Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Už na nás taky došlo
Tak malá má rýmu jako vrata. Je to poprvé a je to hrůza. Nemůže pít z prsu, takže noc probíhala dosti děsivě. Vystřídala všechny druhy pláče od vzteklého až po útrpnou bezmoc a u mě se vystřídaly tytéž emoce, ale zatím jsme to ustály. Blahořečím odsávačce na vysavač.
No a proč růžový rámeček? Protože malá měla asi čtyřikrát ten noční chrapot, vždy to trvalo dva, tři týdny a konec. A mě konečně teď po roce připadá, že se něco uvolnilo, že to špatné odchází a vše se očišťuje, vidím paralelu i s naším životem. Věřím, že nás i tohle posune někam dál, mě tedy minimálně v tom, že jsem si uvědomila, že na ní mám i vztek a napadá mě i jí nařezat, takže nedělat to bude otázka vůle a ne absence takových emocí, i když bych si přála, aby mě něco takového vůbec nenapadalo. Nu, nikdo není dokonalý.
Tak nám držte palce, ať se nic dalšího nepřidá a rýma se brzy odporoučí.
Lien, tak já si myslím, že je to normální. Opravdu, maminka, která mi tady napíše, že jí v životě z dětí nestoupl tlak, neviděla rudě, nechtělo se jí vyběhnout horu a zařvat do lesů, by pro mě byla jak éterická bytost:-)))))))))
Víš, já pocity špatnosti nemám. Z hlediska toho, které je tobě bližší, já se v józe naučila, že všechno, co dělám a co cítím, mám přijmout tak, jak to je. Ano, pokud to jde, mám se příště pokusit to změnit k lepšímu, ale nikdy se neohlížet ke svým negativním emocím s pocitem provinění. To mé auře škodí a tím si na sebe nabaluji další negativní energii, kterou jsem vytvořila už ve chvíli vzteku.
Takže když už na děcka zařvu – to jako že teda ano, když něco řeknu 3x a nikdo mě nevnímá:-) když pohrozím nářezem zdviženou dlaní a supím, když beru pantofel a hrozím, že to po někom hodím, tak to beru tak, že tohle jsem prostě já.
Jsem jenom člověk, mám své emoce, svůj temperament. A děti znají mé hranice trpělivosti a taky je netrápí, že někdy pohár přeteče. Prostě se tím netrápím, nejsem robot, přece:-)))
Holky, ale nemyslíte si, že je to normální, že to tak má každá máma? Pro mě je to něco ošklivého, ne standardního. Nebo ne?? Že bych se trýznila nad svojí špatností zbytečně? Teď jste mě nahlodaly, že by to fakt bylo nemožné tyhle pocity občas nemít? No, zase mám o čem přemýšlet.
Matildo, s těmi léky máš pravdu, myslím, že už jsem jí “pomohla“ dost, teď se musí poprat sama, na rýmu a pálení očí se neumírá.
Lien, přesně jak píše Hani, v mém srdíčku ses konečně tím uvědoměním zařadila mezi maminky:-) Připadalas mi vždycky taková neskutečná, že tobě se nikdy nic podobného nemůže stát… Až po nějaké době jsi začala sama přiznávat, že to vlastně ještě nemůžeš vědět, že se to pozná, až malá bude vyrůstat z miminkovského věku a hle – už je to tady!!! Tak tě vítám mezi námi ostatními, já si své emoce s prckem každý den neskutečně provětrávám:-)) Křičím do polštáře (z čehož má on škodolibou radost), zpívám, počítám do 30 a víc – do dvaceti mi to nestačí:-))) Dokáže mě neskutečně vyvádět z míry svým vztekáním, vydrží mu to klidně i dvě hodiny, když se rozhodně ráno, že jde do vany, tak se vzteká do večera, než ho do té vany hodím. Když se ráno rozběhne ke skříňce, kde ví, že máme bonbony, které dostává za čůrání do nočníku, tak se do večera vzteká, že mu ten bonbon jen tak nedám. Prostě – vydrží, mezek jeden. A já taky, takže by mu už konečně mohlo dojít, že má smůlu:-))))
Tak si to užívej. Rýma přejde, neboj, odsávej, prokapávej, na noc by nebylo špatné dát něco na ztlumení alergické reakce – Fenistil kapky nebo Zodak, Zyrtec, i když tvůj postoj k lékům znám… Ale na tu oteklou sliznici a podrážděné oči to dost pomáhá.
Tak držím palečky, ať je ta vaše první rýma brzy za vámi:-)
kéž bys měla pravdu,a tak to zvládněte co nejrychlej ať je zas dobře…
No a vítej ve skutečném světě matek,už Ti skončila doba,kdy malá byla jen uzlíček radostí přeji Ti,aby tvá vůle byla co nejpevnější a co nejméně výčitek,žes jí musela plácnout.
Věřím,že ty to zvládneš:)
Tak malá má rýmu jako vrata. Je to poprvé a je to hrůza. Nemůže pít z prsu, takže noc probíhala dosti děsivě. Vystřídala všechny druhy pláče od vzteklého až po útrpnou bezmoc a u mě se vystřídaly tytéž emoce, ale zatím jsme to ustály. Blahořečím odsávačce na vysavač.
No a proč růžový rámeček? Protože malá měla asi čtyřikrát ten noční chrapot, vždy to trvalo dva, tři týdny a konec. A mě konečně teď po roce připadá, že se něco uvolnilo, že to špatné odchází a vše se očišťuje, vidím paralelu i s naším životem. Věřím, že nás i tohle posune někam dál, mě tedy minimálně v tom, že jsem si uvědomila, že na ní mám i vztek a napadá mě i jí nařezat, takže nedělat to bude otázka vůle a ne absence takových emocí, i když bych si přála, aby mě něco takového vůbec nenapadalo. Nu, nikdo není dokonalý.
Tak nám držte palce, ať se nic dalšího nepřidá a rýma se brzy odporoučí.