Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nejen čtenářský deník
Tipy pro ostatní aneb Co jste četli, viděli, slyšeli, a stálo to za to
V rámci úprav na VD byla většina příspěvků z původní rubriky Zápisníčky přesunuta právě sem do diskuzí. Mezi ně patří i zápisníček, který v březnu 2008 založila Jarmuschka.
Veškeré příspěvky z tohoto zápisníčku najdete nyní právě v této diskuzi.
Kekunko (a ostatní),
možná tady bude sada článků bez komentářů, ale tak se v tom aspoň lépe vyznáme (až budem hledat tip) – takže doporučuji: každou knihu, každou výstavu, každý film psát samostatně.
Jarmuschko, neznám, ale smím-li, připojím jeden tip:
Balys Sruoga: Les bohů
Sruoga byl litevský spisovatel a básník. Napsal jen jediné prozaické dílo, a to právě Les bohů. Jsou to jeho zážitky z koncentráku, kterému se právě takhle zvláštně říkalo. Je to neuvěřitelně zajímavě napsáno. Vypráví o životě v táboře hodně ironicky, sarkasticky, občas čtenáře i rozesměje. Doteď nevím, co si mám myslet. Chvíli si říkám, že život v koncentráku se ani životem nazvat nedá, a divím se, že vůbec někdo mohl přežít. A po chvilce zas čtu, jak to tam bylo fajn, jak si tam člověk mohl přijít k pořádnému bohatství, zašpásovat si se ženami, … Strašně zvláštní knížka, ale moc krásně napsaná. Jen se asi bude těžko shánět.
Tipy pro ostatní aneb Co jste četli, viděli, slyšeli, a stálo to za to
V rámci úprav na VD byla většina příspěvků z původní rubriky Zápisníčky přesunuta právě sem do diskuzí. Mezi ně patří i zápisníček, který v březnu 2008 založila Jarmuschka.
Veškeré příspěvky z tohoto zápisníčku najdete nyní právě v této diskuzi.
Bouře
Autoři: Douglas Preston & Lincoln Child
Překlad: Věroslava Ončáková
Vydalo nakladatelství BB art v roce 2000
388 stran
Už ani nevím, jak jsem na tu knížku natrefila. Jestli v novinkách naší knihovny, nebo mě náhodou zaujala, když jsem „projížděla“ seznamy.
Bylo ale na ni dost rezervací, tak jsem si ji blokla taky (i teď je na ni 5 rezervací).
Kniha popisuje jednu archeologickou expedici.
Od začátku se ale dějí „divné věci“…
Nevím, jestli se mi to kdy vůbec stalo (no, možná kdysi v dětství s knihami Eduarda Štorcha), ale minimálně zpočátku jsem měla takové stavy, že jsem se při četbě fakt bála. Takže jsem nemohla číst po tmě jen při malé lampičce, o samotě. Musela jsem mít puštěnou televizi – nějaký hudební kanál – abych to aspoň trochu „odlehčila“.
Ale knihu jsem přečetla jedním dechem od začátku do konce. Fakt mě zaujala.
A teď zvažuji, zda si mám vypůjčit další (ať už další společnou tvorbu, či knihy, které napsal každý z autorů sám). Aby to se mnou nebylo ještě horší. S tím strachem.
Znáte tu knihu i někdo další?