děti a manža je stále zaměstnán.
Tak musím cvičit doma. Ale co? Napadlo mě, že by byl fajn Pozdrav slunci. Našla jsem si vyhovující „návod“ na internetu. Opakovaně si ho dokonce vytiskla, ale vždycky přijel někdo, komu se moc hodil – rodiče, sestra…
Na váš popud jsem si ho dnes ale znovu vytiskla (mám ho uložený v počálu) a dnes se poprvé odhodlala (mezi uložením holčiček a mým obědem).
Neměla jsem pocit, že bych se kdovíjak namáhala, ale teď večer začínám cítit své tělo (hm, příjemný pocit – po tom se mi stýskalo).
A to jsem začala méně namáhavou variantou v kleče. Co teprve, až se propracuji k té plnohodnotné variantě…! ;o)
A objevila jsem ještě jednu časovou proluku – když manža odejde do práce, tak holky ještě nějakou dobu spí. A to bude můj čas.
Tak doufám, že mi pomůžete vytrvat. A že se vám časem budu moct pochlubit s prvním, druhý, dalším úspěchem.