Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Už na nás taky došlo
Tak malá má rýmu jako vrata. Je to poprvé a je to hrůza. Nemůže pít z prsu, takže noc probíhala dosti děsivě. Vystřídala všechny druhy pláče od vzteklého až po útrpnou bezmoc a u mě se vystřídaly tytéž emoce, ale zatím jsme to ustály. Blahořečím odsávačce na vysavač.
No a proč růžový rámeček? Protože malá měla asi čtyřikrát ten noční chrapot, vždy to trvalo dva, tři týdny a konec. A mě konečně teď po roce připadá, že se něco uvolnilo, že to špatné odchází a vše se očišťuje, vidím paralelu i s naším životem. Věřím, že nás i tohle posune někam dál, mě tedy minimálně v tom, že jsem si uvědomila, že na ní mám i vztek a napadá mě i jí nařezat, takže nedělat to bude otázka vůle a ne absence takových emocí, i když bych si přála, aby mě něco takového vůbec nenapadalo. Nu, nikdo není dokonalý.
Tak nám držte palce, ať se nic dalšího nepřidá a rýma se brzy odporoučí.
Holky děkuju za reakce, takže být vzteklá je normální, no dobře. Jinak hlásím, že rýma je lepší, sice hustější, ale míň a hlavně v noci už spala a u prsu se nedusí, a může se nadýchnout, tak myslím, že máme vyhráno, ťuk, ťuk, ať to nezakřiknu.
Matildo, ještě k těm lékům, jsem přemýšlela (haha). Mě to připadá hrozně kontra, napřed jí homeopaticky vyhnat nudle a potom jí to jinak zase tlačit zpátky. Já když jsem si při rýmě stříkla olfen (doufám, že se to tak jmenuje), tak jsem byla nadšená, ale jen do té doby, než jsem dostala kašel a nemohla se ho pěkně dlouho zbavit. Jinak když jí nechám, tak je to sice pár dní fakt opruz, ale nikdy mi do plic nesedla.
Lien, nemám kdy pročíst reakce, jen jsem zahlédla tu Matildinu a napadlo mě přesně totéž – vítej do klubu NORMÁLNÍCH maminek :)))
Víš, já si u prvního, když byl miminko, taky nedokázala představit, že bych k němu mohla cítit i něco jiného, než jen něžnou, bezbřehou a šílenou lásku… no, ať to uvedu na pravou míru, tu samozřejmě cítím stále 🙂 – jen už ji střídají vztek a nervy na pochodu docela běžně a čím jsou starší, tím více, věř mi 😉
Ale je moc fajn, že to cítíš tak, jak to cítíš, že to vnímáš pozitivně. Děti na nervíky dokáží zabrnkat cíleně a bezchybně, ony ty malé potvůrky totiž tak nějak přesně vycítí, kde je naše slabé místo 🙂 To, že se občas rozzlobíš, je normální a nemyslím, že bys to “neměla cítit“…. jsme bytosti emotivní a ona ta zlost nám občas pomůže najít i účinné řešení problému a třeba i zvolení nejlepší cesty právě ve výchově, což je moc důležité (ne zlost sama jako emoce, spíše to, co vnitřně následuje – uvědomit si problém, slabinku…)
Přeji, ať rýmu brzy zvládnete, je to moc nepříjemné zvlášť u těch menších dětí. Držte se a – fakt jsi mi udělala radost 🙂
Přejí Aničce, at je brzy zdravá a je to šikovná holka, ta se s rýmou popere statečně:)
Barmisko, já taky dlouho odolávala s odsávačkou an vysavač, protože jsem si říkala, že se mi nebude chtít vytahovat vysavač ze skříně.. No, dkyž jsem byla s malým u mudry s rýmou, tak ona se mě ptala, ejstli máme tu odsávačku na vysavač, já, že ne, že pořád váhám (kvůli ceně, že..taková blbina za docela dost peněz..), oan mi řkela, že je to fakt lepší, než kalsická, že účinností se odsávačka na vysavač vyrovná těm, co se používají v nemocnicia a´t to ještě zvážím… Tak sjem ji šla koupit a teD´si říkám, že jsem si jí nepořídila dříve, už u prvního dítka…
Lein, rýma bude dobrá, to je pořád “prkotina“… A z těma nervíkama, taky Tě vítám v klubu… S některýma reakcema jsi mi občas připoměla mně, když “jsem ještě nevěděla“… Ono člověk až s těma roztoucíma dětma pozná, že spousta věcí je mnohdy jiank, než si myslel… A to se netýká jenom nervíků, ale i obecně…
Každé détko občas rodiče vytočí a věř, že to bude horší, až bude dítko postupně rozumově vyzrávat.. Ono ty pr´tata dobře vědí, na jakou strunu brnknout.. Jsou s náma přece pořád, mají nás přečtené, jako nikdo….
Občas se taky nechám řádně vytočit, ale trénuju… :-):-):-)
Už se mi i stalo, že jsem se šla synkovi omluvit, že jsem byla na něho zlá, ale že mám špatný den…
Prostě se někdy nezadaří…
Lien, tak ať je maličká brzo fit…
I ta blbá rýma dovede potrápit. Ale u nás vždy bývají nejhorší max. první tři noci, tím se vždycky utěšuju, že bude už za pár dní líp.
A ty pocity… Já mám taky výčitky, když mi občas něco ujede. Taky s tím, jestli to je nebo není normální, pořád zápolím.
Rozum mi říká, že je to běžné a patří to k tomu – k jakémukoliv vztahu asi – ale uvnitř s tím bojuju.
Dokud jsem neměla děti, tak jsem sama sebe považovala za kliďase a houbelec, pořádný nervák jsem…
Jenže když ty děti jsou fakt někdy na zabití 🙂
Bamisko, znáš, odsávačka do nosu, z jedné strany dáš do trubice na vysavavač, pustíš a druhou stranu přiložíš k nosíku a za vteřinu jsou všechny hleny z nosu pryč. Matilda ti určitě napíše ódu, já to od ní četla a jak jsem byla proti (že je to moc drastické vysávat dítěti nos vysavačem), tak po popisu Matildy jsem běžela do lékárny a koupila jí a díky bohu za to. Akorát její cena mi zkroutila prsty u nohou, ale stojí to za to. Ta hadičková byla na dvě věci a ještě jsem se s malou musela prát, obě od nudlí, nos plný, malá uřvaná a já vzteklá. Doporučuju mít doma.
tak je hezké, že i takovéhle boleníčko píšeš do takovéhle barvičky a je vidět že jsi v pohodě a to je nejdůležitější to jste na půl cestě k uzdravení….jsem zvědavec odsávačka na vysavač???neznám písneš mi k tomu něco??
držte se a at je už jen líp a líp….
a jedno zavzpomínání:já rozjetá,na pokraji infarktu a dcéra jen se na mě podívala a dodala:“no ty máš zase náladu…“ a odkráčela.
Já byla v takovým šoku,že jsem zmlkla a najednou si uvědomila,co tak šílím nad prkotinou:)))
Takže Lien i děti nás “vychovávají“,no však uvidíš sama.
A můžu s čistým svědomím říct,že ani když jsou dospělí to nekončí…
A to jsem říkala,když mě starší kolegyně v práci v dobrém “poučovala“:to určitě,budou dospělí a budou mít svůj život.A nad jejím :malé děti malé starosti,velké děti velké starosti jsem se jen šklebila-jak pravdivá slova…
Ale na tohle je jéééště fůra času,teď si vychutnávej toto obdoví,které Ti upřimně závidím.
PaKo – a přesně jak píšeš – tak tu omluvu jsem zapomněla dodat – to je na tom to nejdůležitější – to očištění. Ne se užírat, že jsem to – možná – přehnala. Neboť i toto je silně individuální – zvlášť u děcek v pubertě – já myslím, že si tu hrozbu zasloužila, a ona se zavře v pokojíku a dělá ksichty, že matka je zase jedlá….:-))) Nic se nesmí přehánět, ale pár chvilek, kdy jsem se musela omluvit, už v mém životě bylo, jinak musím říct, že ta ventilace emocí je fakt důležitá a častější je, že se to pak zvrhne v úžasný smích, protože se třeba stane i něco legračního… Prostě víc dětí, víc starostí ale i víc srandy… Ale nemyslím si, že bych měla mít výčitky pokaždé a hned se jít omlouvat, že “jsem ujela“, to ne, většinou si stojím za svým, pravidla se dodržovat musí, anarchii doma nestrpím:-))))
Matildo, “když vezmu pantofel a hrozím, že ho hodím“:))). Jako bych se viděla. Lien, nenormální je podle mě matka, která nikdy neměla chu´t tím svým miláčkem pořádně zatřepat. Jak píše Matilda, nejsme přece roboti. Já teda musím říct, že někdy jsem ty výčitky měla, ale s postupujícím věkem a zvyšujícím se počtem dětí mě časem opustily. Teda občas mi ujedou nervy a přestřelím (založením cholerik), a to se pak jdu dětem omluvit a přiznám, že jsem ulítla. Ale to je hlavně u těch starších holek. Myslím, že je lepší emoce vyventilovat jednorázově a ne je v sobě dusit. Na to je specialista můj muž a možná chlapi celkově. Výsledek je pak ten, že chodí naserinkaný a zapaprčený třeba týden, místo aby se projevil, řekl, co ho žere a nestresoval dlouhodobě svým stresem celou rodinu. A jinak ti přeju, ať se rýmy brzy zbavíte a nic jiného se nepřidá. Je to teď děsné, my jsme byli nemocní všichni. Nejhůř to teď odnáší nejstarší dcera, už má po měsíci zas ATB, znovu zánět průdušek. Asi “odměna“ za to, že jako malá nebyla skoro nemocná. Teď si to vynahrazuje v devítce. A není sama, prý jim asi od příštího týdne po konzultaci s KHS zavřou školu. Tak všem hodně zdravíčka.P.