Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdo u vás plánuje rodinné výdaje?
Zajímá mě, jak je to u vás s rodinným rozpočtem. Jakým způsobem probíhá přerozdělování peněz na bydlení, stravu, oblečení, výdaje na školku, školní potřeby, kroužky, ale i dovolené, nové sedací soupravy, kadeřníka, koupi nového auta nebo opravu okapu. Hospodaří si každý z vás (partnerů) se svým příjmem? Jak vycházíte s mateřskou, rodičovským příspěvkem, podporou v nezaměstnanosti,…? Dostáváte od partnera přesně každý měsíc stejnou částku na předem jasně stanovené výdaje? Nebo sesypete peníze dohromady a každý z vás má stejnou částku svého kapesného? Kdo je u vás doma „ministrem financí“?
My máme společné peníze, když jsme zařizovali domácnost, padla na to podstatná část tehdy ještě mého „svobodného“ účtu, ale od doby, co jsme manželé, hospodaříme společně. Větší věci spolu plánujeme, do věcí, které jsou nutné (opravy auta, úpravy na domě a podobně) nemluvím, nechám to na odborníkovi. Oblečení pro děti, potraviny, drogerii nakupuji většinou já, podle toho,co je potřeba. Nemám žádné kapesné, když potřebuji, mám přístup k penězům na účtu, doma mám vždycky nějakou hotovost a vím, kolik, takže spíš vyplácím manželovi, aby měl něco peněžence, na naftu do auta a podobně. O složenky a běžné výdaje se manžel taky starat nemusí, mám to pod palcem. Když si chci něco koupit jen pro sebe (parádu nebo nutnost, abych nechodila jako strašidlo), beru manžela většinou s sebou jako poradce, ale do toho, zda něco koupím nebo ne, nemluví. Jemu nakupujeme taky většinou společně, protože on si nepamatuje, jaké velikosti nosí. Nemám ve zvyku utrácet za nesmysly a on to ví.
Asi je to všude více méně stejné. My máme účty oddělené, ale peníze společné. Svatba není a nebyla můj sen, takže zatím to jistí psí knížka a láska.
Než jsem zůstala doma na mateřské, platila jsem vše více méně já – byt byl a je můj :-), zařízení taky, když jsem chtěla na dovolenou, jeli jsme podle výše mých odměn :-))). Mužskej byl rád, že je rád – ze svého platil dluhy vzniklé z předchozího manželství, auto… a moc mu toho nezbylo.
Teď se karta obrátila – z mého rodičáku platíme všechny účty (na to mi musí měsíčně posílat k mým 7600 ještě 3000 – 4000), velké nákupy platí „táta“ a na malé (pro mou i rodinnou potřebu) dostávám cca další 3000 (naštěstí nikdo nezkoumá, za co jsem je utratila – ale co si budeme vykládat – utratit to na domácnost není problém, že).
Někdy to stačí, nekdy ne – takže nezbyde než si občas „říct“. Zatím se mi to nestalo ;-).
A máme dohodu, že pokud budu chtít něco na sebe – oblečení, boty… tak se dohodneme podle stavu konta. – Anebo spíš podle stavu skříně a botníku – za dobu co jsem pracovala se množství oblečení (i bot) nějak nakupilo – a je mi líto to vyhodit :-). Jestli se mi to podaří vytahat a „odepsat“ za 3 roky nevím – ale nový „šatník a botník“ si budu pořizovat asi až do práce.
Celý život jsem hospodařila s financema sama, můj EX se toho elegantně zbavil, protože po mnohých hádkách kvůli financím (které vyvolával on s pocitem, že je odíraný chudáček) jsem ho nechala hospodařit a byli jsme věčně na mizině. Když jsem to vzala do svých rukou, dokázala jsem každý rok našetřit i na dovolenou. S našimi zoufale ubohými příjmy dodnes nechápu, jak jsem to dokázala. I dnes má pocit, že ho odírám (platí na dva kluky 14 a 17 let celkem 3000,-).
Teď se všechno změní, stěhuju se k příteli a všechno bude jinak. Sama ještě nevím, jak se dohodneme, zatím jsme si každý jeli tak nějak po své linii. Doufám, že se nebudeme dohadovat, když budou mí kluci něco potřebovat koupit, on na své děti platí taky dost a ještě jim pořád něco kupuje, což je v pořádku. A když si budeme chtít něco pořídit do domácnosti, myslím, že se na tom vždycky dohodneme. Uvidíme, budeme budovat, tak se budeme muset domluvit dopředu.
Tak u nás je to podobné taky nejsem spokojená s financováním.
Účet mám jen já, tam mi chodí RP z toho se zaplatí nájem a úvěry a nezůstane nic. Pak mi manžel dá můj měsíční podíl na domácnost zhruba 6 tis. /nakupuju jenom já takže z toho platím úplně vše :jídlo, oblečení pro malou,drogerii, lékárna …/ Já pro svou vlastní potřebu nemám vůbec nic skoro nikdy mi už nic nezbyde. Ale když potřebuji si koupit něco na sebe /boty, kalhoty apod/ tak mu musím o ty peníze říct a dá mi skoro vždy.Ale těch keců kolem toho.
Takže taky je to pro mě ponižující. On má zbytek výplaty pro sebe a šetří na nové auto.
Proto se taky už těším někam do práce ,že budu mít nějakou tu kačku pro sebe a nemůsím to zdůvodňovat. Viola
my to máme tak nějak napůl, přítel platí veškeré splátky, nájemné,.. něco mu zůstane, tak z toho udělá velký nákup. Já se starám o vše ostatní, oblečení, jídlo, boty, drogerie,..vyhovuje mi to tak, určili jsme si to hned na začátku a funguje to.
Nám zůstaly účty každý zvlášť, i když bychom možná nějaký peníz ušetřili, kdyby byl jeden. Peníze oba vnímáme jako společné, jen se vždycky vyjádříme, na kterém účtu kolik je. Manžel platí všechno kolem hypotéky, energií, pojistného, a náklady na domácnost a našeho Favorita prakticky taky. Já pracuju jeden den v týdnu, což spolu s dávkami tvořilo naši rezervu. Z toho platím oblečení pro sebe a děti, telefon, nákupy typu přehoz přes postel, povlečení a tak. Všechny léky (přispívám mamce měsíčně asi 1200Kč na léky na arthrosu a děti astmatik a alergik taky spotřebují nějaký peníz na doplatcích.) Teď nám odejmuli přídavky a rodičák je 3.800, takže taky počítám, protože přesně to, co nám vzali, jsme tak přibližně (když to vyšlo) měsíčně ušetřili.
Oběma nám vyhovuje, jak se o penězích domlouváme, ale oběma by vyhovovalo víc, kdybych už mohla začít přinášet o chlup víc :-)).
Hm, tak já jsem u nás s rozdělením peněz poměrně nespokojená. Z RP dávám manželovi ještě 4000 na nájem a tak, on má celou výplatu na svém účtě. Můj zbytek peněz – tj. 3600 je na moji osobní potřebu + ale věci pro Natálku – pleny, mlíčko, kosmetika, lékárna a tak, dále na můj telefon a na moje jízdné. Dále ale také na běžné denní nákupy – myslím takové ty malé – pečivo, máslo. Když to spočtete, opravdu mi moc nezbývá, takže občas, když chci jít do kina, tak žebrám, což nesnáším. To už jdu radši za mamkou :o/
Manžel z platu platí složenky, splátky a nakupuje ostatní nákupy. Bohužel není absolutně spořivý typ, takže nemyslí dopředu a všechno utratí, nejlépe tak, že nevyjde a pak to různě pytlíkujeme.
Pro mě ideální stav by bylo – dát peníze na hromádku, dát na stranu co je NUTNÉ zaplatit – složenky, pak dát na stranu peníze na běžnou spotřebu, dále dát každému kapesné a zbytek šetřit – byť třeba ušetřit tisícovku. Manžel než aby ušetřil jen tisícovku, tak jí radši utratí. Nejsem schopna mu vysvětlit, že tisícovka za měsíc je 12 tisíc za rok.
Bohužel s tím nic nenadělám. Když mu to řeknu, strhne se hádka, on se urazí a řekne mi, ať si teda všechno platím sama ze svého. A je to.
TAk než se narodil syn,tak moje výplata byla moje:-)) a přítelova byla společná:-)) měl sice peníze u sebe,ale vše platil a když mi došla výplata,tak mě i sponzoroval(teď by se hodil nějaký stydící smajlík)Já mu teda vždycky říkala,že na něco přidám,ale nikdy nechtěl.No a teď máme peníze společné(můžeme k nim oba) a každý nakupujeme dle svého uvážení a dle finančních možností.Nad nákupem drahých věcí se radíme
Babofko, já to taky v práci nemám jistý – jen dokud tam bude ta ředitelka, co tam teď je. A držím palce, ať ti to s tím přivýdělkem vyjde.
K doplňkovým otázkám :
Společný účet nemáme, společné peníze ano.Každý na co potřebuje. Už jsme o tom mluvili, ale zatím se nic neuskutečnilo.No, ono i vzhledem k našemu hospodaření /( myslím ten systém), tak je to jedno.
Vdaná nejsem, ani jsem nebyla, takže osobně porovnávat nemůžu. Myslím, že je jedno, jestli na to člověk má ten štempl nebo ne, takže si myslím, že rozdíl není.
Lenio, jasně že jo, já taky makám jak šroub. Partner mi občas pomůže s tím, že malého nakrmí, ale přebalování a koupání? Všechno na mě… domácnost (pokud se nejedná o nějakou čistě mužskou záležitost) taky. A společný účet? Neumím si představit… Momentálně máme každý svůj. Ale možná je to jiné, když jsme „jen“ na psí knížku a ne manželé.
Ivčo, já byla taky v těhu domluvená v práci na přivýdělku a pokračování rozdělané práce, jenže můj šéf už šéfuje jinde a vlastně až do nynějška nebyl za něj nikdo jiný. Tak snad to teď vyjde… 🙂
Otázka doplňková tedy zní – je hospodaření jiné v partnerství a jiné v manželství?
A druhá doplňková otázka – máte s partnerem společný účet?