Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nejen čtenářský deník
Tipy pro ostatní aneb Co jste četli, viděli, slyšeli, a stálo to za to
V rámci úprav na VD byla většina příspěvků z původní rubriky Zápisníčky přesunuta právě sem do diskuzí. Mezi ně patří i zápisníček, který v březnu 2008 založila Jarmuschka.
Veškeré příspěvky z tohoto zápisníčku najdete nyní právě v této diskuzi.
Zrovna jsem dočetla knihu Kábulské vlaštovky, autor Yasmina Khadra (pseudonym).
Je to příběh z Afganistanu v době vlády Talibanu.
Docela drsné.
Pro nás neobvyklé prostředí.
A konec překvapivý.
Překvapivý…?
Jé, teď koukám, že jsem se upsala u vydavatele – je to samozřejmě IKAR.
;o)
Manželova zlatíčka
autor: Bridget Asherová
překlad: Dana Stuchlá
Vydal: IKAE, Praha 2009
Druhé první.
ISBN 978-80-249-1270-7
Ze záložky knihy:
Když Lucy zjistí, že ji její o osmnáct let starší manžel podvádí, okamžitě od něj odejde. Zanedlouho se však dozví, že manžel těžce onemocněl a nezbývá mu mnoho času. Její matka ji přesvědčí, aby se vrátila domů a o manžela se postarala – vždyť přece slíbila, že s nim bude v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví…
Lucy ovšem usoudí, že by na to neměla být sama. Vezme manželův adresář a začne obvolávat jeho „zlatíčka“, aby jim oznámila, že Artie umírá. A také je vyzve, ať přijdou držet službu u jeho smrtelné postele…
Podle mě moc hezká a čtivá knížka, s docela překvapivým koncem.
Doporučuji.
Jarmuschko, včera po odeslání jsem ještě hodila řeč s manžou a trochu mě překvapil, protože říkal, že zrovna v Anglii už asi koronera a šerifa měli, možná i v tom 12.století… Tak nevím, jestli je to pravda, ale možná mi to divné jen připadá.
Ten dojem mám taky, že celkem současný příběh je zasazený do kulis 12.století – ale to vsazení je zajímavé a místy věrohodné.
Nejvíc neautentické se mi zdá, že se řeší ztráta jednoho a posléze celkem 4 dětí jako něco velmi hrozného (v té době nikdo nevěděl, že jsou děti mrtvé). Vzhledem k té obrovské úmrtnosti dětí, kterou středověk měl, a ke středověkému vztahu k dětem – dokud nevyrostou, nejsou nic- mi to přijde strašně divné. Ale kdoví.
Lien, nic takového (vědma či věštkyně) v knize není ani náhodou. Žádné schopnosti kromě intelektu se tam nevelebí. Ale kniha je označená jako detektivka a kdo chtěl detektivku, ten si počte docela dobře.
Tak podle popisu uvedeného na stránkách AN jsem očekávala popisované, ale upřímně mi to přijde poněkud přitažené za vlasy – jak píšeš Virenko. Lékařka-znalkyně mrtvých těch – ve středověku…
Jakoby první byl současný příběh uměle zasazen do období středověku.
Ale to jsou jen mé dojmy – nevím, jak bych je upravila po přečtení.
No, jestli ji objevím někde v knihovně, asi si ji ze zvědavosti půjčím.
Tak podle názvu bych čekala úplně něco jiného. Něco o nějaké věštkyni, vědmě a jejím životě. Asi bych byla zklamaná.
Vykladačka smrti
autorka: Ariana Franklinová
překlad: Ina Leckie
originál: Mistress of the Art of Death,
vydáno Bantam Press Londýn 2007
vydal: Jota Brno 2009, první vydání
Knížku jsem vydražila v korunkové aukci. Moc jsem se na ni těšila, takže se chci s vámi podělit.
Kniha popisuje příběh z období raného středověku, kdy v Anglii vládne Jindřich Plantagenet. V jeho zemi dojde k vraždě dítěte a zmizení dalších dětí, to vše je připisováno židovské komunitě. Židé ve středověku žili všude napůl ilegálně, ovšem díky tomu, že nabízeli a provozovali lichvu, byli významným zdrojem příjmů každého panovníka. Tentokrát ovšem Židy musí král schovat na svém hradě, aby unikli pogromu, tím zdroj příjmů samozřejmě vysychá. Jediný způsob, jak situaci změnit, je najít skutečné vrahy. Král našel řešení, na jeho žádost vysílá král sicilský Simona Neapolského, tehdejšího královského vyšetřovatele, a s ním znalce mrtvých těl. Nejlepší v neapolské oblasti je však žena…
Autorka v dodatku zdůvodňuje, proč některé postavy nazvala soudobými jmény, aby byl pochopen smysl, přesto označení jako šerif, koroner a podobně působí velmi zvláštně. Dívka, plně vystudovaná lékařka a v dnešním významu též specialistka (znalkyně mrtvých těl), působí přes veškerou snahu o autenticitu poněkud uměle. Nemůžu si pomoct, připomíná mi velmi ženu-antropoložku ze seriálu Sběratelé kostí (jméno nevím, protože ho sleduju minimálně). Kromě toho je příběh plný detailů ohledání a nechybí krvavé popisy. Přes to všechno je to ale příběh čtivý, děj má celkem spád a určitý náhled do středověkého dění, včetně všudypřítomné církve, dává. Celkem jsem si početla a tomu, kdo rád detektivky, můžu jako poměrně neobvyklou doporučit. Určitě to není ani špatný dárek pro ty, kteří detektivky rádi.
Jarmuschko, četla jsem a musím naprosto souhlasit….
A knížku taky doporučuji.
I ostatní téže autorky.
Deník citového vyděrače
autor: Simona Monyová
Vydal: Boris Ingr – MONY, Brno 2004
Druhé vydání.
ISBN 80-239-2411-7
Hlavní hrdinka, Alena – dosud úspěšná majitelka úspěšné firmy, skončila po úraze na invalidním vozíku. Učí se s tímto faktem žít. A pak objeví manželův deník a čte a čte – nemůže si pomoci.
Poměrně útlá knížka mi zpočátku připadala docela nudná, ale postupně se zvyšovalo napětí. Úplně mě vtáhla.
A mrazilo mě z pomyšlení, že ten příběh se klidně může stát.
Jarmuschko, až dneska jsem si všimla, že jsi sem vložila tenhle tip. Nevím proč, ale taky mě název knížky a podtitul zaujal, takže se popídím. (Jen nevím, kdy dojde na realizaci, v současnosti nevím jak, a je pryč měsíc, ach jo). Moc díky za vpisek sem 🙂