Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdo u vás plánuje rodinné výdaje?
Zajímá mě, jak je to u vás s rodinným rozpočtem. Jakým způsobem probíhá přerozdělování peněz na bydlení, stravu, oblečení, výdaje na školku, školní potřeby, kroužky, ale i dovolené, nové sedací soupravy, kadeřníka, koupi nového auta nebo opravu okapu. Hospodaří si každý z vás (partnerů) se svým příjmem? Jak vycházíte s mateřskou, rodičovským příspěvkem, podporou v nezaměstnanosti,…? Dostáváte od partnera přesně každý měsíc stejnou částku na předem jasně stanovené výdaje? Nebo sesypete peníze dohromady a každý z vás má stejnou částku svého kapesného? Kdo je u vás doma „ministrem financí“?
Holky,holky a to jste ještě nebyly u nás:-))
My máme “moje“ “tvoje“.
Manžel zaplatí poplatky za domečky cca 9000,spoření malé,svoje spoření,pojištění a veškeré jeho výdaje.Telefon,benzin atd.
Já to živím,oblekám a vybavuju domácnost.Svoje si platím taky sama.Lízu na auto(každý máme svoje) benzín, telefon.Jelikož máme “moje děti a tvoje děti bijou naše děti“tak každý svý.Má jeho dcera narozky koupí ze svého má moje dítě narozky koupím já jen malou co máme spolu financujeme oba.Jsme spolu osm let a za posledních osm let:-)) jsem od něj neviděla korunu.Ale!!!Opravili jsme chalupu po babičce,nově jí vybavili za dva roky se v ní nashromáždilo půl milionu takže můj manžel je lepší hospodář,protože já bych to nenasulcovala.
Pravda jsme zaměstnaný oba dva,a když jsem byla na mateřské muselo mě stačit taky jen ta almužna od státu.
Ale taky je pravda,že sedm let jsme nebyli na dovče a skoro vůbec nikde,krom menších výletů s malou do ZOO atd.
U NÁS TO PLÁNUJI JÁ,ALE UŽ MĚ TO PĚKNĚ ŠTVE.
Souhlasím, styl moje peníze – tvoje peníze, nechápu dost dobře já a ani můj muž.
Lenko, já to taky nechápu, u nás taky neplatí to je moje, to je tvoje, prostě je to naše a škemrat si o peníze u manžela, když bych si chtěla něco koupit, to mi přijde potupný.
Hmm, my to máme taky podobně. Penízky máme dohromady, manžel má výplaty v hotovosti, takže platíme a nakupujeme všechno za jeho výplatu. Já mám účet na který mi chodí moje výplata, odečítá se mi z tama pár věcí na trvalý příkaz, jinak když pochybí z manželovi výplaty tak vyberem z účtu. Jinak co zbyde účtě tam necháváme a zpoříme.Nikdy jsem moc nechápala jak můžou mít manželé peníze každý zvlášť.
Hmm, my to máme taky podobně. Penízky máme dohromady, manžel má výplaty v hotovosti, takže platíme a nakupujeme všechno za jeho výplatu. Já mám účet na který mi chodí moje výplata, odečítá se mi z tama pár věcí na trvalý příkaz, jinak když pochybí z manželovi výplaty tak vyberem z účtu. Jinak co zbyde účtě tam necháváme a zpoříme.Nikdy jsem moc nechápala jak můžou mít manželé peníze každý zvlášť.
Tak my s manželem,máme peníze taky dohromady.Učet máme jeden,je na manželovo jméno,ale mám k němu přístup a kartu mám taky převážně já u sebe.Když si chceme něco koupit,tak se většinou domlouváme.S penězi hospodařím taky víc já,protože jsem doma a malé nákupy nakupuji sama a na velké jezdíme společně.ani jeden s tm nemáme problém a vyhovuje nám to.
My hospodaříme tak nějak společně, na půl………jelikož mám dva účty a z toho jeden je společný hospodařím spíše já. ALe s penězi co dostanu od přítele a z mé výplaty. Přítel mi dává penízky na všechny splátky jako je auto, půjčka, internet, satelit, telefon co provolá. Vše se strhává z mého účtu, takže mi na to dává. Zaplatí nájem a já potom z mé výplaty platím jídlo. Máme to tak na půl. Pokud jednomu dojdou peníze jde za tím druhým. Jelikož bydlíme v podnájmu moc toho neušetříme, ale snad to vyjde a brzy budeme mít vlastní. Už aby to bylo.
Tak docela zírám, jak to kde chodí:o))
My máme ještě z dob „za svobodna“ každý svůj účet. Je to jednoduché – já neuznávám jeho banku, on zas tu mou:o)) už několikrát byla řeč o tom, že jeden zrušíme, ale vždycky to dopadne stejně:o))
Ale k tématu – máme sice každý svůj účet, ale podpisové práva každý k oběma. Dohodli jsme se už před svatbou, že ten můj budem považovat za „spořící“ a z manželova žít. Kupodivu to tak už léta funguje. Když dochází doma hotovost, zahlásím, miláček vybere. Na velké nákupy jezdíme společně, platíme kartou. Ze „spořícího“ se platí dovolená a větší a mimořádné výdaje. Z „obyčejného“ inkaso, nákupy, oblečení, drogerie – prostě běžné věci potřebné k žití. Taky bych se cítila trapně, kdybych si měla říkat o peníze a zdůvodňovat, na co je chci. Oba jsme spíš „škudlíci“, takže žádné hýření nehrozí, spíš si já občas připadám, že utrácím víc za sebe (většinou to vyplývá z mých aktivit na poli hudebním), tak to žehlím a koupím něco pro radost manželovi. Nebo systém – když ty si koupíš nové lyže, tak já nové oblečení na lyže a prckovi….(něco), aby si nekupoval pro radost jen jeden – když jednomu, tak druhému stejným dílem. Vzpomínám si loni, když nám vrátili přeplatek daní, tak jsme si je šábli na půl a každý si pořídil něco, po čem dlouho toužil – já klávesy a miláček Palm :o))